Nádraží, zastávky, dopravny
Nejsem sice přítelem zřizování nových témat (už jich tu věru máme téměř nepřehledné množství) nicméně... Zkrátka připravil jsem si příspěvek, který sice navazuje na některé mé předchozí, ale ty jsem poměrně neuváženě zařadil do tématu SK - Všeobecne - Čakanie na vlak, ačkoliv do rámce tohoto tématu nezapadají geograficky a věcně je přesahují.
Takže toto téma by mělo být věnováno historii, současnosti i budoucnosti nádraží , tedy především výpravních a dalších budov, ale i další nádražní infrastruktury. A to nejen v česko-moravském a slovenském tuzemsku...
Záměrně neuvádím, kde jsem pořídil připojené snímky nádraží - můžete hádat 
.
Podradené diskusné témy
Scény jako z apokalyptického filmu byly k vidění poslední dny ve vestibulu nymburského hlavního nádraží. Své s podlahou udělala obleva . Vrstvy bláta a kaluže hned za vchodem byly pro cestující něco jako pro koně Taxisův příkop na Velké pardubické. „Chápu, že je venku bahno a během chvíle tu je našlapáno. Ale tady to neuklízel nikdo už několik dní. Podívejte na ty hromady bláta. Takovou kulturu cestování by nám možná mohli závidět v Albánii, „ ukazovala včera ráno jedna z žen za dveře hned za vstupem z ulice. Nejen bahno je však „chloubou„ nymburského nádraží. „Mrtvoly„ v podobě pospávajících bezdomovců na sedačkách i polehávající na pultě u výdeje jízdenek jsou už také nedílnou součástí vstupní haly. „To už tu byla i policie. Vzbudila je, vyvedla, ale za chvíli tu byli zase,„ poznamenala žena prodávající jízdenky. Takže příjemné cestování vlakem z Nymburka!
(Nymburský deník)
(Nymburský deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/322513/
Sokolovské vlakové nádraží se navíc dočká pokračování modernizace
V Karlovarském kraji má letos začít stavba tří dopravních terminálů,v Sokolově, Chebu a Mariánských Lázních. Stavby spojí autobusová a železniční nádraží. Celkově by do terminálů měl Karlovarský kraj s pomocí dotací z Evropské unie investovat až dvě stě devadesát milionůkorun.
Plán navazuje na stávající projekt Českých drah Živá nádraží - Living stations, který předpokládá oživení přibližně šedesáti nádražních objektů v zemi. „Záměrem je přetvořit okolí nádraží v Karlovarském kraji v respektované součásti života městských center, kam lidé rádi chodí, nejen když cestují, ale například i za nákupy a dalšími volnočasovými aktivitami,„ uvedla mluvčí krajského úřadu Andrea Bocková. Nejdále v přípravách je zatím terminál Sokolově,který má zpracovanou projektovou dokumentaci včetně stavebního povolení. „Předpokládané náklady na provedení stavby jsou sto milionů korun včetně DPH. V nejbližších dnech musí být podána žádost o dotaci, nejzazší termín je do 22.ledna,„doplnila Bocková.
Stavba v Sokolově se bude skládat z vlastního autobusového nádraží, parkoviště pro necelou stovku osobních vozidel, úpravy příjezdové a odjezdové komunikace a zeleně. V letošním roce by navíc společnosti Viamont DPS a Suptera měly pokračovat ve druhé etapě modernizace železniční stanice Sokolov. S pokračováním stavby se počítá na jaře letošního roku. „Termín zahájení je stanoven na 4.dubna letošního roku. Na řadu přijde druhá polovina nádraží včetně další části mostu přes řeku. Opět nás tedy čeká transport nadměrné části mostní konstrukce,„ upřesnil ředitel stavby Radovan Otto.
Kompletní dokončení modernizace nádraží je naplánováno na letošní srpen. „Dokončíme takzvané sudé koleje. Podchodu a propojení s nádražím se tak dočkají i lidé z přilehlého Šenvertu. Zaznamenáváme časté kritiky, že jsme odstranili lávku nad kolejištěm. Provedli jsme to na základě žádosti sokolovské radnice. Lávka byla totiž v havarijním stavu,„ doplnil ředitel stavby. Původně se o terminálu uvažovalo i v Chodově na Sokolovsku. Tam jsou ale autobusové a vlakové nádraží na jiných místech, což nesplňovalo podmínky projektu terminálů, které mají za cíl sloučit autobusovou, vlakovou a městskou dopravu na jednom místě.
(Sokolovský deník)
V Karlovarském kraji má letos začít stavba tří dopravních terminálů,v Sokolově, Chebu a Mariánských Lázních. Stavby spojí autobusová a železniční nádraží. Celkově by do terminálů měl Karlovarský kraj s pomocí dotací z Evropské unie investovat až dvě stě devadesát milionůkorun.
Plán navazuje na stávající projekt Českých drah Živá nádraží - Living stations, který předpokládá oživení přibližně šedesáti nádražních objektů v zemi. „Záměrem je přetvořit okolí nádraží v Karlovarském kraji v respektované součásti života městských center, kam lidé rádi chodí, nejen když cestují, ale například i za nákupy a dalšími volnočasovými aktivitami,„ uvedla mluvčí krajského úřadu Andrea Bocková. Nejdále v přípravách je zatím terminál Sokolově,který má zpracovanou projektovou dokumentaci včetně stavebního povolení. „Předpokládané náklady na provedení stavby jsou sto milionů korun včetně DPH. V nejbližších dnech musí být podána žádost o dotaci, nejzazší termín je do 22.ledna,„doplnila Bocková.
Stavba v Sokolově se bude skládat z vlastního autobusového nádraží, parkoviště pro necelou stovku osobních vozidel, úpravy příjezdové a odjezdové komunikace a zeleně. V letošním roce by navíc společnosti Viamont DPS a Suptera měly pokračovat ve druhé etapě modernizace železniční stanice Sokolov. S pokračováním stavby se počítá na jaře letošního roku. „Termín zahájení je stanoven na 4.dubna letošního roku. Na řadu přijde druhá polovina nádraží včetně další části mostu přes řeku. Opět nás tedy čeká transport nadměrné části mostní konstrukce,„ upřesnil ředitel stavby Radovan Otto.
Kompletní dokončení modernizace nádraží je naplánováno na letošní srpen. „Dokončíme takzvané sudé koleje. Podchodu a propojení s nádražím se tak dočkají i lidé z přilehlého Šenvertu. Zaznamenáváme časté kritiky, že jsme odstranili lávku nad kolejištěm. Provedli jsme to na základě žádosti sokolovské radnice. Lávka byla totiž v havarijním stavu,„ doplnil ředitel stavby. Původně se o terminálu uvažovalo i v Chodově na Sokolovsku. Tam jsou ale autobusové a vlakové nádraží na jiných místech, což nesplňovalo podmínky projektu terminálů, které mají za cíl sloučit autobusovou, vlakovou a městskou dopravu na jednom místě.
(Sokolovský deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/322512/
České dráhy navrhly drátěné sezení. To se ale do kulturní památky nehodí
České dráhy (ČD) navrhly podobu nových laviček, které mají stát v horním vestibulu hlavního vlakového nádraží v Plzni. Nedoporučili ji ale plzeňští památkáři. Cestující si tak v hale stále nemají kam sednout. „Dráhy navrhly drátěné lavičky s područkami, které jsou doplněné o reklamní plochu. Povolili jsme je ale pouze pro využití ve venkovních prostorách na nástupištích. Pro interiér budovy, která je kulturní památkou, se nehodí,„ uvedl Jiří Koranda z odboru památkové péče plzeňského magistrátu.
Podle něj památkáři navrhli Českým drahám mnohem jednodušší, vhodnější a také levnější řešení. „Doporučili jsme opatřit původní kruhové lavičky područkami tak, aby se na nich nedalo ležet, a vrátit je zpátky na původní místo, odkud byly loni odstraněny,„ vysvětluje Koranda. Kruhové lavičky prý do interiéru nádraží dobře zapadají, mají slušný počet míst a nebrání v průchodu vestibulem.
České dráhy se ale zatím nerozhodly, zda se budou řídit doporučením památkářů či zda navrhnou pro interiér nádraží další lavičky, které by se památkářům zamlouvaly. V každém případě ale podle Korandy nesmějí být opatřeny reklamními plochami.
„Cestujícím zatím slouží uzavřená čekárna a podle reakcí jich samotných jsou s tímto řešením spokojeni. Situace, kdy by si lidé neměli kam sednout, jsou výjimečné. Naopak kladně hodnotí, že se v hale nezdržují nepřizpůsobiví občané, kteří by je obtěžovali zápachem, nepořádkem nebo žebráním,„ uvedl manažer komunikace ČD Radek Joklík.
Lidem, které jsme oslovili na nádraží včera, ale lavičky schází. „Není si tu kam sednout. Když nechci do čekárny, nemám jinou možnost, než sedět v kavárně. Lavičky by tu měly být. Ale samozřejmě někdo musí dohlédnout, aby se po nich zase neváleli bezdomovci,„ řekl student, který se ve vestibulu opíral o zeď.
Lavičky zmizely z haly nádraží v polovině října loňského roku. Spolu s nimi odvandrovali i bezdomovci, kteří se na nich mnohdy povalovali opilí, pomočení i pokálení. Budova nádraží tehdy zapáchala močí. Teď je tu čisto a zmizel i zápach. Jaký ale bude osud laviček, které byly na nádraží dlouhá léta, to zatím zůstává otázkou.
(Plzeňský deník)
České dráhy (ČD) navrhly podobu nových laviček, které mají stát v horním vestibulu hlavního vlakového nádraží v Plzni. Nedoporučili ji ale plzeňští památkáři. Cestující si tak v hale stále nemají kam sednout. „Dráhy navrhly drátěné lavičky s područkami, které jsou doplněné o reklamní plochu. Povolili jsme je ale pouze pro využití ve venkovních prostorách na nástupištích. Pro interiér budovy, která je kulturní památkou, se nehodí,„ uvedl Jiří Koranda z odboru památkové péče plzeňského magistrátu.
Podle něj památkáři navrhli Českým drahám mnohem jednodušší, vhodnější a také levnější řešení. „Doporučili jsme opatřit původní kruhové lavičky područkami tak, aby se na nich nedalo ležet, a vrátit je zpátky na původní místo, odkud byly loni odstraněny,„ vysvětluje Koranda. Kruhové lavičky prý do interiéru nádraží dobře zapadají, mají slušný počet míst a nebrání v průchodu vestibulem.
České dráhy se ale zatím nerozhodly, zda se budou řídit doporučením památkářů či zda navrhnou pro interiér nádraží další lavičky, které by se památkářům zamlouvaly. V každém případě ale podle Korandy nesmějí být opatřeny reklamními plochami.
„Cestujícím zatím slouží uzavřená čekárna a podle reakcí jich samotných jsou s tímto řešením spokojeni. Situace, kdy by si lidé neměli kam sednout, jsou výjimečné. Naopak kladně hodnotí, že se v hale nezdržují nepřizpůsobiví občané, kteří by je obtěžovali zápachem, nepořádkem nebo žebráním,„ uvedl manažer komunikace ČD Radek Joklík.
Lidem, které jsme oslovili na nádraží včera, ale lavičky schází. „Není si tu kam sednout. Když nechci do čekárny, nemám jinou možnost, než sedět v kavárně. Lavičky by tu měly být. Ale samozřejmě někdo musí dohlédnout, aby se po nich zase neváleli bezdomovci,„ řekl student, který se ve vestibulu opíral o zeď.
Lavičky zmizely z haly nádraží v polovině října loňského roku. Spolu s nimi odvandrovali i bezdomovci, kteří se na nich mnohdy povalovali opilí, pomočení i pokálení. Budova nádraží tehdy zapáchala močí. Teď je tu čisto a zmizel i zápach. Jaký ale bude osud laviček, které byly na nádraží dlouhá léta, to zatím zůstává otázkou.
(Plzeňský deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/321397/
[Pořád se píše o úpravách vlakových nádraží, jak kde postavili nové nástupiště, podchody, jak vylepšili odbavovací halu, přidali restauraci, nové sedačky, toalety... Zajímalo by mne, kdy se aspoň něco z toho objeví také na nádraží v Olomouci. To je podle mne jedno z nejškaredějších v České republice. Toalety příšerné, vestibul neupravený, restaurace žádná, hlavní podchod zničený, nástupiště stará. Nádraží určitě vizitkou hlavního města Hané není. Pokud dá někdo na první dojem a udělá si obrázek o městě podle prvního pohledu, tak jestliže první, co uvidí, je nádraží, tak se mu Olomouc líbit určitě nebude.
O autorovi| Jan Krenek, Olomouc/I]
(Mladá fronta DNES)
O autorovi| Jan Krenek, Olomouc/I]
(Mladá fronta DNES)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/321156/
Měl jsem možnost krátce jednoho jejího pracovníka řešit problém s opilci. Moc mne nepřesvědčil: mocná postava, malá vystříhaná hlava a slovník horší oněch výtržníků... 
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/321008/
Nádraží v Chebu hlídá soukromá agentura
Na nádraží v Chebu se vrátila prozatím jedna kruhová lavička pro cestující. Ti už se konečně mohou posadit při čekání na svůj spoj.
Ostrahu haly chebského nádraží převzala agentura Safeguard Service. „Nádraží hlídáme od 1. prosince,„ poznamenal vedoucí agentury Jaroslav Žahourek.
„Se zmíněnou agenturou jsme spolupracovali už v minulosti a samozřejmě že důvodem je zajištění bezpečnosti a čistoty v prostorách nádraží,„ uvedl Radek Joklík, mluvčí Českých drah.
„Podle kolegů z Chebu se díky tomu situace oproti jiným letům skutečně rapidně zlepšila. Agentura jednak asistuje našim pracovníkům přes den, kdy zajišťuje, aby se v hale a dalších prostorách nezdržovali nepřizpůsobiví občané, zároveň také asistuje při nočním zamykání haly přibližně ve 23.30 hodin. Dá se říci, že spolupráce s agenturou je jednoznačně přínosná,„ poznamenal. „S bezdomovci je bohužel problém ve všech veřejných prostorách, a to jak na vlakových, tak i autobusových nádražích, v podchodech a podobně, a musí se řešit komplexně. Není možné, aby tuto sociální problematiku řešili pouze sami dopravci, je potřeba společný postup s městy, kraji a státem. Na severní Moravě, konkrétně v Bohumíně, například zkoušíme ve spolupráci s městem model, kdy na nádraží vyčleníme místnost, kde se tito lidé přes den sdružují a musí dodržovat určitá pravidla. Tím je dostaneme z veřejných prostor, kde obtěžují cestující. Uvidíme, jak se to osvědčí. O případném rozšíření i na jiná nádraží se bude uvažovat až podle výsledku pilotního projektu,„ vysvětlil Joklík. Metody soukromé agentury jsou poněkud razantnější než metody městské policie a nejednou se stalo, že sami bezdomovci volali strážníky. I s tím ale ostraha počítala. Dá se ovšem říct, že mají hlídači respekt. „Například jsem šel okolo lavičky, a když jsem viděl, že tam mají bezdomovci rozložené kelímky od pití, upozornil jsem je, že je budou muset uklidit. Při zpáteční cestě už byly kelímky vyhozené,„ zavzpomínal Žahourek na jednu z mnoha příhod. „Už jsem dlouho vlakem nejel, tak vlastně ani nevím, jak to teď na nádraží vypadá. Jen jsem byl hodně naštvaný, když zmizely lavičky, i když chápu, proč se tak stalo,„ uvedl Cheban Tomáš Velek. „Povalující se bezdomovci opravdu nebyli dobrou reklamou,„ dodal.
(Týdeník Chebsko)
Na nádraží v Chebu se vrátila prozatím jedna kruhová lavička pro cestující. Ti už se konečně mohou posadit při čekání na svůj spoj.
Ostrahu haly chebského nádraží převzala agentura Safeguard Service. „Nádraží hlídáme od 1. prosince,„ poznamenal vedoucí agentury Jaroslav Žahourek.
„Se zmíněnou agenturou jsme spolupracovali už v minulosti a samozřejmě že důvodem je zajištění bezpečnosti a čistoty v prostorách nádraží,„ uvedl Radek Joklík, mluvčí Českých drah.
„Podle kolegů z Chebu se díky tomu situace oproti jiným letům skutečně rapidně zlepšila. Agentura jednak asistuje našim pracovníkům přes den, kdy zajišťuje, aby se v hale a dalších prostorách nezdržovali nepřizpůsobiví občané, zároveň také asistuje při nočním zamykání haly přibližně ve 23.30 hodin. Dá se říci, že spolupráce s agenturou je jednoznačně přínosná,„ poznamenal. „S bezdomovci je bohužel problém ve všech veřejných prostorách, a to jak na vlakových, tak i autobusových nádražích, v podchodech a podobně, a musí se řešit komplexně. Není možné, aby tuto sociální problematiku řešili pouze sami dopravci, je potřeba společný postup s městy, kraji a státem. Na severní Moravě, konkrétně v Bohumíně, například zkoušíme ve spolupráci s městem model, kdy na nádraží vyčleníme místnost, kde se tito lidé přes den sdružují a musí dodržovat určitá pravidla. Tím je dostaneme z veřejných prostor, kde obtěžují cestující. Uvidíme, jak se to osvědčí. O případném rozšíření i na jiná nádraží se bude uvažovat až podle výsledku pilotního projektu,„ vysvětlil Joklík. Metody soukromé agentury jsou poněkud razantnější než metody městské policie a nejednou se stalo, že sami bezdomovci volali strážníky. I s tím ale ostraha počítala. Dá se ovšem říct, že mají hlídači respekt. „Například jsem šel okolo lavičky, a když jsem viděl, že tam mají bezdomovci rozložené kelímky od pití, upozornil jsem je, že je budou muset uklidit. Při zpáteční cestě už byly kelímky vyhozené,„ zavzpomínal Žahourek na jednu z mnoha příhod. „Už jsem dlouho vlakem nejel, tak vlastně ani nevím, jak to teď na nádraží vypadá. Jen jsem byl hodně naštvaný, když zmizely lavičky, i když chápu, proč se tak stalo,„ uvedl Cheban Tomáš Velek. „Povalující se bezdomovci opravdu nebyli dobrou reklamou,„ dodal.
(Týdeník Chebsko)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/321006/
Dva roky budou trvat nepříjemné změny a omezení v dopravě blízko centra města, na které se musí připravit obyvatelé i návštěvníci České Třebové. V pondělí začala na tamním Bezručově náměstí stavba století. Tak lze bez nadsázky nazvat stavbu nového dopravního terminálu za tři sta patnáct milionů korun, do které se pustila třebovská radnice.
Stavba začala kácením stromů na náměstí a přípravou přeložky inženýrských sítí. „Stavba samozřejmě ovlivní chod města a přinese různá omezení. Jinak to nelze udělat,„ řekl českotřebovský starosta Jaroslav Zedník.
Na náměstí vznikne autobusový terminál propojený se železniční stanicí, který bude v podzemí skrývat garáže pro 270 aut. Náměstí se tedy během stavby promění v několik metrů hluboký kráter.
Město naplánovalo sled změn a uzavírek, které potrvají dvacet měsíců. Hlavní změny začnou v březnu, kdy stavební firma náměstí uzavře. Autobusové nádraží radnice přesouvá do Slovanské ulice, kde vznikne šest stání pro autobusy po jedné straně ulice. Protože do nádražní budovy Českých drah nebude možno vstoupit předním vchodem, budou cestující využívat dva nové postraní vstupy. Jeden vznikne na dolní straně náměstí ze strany od hotelu Padevět a druhý na opačné straně budovy. V obou případech nové schody dovedou cestující na první nástupiště, odkud se dostanou do budovy nebo dál k vlakům.
(Mladá fronta DNES)
Stavba začala kácením stromů na náměstí a přípravou přeložky inženýrských sítí. „Stavba samozřejmě ovlivní chod města a přinese různá omezení. Jinak to nelze udělat,„ řekl českotřebovský starosta Jaroslav Zedník.
Na náměstí vznikne autobusový terminál propojený se železniční stanicí, který bude v podzemí skrývat garáže pro 270 aut. Náměstí se tedy během stavby promění v několik metrů hluboký kráter.
Město naplánovalo sled změn a uzavírek, které potrvají dvacet měsíců. Hlavní změny začnou v březnu, kdy stavební firma náměstí uzavře. Autobusové nádraží radnice přesouvá do Slovanské ulice, kde vznikne šest stání pro autobusy po jedné straně ulice. Protože do nádražní budovy Českých drah nebude možno vstoupit předním vchodem, budou cestující využívat dva nové postraní vstupy. Jeden vznikne na dolní straně náměstí ze strany od hotelu Padevět a druhý na opačné straně budovy. V obou případech nové schody dovedou cestující na první nástupiště, odkud se dostanou do budovy nebo dál k vlakům.
(Mladá fronta DNES)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/320643/
Staré, ale krásné
Účelnost a krása v jednom. Tak vidí vlakové nádraží v Ústí nad Orlicí 13 700 Čechů i cizinců, jež podepsali petici proti jeho demolici. Úřady to zatím vidí jinak. Budova stojí v cestě vysokorychlostnímu koridoru a její památková ochrana by šla proti veřejnému zájmu, říká ministerstvo kultury. Veřejnost však zatím svůj zájem spatřuje spíše v zachování historického nádraží a pod petici místního patriota Martina Kadrmana přibývají stovky podpisů týdně.
Ne, ne, ne
Co je pro obdivovatele a odborníky původnost, přirozenost a historický kontext, to majitel budovy -České dráhy - považuje za zanedbanost, nefunkčnost a zpátečnictví. Přitom v posledních letech zaujalo vedení podniku k nádražím starších ročníků leckde vstřícnější přístup. Spojení moderního se starým se podařilo v Ostravě-Svinově a citlivě zrekonstruovány byly i nádražní objekty v pražských Dejvicích a Vršovicích.
Proč tedy tak rozhodný souhlas s demolicí ústeckoorlického objektu? Iniciátor protestní petice Martin Kadrman (24) je přesvědčen, že více než o koridor jde v skrytu o čistý byznys. „Stávající nádraží z roku 1874 nemá dostatečné prostory pro komerční využití. Kromě čekárny, pokladen, zázemí pro zaměstnance a restaurace se sem nic jiného nevejde. V novém objektu by vše bylo jistě jinak,„ domnívá se rodák z blízké vesnice Červená Voda Kadrman.
Samy České dráhy nechtějí nic vysvětlovat: podle svého tiskového mluvčího Ondřeje Kubala budovu právě prodávají a její osud už tedy není v jejich rukou. Budoucí majitel, Správa železniční dopravní cesty, už disponuje výměrem na demolici a ultramoderním návrhem nové budovy a má za to, že stávající nádraží nelze „z bezpečnostních důvodů„ oživit. „Pokud by byl starý objekt zachován,„ píše v e-mailu tiskový mluvčí Správy dopravní železniční cesty Pavel Halla, „stal by se nefunkčním muzeem neschopným konkurovat automobilové a autobusové dopravě.„
Nic není ztraceno
V prosinci loňského roku však zastáncům původního nádraží svitla jiskřička naděje. Generální ředitel Správy železniční dopravní cesty Jan Komárek přijal odmítavé stanovisko veřejnosti i odborníků k návrhu nového nádraží a jeho podobu dal dopracovat. „Toto malé zdržení nám dává prostor k dalšími boji,„ říká za petičníky Kadrman.
Obrysy dalšího boje jsou jasné. Především chce Kadrman odeslat na ministerstvo kultury novou žádost o zařazení ústeckoorlického nádraží do seznamu kulturních památek. Loni na podzim po roce projednávání sice ministerstvo kultury tento požadavek odmítlo - kvůli již citovanému „veřejnému zájmu„ a také pro pozdní podání žádosti -, tentokrát by však podle Kadrmana mělo být vše jinak. „Objevily se nové skutečnosti mluvící v náš prospěch, navíc je zde masová podpora veřejnosti,„ říká autor petice, ale konkrétnější být nechce - aby se úředníci necítili dotčeni, že o věci informuje nejprve média.
Už před tím Kadrman oslovil s žádostí o pomoc i eurokomisařku pro regionální politiku Danutu Hübnerovou, protože na demolici i novou stavbu mají být využity peníze z evropských fondů. Petičníci získali podporu Jana Rywika, ředitele ostravského festivalu Techné, dokumentaristky Olgy Sommerové nebo děkana pražské Přírodovědecké fakulty Pavla Kováře, jehož dědeček v Ústí nad Orlicí přednostoval. „Ještě tento týden se sejdu s našimi slavnými příznivci, abychom se domluvili na větší medializaci,„ říká Kadrman. „Mám pocit, že se věci obracejí v náš prospěch.„
(Respekt)
Účelnost a krása v jednom. Tak vidí vlakové nádraží v Ústí nad Orlicí 13 700 Čechů i cizinců, jež podepsali petici proti jeho demolici. Úřady to zatím vidí jinak. Budova stojí v cestě vysokorychlostnímu koridoru a její památková ochrana by šla proti veřejnému zájmu, říká ministerstvo kultury. Veřejnost však zatím svůj zájem spatřuje spíše v zachování historického nádraží a pod petici místního patriota Martina Kadrmana přibývají stovky podpisů týdně.
Ne, ne, ne
Co je pro obdivovatele a odborníky původnost, přirozenost a historický kontext, to majitel budovy -České dráhy - považuje za zanedbanost, nefunkčnost a zpátečnictví. Přitom v posledních letech zaujalo vedení podniku k nádražím starších ročníků leckde vstřícnější přístup. Spojení moderního se starým se podařilo v Ostravě-Svinově a citlivě zrekonstruovány byly i nádražní objekty v pražských Dejvicích a Vršovicích.
Proč tedy tak rozhodný souhlas s demolicí ústeckoorlického objektu? Iniciátor protestní petice Martin Kadrman (24) je přesvědčen, že více než o koridor jde v skrytu o čistý byznys. „Stávající nádraží z roku 1874 nemá dostatečné prostory pro komerční využití. Kromě čekárny, pokladen, zázemí pro zaměstnance a restaurace se sem nic jiného nevejde. V novém objektu by vše bylo jistě jinak,„ domnívá se rodák z blízké vesnice Červená Voda Kadrman.
Samy České dráhy nechtějí nic vysvětlovat: podle svého tiskového mluvčího Ondřeje Kubala budovu právě prodávají a její osud už tedy není v jejich rukou. Budoucí majitel, Správa železniční dopravní cesty, už disponuje výměrem na demolici a ultramoderním návrhem nové budovy a má za to, že stávající nádraží nelze „z bezpečnostních důvodů„ oživit. „Pokud by byl starý objekt zachován,„ píše v e-mailu tiskový mluvčí Správy dopravní železniční cesty Pavel Halla, „stal by se nefunkčním muzeem neschopným konkurovat automobilové a autobusové dopravě.„
Nic není ztraceno
V prosinci loňského roku však zastáncům původního nádraží svitla jiskřička naděje. Generální ředitel Správy železniční dopravní cesty Jan Komárek přijal odmítavé stanovisko veřejnosti i odborníků k návrhu nového nádraží a jeho podobu dal dopracovat. „Toto malé zdržení nám dává prostor k dalšími boji,„ říká za petičníky Kadrman.
Obrysy dalšího boje jsou jasné. Především chce Kadrman odeslat na ministerstvo kultury novou žádost o zařazení ústeckoorlického nádraží do seznamu kulturních památek. Loni na podzim po roce projednávání sice ministerstvo kultury tento požadavek odmítlo - kvůli již citovanému „veřejnému zájmu„ a také pro pozdní podání žádosti -, tentokrát by však podle Kadrmana mělo být vše jinak. „Objevily se nové skutečnosti mluvící v náš prospěch, navíc je zde masová podpora veřejnosti,„ říká autor petice, ale konkrétnější být nechce - aby se úředníci necítili dotčeni, že o věci informuje nejprve média.
Už před tím Kadrman oslovil s žádostí o pomoc i eurokomisařku pro regionální politiku Danutu Hübnerovou, protože na demolici i novou stavbu mají být využity peníze z evropských fondů. Petičníci získali podporu Jana Rywika, ředitele ostravského festivalu Techné, dokumentaristky Olgy Sommerové nebo děkana pražské Přírodovědecké fakulty Pavla Kováře, jehož dědeček v Ústí nad Orlicí přednostoval. „Ještě tento týden se sejdu s našimi slavnými příznivci, abychom se domluvili na větší medializaci,„ říká Kadrman. „Mám pocit, že se věci obracejí v náš prospěch.„
(Respekt)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/320470/
Výrazně snazší cestování vlaky Českých drah budou mít zřejmě již brzy zdravotně handicapovaní lidé ve Veselí nad Moravou. Budou mít totiž bezbariérový přístup k jakémukoliv nástupišti tamního nádraží. Obdobnou možnost zatím nemají handicapovaní občané dosud nikde na Veselsku.
„Pro zdravého člověka není žádný problém sejít do podchodu a poté opět vystoupat po schodech nahoru na určené nástupiště. Vozíčkáři ovšem tuto možnost nemají a musejí spoléhat na pomoc jiných lidí. Projektujeme proto úpravu podchodu tak, aby v něm vznikl výtah, který by dosavadní bariéru odstranil,„ sdělil starosta Veselí nad Moravou Jaroslava Hanák.
Přednosta železniční stanice Bohumír Gottfried aktivitu města vítá. „Na přepravu vozíčkářů jsme zde vybaveni speciální zvedací plošinou, která jim pomůže dostat se do vlaku. Problémem ovšem je, že ta zajistí vozíčkářům bezbariérovost pouze za předpokladu, že vlak odjíždí z prvního nástupiště. Jestliže je ovšem vlak přistaven jinde, musí jej doprovod, za dohledu pracovníka železnice, převézt opodál přes koleje, což určitě není ideální řešení.„
Proměna podchodu ve Veselí nad Moravou je nyní ve fázi projektu. Pokud vše půjde podle plánu, mělo by se s jeho realizací začít ještě letos.
(Dobrý den s kurýrem)
„Pro zdravého člověka není žádný problém sejít do podchodu a poté opět vystoupat po schodech nahoru na určené nástupiště. Vozíčkáři ovšem tuto možnost nemají a musejí spoléhat na pomoc jiných lidí. Projektujeme proto úpravu podchodu tak, aby v něm vznikl výtah, který by dosavadní bariéru odstranil,„ sdělil starosta Veselí nad Moravou Jaroslava Hanák.
Přednosta železniční stanice Bohumír Gottfried aktivitu města vítá. „Na přepravu vozíčkářů jsme zde vybaveni speciální zvedací plošinou, která jim pomůže dostat se do vlaku. Problémem ovšem je, že ta zajistí vozíčkářům bezbariérovost pouze za předpokladu, že vlak odjíždí z prvního nástupiště. Jestliže je ovšem vlak přistaven jinde, musí jej doprovod, za dohledu pracovníka železnice, převézt opodál přes koleje, což určitě není ideální řešení.„
Proměna podchodu ve Veselí nad Moravou je nyní ve fázi projektu. Pokud vše půjde podle plánu, mělo by se s jeho realizací začít ještě letos.
(Dobrý den s kurýrem)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/320460/
Železniční stanice Tábor se od 16. prosince 2008 může pochlubit prodlouženým bezbariérovým podchodem. Podchod vznikl v rámci výstavby IV. tranzitního železničního koridoru v úseku Doubí u Tábora–Tábor a vedle všech nádražních nástupišť umožní bezbariérové propojení mezi centrem (novým městem) a Blanickým předměstím.
Celá zpráva: http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2009/9_1podch.htm
Celá zpráva: http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2009/9_1podch.htm
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/320266/
Lidé pracující v průmyslové zóně v Písku nebo studenti zemědělské školy, kteří jezdí do blízkého školního statku, mohou od čtvrtka jet do práce či na praxi vlakem. Ten poprvé vysadí cestující v nové zastávce Písek-Dobešice. Podařilo se totiž vybudovat chybějící přístupovou cestu od stanice do zóny. Spojovací chodník požadovaly kvůli bezpečnosti lidí Drážní úřad a policie. Oznámil to dnes mluvčí Správy železniční dopravní cesty Pavel Halla. V Dobešicích měly přitom vlaky zastavovat už v půlce prosince, kdy začal platit nový jízdní řád.
Celá zpráva: http://www.ct24.cz/doprava/40900-do-pisecke-zony-lze-jet-vlakem-mesto-vybudovalo-chybejici-cestu/
Celá zpráva: http://www.ct24.cz/doprava/40900-do-pisecke-zony-lze-jet-vlakem-mesto-vybudovalo-chybejici-cestu/
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/319209/
Nádraží v Mostě se možná konečně dočká oprav. Mostecká nádražní budova byla zařazena do projektu Živá nádraží a bylo vypsáno výběrové řízení na partnera, který by ho zrekonstruoval. Dlouho se nedařilo investora najít, nyní cestujícím snad konečně svítá na lepší časy. “Podařilo se nám najít vážného zájemce o revitalizaci mosteckého nádraží, v tento okamžik od nás dostal veškeré potřebné podklady, které studuje. Zatím ale ještě finální dohoda nepadla, nebyla tak ani stvrzena podpisem. Do té doby mi nepřísluší jeho jméno zveřejnit,” uvedl tiskový mluvčí Českých drah Ondřej Kubala. Projekt Živá nádraží je komplexní revitalizací nádražních prostor a zatím do něj dráhy zapojily na 60 nádražních objektů v ČR. Cílem je přetvořit nádraží v respektované součásti měst, kam by lidé rádi chodili například i za nákupy.
(Chomutovský deník)
(Chomutovský deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/318207/
Města o zchátralé nádražní budovy za přemrštěné ceny nejeví příliš zájem
Ty tam jsou doby, kdy jste si zpříjemnili čekání na vlak posezením v romantické nádražní budově. Dnešní nádražím obzvláště ta v menších městech připomínají mnohdy spíše ruiny, do kterých není radno vstupovat. Správa železničních dopravních cest (SVŮDCE), které budovy patří, je chce nyní prodat. Obce však chátrající nádraží za vysoké ceny kupovatnechtějí. „Objekty k odprodeji byly navrženy na základě průzkumu,kterýproběhlvroce2008u všech Správdopravníchcestv jednotlivých krajích a jehož výsledkem byl návrh objektů pro soudobý provoz nepotřebných, zbytných, vhodných k prodeji, případně k pronájmu,„ uvedl Jiří Šťastný zeSŽDC .
Většina nádražních budov už neslouží k účelům, ke kterým byla postavena. Dveře i okna jsou zazděná, toalety jsou nefunkční a čekárny už dávno neexistují. Nádraží se změnilavpouhézastávky,kde si lidé mnohdy ani nemají kam sednout. I jízdenku už si zde nekoupíte, pokladní okna zejí prázdnotou. V Ústeckém kraji nabízí SŽDC pětašedesát nádražíkprodeji.
Nabídka k odkoupení nádražní budovy dorazila i na Městský úřad v Lomu. „Již před několika lety jsme projevili zájem budovu místního nádraží odkoupit. Tehdy nám bylo sděleno, že budova není na prodej,„ sdělil starosta Lomu Josef Nétek. Nyní po téměř pěti letech má Lom konečně možnost mít budovu nádraží ve svém vlastnictví. Jen v nabídce chyběla cena. „Bylo nám sice nastíněno, z čeho bude cena vypočítána, ale samozřejmě potřebujeme znát přesnou cenu, abychom se mohli rozhodnout, zda objekt vůbec ještě chceme,„ dodal starosta Lomu. Lomští chtěli v nyní opuštěném objektu vybudovat příjemnější prostředí pro lidi, kteří odsud cestují vlakem. „Byla by nutná nejen údržba a úprava budovy, ale i jejího okolí. A udělat z nádraží alespoň důstojnou zastávku,„ podotknul JosefNétek. „Ceny vycházejí ze znaleckých posudků podle platné vyhlášky a ceny obvyklé, stanovené znalcem s přihlédnutím k místním podmínkám, jako je stav objektu, dostupnost a věcná břemena, případ odpřípadu. Onávrhukupních censevpřípadě prodejeobcím či městům jedná dále. Konečnou cenu schvaluje vláda svým usnesením,„ upřesnil výpočty cen objektů Jiří Šťastný ze SŽDC.
Města však chtějí slyšet přesnou cenu. A volají po symbolických částkách, které by současnému stavu budov odpovídaly.
Nádraží ve špatném stavu mají i v Bečově. Tam však nabídkak odkoupení nedorazila. „Máme ve špatném stavu panelové domy, takže bychom si ani nemohli vzít další břemeno. Budova nádraží je opravdu v katastrofálním stavu. Pokud by nám byl objekt nabídnut, já osobně bych nedoporučoval jej odkoupit,„ sdělila starosta Bečova Václav Turnovský.
(Mostecký deník)
Ty tam jsou doby, kdy jste si zpříjemnili čekání na vlak posezením v romantické nádražní budově. Dnešní nádražím obzvláště ta v menších městech připomínají mnohdy spíše ruiny, do kterých není radno vstupovat. Správa železničních dopravních cest (SVŮDCE), které budovy patří, je chce nyní prodat. Obce však chátrající nádraží za vysoké ceny kupovatnechtějí. „Objekty k odprodeji byly navrženy na základě průzkumu,kterýproběhlvroce2008u všech Správdopravníchcestv jednotlivých krajích a jehož výsledkem byl návrh objektů pro soudobý provoz nepotřebných, zbytných, vhodných k prodeji, případně k pronájmu,„ uvedl Jiří Šťastný zeSŽDC .
Většina nádražních budov už neslouží k účelům, ke kterým byla postavena. Dveře i okna jsou zazděná, toalety jsou nefunkční a čekárny už dávno neexistují. Nádraží se změnilavpouhézastávky,kde si lidé mnohdy ani nemají kam sednout. I jízdenku už si zde nekoupíte, pokladní okna zejí prázdnotou. V Ústeckém kraji nabízí SŽDC pětašedesát nádražíkprodeji.
Nabídka k odkoupení nádražní budovy dorazila i na Městský úřad v Lomu. „Již před několika lety jsme projevili zájem budovu místního nádraží odkoupit. Tehdy nám bylo sděleno, že budova není na prodej,„ sdělil starosta Lomu Josef Nétek. Nyní po téměř pěti letech má Lom konečně možnost mít budovu nádraží ve svém vlastnictví. Jen v nabídce chyběla cena. „Bylo nám sice nastíněno, z čeho bude cena vypočítána, ale samozřejmě potřebujeme znát přesnou cenu, abychom se mohli rozhodnout, zda objekt vůbec ještě chceme,„ dodal starosta Lomu. Lomští chtěli v nyní opuštěném objektu vybudovat příjemnější prostředí pro lidi, kteří odsud cestují vlakem. „Byla by nutná nejen údržba a úprava budovy, ale i jejího okolí. A udělat z nádraží alespoň důstojnou zastávku,„ podotknul JosefNétek. „Ceny vycházejí ze znaleckých posudků podle platné vyhlášky a ceny obvyklé, stanovené znalcem s přihlédnutím k místním podmínkám, jako je stav objektu, dostupnost a věcná břemena, případ odpřípadu. Onávrhukupních censevpřípadě prodejeobcím či městům jedná dále. Konečnou cenu schvaluje vláda svým usnesením,„ upřesnil výpočty cen objektů Jiří Šťastný ze SŽDC.
Města však chtějí slyšet přesnou cenu. A volají po symbolických částkách, které by současnému stavu budov odpovídaly.
Nádraží ve špatném stavu mají i v Bečově. Tam však nabídkak odkoupení nedorazila. „Máme ve špatném stavu panelové domy, takže bychom si ani nemohli vzít další břemeno. Budova nádraží je opravdu v katastrofálním stavu. Pokud by nám byl objekt nabídnut, já osobně bych nedoporučoval jej odkoupit,„ sdělila starosta Bečova Václav Turnovský.
(Mostecký deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/317609/
Co nového vyroste v Pardubickém kraji během příštího roku? Kromě nových rozhleden, obchodů, silnic, parků nebo multikina se nejviditelnější změny budou týkat nádraží v Ústí nad Orlicí a v České Třebové
Obě nádraží dělí pouhých pár kilometrů. Přesto pro ně rok 2009 připravil dramaticky rozdílný osud. Zatímco nádraží v České Třebové se promění v supermoderní dopravní terminál, historickou budovu v sousedním Ústí na Orlicí čeká demolice.
Už v těchto dnech se okolí třebovského nádraží začíná měnit. Za 315 milionů u něj vyroste dopravní tepna, která propojí vlaky, autobusy i osobní automobily. Multifunkční dopravní terminál postaví město i díky 160 milionům z Evropské unie.
„Česká Třebová je regionální stanice, jezdí odtud všichni cestující z regionu do center, ať už do Prahy nebo do Brna a Ostravy. Stavějí tady všechny rychlíky kromě Pendolina. Cestující se od nás dostanou na všechny směry. Terminál nám pomůže i v cestovním ruchu,„ uvedl starosta České Třebové Jaroslav Zedník.
Během stavby, která potrvá dvacet měsíců, se kompletně promění Bezručovo náměstí. Obyvatelé Třebové i cestující se tak musí připravit na řadu problémů, které je u vlakového a autobusového nádraží budou potkávat. „Je to největší stavba za celé období působení tohoto managementu města, a to rozsahem, finančním objemem i dobou výstavby,„ říká vedoucí investic města Česká Třebová Karel Švercl.
Hlavní části stavby tvoří jednopodlažní podzemní garáže. V nich bude místo pro 272 aut. Z toho třináct stání bude určeno pro tělesně postižené. Cestující, který tady vystoupí z auta, bude moci přímo projít novým propojovacím tunelem pod železniční stanicí do podchodů k nástupištím. Pokud si potřebuje ještě koupit lístek, vyjede z garáží k hale po eskalátorech nebo bezbariérovým výtahem.
Podstatně smutnější budoucnost má nádraží v Ústí nad Orlicí. Klasická německá hrázděná budova z roku 1874 má na konci příštího roku zmizet. Proti demolici se sice v petici vyjádřilo už přes 12 tisíc lidí, včetně známých osobností, ale zdá se, že jejich snaha bude marná.
„Je hotové územní rozhodnutí. Staré nádraží ustoupí tomu novému. V září 2009 by měla celá stavba začít,„ uvedl mluvčí Správy železniční dopravní cesty Pavel Halla.
Radnice i lidé v Ústí však stále doufají, že se jim podaří nádraží zachránit. „Příští rok založíme sdružení, které bude mít za úkol nádraží zachránit. Stále věříme, že to je možné,„ řekl autor petiční akce na záchranu ústeckého nádraží Martin Kadrman.
(Mladá fronta DNES)
Obě nádraží dělí pouhých pár kilometrů. Přesto pro ně rok 2009 připravil dramaticky rozdílný osud. Zatímco nádraží v České Třebové se promění v supermoderní dopravní terminál, historickou budovu v sousedním Ústí na Orlicí čeká demolice.
Už v těchto dnech se okolí třebovského nádraží začíná měnit. Za 315 milionů u něj vyroste dopravní tepna, která propojí vlaky, autobusy i osobní automobily. Multifunkční dopravní terminál postaví město i díky 160 milionům z Evropské unie.
„Česká Třebová je regionální stanice, jezdí odtud všichni cestující z regionu do center, ať už do Prahy nebo do Brna a Ostravy. Stavějí tady všechny rychlíky kromě Pendolina. Cestující se od nás dostanou na všechny směry. Terminál nám pomůže i v cestovním ruchu,„ uvedl starosta České Třebové Jaroslav Zedník.
Během stavby, která potrvá dvacet měsíců, se kompletně promění Bezručovo náměstí. Obyvatelé Třebové i cestující se tak musí připravit na řadu problémů, které je u vlakového a autobusového nádraží budou potkávat. „Je to největší stavba za celé období působení tohoto managementu města, a to rozsahem, finančním objemem i dobou výstavby,„ říká vedoucí investic města Česká Třebová Karel Švercl.
Hlavní části stavby tvoří jednopodlažní podzemní garáže. V nich bude místo pro 272 aut. Z toho třináct stání bude určeno pro tělesně postižené. Cestující, který tady vystoupí z auta, bude moci přímo projít novým propojovacím tunelem pod železniční stanicí do podchodů k nástupištím. Pokud si potřebuje ještě koupit lístek, vyjede z garáží k hale po eskalátorech nebo bezbariérovým výtahem.
Podstatně smutnější budoucnost má nádraží v Ústí nad Orlicí. Klasická německá hrázděná budova z roku 1874 má na konci příštího roku zmizet. Proti demolici se sice v petici vyjádřilo už přes 12 tisíc lidí, včetně známých osobností, ale zdá se, že jejich snaha bude marná.
„Je hotové územní rozhodnutí. Staré nádraží ustoupí tomu novému. V září 2009 by měla celá stavba začít,„ uvedl mluvčí Správy železniční dopravní cesty Pavel Halla.
Radnice i lidé v Ústí však stále doufají, že se jim podaří nádraží zachránit. „Příští rok založíme sdružení, které bude mít za úkol nádraží zachránit. Stále věříme, že to je možné,„ řekl autor petiční akce na záchranu ústeckého nádraží Martin Kadrman.
(Mladá fronta DNES)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/317605/
Omezení způsobená probíhající rekonstrukcí pražského hlavního vlakového nádraží se dotknou i české pobočky kanceláře Wasteels, která je specialistou na zprostředkování cest vlakem do zahraničí. Stavební práce se od ledna přesunou do jiných částí budovy, a pobočka firmy tak bude zrušena. Dohoda o zřízení nové kanceláře zatím uzavřena nebyla.
Celá zpráva: http://www.euro.cz/detail.jsp?id=11689
Celá zpráva: http://www.euro.cz/detail.jsp?id=11689
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/317602/
Onen „Bierutův dektret„, který brání vybudování zastávky Glucholazy, je mezinárodní dohodou polsko-československou o průjezdu tímto městem bez možnosti vystoupení z peážního vlaku. Bohužel i na české straně se nějak pozapomnělo zrušit tuto zastaralou dohodu. Zrušena zatím byla jen část dohody, když Polsko milostivě povolilo vystupovat a nastupovat do českého vlaku na nádraží Glucholazy. Došlo k tomu až po vstupu Polska a Česka do Evropské unie! Krátce po otevření nádraží pro cestující z českých vlaků se stejně Česko i Polsko stalo součástí Schengenského prostoru.
Bierutův dekret z roku 1948 byl v podstatě polsko-československou dohodou o podmínkách průjezdu městem Glucholazy. Základní podmínkou bylo, že z českého vlaku nelze vystoupit na polském území. Bohužel také česká strana pozapomněla iniciovat zrušení této archaické dohody. Ve světě mezinárodního práva samozřejmě platí: co je psáno, to je dáno.
Vtéto souvislosti je zajímavé se zamyslet nad tím, jakým vývojem prošly vzájemné styky a možnost návštěv Čechů a Poláků. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR publikoval práci Jana Rychlíka Cestování do ciziny v habsburské monarchii a v Československu: pasová, vízová a vystěhovalecká politika 1848 -1989. Z ní se například dozvíme, proč se česko - polská doprava rozvíjela s takovými obtížemi.
Je celkem pochopitelné, že polský vývoj v roce 1989 naháněl československým komunistům hrůzu, a tak nepřekvapí, že nepospíchali s jakýmkoli odbouráváním bariér. Skutečně absurdní je však skutečnost, že volný styk s Polskem nebyl zaveden dokonce ani po pádu komunismu v Československu. Podle tvrzení profesora Jacka Balucha, polistopadového polského velvyslance v Praze, se proti otevření hranic postavil tehdejší federální ministr financí Václav Klaus. Zdůvodnil to obavami z přílišného vývozu předmětů denní potřeby z Československa. Takové obavy ovšem už tehdy vůbec nebyly na místě, nehledě na to, že u liberálního ekonoma působí podobný argument přinejmenším zvláštně. Plné obnovení volného styku nastalo teprve s platností od 27. května 1991. Dohoda o zrušení vízové povinnosti mezi Polskem a Československem byla podepsána v Českém Těšíně 19. 5. 1991 a nahradila formálně stále ještě platnou dohodu z roku 1977, kterou ovšem v té době Československo již deset let nedodržovalo. Malý pohraniční styk pro všechny občany bydlící v pohraničním pásmu byl mezi Českou republikou a Polskem obnoven teprve s platností od 19. února 1996.
Dohoda o malém pohraničním styku byla podepsána 17. 1. 1996. Vstupem této dohody v platnost pozbyla formálně platnost už dávno nepoužívaná dohoda z 4. 7. 1959 a dodatkový protokol k ní podepsaný 24. 5. 1985.
(Bruntálský a krnovský deník)
Bierutův dekret z roku 1948 byl v podstatě polsko-československou dohodou o podmínkách průjezdu městem Glucholazy. Základní podmínkou bylo, že z českého vlaku nelze vystoupit na polském území. Bohužel také česká strana pozapomněla iniciovat zrušení této archaické dohody. Ve světě mezinárodního práva samozřejmě platí: co je psáno, to je dáno.
Vtéto souvislosti je zajímavé se zamyslet nad tím, jakým vývojem prošly vzájemné styky a možnost návštěv Čechů a Poláků. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR publikoval práci Jana Rychlíka Cestování do ciziny v habsburské monarchii a v Československu: pasová, vízová a vystěhovalecká politika 1848 -1989. Z ní se například dozvíme, proč se česko - polská doprava rozvíjela s takovými obtížemi.
Je celkem pochopitelné, že polský vývoj v roce 1989 naháněl československým komunistům hrůzu, a tak nepřekvapí, že nepospíchali s jakýmkoli odbouráváním bariér. Skutečně absurdní je však skutečnost, že volný styk s Polskem nebyl zaveden dokonce ani po pádu komunismu v Československu. Podle tvrzení profesora Jacka Balucha, polistopadového polského velvyslance v Praze, se proti otevření hranic postavil tehdejší federální ministr financí Václav Klaus. Zdůvodnil to obavami z přílišného vývozu předmětů denní potřeby z Československa. Takové obavy ovšem už tehdy vůbec nebyly na místě, nehledě na to, že u liberálního ekonoma působí podobný argument přinejmenším zvláštně. Plné obnovení volného styku nastalo teprve s platností od 27. května 1991. Dohoda o zrušení vízové povinnosti mezi Polskem a Československem byla podepsána v Českém Těšíně 19. 5. 1991 a nahradila formálně stále ještě platnou dohodu z roku 1977, kterou ovšem v té době Československo již deset let nedodržovalo. Malý pohraniční styk pro všechny občany bydlící v pohraničním pásmu byl mezi Českou republikou a Polskem obnoven teprve s platností od 19. února 1996.
Dohoda o malém pohraničním styku byla podepsána 17. 1. 1996. Vstupem této dohody v platnost pozbyla formálně platnost už dávno nepoužívaná dohoda z 4. 7. 1959 a dodatkový protokol k ní podepsaný 24. 5. 1985.
(Bruntálský a krnovský deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/317601/
Vlaky zatím projíždějí novou zastávku v Písku-Dobešicích, ačkoli zde mají od 14. prosince zastavovat. Zastávka totiž není zkoladouvaná. Drážní úřad a policie nepovolily zkušební provoz kvůli chybějícímu chodníku k firmám v průmyslové zóně.
Celá zpráva: http://www.ct24.cz/doprava/40074-na-zastavce-v-pisku-dobesicich-nezastavuji-vlaky-chybi-chodnik/
Celá zpráva: http://www.ct24.cz/doprava/40074-na-zastavce-v-pisku-dobesicich-nezastavuji-vlaky-chybi-chodnik/
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/317324/
Nádraží v Ústí nad Orlicí nesmí být zbouráno. Je to zločin. Arogance státních úřadů. Takové a podobné titulky zdobí několik posledních měsíců stránky nejen Orlického deníku, ale i mnohých dalších periodik. Jejich autoři vedeni snahou zabránit demolici výpravní budovy jej velmi rádi používají. Argumentují buďto jedinečností našeho ousteckého nádraží, nebo jeho estetickou hodnotou. Na jeho záchranu vznikla dokonce internetová petice.
Nikde ve sdělovacích prostředcích jsem však nezaznamenal názor demolici propagující. Že by se veškerá veřejnost stavěla proti bourání? Pochybuji. Ano, jsem jeden z těch, co demolici podporují. Proč? Budova překáží uvažované přestavbě nádraží. Tam, kde teď stojí, povede v blízké budoucnosti odbočná kolej projektovaná na rychlost 100 km/h. Měloli by být nádraží zachováno, nesměla by se tato kolej vůbec stavět. Kam by se potom postavil pomalejší osobní nebo nákladní vlak, má-li být předjet rychlíkem?
Dalším argumentem je značná zchátralost budovy. Každý, kdo je nucen v Ústí čekat na vlak, ví, jaké jsou vnitřní prostory. Celou budovou profukuje, jako by byla z ementálu. Prostor před pokladnami je žalostně malý a čekárna je tak odstrčená od běžného nádražního ruchu, že ji použije jen opravdu otrlý cestující. O toaletách je škoda mluvit. Vždy, když se v Ústí koná Kocianova houslová soutěž, se před zahraničními návštěvníky stydím, když jim, jako službu konající výpravčí, ukazuji cestu na záchody.
Každý, kdo na tomto nádraží kdy vystupoval, ví, jaký je to „krásný„ pocit, když dveře vozu zastaví přesně v úrovni přechodu peronů. Skákání, které pak nastává, by mohlo sloužit k prokazování zdatnosti v Sokole. Legrace končí, když chce vystoupit paní o francouzských holích.
Proto, snad nejen já, netrpělivě očekávám okamžik, kdy se stavební stroje zakousnou do země. Vím, že nové nádraží bude nejen bezbariérové, ale i přívětivější k cestujícím.
V době, kdy aktivisté začali „blbnout„ a chtěli vyhlásit nádraží chráněnou památkou, jsem oslovil několik členů našeho parlamentu. Prezentoval jsem jim názor, že pokud bude skutečně památka vyhlášena, celý plán přestavby přijde vniveč. Na stavbu je přitom možné získat dotaci EU, která po roce 2013 už nebude možná. Neudělámeli tedy stavbu teď, budeme v budoucnu stavět mnohem a mnohem dráž. Proto jsem s velkým uspokojením přijal zprávu, že ministerstvo kultury odmítlo zapsat nádraží na seznam kulturních památek.
A k té jedinečnosti našeho nádraží můžu napsat jen jediné. Každý, kdo chce, nechť si najde nebo zajede na nádraží ve Všetatech. Velkých architektonických rozdílů mezi nimi není.
(Orlický deník)
Nikde ve sdělovacích prostředcích jsem však nezaznamenal názor demolici propagující. Že by se veškerá veřejnost stavěla proti bourání? Pochybuji. Ano, jsem jeden z těch, co demolici podporují. Proč? Budova překáží uvažované přestavbě nádraží. Tam, kde teď stojí, povede v blízké budoucnosti odbočná kolej projektovaná na rychlost 100 km/h. Měloli by být nádraží zachováno, nesměla by se tato kolej vůbec stavět. Kam by se potom postavil pomalejší osobní nebo nákladní vlak, má-li být předjet rychlíkem?
Dalším argumentem je značná zchátralost budovy. Každý, kdo je nucen v Ústí čekat na vlak, ví, jaké jsou vnitřní prostory. Celou budovou profukuje, jako by byla z ementálu. Prostor před pokladnami je žalostně malý a čekárna je tak odstrčená od běžného nádražního ruchu, že ji použije jen opravdu otrlý cestující. O toaletách je škoda mluvit. Vždy, když se v Ústí koná Kocianova houslová soutěž, se před zahraničními návštěvníky stydím, když jim, jako službu konající výpravčí, ukazuji cestu na záchody.
Každý, kdo na tomto nádraží kdy vystupoval, ví, jaký je to „krásný„ pocit, když dveře vozu zastaví přesně v úrovni přechodu peronů. Skákání, které pak nastává, by mohlo sloužit k prokazování zdatnosti v Sokole. Legrace končí, když chce vystoupit paní o francouzských holích.
Proto, snad nejen já, netrpělivě očekávám okamžik, kdy se stavební stroje zakousnou do země. Vím, že nové nádraží bude nejen bezbariérové, ale i přívětivější k cestujícím.
V době, kdy aktivisté začali „blbnout„ a chtěli vyhlásit nádraží chráněnou památkou, jsem oslovil několik členů našeho parlamentu. Prezentoval jsem jim názor, že pokud bude skutečně památka vyhlášena, celý plán přestavby přijde vniveč. Na stavbu je přitom možné získat dotaci EU, která po roce 2013 už nebude možná. Neudělámeli tedy stavbu teď, budeme v budoucnu stavět mnohem a mnohem dráž. Proto jsem s velkým uspokojením přijal zprávu, že ministerstvo kultury odmítlo zapsat nádraží na seznam kulturních památek.
A k té jedinečnosti našeho nádraží můžu napsat jen jediné. Každý, kdo chce, nechť si najde nebo zajede na nádraží ve Všetatech. Velkých architektonických rozdílů mezi nimi není.
(Orlický deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/317316/
Velmi ráda bych Vám poděkovala za Váš podpis v petici proti mé demolici.
Od doby spuštění petičního webu uplynuly 2 měsíce a mým zachráncům se podařil velký kus práce. O tomto, nebojím se říci, zločinném plánu, se dozvěděla celá republika i okolní země. Řada Čechů žijících Anglii, USA, Novém Zélandě, dokonce i v Panamě a dalších zemích byla tímto záměrem pobouřena natolik, že svůj protestní podpis rovněž připojili k petici.
Celý článek: http://www.blisty.cz/art/44372.html
Od doby spuštění petičního webu uplynuly 2 měsíce a mým zachráncům se podařil velký kus práce. O tomto, nebojím se říci, zločinném plánu, se dozvěděla celá republika i okolní země. Řada Čechů žijících Anglii, USA, Novém Zélandě, dokonce i v Panamě a dalších zemích byla tímto záměrem pobouřena natolik, že svůj protestní podpis rovněž připojili k petici.
Celý článek: http://www.blisty.cz/art/44372.html
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/317314/
A jak je to se stoletým nádražím? Vzhledem k neodbytně se přibližujícímu dvousetletému věku železnic by se dalo říci střední věk. Člověk v této životní fázi bývá na vrcholu svých sil a rozhodně - alespoň ve většině - necítí potřebu ohlížet se zpátky. U nádražních budov tomu tak není. Sto roků je v jejich případě věk, kterého zdaleka ne všechny dosáhnou. A pokud dosáhnou, nezastihne stavbu vždy v té optimální kondici. V takovém případě nebývá obvykle co zmiňovat. V polovině prosince loňského roku dovršila sto roků nádražní budova v Českých Budějovicích. Nevím, zda si někdo tohoto kulatého jubilea povšiml, ale nádraží jihočeské metropole si ke svým narozeninám alespoň krátkou zmínku zaslouží. S jeho stavbou se započalo v roce 1905 a stavební firma J. M. Kohler & Sohn z Aše zřídila na staveništi i polní drážku. Ta sloužila k odvozu zeminy, vyzískané z odkopu pro terénní zářez. A zeminy bylo zapotřebí, protože kolejiště nového nádraží situoval projekt čtyři metry nad stávajícím terénem. V průběhu roku 1906 se začalo s budováním viaduktu na Rudolfovské, který tady nahradil původní úrovňový přejezd. Současně probíhala stavba vlastní staniční budovy, kterou veřejnost očekávala se značnou nedočkavostí.
Železniční správa zadala její architektonickou podobu projektantovi Gustavu Kulhavému. Ten se spolehl jednak na tradiční pojetí, když vtiskl celkové architektuře budovy výrazný novorenezanční ráz, současně ale obohatil tento trochu již usedlý sloh tehdy módními secesními prvky. Výsledný efekt ale vyzněl uměřeně a inspirativně - „nádražnímu„ slohu odpovídaly i následné stavby v okolí, především hotelů Grand, Merkur či Evropa nebo Karel IV.
Město i c. k. rakouské státní dráhy hodlaly nové nádraží slavnostně předat provozu na začátku prosince. Měly pro to dobrý důvod - po celé říši právě vrcholily oslavy šedesátiletého panování císaře Františka Josefa I. a nové nádraží by tuto atmosféru působivě podtrhlo. Ovšem především nedodělky technického charakteru tomuto záměru zabránily. Nádraží se dočkalo svého dne D až 17. prosince roku 1908, kdy se o jeho křest postaral rychlík z Terstu do Prahy.
V novém nádraží dostaly České Budějovice moderní staniční budovu, vyhovující fakticky i po stu let. Vnitřní prostory členil architekt J. Zikmund mezi provozní potřeby železnice (kanceláře a provozní prostory) a zázemí pro cestující (čekárny, restaurace). Jižní trakt budovy tvořily byty. Velkého docenění tehdejší veřejnosti doznaly především podchody, prvek dosud na nádražích monarchie velice vzácný.
Českobudějovická nádražní budova ovlivnila i své bezprostřední okolí. Tady bylo stanoviště fiakrů, později tramvají, od roku 1948 i trolejbusů. Nádraží samo procházelo všedními dny i významnými okamžiky: jezdily tudy státní návštěvy, utrpělo za války, když jižní trakt byl značně poškozen. Především se ale dožilo sta let. Popřejme mu do dalších let hodně štěstí.
(Železničář)