Zaujímavosti zo železničnej histórie

Ja som sem niečo písal ???? Pozeral som - široko ďáááleko len Zbynek.
Či to len tak aby reč nestála vzhľadom na to že nemáme rovnaký názor na menovaného admina........

onaj bude generálnym riaidteľom ŽSR

Unikátní projekt prvorepublikového podnikatele Tomáše Bati propojil neobvyklou plavební cestou Rohatec (respektive Sudoměřice) na Hodonínsku a Otrokovice na Zlínsku. Místy kanál využívá i koryto řeky Moravy, a ve Vnorovech dokonce říční koryto kříží.

Celý článek:http://www.novinky.cz/cestovani/185573-misto-vyklapeni-zeleznicnich-vozu-slouzi-stavba-na-batove-kanale-turistum.html

Michal SCHOFFER, moderátor
--------------------
České dráhy zachrání výjimečnou technickou památku na železniční stanici Opava-východ. Jde o zchátralou vodárenskou věž s kotelnou z konce 19. století, která se už desítky let rozpadá. I přes celkovou rekonstrukci nádraží zatím tato stavba opravena nebyla a jak zjistil Martin Knitl, nadějí by mohl být rok 2010.

Jaromír HINČICA, výpravčí a milovník železniční historie
--------------------
Tak můžeme jít, já vám budu svítit a půjdu v čele. Tak tady to je původní studna, která byla vybudovaná, ze které se čerpala voda do nádrží, ze kterých potom probíhalo zbrojení lokomotiv.

Martin KNITL, redaktor
--------------------
Jaromír Hinčica, výpravčí a milovník železniční historie, mě provází smutným pozůstatkem dávné slávy. Opavská vodárenská věž dokázala obsloužit lokomotivu během několika minut a je dnes jedinou svého druhu na bývalé severní Ferdinandově dráze. Po dlouhých letech je v plánu 6 milionů korun už na příští rok, dodává regionální mluvčí drah Kateřina Šubová.

Kateřina ŠUBOVÁ, regionální mluvčí drah
--------------------
České dráhy v současnosti nechávají zpracovat projektovou dokumentaci na rekonstrukci zastřešení a celkovou rekonstrukci objektu. Vzhledem k opravám a investicím Českých drah, které proběhnou během příštího roku, budeme hledat zájemce pro využití těchto prostor.

Martin KNITL, redaktor
--------------------
Na České dráhy tlačilo kvůli záchraně věže především sdružení Za Opavu. Jeden ze členů Dalibor Halátek je spokojen, že majitel památky nakonec svou povinnost splní. Jenže má z budoucnosti paradoxně obavu. Jak říká, čím více peněz do věže dráhy vloží, tím hůře pak tuto památku někomu převedou.

Dalibor HALÁTEK, sdružení Za Opavu
--------------------
Když přijde nějaké zájmové sdružení, které by tam chtělo udělat nějakou výstavku nebo něco takového, tak České dráhy to nebudou schopny převést třeba na to sdružení,které potom, když to nebude v jejich majetku, tak nebude moct získávat nějaké finance a tak podobně.

Michal SCHOFFER, moderátor
--------------------
V každém případě má ale opavská vodárenská věž s kotelnou z roku 1892 naději, ve kterou už málokdo věřil.

(ČRo Ostrava)

Vodárenská věž v Čerčanech: ta nyní opravovaná byla postavena spolu s vodárnami v Třeboni a Táboře v roce 1875, domek byl samozřejmě její součástí (byt čerpaře). Řezy a půdorysy jsou ve Vídni.

Železná Ruda: 80. léta už nejsou léta 50. FMD se přechod snažilo obnovit a jeho otevření bylo fakticky dohodnuto tuším v roce 1988 (mezivládní dohody). Snaha o rušení dalších hraničních přechodů v 70.-80. letech jinak vycházela z německé strany (DB), ČSSR mělo zájem je udržet provozní.

Je skvelé,že vo vestibule hraničnej stanice Železná Ruda / Bayerisch Eisenstein vzniklo infocentrum.Dozviete sa veľa z histórie železničnej dopravy aj zo súčasnosti.Veľa materiálov je k dispozícii zdarma,vstupné sa platí v železničnej expozícii na bavorskej strane.Stanica Železná Ruda bola najtypickejším príkladom železnej opony v železničnej doprave v býv.Československu.Česká strana stanice pripomínala v jesenných večeroch miesto,kde by sa mohol nakrúcať horor,kým v Bavorsku si miestni popíjali pivo a v zamestnaní dostávali celkom slušné peniaze

Prilepy: O tejto trati resp. tejto teme bola velmi dobra v Svete na kolejich vsetky odporucam pozriet

Ako sa cestovalo na Šumavu pred r.1989:Na trati Plzeň-Železná Ruda končili vlaky v 80.rokoch v zastávke Ž.Ruda město,koľajnica viedla ďalej do Ž.Rudy,ale keďže stanica sa nachádza presne na hranici s vtedajšou Nemeckou spolkovou rep.,vozne ťahané brejlovcami museli byť zo zastávky Železná Ruda odposunované 3 km do stanice Špičák,kde súpravu lokomotíva obehla a odviezla smer Plzeň.U motorákov M 262 bola situácia samozrejme jednoduchá.V celom mestečku hliadkovala pohraničná stráž,stav fasády hotelov a obchodov sa nemohli porovnávať s tými,ktoré stáli na bavorskej strane,len 3 km vzdialené.Bavorské penzióny zdobili v oknách kvety,...Na druhej trati v Šumave ani netušili,že v lesoch ukrytá stanica Česká Kubice raz zažije križovanie dvoch medzištátnych vlakov EC resp.IC do Mníchova a Švajčiarska.Západná hranica bola prísne strážená,stovky občanov ČSSR bolo zastrelených pri pokuse dostať sa do slobodných a ekonomicky vyspelých krajín.

Po první světové válce, kdy lokomotivy byly zase o něco větší a výkonnější, již nepostačovala v Čerčanech, kvůli vytíženosti tratě, stará vodárna postavená v údolí řeky Sázavy odkud se parními pumpami voda přečerpávala. To byl důvod, proč tehdy České dráhy přistoupily k vybudování většího a výkonnějšího vodárenského zařízení, tedy vodárenské věže. Ta byla spojena velkým potrubím s vodárenskou věží v depu a zvýšila tak její objem. Jednalo se vlastně o dvě spojené nádoby, jako typický příklad ze školní fyziky. Tak vznikla tato pozoruhodná stavba, které místní občané říkají „U Sekalů„. Věž byla vybudována v těsné blízkosti strážního domku číslo 107 tak, že s ním splynula, a domek poskytl ubytování obsluze zařízení. Po skončení parního provozu ztratilo zařízení svůj význam a chátralo, jako celá věž.

(Benešovský deník)

Zaujímavá knižka Miroslava Jelena: Zrušené železniční tratě v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, vydalo nedávno nakladateľstvo Dokořán. Má 170 strán formátu A5, cena 245 Kč. Ponúka prehľad 76 traťových úsekov, na ktorých bola a už nie je prevádzkovaná osobná železničná doprava.

Viac na:

http://www.ekolist.cz/recenze.shtml?x=2203977

V letošním roce si připomínáme významné výročí zřízení Ředitelství drah v Plzni.

Říšský zákon zavedl v roce 1884 novou organizaci železniční státní správy a svoji činnost zahájilo Generální ředitelství železnic (GŘ) ve Vídni s jedenácti podřízenými ředitelstvími. Jedno bylo i v Plzni. V čele Ředitelství drah v Plzni, které od roku 1884 spravovalo celkem 462,8 km tratí, stál ředitel s náměstkem a sedmi odděleními a pokladnou.
Roku 1896 se zrušilo GŘ a existující provozní ředitelství byla přejmenována na c. k. ředitelství státních drah. V té době vzniká nová budova drážního ředitelství v plzeňské Jagellonské ulici.

(Železničář)

Ostrava má válečnou pamětní desku, která připomíná první transport evropských Židů. 900 mužů se tísnilo ve vlaku jedoucím do Polského Niska, kde měli sami postavit likvidační tábor.
Deska v prostoru před Hlavním nádražím v Ostravě by měla tuto událost z 18.října 1939 připomínat úplně všem, říká vrchní zemský rabín Karol Sidon."Těch lidí, kteří žijí mezi námi a pamatují si tuto událost, je čím dál tím méně. Svým způsobem je to zápas s časem, s lidskou zapomnětlivostí a snahou zapomínat. Nezbývá než se snažit nezapomínat," řekl Sidon Českému rozhlasu Ostrava u příležitosti odhalení desky.

(ČRo - ostrava.cz)

Jeden z nejslavnějších mezistátních expresů Evropy Vindobona změnil před 30 lety tvář. Charakteristické lehké motorové jednotky, podle kterých bylo možné Vindobonu rozeznat od ostatních vlaků, byly nahrazeny klasickými vagóny a lokomotivami. Dnes je více než padesátileté tradiční spojení Berlína, Prahy a Vídně zařazeno do systému rychlých a komfortních vlaků EuroCity. Souprava je sestavena z moderních klimatizovaných vagónů českých, rakouských a německých železnic. Od prosince bude patřit mezi evropské denní mezistátní expresy s nejdelší trasou, více než 1 500 kilometrů.

Celý článek: http://www.mesec.cz/tiskove-zpravy/pred-30-lety-skoncila-slava-motorovych-expresu/

"Na Hlavním nádraží mi tatínek ukazoval kolej, ze které za první republiky odjížděl rychlík do Paříže"
Astone, rychlík do Paříže za komunistů jezdit nepřestal. Jmenoval se Západní expres. Zrušen byl až za demokratů.

Zajímavý kousek diskuse

Co už dnes ve vlacích a na nádražích nenajdete?
Nosiče zavazadel. Tím, že naši rodiče dali v padesátých letech minulého století své hlasy „Národní frontě„, uvědomili si zároveň, že nemohou dál ponižovat chlapíky s urážlivou žádostí - cválat s kufry, aby sami mohli kráčet bez zavazadla... A co o nosičích říkaly předválečné drážní předpisy? Ve větších stanicích jsou ustanoveni za účelem „povinnosti nést na požádání cestujícího jeho zavazadla (ruční i cestovní), na místa jím určená. Nosiči mají služební odznak (služební čepici a náprsní lístek). Jsou povinni vydati cestujícímu známku opatřenou číslem nosiče a předložiti na požádání tarif poplatků za donešení„. Tak jako čističi bot, ani nosiči zavazadel se nestali atraktivním řemeslem nebo činností pro naše spoluobčany. Jistá „hrdost„ nedovoluje ani těm nejchudším, dlouhodobě nezaměstnaným a zadluženým, vzít tak „ponižující„ práci. Jo, časy se mění a jistá zaměstnání už nejsou atraktivní.
Plavce vorů. Ošetřují rovněž drážní předpisy první republiky. Cestovali totiž drahou po dobu volné vodní přepravy na zpáteční jízdě do stanice nejblíže k jejich bydlišti nebo pracovišti ve 3. třídě osobního vlaku na zvláštní průkaz a za snížené jízdné 33,3%slev.
Studenty nemajetné a chudé. Při jejich jízdách vlakem v době první republiky povolovalo ředitelství drah na zvláštní žádost slevu 50 % z místa učiliště kamkoli. Stalo se dnes věcí jisté prestiže, že studenty chudé a nemajetné jen těžko rozeznáte podle oblékání od dětí bohatých a majetných. Ani tím se neliší, že by jedněm kručelo v žaludku a druzí měli tváře mastné od bůčku nebo jedni měli boty a druzí by cestovali neobutí.
Herce. Herec z povolání, rovněž stálý hudební a technický personál divadelních společností. Těm všem rovněž dráha přála a poskytovala slevu 33 %. Snad proto, že herci kdysi patřili mezi ty, co třeli bídu s nouzí, byli pohublí a otrhaní. Rozhodně se nepodobali těm dnešním, skromným televizním hrdinům seriálů, dabingů či narozeninových a podnikových oslav, kde jejich skromné honoráře jim umožňují jezdit ve větším luxusu autem. Česáče chmele. Ti se v dobách Egona Ervína Kische přepravovali bez ohledu na vzdálenost tam i zpět ve 3. třídě osobních vlaků za poloviční jízdné na poukázku potvrzenou okresním úřadem. Glosujme to asi tak, kdeže jsou dnes okresní úřady a kde chudí a nemajetní jezdící na kampaně česat chmel nebo sklízet cukrovku. To všechno vodnééés čas...„
A na závěr: Čekárny. „Pro pohodlí obecenstva zřízeny jsou na stanicích čekárny. Ty se otevírají nejméně 1 hodinu před odjezdem vlaku. Mezi 23. a 6. hodinou ranní zůstávají čekárny zpravidla zavřeny.„ Mohuli plynule navázat, pak zavřeny dnes zůstávají i mimo uvedené hodiny, až do počtu všech 24 hodin celého dne. Bez náhrady... I laviček je pomálu. Agresivita dnešních cestujících oproti těm dřívějším je abnormální a toho, co se odehrávalo v čekárnách je na romány. Ani ty jednoduché lavičky nebyly ušetřeny hororových scén.
Drahá cestovní veřejnosti, dráha je dnes, žel, dražší než autobusy. To nebývalo, jako mnoho jiných dobrých věcí. To, co zmizelo je navždy pryč a jen s krátkým povzdechem a s nostalgií vzpomeneme toho, co už se nikdy nevrátí. Asi jako v té písničce: „Nikdy se nevrátí pohádka mládí„. A také doby páry, přednosty stanice, píšťalky, trubky, karbidové lampy, štípaček a kartonových jízdenek.
Uklidňuje mne, že na mé oblíbené trase Liberec - Machnín - Hrádek nad Nisou se jezdí podle jízdního řádu z roku 1912. No, není to o čase, je to jen o nás.
Mohu jet autem, autobusem, lodí či letadlem. Jedu-li vlakem, sám jsem si vybral a vím, do čeho jdu nebo lépe - lezu. Tak ahoj ve vlaku.

(Jablonecký deník)

Když jsem dříve jezdil služebně do ŽOS České Velenice, musel jsem ve vlaku protrpět kontrolu příslušníků pohraniční stráže. V září 1989 jsem byl tehdy jako pracovník zanikajícího GŘ Železničního průmyslového opravárenství do ŽOS České Velenice vyslán, abych tam zastoupil nadřízený orgán. Lámal jsem si hlavu, jak to udělat, aby moje vystoupení bylo nepolitické, a myslím, že se mi to povedlo. Zaslechl jsem totiž kritiku nějakého okresního funkcionáře KSČ na moji adresu.
To mne potěšilo, neboť jsem byl přesvědčen, že autoritativní vláda těchto lidí končí. Dobíral jsem si pak dokonce zástupce tamní posádky pohraniční stráže, jak že tu ještě dlouho budou běhat, když Němci prchají na Západ skoro legálně.
Moje příští návštěva Českých Velenic 30.prosince téhož roku byla již v zcela jiném duchu. Oplocení bylo odstraňováno a na hranici jsme vyplňovali jen jakési evidenční lístky. S odstupem dvaceti let si uvědomuji pokrok, který jsme ve společenské i v technické oblasti učinili, a to i přes všechny chyby. Alespoň jednou v roce se vypravím jako turista do Českých Velenic, abych si mohl svobodně zajít do sousedního Gmündu.

Josef Šalda

(Železničář)

Vlak svobody (1/2) - http://www.youtube.com/watch?v=8nEjJYNoQDk
Vlak svobody (2/2) - http://www.youtube.com/watch?v=MBHwnPgIYeo

Příběhy železné opony 11/39
ČT 1 2006-03-13/22:04
Místo do Aše dojel vlak do německého Selbu. Dokumentární cyklus o krutosti i absurditě přísně střežené hranice komunistického Československa.
----------------------------
Před padesáti lety prorazila železnou oponu jedna obyčejná česká lokálka. Byla z toho světová senzace, která rázem přivedla do té doby šedivé, komunistické Československo na první stránky novin. Železniční souprava dostala název Vlak svobody.
Připomeňme si dobové kulisy: napětí mezi Východem a Západem bylo v nejhorší fázi, oba bloky spolu komunikovaly jenom při vyhošťováním svých diplomatů a už přes rok se válčilo v Koreji. V Evropě byla od druhé poloviny čtyřicátých let mezi Štětínem a Terstem spuštěna železná opona a očekávalo se, že studená válka přejde do horké. Navzdory všemu projel z české Aše do německého Selbu vlak, jako by se nic nedělo. Až do druhé poloviny osmdesátých let, kdy na Rudém náměstí v Moskvě přistane mladý Němec Mathias Rust, půjde o nejslavnější přechod hranic mezi oběma světy. Západní média tomuto činu, který se odehrál 11. září 1951, věnovala obrovskou publicitu.
Celý článek, Reflex 22, 36, 49/2001:
http://www.reflex.cz/Clanek6151.html
http://www.reflex.cz/Clanek7000.html
http://www.reflex.cz/Clanek7895.html .

Jezdit po kolejích dvousetkilometrovou rychlostí, jak to plánují z Přerova do Brna, bylo u nás ještě před dvaceti lety nepředstavitelné. V historii československé železnice patřilo dlouhá léta označení nejrychlejšího vlaku motorovému expresu Slovenská strela.
Ten v roce 1938 urazil trasu mezi Prahou a Bratislavou s jedinou zastávkou za čtyři hodiny a 18 minut průměrnou rychlostí 92 km/h. Na rozdíl od současnosti se však jednalo o jeden výjimečný lehký motorový vůz s délkou kolem 25 metrů a hmotností pouhých 36 tun.
Dnes jezdí průměrnou stokilometrovou rychlostí mnohem více souprav s délkou přesahující 250 metrů a váhou 500 tun. Průměrná rychlost započítává i čas na rozjezd, brzdění, na jízdu pomalými úseky s oblouky nebo na zastávky ve stanicích.
První větší zrychlení přišlo až v devadesátých letech. Některé vlaky začaly dosahovat maximální rychlosti na české železnici 120 km/h, což u většiny spojů platí dodnes.
To překonal až před pár lety zatím nejrychlejší vlak u nás SuperCity Pendolino mezi ostravským nádražím Svinov a pražským hlavním nádražím. Vzdálenost 351 kilometrů urazí v novém, kratším čase za dvě hodiny 59 minut průměrnou rychlostí 118 km/h. „Aby Pendolino dosáhlo tak vysoké průměrné rychlosti včetně zastávek a pomalých úseků, na zbytku trati musí využívat maximální rychlost, proto jede na mnoha místech 160 km/h,„ řekl ředitel odboru řízení provozu Českých drah Miroslav Jasenčák.
Nejvyšší rychlosti až 160 km/h dosahují expresní spoje i na dalších místech. Jde například o některé úseky z Prahy do Ústí nad Labem, z Prahy do Chocně nebo mezi Brnem a Břeclaví.

(Mladá fronta DNES)