Muzea a muzejní dráhy
K histórii patria i múzeá...
_________________________
Ve světě i u nás existuje řada oficiálně provozovaných železničních muzejí a dalších sbírek s tématikou drážní dopravy v držení výrobců, dopravců či různých zájmových organizací. A také muzejní dráhy a pravidelný nebo charterový provoz historických vozidel na drahách běžných. O tom všem může být tato diskuse.
(Zbyněk)
Podradené diskusné témy
Jedinečný více než sto let starý elektromotor Siemens a setrvačník z frýdecko-místecké hutní firmy Válcovny plechu převezme do konce března Národní technické muzeum v Praze.
Unikátní zařízení pohánělo válcovací stolici v teplé válcovně do konce roku 2005, kdy byl provoz uzavřen.
Historicky cenný unikát se stále nachází na svém původním místě v bývalé válcovně za tepla. „S Národním technickým muzeem v Praze jsme jednali už od konce roku 2005. Byli jsme dohodnuti, že si motor a setrvačník odvezou do roku a půl, až připraví místo, protože se jedná o obrovské zařízení. Už však vzniklo asi půlroční zpoždění. Až na základě našich intervencí se to opět dalo do pohybu a teď jsme se dohodli, že si motor odvezou do konce března příštího roku,„ řekl Právu výrobně technický ředitel Válcoven plechu Jiří Piskoř.
„Mohu potvrdit, že motor i setrvačník, které jsou historicky velmi cenné, převezeme do Prahy do konce března 2008,„ reagoval pro Právo hlavní kurátor muzea Zdeněk Rasl. „Budeme zřizovat železniční muzeum v depu Masarykova nádraží v Praze, kde bude i expozice energetiky, a tam umístíme také elektromotor se setrvačníkem z Válcoven plechu,„ řekl. Podle Piskoře je motor Siemens unikátní jednak tím, že byl vyroben v roce 1905 a je jediný v Evropě, který byl tak dlouho v provozu, a rovněž tím, že byl konstruován na mimořádně vysoké napětí. Přeprava motoru a setrvačníku nebude nijak jednoduchá, dohromady totiž mají hmotnost kolem padesáti tun. „Do Prahy je převezeme na naše náklady,„ dodal Rasl.
Provoz teplé válcovny se 150 zaměstnanci musela frýdeckomístecká hutní firma ukončit v prosinci 2005, protože se k tomu zavázala ČR při vstupu do EU.
Ministerstvo kultury krátce před uzavřením teplé válcovny prohlásilo část tohoto závodu kulturní památkou. Válcovny plechu se proti tomu odvolaly, ministerstvo poté své vlastní rozhodnutí zrušilo.
Unikátní, historicky cenné části válcovací tratě, motor a setrvačník z počátku minulého století, se firma rozhodla zachovat a nabídla je Národnímu technickému muzeu.
(Právo)
Unikátní zařízení pohánělo válcovací stolici v teplé válcovně do konce roku 2005, kdy byl provoz uzavřen.
Historicky cenný unikát se stále nachází na svém původním místě v bývalé válcovně za tepla. „S Národním technickým muzeem v Praze jsme jednali už od konce roku 2005. Byli jsme dohodnuti, že si motor a setrvačník odvezou do roku a půl, až připraví místo, protože se jedná o obrovské zařízení. Už však vzniklo asi půlroční zpoždění. Až na základě našich intervencí se to opět dalo do pohybu a teď jsme se dohodli, že si motor odvezou do konce března příštího roku,„ řekl Právu výrobně technický ředitel Válcoven plechu Jiří Piskoř.
„Mohu potvrdit, že motor i setrvačník, které jsou historicky velmi cenné, převezeme do Prahy do konce března 2008,„ reagoval pro Právo hlavní kurátor muzea Zdeněk Rasl. „Budeme zřizovat železniční muzeum v depu Masarykova nádraží v Praze, kde bude i expozice energetiky, a tam umístíme také elektromotor se setrvačníkem z Válcoven plechu,„ řekl. Podle Piskoře je motor Siemens unikátní jednak tím, že byl vyroben v roce 1905 a je jediný v Evropě, který byl tak dlouho v provozu, a rovněž tím, že byl konstruován na mimořádně vysoké napětí. Přeprava motoru a setrvačníku nebude nijak jednoduchá, dohromady totiž mají hmotnost kolem padesáti tun. „Do Prahy je převezeme na naše náklady,„ dodal Rasl.
Provoz teplé válcovny se 150 zaměstnanci musela frýdeckomístecká hutní firma ukončit v prosinci 2005, protože se k tomu zavázala ČR při vstupu do EU.
Ministerstvo kultury krátce před uzavřením teplé válcovny prohlásilo část tohoto závodu kulturní památkou. Válcovny plechu se proti tomu odvolaly, ministerstvo poté své vlastní rozhodnutí zrušilo.
Unikátní, historicky cenné části válcovací tratě, motor a setrvačník z počátku minulého století, se firma rozhodla zachovat a nabídla je Národnímu technickému muzeu.
(Právo)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/226549/
Ztracená šance - Brno má skvost, neumí se o něm ale dohodnout
Představitelé Brna, ministerstva kultury a technického muzea se nejsou schopni domluvit, aby společně pro moravskou metropoli zachránili netradiční technickou památku a současně mu pořídili unikátní turistickou atrakci. Problém spojený s někdejší tramvajovou tratí vedoucí od tramvajové konečné na Stránské skále do depozitáře historických tramvají v Holzově ulici v Líšni za ně „řeší„ zloději.
Z původních dvou a půl kilometrů trati, po níž až do roku 1964 jezdily tramvaje, už moc nezbylo. Jedna z kolejí je rozebraná téměř celá, druhá je už na více než desítce míst rozřezaná a odvezená do sběren starého železa. Na dalších místech se na podobný krok sběratelé druhotných surovin chystají. Nic na tom nezměnilo ani to, že je celá trať památkově chráněná jako příklad předměstské železnice z roku 1905, po níž po určitou dobu dokonce společně jezdily tramvaje a parní lokomotivy.
Na líšeňském konci zdevastované trati stojí mohutné haly, v nichž Technické muzeum Brno schraňuje několik desítek historických tramvají nedozírné hodnoty, jaké mu závidí odborníci z celé Evropy. Vozy jsou z velké části provozuschopné, nemohou však ani jednou za čas protočit kola, aby se soukolí pohnula, jak to doporučují odborníci. Krátká trať uvnitř areálu nestačí. Kdyby původní spojnice Stránská skála-Líšeň fungovala, byla by pro podobné jízdy ideální a navíc by starodávným vozům nehrozilo ani to, co v běžných ulicích - poškození při srážce s projíždějícím vozem. Trať totiž kromě dvou železničních přejezdů vede po vlastním tělese.
Zdevastovaná trať mezi líšeňským depozitářem a Stránskou skálou patří státu a v zastoupení ministerstva kultury ji má spravovat právě technické muzeum. To na ni ale nezískalo prostředky, proto připravuje variantu, že celý depozitář prodá a nechá vybudovat nový za svým areálem v Králově Poli. Učiní tak i přesto, že ztratí možnost předváděcí trati - a že jen převozy babiček „šalinek„ budou stát statisíce až miliony korun. Když před časem z Líšně technici odváželi legendární parní tramvaj Caroline, aby se alespoň tento skvost mohl předvést lidem, museli objednat speciální tahač a zaplatili za něj stovky tisíc korun.
Problém je i na straně brněnské radnice. Právě ta kdysi trať do Líšně státu a muzeu darovala, když naznala, že není dostatečně využitá. Už v roce 1974, kdy v Líšni vyrostl tramvajový depozitář, vznikl plán z ní udělat předváděcí dráhu.
Dnes u někdejší líšeňské konečné vyrůstá nové sídliště a v budoucnu by i pole, kolem nichž trať vede, měla zaplnit nová výstavba. Radnice stále deklaruje zájem o zprovoznění trati - všechny plány na to ale skončily pod stolem. Politici jasně neřekli, za jakých okolností a kolik jsou na ni ochotni přispět tak, aby na ní mohl fungovat třeba smíšený provoz historických a normálních tramvají. Pokud se muzeum vzdá líšeňského areálu, stát zřejmě koleje nabídne právě městu. Jenomže už nebudou mít kde končit - původní haly se totiž stanou soukromým pozemkem a radnice by je musela vykoupit, jinak nebude moci trať zakončit potřebnou smyčkou. A případ se ještě více zamotá.
(Lidové noviny)
Představitelé Brna, ministerstva kultury a technického muzea se nejsou schopni domluvit, aby společně pro moravskou metropoli zachránili netradiční technickou památku a současně mu pořídili unikátní turistickou atrakci. Problém spojený s někdejší tramvajovou tratí vedoucí od tramvajové konečné na Stránské skále do depozitáře historických tramvají v Holzově ulici v Líšni za ně „řeší„ zloději.
Z původních dvou a půl kilometrů trati, po níž až do roku 1964 jezdily tramvaje, už moc nezbylo. Jedna z kolejí je rozebraná téměř celá, druhá je už na více než desítce míst rozřezaná a odvezená do sběren starého železa. Na dalších místech se na podobný krok sběratelé druhotných surovin chystají. Nic na tom nezměnilo ani to, že je celá trať památkově chráněná jako příklad předměstské železnice z roku 1905, po níž po určitou dobu dokonce společně jezdily tramvaje a parní lokomotivy.
Na líšeňském konci zdevastované trati stojí mohutné haly, v nichž Technické muzeum Brno schraňuje několik desítek historických tramvají nedozírné hodnoty, jaké mu závidí odborníci z celé Evropy. Vozy jsou z velké části provozuschopné, nemohou však ani jednou za čas protočit kola, aby se soukolí pohnula, jak to doporučují odborníci. Krátká trať uvnitř areálu nestačí. Kdyby původní spojnice Stránská skála-Líšeň fungovala, byla by pro podobné jízdy ideální a navíc by starodávným vozům nehrozilo ani to, co v běžných ulicích - poškození při srážce s projíždějícím vozem. Trať totiž kromě dvou železničních přejezdů vede po vlastním tělese.
Zdevastovaná trať mezi líšeňským depozitářem a Stránskou skálou patří státu a v zastoupení ministerstva kultury ji má spravovat právě technické muzeum. To na ni ale nezískalo prostředky, proto připravuje variantu, že celý depozitář prodá a nechá vybudovat nový za svým areálem v Králově Poli. Učiní tak i přesto, že ztratí možnost předváděcí trati - a že jen převozy babiček „šalinek„ budou stát statisíce až miliony korun. Když před časem z Líšně technici odváželi legendární parní tramvaj Caroline, aby se alespoň tento skvost mohl předvést lidem, museli objednat speciální tahač a zaplatili za něj stovky tisíc korun.
Problém je i na straně brněnské radnice. Právě ta kdysi trať do Líšně státu a muzeu darovala, když naznala, že není dostatečně využitá. Už v roce 1974, kdy v Líšni vyrostl tramvajový depozitář, vznikl plán z ní udělat předváděcí dráhu.
Dnes u někdejší líšeňské konečné vyrůstá nové sídliště a v budoucnu by i pole, kolem nichž trať vede, měla zaplnit nová výstavba. Radnice stále deklaruje zájem o zprovoznění trati - všechny plány na to ale skončily pod stolem. Politici jasně neřekli, za jakých okolností a kolik jsou na ni ochotni přispět tak, aby na ní mohl fungovat třeba smíšený provoz historických a normálních tramvají. Pokud se muzeum vzdá líšeňského areálu, stát zřejmě koleje nabídne právě městu. Jenomže už nebudou mít kde končit - původní haly se totiž stanou soukromým pozemkem a radnice by je musela vykoupit, jinak nebude moci trať zakončit potřebnou smyčkou. A případ se ještě více zamotá.
(Lidové noviny)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/226537/
Výstava František Ferdinand Rakouský - d´Este; Předměstská dráha Praha - Benešov, kterou připravilo benešovské Muzeum umění a designu jako stálou expozici umístěnou na nádraží ČD v Benešově je kvůli rekonstrukci nádraží spojené s výstavbou železničního koridoru dočasně mimo provoz. Podle Anny Fassatiové z Muzea umění a designu Benešov tento stav potrvá pravděpodobně ještě dva měsíce.
(Benešovský deník)
(Benešovský deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/222874/
Kam železnice nevede...
Nedaleko šumavské Sušice, v šumavské obci Čachrov, najdeme malé, o to však unikátnější a zajímavé muzeum drezín. Kuriózní je, že do obce železnice nevede ani nikdy nevedla. Ale kus kolejí zde přesto najdeme. Právě zde, v muzeu pana inženýra Václava Zahrádky.
Majitel muzea, který jinak pracuje jako finanční ředitel jedné významné společnosti, je dlouholetým fandou železnic a také sběratelem drezín. Své zálibě se věnuje přes dvacet let a z toho osm let buduje své muzeum. V muzeu najdeme nejen tato malá kolejová vozidla, ale také řadu dokumentů, historických uniforem a také cedule s číselným označením lokomotiv. Tedy tím původním, z něhož nebylo až tak složité přečíst technické parametry.
Největším unikátem jeho sbírky je inspektorská drezína z roku 1851. Jde o znovuzrozené vozidlo, jehož torzo bylo objeveno v Českém Brodě. Poprvé se představilo v roce 1989. Je na ruční pohon a má i možnost otočení celé drezíny na podvozku do protisměru, aby nebylo třeba využívat točnu nebo couvat.
K dalším unikátům patří například kopie dvoukolové drezíny Bernard z roku 1837, anebo drezína firmy Wohanka z roku 1924, která si zahrála ve filmu Páni kluci. Jak s úsměvem pan Zahrádka dodal, jednalo se vlastně o předchůdce pendolina, neboť drezína měla mechanismus umožňující naklánění do stran. Muzeum je přístupné během sezóny obvykle každý víkend.
(Železničář)
Nedaleko šumavské Sušice, v šumavské obci Čachrov, najdeme malé, o to však unikátnější a zajímavé muzeum drezín. Kuriózní je, že do obce železnice nevede ani nikdy nevedla. Ale kus kolejí zde přesto najdeme. Právě zde, v muzeu pana inženýra Václava Zahrádky.
Majitel muzea, který jinak pracuje jako finanční ředitel jedné významné společnosti, je dlouholetým fandou železnic a také sběratelem drezín. Své zálibě se věnuje přes dvacet let a z toho osm let buduje své muzeum. V muzeu najdeme nejen tato malá kolejová vozidla, ale také řadu dokumentů, historických uniforem a také cedule s číselným označením lokomotiv. Tedy tím původním, z něhož nebylo až tak složité přečíst technické parametry.
Největším unikátem jeho sbírky je inspektorská drezína z roku 1851. Jde o znovuzrozené vozidlo, jehož torzo bylo objeveno v Českém Brodě. Poprvé se představilo v roce 1989. Je na ruční pohon a má i možnost otočení celé drezíny na podvozku do protisměru, aby nebylo třeba využívat točnu nebo couvat.
K dalším unikátům patří například kopie dvoukolové drezíny Bernard z roku 1837, anebo drezína firmy Wohanka z roku 1924, která si zahrála ve filmu Páni kluci. Jak s úsměvem pan Zahrádka dodal, jednalo se vlastně o předchůdce pendolina, neboť drezína měla mechanismus umožňující naklánění do stran. Muzeum je přístupné během sezóny obvykle každý víkend.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/220896/
Úzkorozchodnou železnici čeká osmdesátá sedmá zima. Dobrovolníci se pustili do úprav areálu. „Jsme nezisková organizace. Zhruba v deseti lidech se scházíme o víkendech. Práce jde proto pomaleji. Mimo jiné jsme se pustili do výstavby kryté čekárny na odjezdovém nádraží uvnitř areálu,„ přibližuje novinky předseda průmyslové dráhy Miloš Kopřiva. První cestující se svezou po zimě vlakem začátkem května.
(Svitavský deník)
(Svitavský deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/220798/
Klub přátel lokálky zrušil Mikulášské jízdy, důvodem však prodej trati není
Právě v těchto dnech se rozhoduje o novém majiteli železniční tratě z Kamenického Šenova do České Kamenice. Tu má v posledních deseti letech v nájmu šenovský Klub přátel lokálky, který zde úspěšně pořádá jízdy historickými vlaky. Přestože se situace kolem prodeje pro klub nevyvíjí nejlépe, zbraně rozhodně neskládá.
„Zatím se pryč rozhodně nechystáme. Dále budeme jezdit podle plánu,„ řekl nám předseda Klubu přátel lokálky Zbyněk Havel. Lokálka by tak na muzejní železnici měla i v příštím roce vyrazit během prázdninových víkendů, Velikonoc a při dalších akcích, které klub každoročně pořádá. Do veřejné soutěže o koupi trati, kterou letos vyhlásila Správa železniční dopravní cesty, se kromě šenovského klubu přihlásila společnost KŽC. „Předpokládáme, že by nový vlastník dráhy z České Kamenice do Práchně mohl být znám začátkem prosince tohoto roku,„ sdělila Deníku Zita Karasová, náměstkyně generálního ředitele pro nakládání s majetkem z SŽDC.
Klubu přátel lokálky však ze soutěže hrozilo vyřazení kvůli dluhům za pronájem trati, kterou zanechalo bývalé vedení. Většina více než milionové částky je však nyní zaplacena. „V případě, že by klub soutěž vyhrál, má již zajištěné a nebo přislíbené prostředky na koupi majetku dráhy,„ dodal za KPL Zdeněk Kyncl.
Členové klubu za uplynulých deset let investovali do provozu dráhy nemálo času i vlasntích financí, se čtyřkilometrovou tratí mají i další plány. „Našim cílem je zaměřit se na turisty, kteří sem přijíždějí, hlavně na rodiny s dětmi a nabídnout jim možnost na netradiční výlet historickým vlakem,„ podotkl Zbyněk Havel. Nejbližší akci, kterou měly být Mikulášské jízdy, však musí klub zrušit. Důvodem ale není prodej trati. Na vině jsou především zloději kovů, kterým se podařilo v nedávné době zcizit z trati větší množství upevňovadel.
(Českolipský deník)
Právě v těchto dnech se rozhoduje o novém majiteli železniční tratě z Kamenického Šenova do České Kamenice. Tu má v posledních deseti letech v nájmu šenovský Klub přátel lokálky, který zde úspěšně pořádá jízdy historickými vlaky. Přestože se situace kolem prodeje pro klub nevyvíjí nejlépe, zbraně rozhodně neskládá.
„Zatím se pryč rozhodně nechystáme. Dále budeme jezdit podle plánu,„ řekl nám předseda Klubu přátel lokálky Zbyněk Havel. Lokálka by tak na muzejní železnici měla i v příštím roce vyrazit během prázdninových víkendů, Velikonoc a při dalších akcích, které klub každoročně pořádá. Do veřejné soutěže o koupi trati, kterou letos vyhlásila Správa železniční dopravní cesty, se kromě šenovského klubu přihlásila společnost KŽC. „Předpokládáme, že by nový vlastník dráhy z České Kamenice do Práchně mohl být znám začátkem prosince tohoto roku,„ sdělila Deníku Zita Karasová, náměstkyně generálního ředitele pro nakládání s majetkem z SŽDC.
Klubu přátel lokálky však ze soutěže hrozilo vyřazení kvůli dluhům za pronájem trati, kterou zanechalo bývalé vedení. Většina více než milionové částky je však nyní zaplacena. „V případě, že by klub soutěž vyhrál, má již zajištěné a nebo přislíbené prostředky na koupi majetku dráhy,„ dodal za KPL Zdeněk Kyncl.
Členové klubu za uplynulých deset let investovali do provozu dráhy nemálo času i vlasntích financí, se čtyřkilometrovou tratí mají i další plány. „Našim cílem je zaměřit se na turisty, kteří sem přijíždějí, hlavně na rodiny s dětmi a nabídnout jim možnost na netradiční výlet historickým vlakem,„ podotkl Zbyněk Havel. Nejbližší akci, kterou měly být Mikulášské jízdy, však musí klub zrušit. Důvodem ale není prodej trati. Na vině jsou především zloději kovů, kterým se podařilo v nedávné době zcizit z trati větší množství upevňovadel.
(Českolipský deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/220134/
Liberecký kraj nyní rozhodne, která ze dvou variant bude pro kraj přínosnější.
Muzeum zaměřené na železnici nebo cyklostezka? O budoucím využití bývalé úzkorozchodné železniční tratě mezi Frýdlantem v Čechách a Heřmanicemi rozhodne Liberecký kraj společně s vlastníkem pozemků i staveb na trati, Správou železniční dopravní cesty.
„O 10 kilometrů dlouhou nevyužívanou trať, takzvanou Heřmaničku, máme v současné době dva zájemce. Zvažujeme, která z nabídek bude pro kraj přínosnější,„ konstatoval náměstek hejtmana, pověřený vedením ekonomického resortu, Karel Dolejší.
Co se týče dalšího využítí této liniové stavby, z různých alternativ se nakonec uvažuje o dvou základních záměrech.
„Spolek Frýdlantské okresní dráhy chce tuto trať zachovat jako jedinečnou technickou památku a obnovit na ní turistický a muzejní provoz. Druhým zájemcem je obec Heřmanice, která chce obnovit dráhu jako cyklostezku,„ popsal záměry Karel Dolejší.
Budovy patřící ke trati by mohly po rekonstrukci sloužit k bydlení, případně jako zázemí pro historický provoz.
Železniční dopravu neobnoví
Obnovení železniční dopravy na Heřmaničce, která zastavila svůj provoz v lednu 1976, nepřichází podle představitelů Libereckého kraje v úvahu.
„Kraj nepředpokládá obnovení běžného železničního provozu pro potřeby základní dopravní obslužnosti kraje, neboť tato je již dlouhodobě dostatečně nahrazena autobusovou dopravou,„ sdělil Vladimír Richter, radní pověřený vedením resortu dopravy.
Železniční trať je podle jeho názoru zároveň nevhodná z hlediska současného rozložení zdrojů a cílů dopravy.
„Je nepřiměřeně daleko od sídel. Spojení po silnicích je zde výrazně kratší,„ dodal Vladimír Richter.
(Českolipský deník)
Muzeum zaměřené na železnici nebo cyklostezka? O budoucím využití bývalé úzkorozchodné železniční tratě mezi Frýdlantem v Čechách a Heřmanicemi rozhodne Liberecký kraj společně s vlastníkem pozemků i staveb na trati, Správou železniční dopravní cesty.
„O 10 kilometrů dlouhou nevyužívanou trať, takzvanou Heřmaničku, máme v současné době dva zájemce. Zvažujeme, která z nabídek bude pro kraj přínosnější,„ konstatoval náměstek hejtmana, pověřený vedením ekonomického resortu, Karel Dolejší.
Co se týče dalšího využítí této liniové stavby, z různých alternativ se nakonec uvažuje o dvou základních záměrech.
„Spolek Frýdlantské okresní dráhy chce tuto trať zachovat jako jedinečnou technickou památku a obnovit na ní turistický a muzejní provoz. Druhým zájemcem je obec Heřmanice, která chce obnovit dráhu jako cyklostezku,„ popsal záměry Karel Dolejší.
Budovy patřící ke trati by mohly po rekonstrukci sloužit k bydlení, případně jako zázemí pro historický provoz.
Železniční dopravu neobnoví
Obnovení železniční dopravy na Heřmaničce, která zastavila svůj provoz v lednu 1976, nepřichází podle představitelů Libereckého kraje v úvahu.
„Kraj nepředpokládá obnovení běžného železničního provozu pro potřeby základní dopravní obslužnosti kraje, neboť tato je již dlouhodobě dostatečně nahrazena autobusovou dopravou,„ sdělil Vladimír Richter, radní pověřený vedením resortu dopravy.
Železniční trať je podle jeho názoru zároveň nevhodná z hlediska současného rozložení zdrojů a cílů dopravy.
„Je nepřiměřeně daleko od sídel. Spojení po silnicích je zde výrazně kratší,„ dodal Vladimír Richter.
(Českolipský deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/218276/
Historické jízdy z Kamenického Šenova do České Kamenice se stanou minulostí.
Nejistou budoucnost má před sebou Klub přátel lokálky z Kamenického Šenova. Skupinka nadšenců již deset let pořádá na zrušené železniční trati mezi Kamenickým Šenovem a Českou Kamenicí jízdy historickými vlaky, které jsou u místních lidí i turistů velmi oblíbené. Přibližně čtyřkilometrovou trať a přilehlé pozemky se však Správa železniční dopravní cesty rozhodla prodat.
Případní zájemci o koupi mohli své nabídky předkládat do konce října. „Výběrové řízení již bylo uzavřeno, vítěze jsme vybrali ze dvou zájemců,„ potvrdila nám p. Mariášová z SŽDC. Komu nyní železnice bude patřit se nám však nepodařilo zjistit.
Co tedy bude s lokálkou dále, není jisté. „Nemáme žádné oficiální informace, nikdo nás zatím nekontaktoval, takže ani netušíme jaké má nový majitel s tratí plány,„ říká Zbyněk Havel, předseda Klubu přátel lokálky, která má zatím trať v nájmu. Jedním z důvodů, proč se Správa železniční dopravní cesty rozhodla železnici prodat, byly vysoké dluhy za pronájem, které mělo na svědomí bývalé vedení šenovského klubu. „Dluhy jsme podle dohody spláceli, z milionové čásky zbývá zaplatit přibližně 130 tisíc korun,„ uvádí Zbyněk Havel.
Klub přitom po celou dobu své existence usiloval o to, aby si trať a budovy kolem ní nemusel pronajímat, ale chtěl jej od státu získat. Loni již jednání s SŽDC dospěla k dohodě, že že organizace zdevastovaný majetek v účetní hodnotě asi 28 milionů získá za jednu korunu podobně, jako byly prodány železnice například na Jindřichohradecku a Šumpersku. Navíc měl klub zaplatit asi 620 tisíc korun dan z převodu nemovitosti. Již tehdy se ale objevil další zájemce a správa proto vyhlásila veřejnou soutěž. „Na to abychom trať koupili, jsme neměli a nemáme prostředky,„ podotkl již dříve za klub Zdeněk Kyncl.
Českolipsko tak asi přijde o atrakci, ke které kromě jízd historických vláčků, patří také malé železniční muzeum.
(Českolipský deník)
Nejistou budoucnost má před sebou Klub přátel lokálky z Kamenického Šenova. Skupinka nadšenců již deset let pořádá na zrušené železniční trati mezi Kamenickým Šenovem a Českou Kamenicí jízdy historickými vlaky, které jsou u místních lidí i turistů velmi oblíbené. Přibližně čtyřkilometrovou trať a přilehlé pozemky se však Správa železniční dopravní cesty rozhodla prodat.
Případní zájemci o koupi mohli své nabídky předkládat do konce října. „Výběrové řízení již bylo uzavřeno, vítěze jsme vybrali ze dvou zájemců,„ potvrdila nám p. Mariášová z SŽDC. Komu nyní železnice bude patřit se nám však nepodařilo zjistit.
Co tedy bude s lokálkou dále, není jisté. „Nemáme žádné oficiální informace, nikdo nás zatím nekontaktoval, takže ani netušíme jaké má nový majitel s tratí plány,„ říká Zbyněk Havel, předseda Klubu přátel lokálky, která má zatím trať v nájmu. Jedním z důvodů, proč se Správa železniční dopravní cesty rozhodla železnici prodat, byly vysoké dluhy za pronájem, které mělo na svědomí bývalé vedení šenovského klubu. „Dluhy jsme podle dohody spláceli, z milionové čásky zbývá zaplatit přibližně 130 tisíc korun,„ uvádí Zbyněk Havel.
Klub přitom po celou dobu své existence usiloval o to, aby si trať a budovy kolem ní nemusel pronajímat, ale chtěl jej od státu získat. Loni již jednání s SŽDC dospěla k dohodě, že že organizace zdevastovaný majetek v účetní hodnotě asi 28 milionů získá za jednu korunu podobně, jako byly prodány železnice například na Jindřichohradecku a Šumpersku. Navíc měl klub zaplatit asi 620 tisíc korun dan z převodu nemovitosti. Již tehdy se ale objevil další zájemce a správa proto vyhlásila veřejnou soutěž. „Na to abychom trať koupili, jsme neměli a nemáme prostředky,„ podotkl již dříve za klub Zdeněk Kyncl.
Českolipsko tak asi přijde o atrakci, ke které kromě jízd historických vláčků, patří také malé železniční muzeum.
(Českolipský deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/217831/
Legendární lokomotiva s označením „310„ je od pátku na chomutovském nádraží
Po několikahodinové a náročné cestě dorazila historická lokomotiva s označením 310 na chomutovské nákladní nádraží. Stejně jako před nedávnem, kdy z pražského technického muzea stěhovali její větší kolegyni s označením III A Donnersberg, nepřijela po kolejích, ale na návěsu speciálního tahače.
Z Prahy vyrazil konvoj okolo půlnoci a k ránu už byla lokomotiva připravena ke spuštění na koleje, aby mohla po vlastní ose dojet do depozitáře muzea, který je v bývalém železničním depu v Chomutově. Nejtěžší úsek, žíželický kopec u Žatce, podle doprovodného týmu tahač zvládl bez problémů. I když je to až k nevíře, organizátoři tuto trasu, i přes prudký kopec, kde mají problémy dokonce řidiči osobních automobilů, zvolili jako nejvhodnější. Jinou cestou by totiž lokomotivy z technického muzea do Chomutova neprojely. V depu technického muzea na hlavním nádraží v Chomutově je již okolo sedmi desítek železničních exponátů. Jak nám bylo řečeno během včerejšího stěhování, jejich počet se ještě zvýší. Zůstat tam mají do doby, než na Masarykově nádraží v Praze vyroste Železniční muzeum.
(Chomutovský deník)
S tím označením nám moc nepomohli...
Po několikahodinové a náročné cestě dorazila historická lokomotiva s označením 310 na chomutovské nákladní nádraží. Stejně jako před nedávnem, kdy z pražského technického muzea stěhovali její větší kolegyni s označením III A Donnersberg, nepřijela po kolejích, ale na návěsu speciálního tahače.
Z Prahy vyrazil konvoj okolo půlnoci a k ránu už byla lokomotiva připravena ke spuštění na koleje, aby mohla po vlastní ose dojet do depozitáře muzea, který je v bývalém železničním depu v Chomutově. Nejtěžší úsek, žíželický kopec u Žatce, podle doprovodného týmu tahač zvládl bez problémů. I když je to až k nevíře, organizátoři tuto trasu, i přes prudký kopec, kde mají problémy dokonce řidiči osobních automobilů, zvolili jako nejvhodnější. Jinou cestou by totiž lokomotivy z technického muzea do Chomutova neprojely. V depu technického muzea na hlavním nádraží v Chomutově je již okolo sedmi desítek železničních exponátů. Jak nám bylo řečeno během včerejšího stěhování, jejich počet se ještě zvýší. Zůstat tam mají do doby, než na Masarykově nádraží v Praze vyroste Železniční muzeum.
(Chomutovský deník)
S tím označením nám moc nepomohli...
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/216562/
Železniční společnost Tanvald připravuje v Kořenově na Jablonecku muzeum věnované historii unikátní ozubnicové trati z Tanvaldu přes Kořenov do Harrachova, která letos oslavila 105 let provozu. Expozice bude umístěna v prostorách železniční stanice, kde v současné době probíhají nutné opravy, aby tam bylo možné expozice umístit.
Provoz ozubnicové trati z Tanvaldu do Harrachova začal v roce 1902, o devadesát let později byla železnice vyhlášena kulturní památkou. Na dvanáctikilometrové trati jsou tři úseky s ozubnicí uprostřed koleje, která pomáhá lokomotivám překonat příkré stoupání. Spojnice mezi Jizerskými horami a Krkonošemi je nejstrmější železniční tratí v republice a v posledních letech se stala vyhledávanou turistickou atrakcí."Kromě několika mimořádných jízd s ozubnicovými lokomotivami za rok však veřejnost nemá možnost poznávat zvláštnosti tohoto unikátního technického díla," poznamenal Petr Prokeš z železniční společnosti. To by podle něho mělo muzeum napravit a zubačku populární formou představit veřejnosti. Expozice by měla být z větší části zaměřena na pestrou a často pohnutou historii zubačky, zvláštnosti provozu i zajímavá vozidla. V menší míře se bude věnovat i okolním železničním tratím, včetně tratě z Harrachova do Sklářské Poreby v Polsku."V prostorách muzea bychom rádi umístili exponáty, které se váží k této trati. Základem výstavy měl být dopravní sál bývalého železničního učiliště, bohužel mezi lety 1999 až 2002 z něho větší a zajímavější část někdo ukradl," doplnil Prokeš. Organizátoři proto uvítají pomoc veřejnosti, která se může zapojit do budování muzea a také zapůjčit či darovat fotografie, dokumenty a případně i další předměty spojené s tratí.
Železniční společnost Tanvald vznikla v roce 2003. Jejím cílem je záchrana a ochrana železničních památek, především ozubnicové trati Tanvald - Kořenov - Harrachov. Vedle muzea chce společnost v budoucnu vybudovat také naučnou stezku "Krajem kořenovské zubačky", která by měla vést podél trati a seznamovat návštěvníky s její historií a zajímavými místy. Společnost, která organizuje pravidelné jízdy historických vlaků, usiluje o obnovu lokomotivního depa v železniční stanici Kořenov a také chce znovu obnovit provoz na trati z Harrachove do Sklářské Poreby.
(igenus.cz)
Provoz ozubnicové trati z Tanvaldu do Harrachova začal v roce 1902, o devadesát let později byla železnice vyhlášena kulturní památkou. Na dvanáctikilometrové trati jsou tři úseky s ozubnicí uprostřed koleje, která pomáhá lokomotivám překonat příkré stoupání. Spojnice mezi Jizerskými horami a Krkonošemi je nejstrmější železniční tratí v republice a v posledních letech se stala vyhledávanou turistickou atrakcí."Kromě několika mimořádných jízd s ozubnicovými lokomotivami za rok však veřejnost nemá možnost poznávat zvláštnosti tohoto unikátního technického díla," poznamenal Petr Prokeš z železniční společnosti. To by podle něho mělo muzeum napravit a zubačku populární formou představit veřejnosti. Expozice by měla být z větší části zaměřena na pestrou a často pohnutou historii zubačky, zvláštnosti provozu i zajímavá vozidla. V menší míře se bude věnovat i okolním železničním tratím, včetně tratě z Harrachova do Sklářské Poreby v Polsku."V prostorách muzea bychom rádi umístili exponáty, které se váží k této trati. Základem výstavy měl být dopravní sál bývalého železničního učiliště, bohužel mezi lety 1999 až 2002 z něho větší a zajímavější část někdo ukradl," doplnil Prokeš. Organizátoři proto uvítají pomoc veřejnosti, která se může zapojit do budování muzea a také zapůjčit či darovat fotografie, dokumenty a případně i další předměty spojené s tratí.
Železniční společnost Tanvald vznikla v roce 2003. Jejím cílem je záchrana a ochrana železničních památek, především ozubnicové trati Tanvald - Kořenov - Harrachov. Vedle muzea chce společnost v budoucnu vybudovat také naučnou stezku "Krajem kořenovské zubačky", která by měla vést podél trati a seznamovat návštěvníky s její historií a zajímavými místy. Společnost, která organizuje pravidelné jízdy historických vlaků, usiluje o obnovu lokomotivního depa v železniční stanici Kořenov a také chce znovu obnovit provoz na trati z Harrachove do Sklářské Poreby.
(igenus.cz)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/214646/
Dobrá zpráva pro zájemce o železniční historii: na 31. května 2008 je naplánováno otevření expozice, pojednávající o jediné dráze s ozubnicovým provozem v ČR, vedoucí z Tanvaldu do Kořenova. Fotografie, dokumenty a předměty s vypovídající historickou hodnotou si od tohoto dne budou moci prohlédnout návštěvníci plánovaného muzea v Kořenově. Jeho zřizovatelem bude Železniční společnost Tanvald a sídlem výpravní budova kořenovské železniční stanice.
Podle zpráv regionálního tisku se tato aktivita setkala s podporou místního zastupitelstva. Budova železniční stanice totiž již delší čas chátrá a její využití pro muzejní účely by prospělo i vzhledu obce.
Otevření expozice doprovodí i slavnostní jízda z Tanvaldu do Kořenova a pokud se vše podaří, uskuteční se i jízda do polské Sklarszke Poręby.
(Železničář)
Podle zpráv regionálního tisku se tato aktivita setkala s podporou místního zastupitelstva. Budova železniční stanice totiž již delší čas chátrá a její využití pro muzejní účely by prospělo i vzhledu obce.
Otevření expozice doprovodí i slavnostní jízda z Tanvaldu do Kořenova a pokud se vše podaří, uskuteční se i jízda do polské Sklarszke Poręby.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/213706/
Hornické muzeum v Krásně postupně rozšiřuje expozici a připravuje další zajímavosti, které sem mají přilákat návštěvníky. Patří mezi ně například funkční úsek důlní železnice, po němž by se mohl vlak rozjet už v příštím roce. Letos muzeum rozšířilo stálé výstavní prostory a doplnilo je celou řadou exponátů mapujících historii hornictví v regionu. Uvedl to pracovník muzea Rudolf Kříž.
Pokud se podaří vyřídit všechny nezbytné formality, mohli by se návštěvníci muzea dočkat zahájení provozu na ukázkové důlní trati už od příští sezony. „Úsek je dlouhý přibližně 200 metrů a na jeho trase je i umělá štola. Vagóny s návštěvníky by měla tahat po trati dieselová důlní lokomotiva,„ řekl Kříž.
Dalším lákadlem se má stát přes šest metrů dlouhý a téměř dva metry vysoký model dolu. Model vyrobil, stejně jako většinu ostatních modelů v muzeu, Vladimír Krist ze Sokolova. Modely představují různá důlní zařízení a techniku, v muzeu jsou jich od Krista téměř dvě desítky. Všechny jsou statické, ale právě průřez dolem, kde nechybí ani postavičky horníků, se má dát do pohybu. „Připravujeme jeho rozpohybování. Je třeba vyřešit elektroinstalaci a její propojení s jednotlivými díly modelu,„ tvrdí Kříž.
Hornické muzeum v Krásně rozšiřovalo výrazně svou expozici od loňského roku, kdy tady přibyly další výstavní místnosti. Vznikly ze staré a pouze příležitostně využívané haly. Náklady na úpravy a pořízení exponátů přesáhly dva miliony korun. Nové prostory byly kompletně zpřístupněny letos v květnu. Hornické muzeum v Krásně je otevřené od roku 1998 a je součástí Krajského muzea Karlovarského kraje - Muzea Sokolov.
(Týdeník Sokolovska)
Pokud se podaří vyřídit všechny nezbytné formality, mohli by se návštěvníci muzea dočkat zahájení provozu na ukázkové důlní trati už od příští sezony. „Úsek je dlouhý přibližně 200 metrů a na jeho trase je i umělá štola. Vagóny s návštěvníky by měla tahat po trati dieselová důlní lokomotiva,„ řekl Kříž.
Dalším lákadlem se má stát přes šest metrů dlouhý a téměř dva metry vysoký model dolu. Model vyrobil, stejně jako většinu ostatních modelů v muzeu, Vladimír Krist ze Sokolova. Modely představují různá důlní zařízení a techniku, v muzeu jsou jich od Krista téměř dvě desítky. Všechny jsou statické, ale právě průřez dolem, kde nechybí ani postavičky horníků, se má dát do pohybu. „Připravujeme jeho rozpohybování. Je třeba vyřešit elektroinstalaci a její propojení s jednotlivými díly modelu,„ tvrdí Kříž.
Hornické muzeum v Krásně rozšiřovalo výrazně svou expozici od loňského roku, kdy tady přibyly další výstavní místnosti. Vznikly ze staré a pouze příležitostně využívané haly. Náklady na úpravy a pořízení exponátů přesáhly dva miliony korun. Nové prostory byly kompletně zpřístupněny letos v květnu. Hornické muzeum v Krásně je otevřené od roku 1998 a je součástí Krajského muzea Karlovarského kraje - Muzea Sokolov.
(Týdeník Sokolovska)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/213541/
Budova kořenovské železniční stanice prochází proměnou ve výstavní prostory
Historické předměty, fotografie i dokumenty. Vše, co se týká historie ozubnicové železniční trati na trase Tanvald - Kořenov - Harrachov, si budou moci prohlédnout návštěvníci plánovaného muzea v Kořenově. Jeho zřizovatelem bude Železniční společnost Tanvald a sídlem kořenovská železniční stanice.
Zastupitelé tuto aktivitu vítají. „Vidíme v tom jednoznačně přínos. Budova stanice už delší dobu chátrá a teď se o ni začal konečně zase někdo starat,„ uvedl starosta Kořenova Luboš Marek. Na budově bylo třeba provést i hrubé stavební práce jako je zalepení děr ve střeše. „Náklady ještě nejsou přesně vyčísleny. Zatím máme finanční strop do dvou set tisíc korun,„ uvedl Petr Prokeš ze Železniční společnosti Tanvald. Finance do projektu přicházejí z několika zdrojů, jedním z nich je i Mikroregion Tanvaldsko.
Otevření expozice je naplánováno na 31. květen příštího roku. „Chceme zahájit slavnostní jízdou zubačky na trati Tanvald - Kořenov. Jednáme ještě s polskou stranou, zda neuskutečnit i jízdu do Sklářské Poreby,„ dodal Prokeš.
Železniční společnost také žádá majitele historických fotografií či dokumentů o zubačce o jejich zapůjčení muzeu.
Zubačka začala na trati fungovat roku 1902, nejprve na úseku Tanvald - Kořenov. Ozubnice uprostřed koleje se na dvanáctikilometrové trati objevuje třikrát. Zařízení pomáhá lokomotivě překonat příkré stoupání, protože výškový rozdíl na této trase je 235 metrů. To je největší stoupání v celé České republice. V roce 1992 byla ozubnicová trať vyhlášena kulturní památkou.
(Jablonecký deník)
Historické předměty, fotografie i dokumenty. Vše, co se týká historie ozubnicové železniční trati na trase Tanvald - Kořenov - Harrachov, si budou moci prohlédnout návštěvníci plánovaného muzea v Kořenově. Jeho zřizovatelem bude Železniční společnost Tanvald a sídlem kořenovská železniční stanice.
Zastupitelé tuto aktivitu vítají. „Vidíme v tom jednoznačně přínos. Budova stanice už delší dobu chátrá a teď se o ni začal konečně zase někdo starat,„ uvedl starosta Kořenova Luboš Marek. Na budově bylo třeba provést i hrubé stavební práce jako je zalepení děr ve střeše. „Náklady ještě nejsou přesně vyčísleny. Zatím máme finanční strop do dvou set tisíc korun,„ uvedl Petr Prokeš ze Železniční společnosti Tanvald. Finance do projektu přicházejí z několika zdrojů, jedním z nich je i Mikroregion Tanvaldsko.
Otevření expozice je naplánováno na 31. květen příštího roku. „Chceme zahájit slavnostní jízdou zubačky na trati Tanvald - Kořenov. Jednáme ještě s polskou stranou, zda neuskutečnit i jízdu do Sklářské Poreby,„ dodal Prokeš.
Železniční společnost také žádá majitele historických fotografií či dokumentů o zubačce o jejich zapůjčení muzeu.
Zubačka začala na trati fungovat roku 1902, nejprve na úseku Tanvald - Kořenov. Ozubnice uprostřed koleje se na dvanáctikilometrové trati objevuje třikrát. Zařízení pomáhá lokomotivě překonat příkré stoupání, protože výškový rozdíl na této trase je 235 metrů. To je největší stoupání v celé České republice. V roce 1992 byla ozubnicová trať vyhlášena kulturní památkou.
(Jablonecký deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/213145/
Své muzeum v Rosicích nad Labem na zimu uzavřel v říjnu pro veřejnost Pardubický spolek historie železniční dopravy. Skupina nadšenců, která zde udržuje povědomí o tomto druhu přepravy, má přitom velké plány. Muzeum by chtěli rozšířit o další výstavní prostory. Pokud možno s pomocí prostředků Evropské unie.
„Chystáme se jít do projektu za evropské peníze, který by měl výrazným způsobem rozšířit naše aktivity a hlavně soustředit všechna vozidla a další věci do Rosic,„ říká předseda spolku Oldřich Čížek. „Měla by tam vzniknout nová budova expozice vozidel.„ Od železničních strojů přes trolejbusy až po sbírku osobních automobilů z 60. let, které mají jednotliví členové spolku. V této chvíli jsou vozidla umístěna po celých Pardubicích a jejich okolí. „Všude platíme nájemné a je to dost drahá záležitost. A musíme se dost ohánět, abychom na to svou činností vůbec vydělali,„ říká Oldřich Čížek s tím, že plánované budově, jejíž projekt se teprve rodí, by dostali prostor například železniční modeláři, kteří by zde mohli instalovat rozlehlé kolejiště.
Klíčovým okamžikem ale bude úspěch s projektem v některém z operačních programů Evropské unie, které se ostatně teprve také rodí. Bez těchto peněz záměr padá.
(Pardubický deník)
„Chystáme se jít do projektu za evropské peníze, který by měl výrazným způsobem rozšířit naše aktivity a hlavně soustředit všechna vozidla a další věci do Rosic,„ říká předseda spolku Oldřich Čížek. „Měla by tam vzniknout nová budova expozice vozidel.„ Od železničních strojů přes trolejbusy až po sbírku osobních automobilů z 60. let, které mají jednotliví členové spolku. V této chvíli jsou vozidla umístěna po celých Pardubicích a jejich okolí. „Všude platíme nájemné a je to dost drahá záležitost. A musíme se dost ohánět, abychom na to svou činností vůbec vydělali,„ říká Oldřich Čížek s tím, že plánované budově, jejíž projekt se teprve rodí, by dostali prostor například železniční modeláři, kteří by zde mohli instalovat rozlehlé kolejiště.
Klíčovým okamžikem ale bude úspěch s projektem v některém z operačních programů Evropské unie, které se ostatně teprve také rodí. Bez těchto peněz záměr padá.
(Pardubický deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/212717/
V železniční dopravě máme tradici. Vždyť nejstarší železnice na evropském kontinentu byla koně spřežná dráha Vídeň–České Budějovice, postavená v roce 1827, a máme jednu z nejhustších železničních sítí v Evropě.
I současné dění v Praze nasvědčuje tomu, že železnice má budoucnost. Monumentální stavba v okolí Vítkova je toho svědkem. Pod novým železničním mostem stojí komplex historických budov, postavených v roce 1845, což bylo první parostrojní nádraží v České republice. V současné době tyto budovy nejsou používány a byly určeny ke vzniku železničního muzea. Spojení živého železničního uzlu s muzeem v centru Prahy je myšlenka ideální. Kde jinde to mají?
Tyto pozemky však mají nesmírnou cenu, a tak se o ně zajímají developeři, já bych spíš řekl zlatokopové, a tuto myšlenku chtějí zhatit. I když mám k Děčínu z rodinných důvodů hezký vztah, myslím si, že přesunutí železničního muzea do Děčína je velice nešťastným krokem. Vždyť většina turistů jezdí do Prahy a málokdo kvůli železničnímu muzeu bude z Prahy cestovat do Děčína.
Myslím si, že by měl rozum zvítězit nad finančními zájmy a tyto historické a nenahraditelné budovy v centru Prahy bychom měli zachovat budoucím generacím. Vždyť taková parní lokomotiva z přelomu 18. a 19. století, která vozila rychlíky více než 100km rychlostí, je přece překrásným technickým dílem.
O autorovi| Jan Pirk, kardiochirurg
(Regionální mutace| Mladá fronta DNES - Praha)
I současné dění v Praze nasvědčuje tomu, že železnice má budoucnost. Monumentální stavba v okolí Vítkova je toho svědkem. Pod novým železničním mostem stojí komplex historických budov, postavených v roce 1845, což bylo první parostrojní nádraží v České republice. V současné době tyto budovy nejsou používány a byly určeny ke vzniku železničního muzea. Spojení živého železničního uzlu s muzeem v centru Prahy je myšlenka ideální. Kde jinde to mají?
Tyto pozemky však mají nesmírnou cenu, a tak se o ně zajímají developeři, já bych spíš řekl zlatokopové, a tuto myšlenku chtějí zhatit. I když mám k Děčínu z rodinných důvodů hezký vztah, myslím si, že přesunutí železničního muzea do Děčína je velice nešťastným krokem. Vždyť většina turistů jezdí do Prahy a málokdo kvůli železničnímu muzeu bude z Prahy cestovat do Děčína.
Myslím si, že by měl rozum zvítězit nad finančními zájmy a tyto historické a nenahraditelné budovy v centru Prahy bychom měli zachovat budoucím generacím. Vždyť taková parní lokomotiva z přelomu 18. a 19. století, která vozila rychlíky více než 100km rychlostí, je přece překrásným technickým dílem.
O autorovi| Jan Pirk, kardiochirurg
(Regionální mutace| Mladá fronta DNES - Praha)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/212713/
Poslední jízda sezony
Šumavské lokálky v Novém Údolí na Prachaticku, kde vede nejkratší mezinárodní železnice na světě, se včera po vydařené sezoně uložily k zimnímu spánku. Poslední letošní možnost svézt se po koleji dlouhé 105 metrů, která symbolicky propojuje Čechy s Bavorskem, přilákala na turistický hraniční přechod Stožec/Haidmühle desítky lidí.
Členové pořádajícího spolku Pošumavská jižní dráha při rituálu zamykání lokálek vhodili ze železničního mostu věnec do potoka, který vytváří česko-německou hranici. „Nový věnec připravíme zas až na jaře,„ řekl předseda spolku Pavel Kosmata. Součástí piety bylo také nastavení semaforu do polohy stůj, stáhnutí vlajek a recitace veršů Karla Klostermanna.
Výprava do Bavorska replikou parní lokomotivy zvanou Gigant trvá 24 sekund a má veškeré náležitosti, jako jsou červená čepice výpravčího, jízdenky či píšťalka vlakvedoucího. Hlavně zvonek na mašince zaujal při jízdě čtyřletého Lukáše Zemana, který s maminkou přijel na výlet. „Celou cestu z Prahy až sem jsme absolvovali vlakem, syn je z vláčků nadšený,„ pochvalovala si Petra Zemanová.
Dušičkovou náladu včerejší slavnosti navodilo hledání láhve tuzemského rumu, kterou milovníci železnice pohřbili u kolejí pět minut před vstupem naší země do EU. Rakev, v níž odpočívala stará známá láhev, našli za pomoci proutkaře. Netradiční trať v Novém Údolí funguje díky tomu, že spolek v roce 2000 odkoupil násep bývalé mezinárodní trati Volary - Pasov, která byla roku 1948 na státní hranici zrušena. Dobrovolníci tam položili koleje a vzniklo malé nádraží, jehož součástí je i muzeum pošumavských lokálek.
(Metro)
Šumavské lokálky v Novém Údolí na Prachaticku, kde vede nejkratší mezinárodní železnice na světě, se včera po vydařené sezoně uložily k zimnímu spánku. Poslední letošní možnost svézt se po koleji dlouhé 105 metrů, která symbolicky propojuje Čechy s Bavorskem, přilákala na turistický hraniční přechod Stožec/Haidmühle desítky lidí.
Členové pořádajícího spolku Pošumavská jižní dráha při rituálu zamykání lokálek vhodili ze železničního mostu věnec do potoka, který vytváří česko-německou hranici. „Nový věnec připravíme zas až na jaře,„ řekl předseda spolku Pavel Kosmata. Součástí piety bylo také nastavení semaforu do polohy stůj, stáhnutí vlajek a recitace veršů Karla Klostermanna.
Výprava do Bavorska replikou parní lokomotivy zvanou Gigant trvá 24 sekund a má veškeré náležitosti, jako jsou červená čepice výpravčího, jízdenky či píšťalka vlakvedoucího. Hlavně zvonek na mašince zaujal při jízdě čtyřletého Lukáše Zemana, který s maminkou přijel na výlet. „Celou cestu z Prahy až sem jsme absolvovali vlakem, syn je z vláčků nadšený,„ pochvalovala si Petra Zemanová.
Dušičkovou náladu včerejší slavnosti navodilo hledání láhve tuzemského rumu, kterou milovníci železnice pohřbili u kolejí pět minut před vstupem naší země do EU. Rakev, v níž odpočívala stará známá láhev, našli za pomoci proutkaře. Netradiční trať v Novém Údolí funguje díky tomu, že spolek v roce 2000 odkoupil násep bývalé mezinárodní trati Volary - Pasov, která byla roku 1948 na státní hranici zrušena. Dobrovolníci tam položili koleje a vzniklo malé nádraží, jehož součástí je i muzeum pošumavských lokálek.
(Metro)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/212707/
Ja si nestezuji, ja jen aby jsi vedel, ze to cteme... 
Dekuji ti, co nemaji vzdy cas neco vytvorit nebo najit pro ostatni.
Expozice mapující historii ozubnicové trati z Tanvaldu do Harrachova si najde místo v prostorách železniční stanice v Kořenově. S nápadem přišla Železniční společnost Tanvald o.p.s.. Zmíněná dráha je nejstrmější železnicí v ČR.
(Liberecký deník)
(Liberecký deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/211940/
Primátor Děčína Vladislav Raška a další zastupitelé se včera svezli historickým z děčínského hlavního nádraží na stanici Děčín - východ. přesunuli Tam diskutovali nad dalším osudem této více jak dvě stě let staré nádražní budovy. Raška je příznivcem myšlenky zřídit v objektu, který v současnosti patří Českým drahám a není jím využíván, železniční muzeum. „ Jsem však opravdu zklamaný, že z pětadvaceti pozvaných zastupitelů si našli čas jen čtyři. Někteří se sice omluvili, ale drtivá většina evidentně tento problém řešit nehodlá,„ řekl primátor Děčína. „Jedná se o zachovalý objekt nádražní budovy, který má svou historickou hodnotu. Myslím si, že železniční muzeum by bylo adekvátním využitím této budovy a samozřejmě se mi líbí myšlenka, že město Děčín uvažuje nad tím, že by bylo ochotno převzít za tuto budovu zodpovědnost, pokud by České dráhy s převodem majetku souhlasili,„ řekl historik Jan Němec. Ovšem rozhodnutí, zda tuto budovu město někdy bude spravovat, je zatím podle slov Vladislava Rašky v nedohlednu, protože nejdříve musí být vůle zastupitelů diskutovat a až pak se dají dělat další konkrétní kroky. Dalším problémem bude finanční náročnost provozu případného muzea, které určitě nebude v malých částkách. Otázek, problémů, ale i případného přínosu pro město Děčín je více a jen zastupitelé mohou rozhodnout jak tato kauza nakonec dopadne.
(Děčínský deník)
(Děčínský deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/211057/
„Prohlédnout si model při nočním provozu je možné v zimě až po čtvrté hodině, kdy se už stmívá. Návštěvníci jej mají možnost vidět ještě do poloviny února, pak už je moc světla,“ říká Navrátil. Po Novém roce se pustí do stavby modelu větší velikosti v poměru 1:87. Milovníci vlaků a vláčků se napřesrok mohou těšit prý i na venkovní model železnice, stavidlový domek a několik funkčních semaforů.
(Plzeňský deník)