Muzea a muzejní dráhy
K histórii patria i múzeá...
_________________________
Ve světě i u nás existuje řada oficiálně provozovaných železničních muzejí a dalších sbírek s tématikou drážní dopravy v držení výrobců, dopravců či různých zájmových organizací. A také muzejní dráhy a pravidelný nebo charterový provoz historických vozidel na drahách běžných. O tom všem může být tato diskuse.
(Zbyněk)
Podradené diskusné témy
Überspringen: DB Museum bietet 2007 attraktive Ausstellungen und Veranstaltungen
Neue Konzepte für Nürnberger Fahrzeughalle und Erlebniswelt / Standorte Koblenz und Halle (Saale) planen historische Fahrzeugparaden
http://www.db.de/site/bahn/de/unternehmen/presse/presseinformationen/ubh/h20070208.html
Český výtah z aktuality najdete na
http://www.zelpage.cz/zpravy/4072?PHPSESSID=4e20179c5d67cf1031e7fddd5fa9dccd
Neue Konzepte für Nürnberger Fahrzeughalle und Erlebniswelt / Standorte Koblenz und Halle (Saale) planen historische Fahrzeugparaden
http://www.db.de/site/bahn/de/unternehmen/presse/presseinformationen/ubh/h20070208.html
Český výtah z aktuality najdete na
http://www.zelpage.cz/zpravy/4072?PHPSESSID=4e20179c5d67cf1031e7fddd5fa9dccd
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/137697/
Ústřední technická knihovna dopravy (ÚTKD), nejvýznamnější instituce tohoto druhu v bývalém Československu (založena roku 1919 jako úřední knihovna Ministerstva železnic), s více jak 100 tisíci knihovními jednotkami od 1. poloviny 19. století, je v ohrožení. Má se stěhovat. Na tom by nebylo nic divného, kdyby...
Prostory v Hybernské 5, kde se knihovna dosud nacházela, jsou pro jiný účel ČD, a.s. obtížně použitelné. Jedná se o hluboké sklepy (druhý suterén), ve kterých kdysi býval bankovní tresor. Cílem přesunu má být navíc nákladové nádraží Žižkov, které figuruje v "rozvojových" plánech ČD, a.s., města Prahy i developerů jako komerční oblast, kde dojde k nové výstavbě a změně původního účelu - nádraží má být zcela zrušeno. Budova v Hybernské má údajně připadnout prosazované dceřinné firmě "ČD Cargo". Také personálně je dnes knihovna na minimu, provozní doba byla maximálně omezena a elektronický katalog se téměř nedoplňuje. Zda bude provoz knihovny ještě obnoven a za jak dlouho, se můžeme jen dohadovat. Kdo nikdy nestěhoval podobné množství materiálu, asi nepochopí.
Pro ČD je jistě problematické knihovnu financovat - ministerstvo spolufinancování ukončilo k 1.1.2004 a také SŽDC, s.o. (vedle ČD, a.s. druhá nástupnická organizace býv. ČD, s.o.) dává od knihovny ruce pryč, ačkoli obě tyto instituce by měly mít - alespoň teoreticky - zájem na její další existenci. Ani tato situace však nedává ČD, a.s. právo informovat o situaci pouze lakonickým "Ode dne 1.2.2007 bude knihovna z technických důvodů (stěhování) zavřena. Čtenářům se omlouváme."
Osud všech ostatních odborných knihoven ČD - Ústavu podnikové výchovy, OPŘ v Plzni aj. (které ovšem s ÚTKD lze jen těžko srovnávat) je varující.
O případné reakci ČD, a.s. budu na tomto místě informovat.
(stránky Historie železnic - http://www.archiv.kvalitne.cz/uvod.htm )
Prostory v Hybernské 5, kde se knihovna dosud nacházela, jsou pro jiný účel ČD, a.s. obtížně použitelné. Jedná se o hluboké sklepy (druhý suterén), ve kterých kdysi býval bankovní tresor. Cílem přesunu má být navíc nákladové nádraží Žižkov, které figuruje v "rozvojových" plánech ČD, a.s., města Prahy i developerů jako komerční oblast, kde dojde k nové výstavbě a změně původního účelu - nádraží má být zcela zrušeno. Budova v Hybernské má údajně připadnout prosazované dceřinné firmě "ČD Cargo". Také personálně je dnes knihovna na minimu, provozní doba byla maximálně omezena a elektronický katalog se téměř nedoplňuje. Zda bude provoz knihovny ještě obnoven a za jak dlouho, se můžeme jen dohadovat. Kdo nikdy nestěhoval podobné množství materiálu, asi nepochopí.
Pro ČD je jistě problematické knihovnu financovat - ministerstvo spolufinancování ukončilo k 1.1.2004 a také SŽDC, s.o. (vedle ČD, a.s. druhá nástupnická organizace býv. ČD, s.o.) dává od knihovny ruce pryč, ačkoli obě tyto instituce by měly mít - alespoň teoreticky - zájem na její další existenci. Ani tato situace však nedává ČD, a.s. právo informovat o situaci pouze lakonickým "Ode dne 1.2.2007 bude knihovna z technických důvodů (stěhování) zavřena. Čtenářům se omlouváme."
Osud všech ostatních odborných knihoven ČD - Ústavu podnikové výchovy, OPŘ v Plzni aj. (které ovšem s ÚTKD lze jen těžko srovnávat) je varující.
O případné reakci ČD, a.s. budu na tomto místě informovat.
(stránky Historie železnic - http://www.archiv.kvalitne.cz/uvod.htm )
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/137694/
Cesty hluboko do podzemí, expozice s unikátními minerály a ještě unikátnějšími důlními stroji, jízdy vláčkem, návštěva v chalupě ze 17. století - to vše a spoustu dalších atrakcí nalezne turista v největším hornickém muzeu v České republice. Pro zájemce je zde nachystáno přes pět desítek stálých expozic, přičemž podstatná část je přístupná celoročně. Takže vydejme se do Příbrami.
http://www.novinky.cz/cestovani6/vyprava-do-nejvetsiho-hornickeho-muzea_108502_r62ag.html
http://www.novinky.cz/cestovani6/vyprava-do-nejvetsiho-hornickeho-muzea_108502_r62ag.html
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/137686/
Plzeňské Muzeum Škoda získalo padesát let starý funkční model. Čeká ho důkladná údržba
Tajemství půl století starého funkčního modelu lokomotivy začínají odhalovat v plzeňském Muzeu Škoda. Model je inspirován parní lokomotivou Mikádo, kterou Škodovka vyráběla. Byl vyroben v Čechách, ale do tuzemska se vrátil v sedmdesátých letech z Rakouska. Jak a proč, to nikdo neví.
Historii lokomotivy provází několik záhad
„Mnoho podrobností o její historii zatím není známo. Víme pouze, že ji vyrobil Albert Líbal z Náchoda někdy v padesátých letech dvacátého století,“ říká Petr Mazný z plzeňského Muzea Škoda.
„Zanechal na lokomotivě také svůj podpis v podobě kulatého znaku s ozdobně vyvedenými písmeny A a L. Iniciály výrobce umístil tam, kde obvykle bývá na lokomotivě znak výrobce. Takto pozměněný model lokomotivy je velká vzácnost. Svědčí o tom, že výrobce Líbal musel být skutečně velký fanda železnic,“ popisuje unikátní muzejní exponát Petr Mazný.
„Funkční model parní lokomotivy se dostal do Plzně jako dar Národního technického muzea v Praze, které nám ho věnovalo minulý týden,“ vysvětluje Petr Mazný. „Do pražské expozice se dostala lokomotiva v roce 1973, kdy byla přivezena z Vídně. Proč ale zrovna z Vídně, když výrobce byl z Náchoda, se snažíme zjistit,“ dodává.
Parní lokomotivy vyráběla Škodovka od roku 1920. Model je ručně vyrobený, váží více než sedmdesát kilogramů a měří i s tendrem skoro dva metry. „Zatím jsme ho nezkoušeli, ale měl by být funkční," odhaduje sílu lokomotivy Petr Mazný.
Model je třeba celý rozebrat a řádně vyčistit
„Pohání ho tuhý líh. Model nyní čeká důkladná prohlídka a revize. Požádáme o spolupráci plzeňské železniční modeláře. Je třeba ho rozmontovat, vyčistit a znovu celý složit,“ vysvětluje Mazný.
„Je to radost, dívat se na takovou krásu. Nadšenců, kteří vyráběli a vyrábějí tak krásné a funkční modely, je velmi málo. V Národním technickém muzeu mají podobné z 19. století,“ podotýká.
(Regionální mutace| Mladá fronta DNES - plzeňský kraj)
Tajemství půl století starého funkčního modelu lokomotivy začínají odhalovat v plzeňském Muzeu Škoda. Model je inspirován parní lokomotivou Mikádo, kterou Škodovka vyráběla. Byl vyroben v Čechách, ale do tuzemska se vrátil v sedmdesátých letech z Rakouska. Jak a proč, to nikdo neví.
Historii lokomotivy provází několik záhad
„Mnoho podrobností o její historii zatím není známo. Víme pouze, že ji vyrobil Albert Líbal z Náchoda někdy v padesátých letech dvacátého století,“ říká Petr Mazný z plzeňského Muzea Škoda.
„Zanechal na lokomotivě také svůj podpis v podobě kulatého znaku s ozdobně vyvedenými písmeny A a L. Iniciály výrobce umístil tam, kde obvykle bývá na lokomotivě znak výrobce. Takto pozměněný model lokomotivy je velká vzácnost. Svědčí o tom, že výrobce Líbal musel být skutečně velký fanda železnic,“ popisuje unikátní muzejní exponát Petr Mazný.
„Funkční model parní lokomotivy se dostal do Plzně jako dar Národního technického muzea v Praze, které nám ho věnovalo minulý týden,“ vysvětluje Petr Mazný. „Do pražské expozice se dostala lokomotiva v roce 1973, kdy byla přivezena z Vídně. Proč ale zrovna z Vídně, když výrobce byl z Náchoda, se snažíme zjistit,“ dodává.
Parní lokomotivy vyráběla Škodovka od roku 1920. Model je ručně vyrobený, váží více než sedmdesát kilogramů a měří i s tendrem skoro dva metry. „Zatím jsme ho nezkoušeli, ale měl by být funkční," odhaduje sílu lokomotivy Petr Mazný.
Model je třeba celý rozebrat a řádně vyčistit
„Pohání ho tuhý líh. Model nyní čeká důkladná prohlídka a revize. Požádáme o spolupráci plzeňské železniční modeláře. Je třeba ho rozmontovat, vyčistit a znovu celý složit,“ vysvětluje Mazný.
„Je to radost, dívat se na takovou krásu. Nadšenců, kteří vyráběli a vyrábějí tak krásné a funkční modely, je velmi málo. V Národním technickém muzeu mají podobné z 19. století,“ podotýká.
(Regionální mutace| Mladá fronta DNES - plzeňský kraj)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/136433/
Skupina nadšenců chce v Kroměříži vytvořit muzeum železnice. Mělo by stát pod střechou historické budovy dnešního železničního depa na kroměřížském vlakovém nádraží.
Před sto třicet let starou, typicky „mocnářsky“ industriální budovou dodnes funguje zhruba stejně starý technický unikát: vahadlová točna na „lidský pohon“. Jeden muž na ní vlastní silou otočí i šedesátitunovou lokomotivou.
O stejné pozemky má ale zájem i kroměřížská radnice. Ta na nich chce během kompletní rekonstrukce, kterou v nejbližších letech kolejiště vlakového nádraží čeká, zbudovat malé nádraží městské hromadné dopravy.
Mezi oběma návrhy si nejspíš budou muset vybrat České dráhy, kterým pozemky a budovy patří.
Jedním z iniciátorů myšlenky na zřízení muzea v budově kroměřížského depa je vedoucí zlínského krajského centra osobní dopravy Martin Šůstal, který mimo jiné organizuje i jízdy nostalgických vlaků. Šůstal se při zpracovávání koncepce budoucí dopravní obslužnosti v kraji dozvěděl, že kroměřížské depo nebude díky modernější technologii zapotřebí. „Tak mě napadla možnost využít jej jako muzeum železniční, dopravní nebo technické. Právě pro tu určitou architektonickou vzácnost té budovy a jejího zázemí,“ vysvětlil Šůstal.
„Dřív podobné stavby byly v každé uzlové stanici. Dnes to už široko daleko nikde nenajdete. Je to výjimečná věc, která do Kroměříže pasuje a hodí se tam,“ je přesvědčen dopravní inženýr.
Spolu s několika dalšími nadšenci se chystá založit spolek a se svým záměrem oslovit České dráhy.
V muzeu by měla být podle jejich plánu vystavena stará železniční technika, dobové dokumenty a fotografie. Pokusí se také získat nějakou historickou lokomotivu, například tak, že se spojí s jiným spolkem, který už nějakou vlastní.
Dosáhnout chtějí i na grant, který by zřízení muzea podpořil finančně. Historii trati Kroměříž - Valašské Meziříčí věnovali už také nové webové stránky www.kromerizske-drahy. com.
„Uvidíme, jak se bude situace vyvíjet. Město má také nějaké svoje záměry, stejně jako dráhy, kterým pozemek patří. Je teď otázka, jestli se do těch záměrů vejdeme nebo ne,“ tvrdí Šůstal. „Každopádně za pokus to stojí,“ dodává.
Sportovně bere zájem entuziastů o budovy na pozemcích, o které má zájem i město, také kroměřížský starosta Miloš Malý. „Nesoupeříme spolu. Podali jsme podnět k chystanému projektu. Je na Českých drahách, jak rozhodnou,“ tvrdí Miloš Malý.
(Regionální mutace| Mladá fronta DNES - jihovýchodní Morava)
Před sto třicet let starou, typicky „mocnářsky“ industriální budovou dodnes funguje zhruba stejně starý technický unikát: vahadlová točna na „lidský pohon“. Jeden muž na ní vlastní silou otočí i šedesátitunovou lokomotivou.
O stejné pozemky má ale zájem i kroměřížská radnice. Ta na nich chce během kompletní rekonstrukce, kterou v nejbližších letech kolejiště vlakového nádraží čeká, zbudovat malé nádraží městské hromadné dopravy.
Mezi oběma návrhy si nejspíš budou muset vybrat České dráhy, kterým pozemky a budovy patří.
Jedním z iniciátorů myšlenky na zřízení muzea v budově kroměřížského depa je vedoucí zlínského krajského centra osobní dopravy Martin Šůstal, který mimo jiné organizuje i jízdy nostalgických vlaků. Šůstal se při zpracovávání koncepce budoucí dopravní obslužnosti v kraji dozvěděl, že kroměřížské depo nebude díky modernější technologii zapotřebí. „Tak mě napadla možnost využít jej jako muzeum železniční, dopravní nebo technické. Právě pro tu určitou architektonickou vzácnost té budovy a jejího zázemí,“ vysvětlil Šůstal.
„Dřív podobné stavby byly v každé uzlové stanici. Dnes to už široko daleko nikde nenajdete. Je to výjimečná věc, která do Kroměříže pasuje a hodí se tam,“ je přesvědčen dopravní inženýr.
Spolu s několika dalšími nadšenci se chystá založit spolek a se svým záměrem oslovit České dráhy.
V muzeu by měla být podle jejich plánu vystavena stará železniční technika, dobové dokumenty a fotografie. Pokusí se také získat nějakou historickou lokomotivu, například tak, že se spojí s jiným spolkem, který už nějakou vlastní.
Dosáhnout chtějí i na grant, který by zřízení muzea podpořil finančně. Historii trati Kroměříž - Valašské Meziříčí věnovali už také nové webové stránky www.kromerizske-drahy. com.
„Uvidíme, jak se bude situace vyvíjet. Město má také nějaké svoje záměry, stejně jako dráhy, kterým pozemek patří. Je teď otázka, jestli se do těch záměrů vejdeme nebo ne,“ tvrdí Šůstal. „Každopádně za pokus to stojí,“ dodává.
Sportovně bere zájem entuziastů o budovy na pozemcích, o které má zájem i město, také kroměřížský starosta Miloš Malý. „Nesoupeříme spolu. Podali jsme podnět k chystanému projektu. Je na Českých drahách, jak rozhodnou,“ tvrdí Miloš Malý.
(Regionální mutace| Mladá fronta DNES - jihovýchodní Morava)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/135739/
Pro obec Rittersgrün začal věk železnice 1. července 1889, kdy vyjel první pravidelný vlak na krátké úzkorozchodné trati Grünstädtel – Oberrittersgrün o rozchodu 750 mm, odbočující z tratě Schwarzenberg – Annaberg-Buchholz. Provoz na trati vydržel celých 82 let a ukončen byl 26. září 1971.
Zajímavý článek najdete na
http://www.drahari.info/index.php?option=com_content&task=view&id=1949&Itemid=45
Zajímavý článek najdete na
http://www.drahari.info/index.php?option=com_content&task=view&id=1949&Itemid=45
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/131912/
Na zajímavou procházku historií jednoho z největších vynálezů 19. století, parního stroje se mohou do 17. ledna těšit návštěvníci Severočeského muzea v Liberci. Výstava názvem Steam Back zahrnuje sice jen modely nejrůznějších druhů těchto mechanismů, ale díky šíři vystavených exponátů nabízí velmi zajímavý pohled na vědu a techniku předminulého století.
„Parní stroj umožnil precizní výrobu a precizní výroba umožnila vývoj dokonalejších strojů. To vše jsou věci, které pomalu mizí z lidské paměti a které výstava připomene. Výstava modelů parních strojů mapuje nejen základní vývoj v této oblasti, ale představí i funkční stroj, hračku,“ řekl Ivan Rous ze Severočeského muzea.
Tvůrci výstavy si vypůjčili z Národního technického muzea v Praze a z Technického muzea v Brně modely, které tvoří tři řady modelářství parních strojů. První cyklus se skládá z profesionálně vyrobených modelů, které uchvacují precizní výrobou i funkcí.
Další řadu tvoří takzvané domaděly, u nichž jde estetická stránka do pozadí, protože jejich tvůrci kladli důraz zejména na funkci. „Poslední řadu tvoří hračky, kde se uplatnila jednoduchost a líbivý design,“ dodal Rous.
Návštěvníci výstavy tak uvidí například sdružený parní stroj, který našel využití v loďařském průmyslu a používaly ho také zaoceánské parníky, nebo parní stroj s Carlinsovým rozvodem, vahadlový parní stroj a Gensterův parní stroj.
Součástí výstavy jsou také modely lokomotiv, stejně jako malý parní stroj od Romualda Božka, syna Josefa Božka, muže, který jako první v Evropě sestrojil a předvedl parní vůz a paroloď.
(Právo)
„Parní stroj umožnil precizní výrobu a precizní výroba umožnila vývoj dokonalejších strojů. To vše jsou věci, které pomalu mizí z lidské paměti a které výstava připomene. Výstava modelů parních strojů mapuje nejen základní vývoj v této oblasti, ale představí i funkční stroj, hračku,“ řekl Ivan Rous ze Severočeského muzea.
Tvůrci výstavy si vypůjčili z Národního technického muzea v Praze a z Technického muzea v Brně modely, které tvoří tři řady modelářství parních strojů. První cyklus se skládá z profesionálně vyrobených modelů, které uchvacují precizní výrobou i funkcí.
Další řadu tvoří takzvané domaděly, u nichž jde estetická stránka do pozadí, protože jejich tvůrci kladli důraz zejména na funkci. „Poslední řadu tvoří hračky, kde se uplatnila jednoduchost a líbivý design,“ dodal Rous.
Návštěvníci výstavy tak uvidí například sdružený parní stroj, který našel využití v loďařském průmyslu a používaly ho také zaoceánské parníky, nebo parní stroj s Carlinsovým rozvodem, vahadlový parní stroj a Gensterův parní stroj.
Součástí výstavy jsou také modely lokomotiv, stejně jako malý parní stroj od Romualda Božka, syna Josefa Božka, muže, který jako první v Evropě sestrojil a předvedl parní vůz a paroloď.
(Právo)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/127365/
Město České Budějovice obnoví koněspřežní železnici pouze za předpokladu, že na tento projekt za 73 milionů korun získá peníze odjinud než z vlastního rozpočtu. Zastupitelé včera schválili, že se radnice bude ucházet o peníze z takzvaných norských fondů (ty jsou obdobou fondů Evropské unie). Replika koněspřežky, která jako první na evropské pevnině spojila v 19. století hornorakouský Linec s Českými Budějovicemi, by měla jezdit centrem města a co nejvíce využít původní trasu.
(MF Dnes)
(MF Dnes)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/122013/
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/117934/
Jihočeské muzeum představí památky a aktivity v jihočeské i hornorakouské části koněspřežní železnice, která v 19. století spojovala České Budějovice a Linec. Od soboty lidé mohou zavítat na výstavu, která je seznámí se stavem objektů i s různými projekty, jak koněspřežku oživit.
Protože historii koněspřežky už mapovalo mnoho výstav, nyní je cílem ukázat, jak památky vypadají a jaké aktivity se zabývají revitalizací koněspřežky. „Lidé uvidí, že památky na české a rakouské straně jsou v podstatě v podobném stavu,“ řekl autor expozice Ivo Hajn.
Vysvětlil, že v naší zemi jsou většinou na drážním pozemku, takže bývají udržovány, zatímco na rakouské straně je mnoho z nich mimo nynější železniční trať. Často jsou tam v soukromém vlastnictví a mnohdy chátrají. Velký zájem z počátku 90. let už podle Hajna v Rakousku opadl, protože se ukázalo, že koněspřežka se nestala zlatým dolem a příliv turistů nebyl tak velký, jak se čekalo.
Tradici udrželi například v rakouském městě Kerschbaum, muzeum s restaurací a projížďkou po zrekonstruované půlkilometrové železnici v historických vozech přiláká za rok asi 20 000 návštěvníků.
Výstavu nazvanou Koněspřežní železnice po obou stranách hranice pořádá Jihočeské muzeum ve spolupráci se společností historiků Hereditas a Spolkem přátel koněspřežky z Kerschbaumu. Je putovní, v Budějovicích bude do března.
(Právo)
Protože historii koněspřežky už mapovalo mnoho výstav, nyní je cílem ukázat, jak památky vypadají a jaké aktivity se zabývají revitalizací koněspřežky. „Lidé uvidí, že památky na české a rakouské straně jsou v podstatě v podobném stavu,“ řekl autor expozice Ivo Hajn.
Vysvětlil, že v naší zemi jsou většinou na drážním pozemku, takže bývají udržovány, zatímco na rakouské straně je mnoho z nich mimo nynější železniční trať. Často jsou tam v soukromém vlastnictví a mnohdy chátrají. Velký zájem z počátku 90. let už podle Hajna v Rakousku opadl, protože se ukázalo, že koněspřežka se nestala zlatým dolem a příliv turistů nebyl tak velký, jak se čekalo.
Tradici udrželi například v rakouském městě Kerschbaum, muzeum s restaurací a projížďkou po zrekonstruované půlkilometrové železnici v historických vozech přiláká za rok asi 20 000 návštěvníků.
Výstavu nazvanou Koněspřežní železnice po obou stranách hranice pořádá Jihočeské muzeum ve spolupráci se společností historiků Hereditas a Spolkem přátel koněspřežky z Kerschbaumu. Je putovní, v Budějovicích bude do března.
(Právo)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/113428/
Otevřena výstava historických i nových hraček v Dietrichsteinském paláci
O hračkách, hrách a hraní je výstava otevřená od úterý v Dietrichsteinském paláci v Brně na Zelném trhu. Je umístěna hned v přízemí a také ve 3. poschodí. „Výstavy hraček bývají oblíbené u muzejních pracovníků, protože se předpokládá větší zájem,“ říká autorka a garant scénáře Zdena Poláková z pořádajícího Moravského zemského muzea.
Expozice je samozřejmě pro všechny věkové kategorie včetně nejmenších. Spatříte velkou kolekci hraček od historických z 19. století až po současnou produkci vybraných českých výrobců. Hračky muzejníci rozdělili do osmi tematických celků podle zaměření a didaktického poslání směrem k dítěti. Vystaveny jsou kolekce plyšových, textilních a dřevěných hraček rozvíjející fantazii a cit. Hry napodobivé, imitují činnost dospělých, jako třeba kočárky s panenkami, nábytek, nářadí, dopravní prostředky a mnoho jiného. Patří sem i malé divadlo. Nechybějí plechové i dřevěné mechanické, hračky rozvíjející motoriku a představivost, různé typy stavebnic a skládaček patří mezi konstruktivní hry. Přijít by měli milovníci vláčků.
Samostatnou skupinou jsou hračky pro handicapované děti. „Vystavujeme autodráhu vyráběnou v chráněné dílně v Ořechově u Brna handicapovanými pracovníky,“ informovala odborná pracovnice Eva Jelínková. Prostřednictvím sdružení Slepíši se muzeum dostalo na další výrobce, kteří sice nevyrábějí výhradně pro handicapované, ale jsou vůči nim alespoň „přátelští“ čili zhotovují menší série takových hraček. Na výstavě jsou zastoupeni.
Návštěvníci ocení hrací boxy s vybranými typy hraček pro vyzkoušení. V přízemních prostorách Dětského muzea najdete expozici nazvanou Pohyb. Dominuje moderní houpačka, unikátem je vyřezávaný houpací kůň z první poloviny 19. století.
„Nejstarší doklady o hračkách pocházejí až ze starověku, zcela jistě však provázejí člověka mnohem déle. Rozvoj novodobé hračky začíná od 18. století,“ doplnila Poláková. Výstava potrvá do 31. března.
(Právo)
O hračkách, hrách a hraní je výstava otevřená od úterý v Dietrichsteinském paláci v Brně na Zelném trhu. Je umístěna hned v přízemí a také ve 3. poschodí. „Výstavy hraček bývají oblíbené u muzejních pracovníků, protože se předpokládá větší zájem,“ říká autorka a garant scénáře Zdena Poláková z pořádajícího Moravského zemského muzea.
Expozice je samozřejmě pro všechny věkové kategorie včetně nejmenších. Spatříte velkou kolekci hraček od historických z 19. století až po současnou produkci vybraných českých výrobců. Hračky muzejníci rozdělili do osmi tematických celků podle zaměření a didaktického poslání směrem k dítěti. Vystaveny jsou kolekce plyšových, textilních a dřevěných hraček rozvíjející fantazii a cit. Hry napodobivé, imitují činnost dospělých, jako třeba kočárky s panenkami, nábytek, nářadí, dopravní prostředky a mnoho jiného. Patří sem i malé divadlo. Nechybějí plechové i dřevěné mechanické, hračky rozvíjející motoriku a představivost, různé typy stavebnic a skládaček patří mezi konstruktivní hry. Přijít by měli milovníci vláčků.
Samostatnou skupinou jsou hračky pro handicapované děti. „Vystavujeme autodráhu vyráběnou v chráněné dílně v Ořechově u Brna handicapovanými pracovníky,“ informovala odborná pracovnice Eva Jelínková. Prostřednictvím sdružení Slepíši se muzeum dostalo na další výrobce, kteří sice nevyrábějí výhradně pro handicapované, ale jsou vůči nim alespoň „přátelští“ čili zhotovují menší série takových hraček. Na výstavě jsou zastoupeni.
Návštěvníci ocení hrací boxy s vybranými typy hraček pro vyzkoušení. V přízemních prostorách Dětského muzea najdete expozici nazvanou Pohyb. Dominuje moderní houpačka, unikátem je vyřezávaný houpací kůň z první poloviny 19. století.
„Nejstarší doklady o hračkách pocházejí až ze starověku, zcela jistě však provázejí člověka mnohem déle. Rozvoj novodobé hračky začíná od 18. století,“ doplnila Poláková. Výstava potrvá do 31. března.
(Právo)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/113180/
České Budějovice - Snaha o připomenutí legendární koněspřežné železnice z Českých Budějovic do Rakouska má dva projety. Zatímco primátor města Juraj Thoma už roky prosazuje její funkční model, historici přišli s podobou spíše symbolickou.
Důvody jsou ryze ekonomické. Kromě toho, že je skoro nemožné obnovit koleje po její původní trase, samotný provoz by investora a provozovatele zničil. Příkladem je rakouské město Kerschbaum, kudy vedla v předminulém století trasa z Budějovic do Gmundenu. Obnovená železnice zde měří půl kilometru.
„Jen roční provoz stojí přes čtyři miliony korun. Vstupné šest euro ho nezaplatí,“ uvedl Walter Mayr z rakouského spolku přátel koněspřežky. Rakouskou dráhu přitom musí držet nad vodou sponzoři. Pomáhali dokonce s její stavbou a platili každý metr kolejí s tím, že je na nich tabulka s jejich jmény.
V Rakousku přispívají na železnici i hospodští
Atrakci, kterou se ročně sveze až dvacet tisíc návštěvníků, podporují i peníze utržené od hostů v restauraci v rámci areálu. Samotná stavba Rakušany vyšla na šedesát milionů korun, město je ale dostalo z většiny od státu.
„O letitém záměru obnovit koňskou železnici alespoň v Budějovicích vím, ale pochybuji, že by pro její stavbu a hlavně provoz někdo ze zastupitelů zvedl ruku,“ míní ředitel Jihočeského muzea Pavel Šafr.
Primátor Thoma si přesto myslí, že stavba koněspřežky v krajském městě je reálná v roce 2008. „Máme už územní rozhodnutí. Povede z parku Háječek do vnitřního města. O peníze na projekt jsme v říjnu žádali takzvané norské fondy, které podporují památkovou péči až do výše pětaosmdesáti procent nákladů,“ řekl Thoma.
Jihočeské muzeum přitom zahájilo jiný projekt. Ten má hlavně připomínat dochované památky kolem železnice a aktivity s ní spojené. V Budějovicích je to například dům U Zelené ratolesti, kde byla konečná stanice, kterou využíval známý podnikatel Tadeáš Lanna. Byly zde sklady a stáje pro koně. Zde končila například doprava soli z Rakouska a odtud se překládala na lodní dopravu. Zachovalé jsou v jižních Čechách také přepřahací stanice v Holkově a Bujanově.
„Chceme vytvořit projekt ostrovů. To znamená míst, která koněspřežka poznamenala,“ řekl Šafr.
Jihočeské muzeum získalo spolu s rakouským spolkem příspěvek od Evropské unie na projekt Muzeum - prostor pro partnerství. V sobotu začíná v budově muzea výstavou Ivo Hajna a ukazuje na fotografiích s textem tuto železnici původní, dnešní i budoucí.
(Regionální mutace| Mladá fronta DNES - jižní Čechy)
Důvody jsou ryze ekonomické. Kromě toho, že je skoro nemožné obnovit koleje po její původní trase, samotný provoz by investora a provozovatele zničil. Příkladem je rakouské město Kerschbaum, kudy vedla v předminulém století trasa z Budějovic do Gmundenu. Obnovená železnice zde měří půl kilometru.
„Jen roční provoz stojí přes čtyři miliony korun. Vstupné šest euro ho nezaplatí,“ uvedl Walter Mayr z rakouského spolku přátel koněspřežky. Rakouskou dráhu přitom musí držet nad vodou sponzoři. Pomáhali dokonce s její stavbou a platili každý metr kolejí s tím, že je na nich tabulka s jejich jmény.
V Rakousku přispívají na železnici i hospodští
Atrakci, kterou se ročně sveze až dvacet tisíc návštěvníků, podporují i peníze utržené od hostů v restauraci v rámci areálu. Samotná stavba Rakušany vyšla na šedesát milionů korun, město je ale dostalo z většiny od státu.
„O letitém záměru obnovit koňskou železnici alespoň v Budějovicích vím, ale pochybuji, že by pro její stavbu a hlavně provoz někdo ze zastupitelů zvedl ruku,“ míní ředitel Jihočeského muzea Pavel Šafr.
Primátor Thoma si přesto myslí, že stavba koněspřežky v krajském městě je reálná v roce 2008. „Máme už územní rozhodnutí. Povede z parku Háječek do vnitřního města. O peníze na projekt jsme v říjnu žádali takzvané norské fondy, které podporují památkovou péči až do výše pětaosmdesáti procent nákladů,“ řekl Thoma.
Jihočeské muzeum přitom zahájilo jiný projekt. Ten má hlavně připomínat dochované památky kolem železnice a aktivity s ní spojené. V Budějovicích je to například dům U Zelené ratolesti, kde byla konečná stanice, kterou využíval známý podnikatel Tadeáš Lanna. Byly zde sklady a stáje pro koně. Zde končila například doprava soli z Rakouska a odtud se překládala na lodní dopravu. Zachovalé jsou v jižních Čechách také přepřahací stanice v Holkově a Bujanově.
„Chceme vytvořit projekt ostrovů. To znamená míst, která koněspřežka poznamenala,“ řekl Šafr.
Jihočeské muzeum získalo spolu s rakouským spolkem příspěvek od Evropské unie na projekt Muzeum - prostor pro partnerství. V sobotu začíná v budově muzea výstavou Ivo Hajna a ukazuje na fotografiích s textem tuto železnici původní, dnešní i budoucí.
(Regionální mutace| Mladá fronta DNES - jižní Čechy)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/113102/
Nostalgické supění lokomotiv, valících se krajinou a odfukujících dým, prožívá renesanci
Nostalgické supění parních lokomotiv, valících se krajinou a odfukujících oblaka dýmu, dnes prožívá renesanci. Díky nadšení řady dobrovolníků, kteří obětovali volný čas a mnohdy i peníze, se podařilo zachránit a zprovoznit parní lokomotivy odsouzené často k trpkému konci ve sběrných surovinách.
Před dvaceti lety se skupina takových milovníků železnice sešla v Jaroměři. Dnes jsou členy Společnosti železniční výtopna Jaroměř a deset let kromě záchrany části našeho technického kulturního dědictví provozují muzeum Výtopna Jaroměř.
První byl Kafemlejnek
„Bylo to pět let po oficiálním ukončení parního provozu u nás. Tehdy vznikl předchůdce dnešní společnosti - Krajská odborná skupina dějin dopravy při Československé vědeckotechnické společnosti. Její členové si vzali do hlavy, že vrátí život parní lokomotivě 310.006 zvané Kafemlejnek, která v té době již několik let spočívala na pomníku na královéhradeckém hlavním nádraží,“ připomněl Právu Vladimír Ujec, člen společnosti.
Kafemlejnek se na koleje vrátil po tříleté opravě v květnu 1989. Od té doby se podařilo opravit řadu dalších strojů. Poslední z nich je lokomotiva řady 423 Velký bejček, která se po kolejích znovu rozjela před prázdninami.
„Vyrobena byla v roce 1937, aktivně jezdila do roku 1978 a na její rekonstrukci jsme odpracovali přes šest tisíc brigádnických hodin,“ řekl Ujec, který přikládal do kotle Velkého bejčka během slavnostní jízdy z Jaroměře přes Hradec Králové, Hněvčeves, Smiřice a zpět.
Po deseti letech existence spolku se na podzim 1997 podařilo v Jaroměři otevřít první nestátní železniční muzeum. „Expozice muzea začínala na čtyřech krytých stáních, postupné utlumování provozu strojové stanice Českých drah v Jaroměři umožnilo rozšíření expozice do celého prostoru rotundy,“ vzpomněl na dobu před deseti lety Ujec s tím, že dnes se jaroměřští dobrovolníci snaží vrátit rotundě podobu, jakou měla před sto lety.
„Má částečně novou fasádu, byla zbourána přístavba dílny a kompletně vyměněna okna a dveře objektu. Bohužel limitující jsou peníze. Jednou z možností, jak opravit další lokomotivy a vozy, jsou granty. Pokud bychom uspěli v dárcovském grantu Lesů České republiky, opravíme jeden osobní vůz. Pokud by vyšel grant z unijních peněz, zrekonstruujeme nejen lokomotivu řady 411, což je nejstarší exponát z našich parních lokomotiv, ale i šest osobních, jeden služební a pět nákladních vozů,“ prozradil.
Mikulášský expres
Přestože má společnost na svém kontě spoustu odvedené práce, její členové neusínají na vavřínech. Pokračují jednání s Českými drahami o převodu nemovitého majetku, respektive pozemků, na kterých se nachází areál výtopny, a jednotlivých budov do vlastnictví Královéhradeckého kraje. Pokud budou tato jednání úspěšná, otevře se tím cesta k dalšímu rozvoji expozice a muzejní činnosti.
„Loni navštívilo muzeum na šest tisíc lidí. Letos to bude asi více, opravený Velký bejček lákal,“ dodal Ujec a připomenul, že jednou z posledních letošních akcí je jízda Mikulášského expresu mezi Hradcem Králové a Třebechovicemi o víkendu 2. a 3. prosince.
(Právo)
Nostalgické supění parních lokomotiv, valících se krajinou a odfukujících oblaka dýmu, dnes prožívá renesanci. Díky nadšení řady dobrovolníků, kteří obětovali volný čas a mnohdy i peníze, se podařilo zachránit a zprovoznit parní lokomotivy odsouzené často k trpkému konci ve sběrných surovinách.
Před dvaceti lety se skupina takových milovníků železnice sešla v Jaroměři. Dnes jsou členy Společnosti železniční výtopna Jaroměř a deset let kromě záchrany části našeho technického kulturního dědictví provozují muzeum Výtopna Jaroměř.
První byl Kafemlejnek
„Bylo to pět let po oficiálním ukončení parního provozu u nás. Tehdy vznikl předchůdce dnešní společnosti - Krajská odborná skupina dějin dopravy při Československé vědeckotechnické společnosti. Její členové si vzali do hlavy, že vrátí život parní lokomotivě 310.006 zvané Kafemlejnek, která v té době již několik let spočívala na pomníku na královéhradeckém hlavním nádraží,“ připomněl Právu Vladimír Ujec, člen společnosti.
Kafemlejnek se na koleje vrátil po tříleté opravě v květnu 1989. Od té doby se podařilo opravit řadu dalších strojů. Poslední z nich je lokomotiva řady 423 Velký bejček, která se po kolejích znovu rozjela před prázdninami.
„Vyrobena byla v roce 1937, aktivně jezdila do roku 1978 a na její rekonstrukci jsme odpracovali přes šest tisíc brigádnických hodin,“ řekl Ujec, který přikládal do kotle Velkého bejčka během slavnostní jízdy z Jaroměře přes Hradec Králové, Hněvčeves, Smiřice a zpět.
Po deseti letech existence spolku se na podzim 1997 podařilo v Jaroměři otevřít první nestátní železniční muzeum. „Expozice muzea začínala na čtyřech krytých stáních, postupné utlumování provozu strojové stanice Českých drah v Jaroměři umožnilo rozšíření expozice do celého prostoru rotundy,“ vzpomněl na dobu před deseti lety Ujec s tím, že dnes se jaroměřští dobrovolníci snaží vrátit rotundě podobu, jakou měla před sto lety.
„Má částečně novou fasádu, byla zbourána přístavba dílny a kompletně vyměněna okna a dveře objektu. Bohužel limitující jsou peníze. Jednou z možností, jak opravit další lokomotivy a vozy, jsou granty. Pokud bychom uspěli v dárcovském grantu Lesů České republiky, opravíme jeden osobní vůz. Pokud by vyšel grant z unijních peněz, zrekonstruujeme nejen lokomotivu řady 411, což je nejstarší exponát z našich parních lokomotiv, ale i šest osobních, jeden služební a pět nákladních vozů,“ prozradil.
Mikulášský expres
Přestože má společnost na svém kontě spoustu odvedené práce, její členové neusínají na vavřínech. Pokračují jednání s Českými drahami o převodu nemovitého majetku, respektive pozemků, na kterých se nachází areál výtopny, a jednotlivých budov do vlastnictví Královéhradeckého kraje. Pokud budou tato jednání úspěšná, otevře se tím cesta k dalšímu rozvoji expozice a muzejní činnosti.
„Loni navštívilo muzeum na šest tisíc lidí. Letos to bude asi více, opravený Velký bejček lákal,“ dodal Ujec a připomenul, že jednou z posledních letošních akcí je jízda Mikulášského expresu mezi Hradcem Králové a Třebechovicemi o víkendu 2. a 3. prosince.
(Právo)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/111993/
Téměř sedmdesát unikátních historických tramvají stojí v depozitáři technického muzea ve Staré Líšni, ale v ulicích Brna se zatím ani při významných příležitostech neukážou. Kolejová trať, která původně spojovala muzeum s městem, už prakticky neexistuje.
„Řekl bych, že naše sbírka patří k největším v Evropě, zatím je ale odříznutá od světa,“ řekl Petr Nekuža z technického muzea. Trať, po které by tramvaje do města mohly jezdit, je úplně zničená, a to i přesto, že je registrovaná jako kulturní památka. „Její součásti jsou rozkradené a to, co z ní zbylo, je zarostlé. Na jejím stavu se taky podepsala povodeň,“ uvedl Nekuža.
Šancí pro historické tramvaje by podle pracovníků muzea mohla být nová rada města. Na oboru dopravy leží studie o opětovném zprovoznění tratě. „Předběžné náklady na rekonstrukci se pohybují okolo čtyřiceti milionů korun. Se zprovozněním město do budoucna počítá už kvůli nedalekému sídlišti,“ řekl mluvčí magistrátu Pavel Žára.
Muzeum má ale i další řešení. Tramvaje by se mohly přesunout do nějaké jiné budovy, to by ale nakonec mohlo vyjít ještě dráž než oprava staré tratě.
Zatím jsou Brňanům z unikátní sbírky známé jenom dvě tramvaje, které občas projíždějí ulicemi města - parní tramvaj Caroline a historická elektrická tramvaj. Obě se na trať dostanou díky tomu, že parkují ve vozovně Medlánky. „Vloni jsme kvůli převozu Caroline z depozitáře do Medlánek museli objednat speciální tahač až z Německa,“ popsal Nekuža s tím, že akce přišla na stovky tisíc korun. Jiné řešení převozu tramvají z muzea však zatím neexistuje.
(Regionální mutace| Mladá fronta DNES - Brno)
Smutné...
„Řekl bych, že naše sbírka patří k největším v Evropě, zatím je ale odříznutá od světa,“ řekl Petr Nekuža z technického muzea. Trať, po které by tramvaje do města mohly jezdit, je úplně zničená, a to i přesto, že je registrovaná jako kulturní památka. „Její součásti jsou rozkradené a to, co z ní zbylo, je zarostlé. Na jejím stavu se taky podepsala povodeň,“ uvedl Nekuža.
Šancí pro historické tramvaje by podle pracovníků muzea mohla být nová rada města. Na oboru dopravy leží studie o opětovném zprovoznění tratě. „Předběžné náklady na rekonstrukci se pohybují okolo čtyřiceti milionů korun. Se zprovozněním město do budoucna počítá už kvůli nedalekému sídlišti,“ řekl mluvčí magistrátu Pavel Žára.
Muzeum má ale i další řešení. Tramvaje by se mohly přesunout do nějaké jiné budovy, to by ale nakonec mohlo vyjít ještě dráž než oprava staré tratě.
Zatím jsou Brňanům z unikátní sbírky známé jenom dvě tramvaje, které občas projíždějí ulicemi města - parní tramvaj Caroline a historická elektrická tramvaj. Obě se na trať dostanou díky tomu, že parkují ve vozovně Medlánky. „Vloni jsme kvůli převozu Caroline z depozitáře do Medlánek museli objednat speciální tahač až z Německa,“ popsal Nekuža s tím, že akce přišla na stovky tisíc korun. Jiné řešení převozu tramvají z muzea však zatím neexistuje.
(Regionální mutace| Mladá fronta DNES - Brno)
Smutné...
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/111875/
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/111782/
Nadšenci budují hornická muzea, opravují se staré štoly, připravují prohlídkové trasy
Sever Čech se rozhodl udělat turistické lákadlo z hornictví. Těžba a její historie jsou ústředním tématem vznikajících muzeí a prohlídkových okruhů.
Zatím posledním místem, kde se začínají opravovat staré štoly, jsou Vejprty na Chomutovsku. Sanační práce čekají na zavalený vstup do někdejší rudné štoly. Do dvou let by staré důlní dílo mohlo být přístupné veřejnosti.
Příští rok Měděnec
Už příští rok by turisté mohli navštívit tajemný svět podzemí štolou Marie Pomocné v Měděnci na Chomutovsku. Měděnou rudu těžili v kopci Mědník horníci už v sedmnáctém století. Veřejnost se do štoly na jižním svahu poprvé podívala v roce 1910.
Prohlídka přístupných chodeb se zeleně jiskřícími povlaky trvala hodinu. Po válce se štola uzavřela, a to až do roku 1994. Na tři roky ji pak zpřístupnila nadace Georgia Agricoly. Nyní opravu starého hornického díla zajišťují geologové z karlovarské přírodovědné společnosti Goethe. „Zabezpečíme ústí štoly a po Novém roce opatříme chodby stabilním osvětlením. V květnu by mohla začít sloužit veřejnosti,“ řekl Právu geolog Petr Bohdálek.
V turistický cíl by chtěla změnit štoly také obec Hora Sv. Kateřiny na Mostecku. Zájem vzbuzuje staré dílo už několik let. Spekuluje se totiž o tom, že se ve stometrových šachtách pod hladinou vody ukrývá Jantarová komnata, kterou ukořistila nacistická vojska za 2. světové války v Petrodvorci u Petrohradu. Dodnes se ji nepodařilo najít.
K největším projektům s hornickou tématikou patří připravovaný skanzen v areálu bývalého hlubinného dolu Julius III na Mostecku. Vybudováním muzea se vyřeší rekultivace poničeného území i jeho následné využití. Autoři projektu by návštěvníkům rádi představili kromě hlubinného dobývání také zvyky, tradice a obyčeje hornického stavu. Vlastní expozice se dočká také rudné dobývání v Krušných horách a povrchová těžba uhlí. Fotografie, mapy a další dokumenty přiblíží turistům dlouhou cestu od devastace krajiny po její rekultivaci. Neoddělitelnou součástí stálé výstavy bude také prezentace chemického průmyslu, který s hornictvím úzce souvisí.
Svůj půvab mají i staré těžební věže. Na této úvaze stojí projekt Montanregion Erzgebirge, jehož autoři se pokoušejí dostat Krušné hory na seznam světového dědictví UNESCO. „Projekt Montanregion Krušnohoří má za úkol shromáždit dostupné materiály, které vysvětlí, že české Krušnohoří jako průmyslová kulturní krajina s výraznou historickou tradicí splňuje přísná kritéria pro zápis do světového přírodního a kulturního dědictví lidstva,“ tvrdí autoři.
Ve studii upozorňují nejen na hrady, zámky a lázně, ale zejména na technické památky a zajímavosti. „Snad nikde v České republice není tolik technických staveb pohromadě jako právě v Krušných horách a v Podkrušnohoří,“ shodují se.
Na severu Čech jsou kromě starých štol také umělé vodní nádrže i plavební kanály, železniční mosty, porcelánky a sklárny.
(Právo)
Expozice se jistě neobejdou bez exponátů kolejové dopravy...
Sever Čech se rozhodl udělat turistické lákadlo z hornictví. Těžba a její historie jsou ústředním tématem vznikajících muzeí a prohlídkových okruhů.
Zatím posledním místem, kde se začínají opravovat staré štoly, jsou Vejprty na Chomutovsku. Sanační práce čekají na zavalený vstup do někdejší rudné štoly. Do dvou let by staré důlní dílo mohlo být přístupné veřejnosti.
Příští rok Měděnec
Už příští rok by turisté mohli navštívit tajemný svět podzemí štolou Marie Pomocné v Měděnci na Chomutovsku. Měděnou rudu těžili v kopci Mědník horníci už v sedmnáctém století. Veřejnost se do štoly na jižním svahu poprvé podívala v roce 1910.
Prohlídka přístupných chodeb se zeleně jiskřícími povlaky trvala hodinu. Po válce se štola uzavřela, a to až do roku 1994. Na tři roky ji pak zpřístupnila nadace Georgia Agricoly. Nyní opravu starého hornického díla zajišťují geologové z karlovarské přírodovědné společnosti Goethe. „Zabezpečíme ústí štoly a po Novém roce opatříme chodby stabilním osvětlením. V květnu by mohla začít sloužit veřejnosti,“ řekl Právu geolog Petr Bohdálek.
V turistický cíl by chtěla změnit štoly také obec Hora Sv. Kateřiny na Mostecku. Zájem vzbuzuje staré dílo už několik let. Spekuluje se totiž o tom, že se ve stometrových šachtách pod hladinou vody ukrývá Jantarová komnata, kterou ukořistila nacistická vojska za 2. světové války v Petrodvorci u Petrohradu. Dodnes se ji nepodařilo najít.
K největším projektům s hornickou tématikou patří připravovaný skanzen v areálu bývalého hlubinného dolu Julius III na Mostecku. Vybudováním muzea se vyřeší rekultivace poničeného území i jeho následné využití. Autoři projektu by návštěvníkům rádi představili kromě hlubinného dobývání také zvyky, tradice a obyčeje hornického stavu. Vlastní expozice se dočká také rudné dobývání v Krušných horách a povrchová těžba uhlí. Fotografie, mapy a další dokumenty přiblíží turistům dlouhou cestu od devastace krajiny po její rekultivaci. Neoddělitelnou součástí stálé výstavy bude také prezentace chemického průmyslu, který s hornictvím úzce souvisí.
Svůj půvab mají i staré těžební věže. Na této úvaze stojí projekt Montanregion Erzgebirge, jehož autoři se pokoušejí dostat Krušné hory na seznam světového dědictví UNESCO. „Projekt Montanregion Krušnohoří má za úkol shromáždit dostupné materiály, které vysvětlí, že české Krušnohoří jako průmyslová kulturní krajina s výraznou historickou tradicí splňuje přísná kritéria pro zápis do světového přírodního a kulturního dědictví lidstva,“ tvrdí autoři.
Ve studii upozorňují nejen na hrady, zámky a lázně, ale zejména na technické památky a zajímavosti. „Snad nikde v České republice není tolik technických staveb pohromadě jako právě v Krušných horách a v Podkrušnohoří,“ shodují se.
Na severu Čech jsou kromě starých štol také umělé vodní nádrže i plavební kanály, železniční mosty, porcelánky a sklárny.
(Právo)
Expozice se jistě neobejdou bez exponátů kolejové dopravy...
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/111301/
Výstava jedinečných fotografií I. Mutinové 6.11. - 30.11.2006.
Nejen pamětníkům a fanouškům železnice je určena výstava černobílých fotografií "Ztracená historie - Lokomotiva", která začíná v pondělí 6. listopadu v naší "Malé galerií na chodbě".
Fotografie zachycují poslední okamžiky historické lokomotivy, která byla umístěna v objektu bývalých kasáren železničního vojska.
Autorka - bohumínská fotografka Iva Mutinová představila poprvé své snímky na vernisáži sdružení BART v listopadu loňského roku.
Poetické snímky, pro mnohé občany smutných okamžiků ztrácejícího se symbolu našeho města, připomenou zájemcům události doby nedávno minulé.
Městská knihovna Bohumín - hlavní budova - Nový Bohumín
Vrchlického 262
735 81 Bohumín
http://www.knih-bohumin.cz/knihovna.php?kid=2
Nejen pamětníkům a fanouškům železnice je určena výstava černobílých fotografií "Ztracená historie - Lokomotiva", která začíná v pondělí 6. listopadu v naší "Malé galerií na chodbě".
Fotografie zachycují poslední okamžiky historické lokomotivy, která byla umístěna v objektu bývalých kasáren železničního vojska.
Autorka - bohumínská fotografka Iva Mutinová představila poprvé své snímky na vernisáži sdružení BART v listopadu loňského roku.
Poetické snímky, pro mnohé občany smutných okamžiků ztrácejícího se symbolu našeho města, připomenou zájemcům události doby nedávno minulé.
Městská knihovna Bohumín - hlavní budova - Nový Bohumín
Vrchlického 262
735 81 Bohumín
http://www.knih-bohumin.cz/knihovna.php?kid=2
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/110836/
Police nad Metují - Exponáty vyrobené z děrovaných pásků a šroubků legendární stavebnice Merkur, které jsou od května umístěny v Muzeu stavebnice Merkur v Polici nad Metují na Náchodsku, přilákaly od založení muzea téměř deset tisíc návštěvníků. „Unikátní expozice se postupně rozšiřuje,“ řekl Radko Kříž ze společnosti, která stavebnice vyrábí. Systém stavebnice je stejný od roku 1925, nejmodernější stavebnice proto lze kombinovat i se stavebnicemi předválečných let.
(Regionální mutace| Mladá fronta DNES - východní Čechy)
Značku Merkur nesly i "modely" vlaků, kdysi vlastně jediné dostupné na našem "trhu".
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/110718/
Železničné sklady holi podradné stavby
V počiatkoch vlakovej dopravy neboli jednotlivé traťové línie navzájom pospájané. Každá sa niekde začínala a niekde sa končila. Vlak premával z Manchestru do Liverpoolu, z Prahy do Českých Budějovic, z Prešporku do Trnavy. Iná trať spájala od roku 1848 Prešporok s Viedňou.