Železnice v médiích
Nepřipadá vám, že (nejen v poslední době) televize, tisk, rozhlas či internetové noviny "pojednávají" železnici vesměs jen z negativního pohledu, jakoby s cílem zdiskreditovat ji (ještě více, než to dokáže sama) v očích veřejnosti?
Například dnešní "novinky.cz" pod tučným titulkem "Cestování autobusem už lacinější než vlakem" uvádějí mimo jiné takovýto důkaz nesrovnatelnosti jízdného ČD a autobusových dopravců:
"Na autobusových linkách, provozovaných Orlobusem Nové Město, bude i po Novém roce cestující platit jízdné v dosavadní výši. Za jízdenku z Hradce Králové do Prahy tak vydá 78 korun. Ve vlaku je z Hradce do hlavního města obyčejné jízdné za 140 a zákaznické za 86 Kč."
Přitom redaktorům jaksi ušla skutečnost, že třeba obyčejná zpáteční jízdenka z Hradce Králové do Prahy stojí 155,- Kč, zpáteční jízdenka pro 2 cestující 310,- Kč (a jednosměrná 172,- Kč). A to ty zpáteční jízdenky platí až do druhého dne. Navíc celý bombasticky "protiželezničně" orientovaný článek je reakcí na zdražení jen některých slev ČD, protože rozsáhlé zdražení jízdného nebo rušení komerčních slev se nekonalo (zatím). Jak asi takováto sdělení působí na ty občany, kteří zas tak často vlakem nejezdí? Toto je ale jen jeden příklad za všechny. Média u nás mají vůbec tendenci vyzdvihovat na železnici především to, co je negativní (ne, že by nebylo co), ale věci pozitivní (i ty jsou!) pomíjejí.
Súvisiace odkazy:
TV program
Podradené diskusné témy
Musím konstatovat, že Vámi vyslovené přání o instalaci el. zásuvek a WiFi do vlaků v ČR, zůstane asi dlouhou dobu jen přáním. Nemyslím, že by to nebylo možné provést technicky, spíše bych viděl neochotu k tomuto kroku. Navíc v některých vlacích v Čechách bych měl strach vůbec ukázat, že s sebou mám laptop, píše Aleš Dvořák. Taky by se mi mohlo stát, že v cílové stanici vystoupím již bez něj... Jinak ale máte pravdu, pobřežní trať z Edinburghu do Newcastlu je opravdu nádherná, velmi rád jsem tuto cestu do Skotska používal.
(blisty.cz)
(blisty.cz)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/233550/
Cestou do České republiky, malebnou krajinou (trať skoro po celou dobu po mořském pobřeží, nad skotskými útesy) ve vlaku z Edinburghu do seveoanglického Newcastlu, odkud odlétám do Prahy využívám počítačového připojení wi-fi zadarmo, které ve svých vlacích poskytuje železniční společnost National Express všem svým zákazníkům. (U každého sedadla ve vlaku jsou také elektrické zásuvky, aby se cestujícím laptop nevybil.) Wifi připojení zadarmo poskytují cestujícím nyní také v Británii také četné autobusové společnosti. Kdy to zavedou i České dráhy, případně Student Agency, na českých linkách? Ve vlacích Pendolino v ČR jsou elektrické zásuvky pouze v první třídě.
Jan Čulík
Student Agency už zkušebně wifi v autobusech nabízí, poznamenává Martin Marek.
(blisty.cz)
Jan Čulík
Student Agency už zkušebně wifi v autobusech nabízí, poznamenává Martin Marek.
(blisty.cz)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/233139/
Hvězda seriálu Ordinace v růžové zahradě, herečka Jitka Čvančarová (29) si najala nejdražšího právníka v republice Tomáše Sokola (56)! Důvod? Čvančarová má pocit, že ji zneužily České dráhy! „Zažalovala jsem časopis Expres, kde si se mnou vymysleli rozhovor. Například tam psali, jak se na mne do divadla moc rád chodí dívat můj otec. Jenže táta už je více než čtyři roky po smrti, což je pro mě hodně citlivá záležitost,„ smutně přiznala krásná herečka.
Kvůli novinám!
„Ovšem České dráhy tím neskončily. Daly mou fotku na své obrovské billboardy. Navíc to byla fotka z muzikálu Nena, kde jsem hrála prostitutku. A podle toho vypadala i ta fotka. To už mi došla trpělivost, takže jsem si najala právníka Tomáše Sokola,„ zlobí se Čvančarová.
Sokol je přitom jedním z nejdražších právníků v zemi. Účtuje si více než pět tisíc korun za hodinu práce. Kde na to herečka bere? „Nikdo jiný nemá takovou úspěšnost v ochraně práv osobnosti. A v případě úspěchu platí právníka žalovaná strana. Já se navíc budu kvůli takovýmhle věcem bít, i kdyby mě to mělo stát majlant,„ tvrdí herečka.
Možná je drahý právník také důvod, proč se Čvančarová nyní rozhodla prodat svou tvář reklamě. Spolu se Sašou Rašilovem se totiž stala tváří obuvní značky Baťa. Honorář se prý pohybuje v řádech stovek tisíc korun. Tím ale prý přidělali trochu vrásek na čele Tomáši Krejčířovi a Lindě Rybové, které tím pádem z pozice tváří firmy vyšoupli! „S botami i s celou spoluprácí jsem byl velmi spokojený, klidně bych to prodloužil, ale nakonec jsme to po vzájemné dohodě ukončili. Boty si tam ale budu kupovat i dál,„ říká Krejčíř, který však musí uznat, že vnadná herečka má o něco větší šanci, že zákazníky do obchodu přiláká. Navíc, když ji bude na plakátech doprovázet nápis - Vášeň, o kterou se nedělím.
(Aha!)
Kvůli novinám!
„Ovšem České dráhy tím neskončily. Daly mou fotku na své obrovské billboardy. Navíc to byla fotka z muzikálu Nena, kde jsem hrála prostitutku. A podle toho vypadala i ta fotka. To už mi došla trpělivost, takže jsem si najala právníka Tomáše Sokola,„ zlobí se Čvančarová.
Sokol je přitom jedním z nejdražších právníků v zemi. Účtuje si více než pět tisíc korun za hodinu práce. Kde na to herečka bere? „Nikdo jiný nemá takovou úspěšnost v ochraně práv osobnosti. A v případě úspěchu platí právníka žalovaná strana. Já se navíc budu kvůli takovýmhle věcem bít, i kdyby mě to mělo stát majlant,„ tvrdí herečka.
Možná je drahý právník také důvod, proč se Čvančarová nyní rozhodla prodat svou tvář reklamě. Spolu se Sašou Rašilovem se totiž stala tváří obuvní značky Baťa. Honorář se prý pohybuje v řádech stovek tisíc korun. Tím ale prý přidělali trochu vrásek na čele Tomáši Krejčířovi a Lindě Rybové, které tím pádem z pozice tváří firmy vyšoupli! „S botami i s celou spoluprácí jsem byl velmi spokojený, klidně bych to prodloužil, ale nakonec jsme to po vzájemné dohodě ukončili. Boty si tam ale budu kupovat i dál,„ říká Krejčíř, který však musí uznat, že vnadná herečka má o něco větší šanci, že zákazníky do obchodu přiláká. Navíc, když ji bude na plakátech doprovázet nápis - Vášeň, o kterou se nedělím.
(Aha!)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/233138/
Od kedy je Cargo ____prepravca____???? v clanku to je 
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/232966/
Aj ked je o Cargu samostatna tema, pojednavam tu ohladom zeleznic v mediach...
Dnesny clanok na portali pravda.sk je na tomto linku:
http://www.tvojepeniaze.sk/aj-cargo-si-trufa-stat-rozvijat-bez-partnera-fmz-/sk_pludia.asp?c=A080116_164055_sk_pludia_p01
Dnesny clanok na portali pravda.sk je na tomto linku:
http://www.tvojepeniaze.sk/aj-cargo-si-trufa-stat-rozvijat-bez-partnera-fmz-/sk_pludia.asp?c=A080116_164055_sk_pludia_p01
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/232960/
Tak vám řeknu, ti železničáři lidem teda dávají zabrat. Hlavně nám, kteří vlakem jezdíme spíše nepravidelně. Letos se mi už dvakrát po sobě přihodilo, že motorák přezdívaný také jako Karlovská střela, jel na minutu přesně. Tohle přece nejde! Léta nás železnice vychovávaly k přesvědčení, že jízdní řád je jenom jakási orientační tabulka a teď najednou takový podraz. Naposledy jsem si v bláhové jistotě, že vlak pojede minimálně o pět minut později, zasprintoval minulý týden.
Mám strach, že pokud to České dráhy začnou brát s přesností vážně, přijdeme o jednu z posledních možností, jak v šedi běžných dnů zažívat nečekaná dobrodružství. A navíc přátelé: mechanická přesnost ubíjí ducha.
Vzpomínám si, jak jistého prosincového dne přišel do vagonu ve vsetínské stanici průvodčí a stroze oznámil: tento vlak nepojede, počkejte si na další.
Dámy se tedy v klidu rozptýlily po obchodech, muži zase navštívili nádražní restauraci a jen ti věčně nespokojení bručouni odešli zbaběle na autobus. Kamvěčně spěchají?
Železnice by měly brát ohledy na své zákazníky a k puntičkářskému dodržování jízdního řádu přecházet jen pozvolna. Různých šokových terapií jsme si jenom od začátku roku zažili dost.
Stačí se projít mezi regály s potravinami a leckomu se protočí panenky.
(Valašský deník)
Mám strach, že pokud to České dráhy začnou brát s přesností vážně, přijdeme o jednu z posledních možností, jak v šedi běžných dnů zažívat nečekaná dobrodružství. A navíc přátelé: mechanická přesnost ubíjí ducha.
Vzpomínám si, jak jistého prosincového dne přišel do vagonu ve vsetínské stanici průvodčí a stroze oznámil: tento vlak nepojede, počkejte si na další.
Dámy se tedy v klidu rozptýlily po obchodech, muži zase navštívili nádražní restauraci a jen ti věčně nespokojení bručouni odešli zbaběle na autobus. Kamvěčně spěchají?
Železnice by měly brát ohledy na své zákazníky a k puntičkářskému dodržování jízdního řádu přecházet jen pozvolna. Různých šokových terapií jsme si jenom od začátku roku zažili dost.
Stačí se projít mezi regály s potravinami a leckomu se protočí panenky.
(Valašský deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/232628/
Dnesny clanok v na internetovom portali pravda.sk pojednava o jednom tendri na modernizaciu voznov.
http://www.tvojepeniaze.sk/vlakovy-tender-za-211-milionov-stat-utajil-f1g-/sk_pludia.asp?c=A080111_105506_sk_pludia_p32
http://www.tvojepeniaze.sk/vlakovy-tender-za-211-milionov-stat-utajil-f1g-/sk_pludia.asp?c=A080111_105506_sk_pludia_p32
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/231208/
Opravdovou událostí měsíce byl start akciové společnosti ČD Cargo. K vyčlenění nákladní dopravy v rámci drážního koncernu jsme přistoupili jako jedni z posledních v Evropě. Jako bychom uvážlivě čekali, jak si v tomto směru povedou jiní. Nebo také možná, že už z toho prostě nebylo úniku. Zajímavá je možnost fúze nové společnosti s Cargo Slovakia. Jak víme, prodej slovenského podniku Rakušanům byl skoro hotový, ale nynější vláda jej záhy smetla ze stolu jako výprodej domácího stříbra. Zahraniční odezva ovšem byla poněkud jiná - že totiž Slovensko mohlo být šťastné ze slušného prodeje firmy s tak silně zastaralým vozovým parkem. Také bude dobré oprášit letní informaci z jednání premiéra Roberta Fica na východě o údajně dohodnutém prodloužení širokorozchodné trati až do Bratislavy. Bude - nebude? Událostí byl bohužel i nevídaný výpadek vlaků v Praze v polovině měsíce, kterému nezabránily ani houfce drážních informatiků, telematiků a podobně.
K Mikuláši přišla od Evropské unie pěkná nadílka: evropská komisařka pro regionální politiku Danuta Hübnerová ten den oznámila přijetí osmi operačních programů k realizaci v ČR v období 2007 až 2013. Sedm regionů pokrývá celé Čechy a Moravu, částka pro každý z nich se pohybuje od 560 do 716 milionů eur a jsou zaměřeny především na dopravní infrastrukturu a cestovní ruch.
Později k nim Evropská komise přidala i Operační program Doprava. Evropská dopravní politika se v druhém pololetí loňského roku nadechla k výraznému tlaku na převod zboží ze silnice na dráhu a vodu (akční plán logistiky, mořské dálnice a podobně). Zdá se však, že pokud jde o konkurenci, budou moci tiráci i nadále poměrně klidně usínat, protože tak jednoduché to nebude. Na konci prosince vrcholily práce na projektu Mezinárodní železniční unie DIOMIS, který je zaměřen mimo jiné na modely převodu zboží na koleje. Použiji jen trochu výraziva z předvánočního hodnocení prvních výsledků v německém odborném tisku: „Práce obsahuje třaskavinu, pokud jde o dopravní politiku„ a také „Co dali experti dohromady, může skutečně vyděsit„ nebo „Plány na rozšíření kombi železnice/silnice skončí jako makulatura„. Proč? Jako obvykle se jedná o peníze: rozvoj kombinované dopravy je údajně i přes velký obchodní zájem velice podinvestován, zejména pokud jde o výstavbu terminálů. Jen v hlavní evropské tranzitní zemi - Německu - hrozí do roku 2015 nedostatek kapacity pro miliony ložných jednotek. Přitom tam stát investuje do kombinované dopravy 50 milionů eur (1,5 miliardy Kč) ročně, i to je však údajně zcela nedostatečné…
Nově vytvářené krátké námořní trasy mají zase dostat kamiony na „mořské dálnice„ podél Evropy. Evropský rejdařský svaz ECSA v této souvislosti na námořní konferenci EU v Bruggách na konci listopadu zdůraznil, že „…nejlepší cesta k převodu silniční dopravy zboží na vodu povede přes dobře vybudovanou infrastrukturu - jak přístavní, tak v napojení na přístavní zázemí…„. Tedy opět především peníze. I u nás se v teorii a politice spatřuje velký přínos výstavby logistických center u kolejí - dokonce za státní prostředky - také pro převod dopravy. A potřetí opět - peníze. A ještě vzpomeňme, jak robustně musela nedávno saská vláda dotovat dopravu kamionů na vagonech z Lovosic do Drážďan, aby se lidé v horských obcích na německé straně po nocích vyspali, než se postaví dálnice. Básník by chtěl říci, jak snadněji se to vše říká, píše a usnáší a jak složité to přitom mají všechny rozpočty bez výjimky, zejména při existujících tlacích na státní úspory.
Další prosincová událost - vstup do schengenského prostoru bez pasů a víz - má význam také pro komerční pozemní dopravu. Ještě před osmnácti lety měl každý náš řidič kamionu tři až čtyři cestovní pasy. Zahraničních víz se pomocí federálního ČESMADu obstarávalo kolem 30 tisíc ročně. Při cestě kamionu třeba do Španělska bylo zapotřebí trojích víz a trojí cizí měny - srovnejme to s dneškem. Ale i zpráva méně povzbudivá: polští jeleni chodí vyjídat české krmelce.
(Do
K Mikuláši přišla od Evropské unie pěkná nadílka: evropská komisařka pro regionální politiku Danuta Hübnerová ten den oznámila přijetí osmi operačních programů k realizaci v ČR v období 2007 až 2013. Sedm regionů pokrývá celé Čechy a Moravu, částka pro každý z nich se pohybuje od 560 do 716 milionů eur a jsou zaměřeny především na dopravní infrastrukturu a cestovní ruch.
Později k nim Evropská komise přidala i Operační program Doprava. Evropská dopravní politika se v druhém pololetí loňského roku nadechla k výraznému tlaku na převod zboží ze silnice na dráhu a vodu (akční plán logistiky, mořské dálnice a podobně). Zdá se však, že pokud jde o konkurenci, budou moci tiráci i nadále poměrně klidně usínat, protože tak jednoduché to nebude. Na konci prosince vrcholily práce na projektu Mezinárodní železniční unie DIOMIS, který je zaměřen mimo jiné na modely převodu zboží na koleje. Použiji jen trochu výraziva z předvánočního hodnocení prvních výsledků v německém odborném tisku: „Práce obsahuje třaskavinu, pokud jde o dopravní politiku„ a také „Co dali experti dohromady, může skutečně vyděsit„ nebo „Plány na rozšíření kombi železnice/silnice skončí jako makulatura„. Proč? Jako obvykle se jedná o peníze: rozvoj kombinované dopravy je údajně i přes velký obchodní zájem velice podinvestován, zejména pokud jde o výstavbu terminálů. Jen v hlavní evropské tranzitní zemi - Německu - hrozí do roku 2015 nedostatek kapacity pro miliony ložných jednotek. Přitom tam stát investuje do kombinované dopravy 50 milionů eur (1,5 miliardy Kč) ročně, i to je však údajně zcela nedostatečné…
Nově vytvářené krátké námořní trasy mají zase dostat kamiony na „mořské dálnice„ podél Evropy. Evropský rejdařský svaz ECSA v této souvislosti na námořní konferenci EU v Bruggách na konci listopadu zdůraznil, že „…nejlepší cesta k převodu silniční dopravy zboží na vodu povede přes dobře vybudovanou infrastrukturu - jak přístavní, tak v napojení na přístavní zázemí…„. Tedy opět především peníze. I u nás se v teorii a politice spatřuje velký přínos výstavby logistických center u kolejí - dokonce za státní prostředky - také pro převod dopravy. A potřetí opět - peníze. A ještě vzpomeňme, jak robustně musela nedávno saská vláda dotovat dopravu kamionů na vagonech z Lovosic do Drážďan, aby se lidé v horských obcích na německé straně po nocích vyspali, než se postaví dálnice. Básník by chtěl říci, jak snadněji se to vše říká, píše a usnáší a jak složité to přitom mají všechny rozpočty bez výjimky, zejména při existujících tlacích na státní úspory.
Další prosincová událost - vstup do schengenského prostoru bez pasů a víz - má význam také pro komerční pozemní dopravu. Ještě před osmnácti lety měl každý náš řidič kamionu tři až čtyři cestovní pasy. Zahraničních víz se pomocí federálního ČESMADu obstarávalo kolem 30 tisíc ročně. Při cestě kamionu třeba do Španělska bylo zapotřebí trojích víz a trojí cizí měny - srovnejme to s dneškem. Ale i zpráva méně povzbudivá: polští jeleni chodí vyjídat české krmelce.
(Do
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/231183/
Z redakční pošty:
Ve svých 68 letech píšu svou první stížnost v životě. A to na situaci, která se stala 11. 12. 2007 v žst. Praha-Vršovice.
Toho dne jsem sem přijel vlakem 19008 a chtěl jsem pokračovat vlakem 655 v 11.56 do žst. Chlumec nad Cidlinou a tady přestoupit na Sp 1869 směr Martinice v K. a dále do Jilemnice. V době pravidelného odjezdu R 655 se na ukazateli objevilo zpoždění 15 minut a zároveň zaznělo automatické hlášení o zpoždění, žel poprvé a naposled. Asi ve 12.20 se objevilo zpoždění 30 minut. Dotázal jsem se v informacích a tamní pracovník mi odpověděl, že je to normální, že to ještě od nového GVD nejelo včas, že prý jsou špatně propočítány obraty souprav. Něco málo o tom vím, neboť jsem 40 let pracoval u ČSD a ČD a jako výpravčí a přednosta jsem se též podílel na vlakotvorbě.
To ještě nebylo zdaleka vše. Asi po 40 minutách po pravidelném odjezdu R 655 vlak z tabule zmizel úplně. Zeptal jsem se v informacích, zda tedy vlak ještě toho dne pojede, načež mě zaměstnanec ujistil, že zatím zrušen nebyl a že se třeba objeví. Šel jsem na nástupiště s tím, že raději pojedu nejbližším vlakem do Prahy hl. n. Když po průjezdu několika souprav jedna zastavila u nástupiště, na můj dotaz, zda se nejedná o zpožděný R 655, dva zaměstnanci obsluhy vlaku odvětili ne moc přesvědčivě, že „asi ano„. Staniční rozhlas opět mlčel.
Samozřejmě, že přípoj v Chlumci n. C. byl při zpoždění našeho vlaku 45 minut už pryč a vlak 5711 byl pro mě nepoužitelný, protože končí ve Staré Pace a přípoj směr Martinice odjíždí 11 minut před jeho příjezdem. Nezbylo než počkat skoro 90 minut na vlak Sp 1781.
A ještě poznámka: zdražení jízdného určitě ČD odradí řadu zákazníků. Den předtím jsem jel z Jilemnice do Martinic (4 km) s jakousi asi dvacetičlennou školní výpravou. Když jim vlakvedoucí vystavil jízdenky úhrnem za 180 Kč, paní učitelce málem vyhrkly slzy, protože prý týž den ráno při jízdě autobusem platili jen 80 korun.
Přesto všechno jsem na ČD nezanevřel. Čím dřív se ale tyto nešvary odstraní, tím líp.
(Železničář)
Ve svých 68 letech píšu svou první stížnost v životě. A to na situaci, která se stala 11. 12. 2007 v žst. Praha-Vršovice.
Toho dne jsem sem přijel vlakem 19008 a chtěl jsem pokračovat vlakem 655 v 11.56 do žst. Chlumec nad Cidlinou a tady přestoupit na Sp 1869 směr Martinice v K. a dále do Jilemnice. V době pravidelného odjezdu R 655 se na ukazateli objevilo zpoždění 15 minut a zároveň zaznělo automatické hlášení o zpoždění, žel poprvé a naposled. Asi ve 12.20 se objevilo zpoždění 30 minut. Dotázal jsem se v informacích a tamní pracovník mi odpověděl, že je to normální, že to ještě od nového GVD nejelo včas, že prý jsou špatně propočítány obraty souprav. Něco málo o tom vím, neboť jsem 40 let pracoval u ČSD a ČD a jako výpravčí a přednosta jsem se též podílel na vlakotvorbě.
To ještě nebylo zdaleka vše. Asi po 40 minutách po pravidelném odjezdu R 655 vlak z tabule zmizel úplně. Zeptal jsem se v informacích, zda tedy vlak ještě toho dne pojede, načež mě zaměstnanec ujistil, že zatím zrušen nebyl a že se třeba objeví. Šel jsem na nástupiště s tím, že raději pojedu nejbližším vlakem do Prahy hl. n. Když po průjezdu několika souprav jedna zastavila u nástupiště, na můj dotaz, zda se nejedná o zpožděný R 655, dva zaměstnanci obsluhy vlaku odvětili ne moc přesvědčivě, že „asi ano„. Staniční rozhlas opět mlčel.
Samozřejmě, že přípoj v Chlumci n. C. byl při zpoždění našeho vlaku 45 minut už pryč a vlak 5711 byl pro mě nepoužitelný, protože končí ve Staré Pace a přípoj směr Martinice odjíždí 11 minut před jeho příjezdem. Nezbylo než počkat skoro 90 minut na vlak Sp 1781.
A ještě poznámka: zdražení jízdného určitě ČD odradí řadu zákazníků. Den předtím jsem jel z Jilemnice do Martinic (4 km) s jakousi asi dvacetičlennou školní výpravou. Když jim vlakvedoucí vystavil jízdenky úhrnem za 180 Kč, paní učitelce málem vyhrkly slzy, protože prý týž den ráno při jízdě autobusem platili jen 80 korun.
Přesto všechno jsem na ČD nezanevřel. Čím dřív se ale tyto nešvary odstraní, tím líp.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/231016/
Tak si to představte. Onehdy přišla řeč na služby dopraváků, zejména pak drah. To jsem si tedy vyslechla.
Vyprávěla mi jedna známá, jak chtěla jet z Liberce do Varnsdorfu. Většinou jezdí autem a málokdy použije nějaký jiný dopravní prostředek. Jenže autíčko si postavilo hlavu, a tak zbyl jenom vlak.
Když není zbytí, i vlak si rád chytíš
Normálně si za 60,- Kč zakoupila jízdenku a nastoupila do vlaku podle údajů na tabuli. Vlak byl čistý, a tak trochu jiný, než obyčejné české vlaky. Rozjel se a známá se nestačila divit.
Její jízdenka neplatila a musela si koupit jinou. A tak se po návratu snažila zjistit, co se vlastně stalo a chtěla vrátit jízdné. A dočkala se odpovědi, a zrovna na třech místech:
„ Jo milá paní, to je vaše věc, že jste si nezjistila, že naše jízdenky ve vlaku neplatí. Žádné peníze vám nevrátíme, protože jste si jízdenku jednou koupila a basta.„
Není jízdenka jako jízdenka
Na dotaz, kde že se mohla dozvědět, že vlak patří soukromé společnosti, se dozvěděla, že na internetu a že je tam takový odkaz, který si musí rozkliknout a tam že se dozví, co a jak.
Měla číst internet, tam se najde vše!
Fakt bezva. Na nádraží nikde žádné upozornění, u vlaku žádné upozornění. Není mi jasné, jak se starší občané, kteří asi nevědí, co internet je, mají orientovat ve spleti všelijakých zvláštností Českých drah.
A co teprve cizinci, o jejichž přízeň neustále bojujeme. V informačním středisku na nádraží sice poskytují rozsáhlé informace o nejrůznějších spojích, ale na to, že z Liberce odjíždí vlak, v němž neplatí normální jízdenky, není upozornění nikde.
Příště asi pojede taxíkem
A tak jsou České dráhy bohatší o 60 korun, za které si moje známá koupila neposkytnutou službu. A hádejte, jak asi na tuhle anabázi reagovala: „V životě už vlakem nejedu!„
(Liberecký deník)
Vyprávěla mi jedna známá, jak chtěla jet z Liberce do Varnsdorfu. Většinou jezdí autem a málokdy použije nějaký jiný dopravní prostředek. Jenže autíčko si postavilo hlavu, a tak zbyl jenom vlak.
Když není zbytí, i vlak si rád chytíš
Normálně si za 60,- Kč zakoupila jízdenku a nastoupila do vlaku podle údajů na tabuli. Vlak byl čistý, a tak trochu jiný, než obyčejné české vlaky. Rozjel se a známá se nestačila divit.
Její jízdenka neplatila a musela si koupit jinou. A tak se po návratu snažila zjistit, co se vlastně stalo a chtěla vrátit jízdné. A dočkala se odpovědi, a zrovna na třech místech:
„ Jo milá paní, to je vaše věc, že jste si nezjistila, že naše jízdenky ve vlaku neplatí. Žádné peníze vám nevrátíme, protože jste si jízdenku jednou koupila a basta.„
Není jízdenka jako jízdenka
Na dotaz, kde že se mohla dozvědět, že vlak patří soukromé společnosti, se dozvěděla, že na internetu a že je tam takový odkaz, který si musí rozkliknout a tam že se dozví, co a jak.
Měla číst internet, tam se najde vše!
Fakt bezva. Na nádraží nikde žádné upozornění, u vlaku žádné upozornění. Není mi jasné, jak se starší občané, kteří asi nevědí, co internet je, mají orientovat ve spleti všelijakých zvláštností Českých drah.
A co teprve cizinci, o jejichž přízeň neustále bojujeme. V informačním středisku na nádraží sice poskytují rozsáhlé informace o nejrůznějších spojích, ale na to, že z Liberce odjíždí vlak, v němž neplatí normální jízdenky, není upozornění nikde.
Příště asi pojede taxíkem
A tak jsou České dráhy bohatší o 60 korun, za které si moje známá koupila neposkytnutou službu. A hádejte, jak asi na tuhle anabázi reagovala: „V životě už vlakem nejedu!„
(Liberecký deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/230908/
Zajímá vás, za kolik si ztrátové České dráhy kupují reklamu? A za co utrácí miliardy pražský dopravní podnik? Odpověď bude pokaždé stejná: Je to tajné.
Už příští rok ale tohle zatloukání, kam jdou veřejné peníze, nejspíš skončí.
Vláda včera souhlasila s tím, že je potřeba změnit zákon o svobodném přístupu k informacím. A to tak, aby nejen úředníci, ale ani státní či městské firmy nemohli tajit, co dělají - jinak by je mohla čekat dokonce i pokuta. »Novela bude připravena do konce roku,« řekl náměstek ministra vnitra Zdeněk Zajíček.
Jak dnes občan nebo firma jen těžko získává informace, ukázal před dvěma měsíci test HN. Oslovily deset městských a státních společností s žádostí o poskytnutí smluv - ať už na investice nebo třeba pronájem. Bez okolků je poslala jen jedna. A velmi podobné zkušenosti jsou i s úředníky na radnicích. Každý rok české soudy řeší žaloby lidí, kterým úředníci odpírají informace.
Obejdete soud? Tak pokuta
Topolánkův kabinet včera schválil analýzu, která tento stav popisuje. Vláda si ji »objednala« loni, v rámci balíku nových protikorupčních opatření, které plánuje zavést. A výslovně si tehdy přála, aby analýza odpověděla na otázku, jak zařídit, aby státní podniky a akciovky musely poskytovat informace.
Proč je to důležité? Protože jde často o velké peníze. Tak například České dráhy úporně tají miliardovou smlouvu na nákup moderních vlaků Pendolino. Ze státních Lesů ČR zase nikdo dosud nedostal, za kolik a od koho nakupuje podnik reklamu za stovky milionů. A informace podniky tají i přesto, že jim to před rokem zakázal Ústavní soud. Firemní právníci přesto dál hledají kličky, jak zákon obejít. Experti ministerstva vnitra, kteří analýzu sepsali, na to mají jediný recept: osm let starý zákon o právu na informace zpřesnit.
Navíc navrhují nově zavést tresty za to, když ho nejen firmy, ale i úředníci poruší, například když informace neposkytnou, ani když jim to přikáže soud. Na Slovensku za to hrozí až padesátitisícová pokuta. »Obecně kritizovaná je prakticky nulová reálná vymahatelnost,« píší v analýze odborníci o nynějším zákonu.
Organizace, které zastupují lidi ve sporu s úřady, také detailně popsaly, jak úředníci vynalézavě hledají v paragrafech důvod, aby nemuseli informace poskytovat. Například z nich vyčetli, že mohou dát své dokumenty k nahlédnutí, zkopírovat je už ale nedovolí. Zákon prý nic jasně o kopírování neříká. Ve Smečnu na Kladensku zase zastupitelé odmítli dát z ruky zápisy z jednání. A to proto, že obyvatel obce nechtěl jednu konkrétní informaci, ale tlustou složku papírů za celý rok.
Občanovi nakonec musel dát v září za pravdu až Nejvyšší správní soud. I tyhle nejasnosti by měla novela odstranit.
Úředníci: Ach, ten zákon
Že se radnicím a státním úřadům poskytování informací mnohdy nelíbí, dokládá i sama analýza.
Autoři totiž na desítkách stran nashromáždili jejich stížnosti, například jak lidé zákon zneužívají a jak jsou lhůty pro vyřízení žádostí příliš krátké. »Nikdo nesliboval, že poskytování informací bude příjemné. Důležitější je, jak rychle se informace k občanovi dostane -a to dnes silně vázne,« říká spoluautor zákona Oldřich Kužílek.
Vše se přitom mění jen pomalu. Například teprve po zájmu HN oznámily Lesy ČR, že přestanou své hospodaření tajit. »Generální ředitel vydal pokyn, že se zákon vztahuje i na nás. A chceme otevřít i informační centrum pro veřejnost,« slíbil mluvčí podniku Radek Drahný.
***
Triky, jak obejít zákon CO DĚLÁME, DO TOHO VÁM NIC NENÍ Státní a městské firmy dnes často argumentují: v zákoně není napsáno, že i my musíme poskytovat informace. To ale odmítl loni Ústavní soud. CO SI MYSLÍ SOUD, NÁS NEZAJÍMÁ Úředníci dnes mnohdy informace tají, i když u soudu. A nelze se divit - nic jim za to totiž nehrozí. JEN CHRÁNÍME OSOBNÍ ÚDAJE Dokumenty, které chcete, obsahují adresy, jména a rodná čísla, brání se úředníci. Jenže i na to je recept: osobní data začernit.
Už příští rok ale tohle zatloukání, kam jdou veřejné peníze, nejspíš skončí.
Vláda včera souhlasila s tím, že je potřeba změnit zákon o svobodném přístupu k informacím. A to tak, aby nejen úředníci, ale ani státní či městské firmy nemohli tajit, co dělají - jinak by je mohla čekat dokonce i pokuta. »Novela bude připravena do konce roku,« řekl náměstek ministra vnitra Zdeněk Zajíček.
Jak dnes občan nebo firma jen těžko získává informace, ukázal před dvěma měsíci test HN. Oslovily deset městských a státních společností s žádostí o poskytnutí smluv - ať už na investice nebo třeba pronájem. Bez okolků je poslala jen jedna. A velmi podobné zkušenosti jsou i s úředníky na radnicích. Každý rok české soudy řeší žaloby lidí, kterým úředníci odpírají informace.
Obejdete soud? Tak pokuta
Topolánkův kabinet včera schválil analýzu, která tento stav popisuje. Vláda si ji »objednala« loni, v rámci balíku nových protikorupčních opatření, které plánuje zavést. A výslovně si tehdy přála, aby analýza odpověděla na otázku, jak zařídit, aby státní podniky a akciovky musely poskytovat informace.
Proč je to důležité? Protože jde často o velké peníze. Tak například České dráhy úporně tají miliardovou smlouvu na nákup moderních vlaků Pendolino. Ze státních Lesů ČR zase nikdo dosud nedostal, za kolik a od koho nakupuje podnik reklamu za stovky milionů. A informace podniky tají i přesto, že jim to před rokem zakázal Ústavní soud. Firemní právníci přesto dál hledají kličky, jak zákon obejít. Experti ministerstva vnitra, kteří analýzu sepsali, na to mají jediný recept: osm let starý zákon o právu na informace zpřesnit.
Navíc navrhují nově zavést tresty za to, když ho nejen firmy, ale i úředníci poruší, například když informace neposkytnou, ani když jim to přikáže soud. Na Slovensku za to hrozí až padesátitisícová pokuta. »Obecně kritizovaná je prakticky nulová reálná vymahatelnost,« píší v analýze odborníci o nynějším zákonu.
Organizace, které zastupují lidi ve sporu s úřady, také detailně popsaly, jak úředníci vynalézavě hledají v paragrafech důvod, aby nemuseli informace poskytovat. Například z nich vyčetli, že mohou dát své dokumenty k nahlédnutí, zkopírovat je už ale nedovolí. Zákon prý nic jasně o kopírování neříká. Ve Smečnu na Kladensku zase zastupitelé odmítli dát z ruky zápisy z jednání. A to proto, že obyvatel obce nechtěl jednu konkrétní informaci, ale tlustou složku papírů za celý rok.
Občanovi nakonec musel dát v září za pravdu až Nejvyšší správní soud. I tyhle nejasnosti by měla novela odstranit.
Úředníci: Ach, ten zákon
Že se radnicím a státním úřadům poskytování informací mnohdy nelíbí, dokládá i sama analýza.
Autoři totiž na desítkách stran nashromáždili jejich stížnosti, například jak lidé zákon zneužívají a jak jsou lhůty pro vyřízení žádostí příliš krátké. »Nikdo nesliboval, že poskytování informací bude příjemné. Důležitější je, jak rychle se informace k občanovi dostane -a to dnes silně vázne,« říká spoluautor zákona Oldřich Kužílek.
Vše se přitom mění jen pomalu. Například teprve po zájmu HN oznámily Lesy ČR, že přestanou své hospodaření tajit. »Generální ředitel vydal pokyn, že se zákon vztahuje i na nás. A chceme otevřít i informační centrum pro veřejnost,« slíbil mluvčí podniku Radek Drahný.
***
Triky, jak obejít zákon CO DĚLÁME, DO TOHO VÁM NIC NENÍ Státní a městské firmy dnes často argumentují: v zákoně není napsáno, že i my musíme poskytovat informace. To ale odmítl loni Ústavní soud. CO SI MYSLÍ SOUD, NÁS NEZAJÍMÁ Úředníci dnes mnohdy informace tají, i když u soudu. A nelze se divit - nic jim za to totiž nehrozí. JEN CHRÁNÍME OSOBNÍ ÚDAJE Dokumenty, které chcete, obsahují adresy, jména a rodná čísla, brání se úředníci. Jenže i na to je recept: osobní data začernit.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/230907/
Není první, už přinejmenším jeden jel v loňském roce "z Číny do Čech", jak je o tom zmínka v diskusi Nákladná doprava.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/230835/
vedú ten testovací vlak cez Bielorusko a Poľsko. Len som zvedavý, kde sa bude prekladať ! 
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/230830/
Internetovy portal dennika SME vydal tento clanocek...
http://ekonomika.sme.sk/c/3670494/Z-Pekingu-vypravili-testovaci-nakladny-vlak-do-Hamburgu.html
http://ekonomika.sme.sk/c/3670494/Z-Pekingu-vypravili-testovaci-nakladny-vlak-do-Hamburgu.html
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/230728/
Vsetínské nádraží se nachází v centru města. Když ho navštívíte, tak vás a další cestující hned zklame a odradí pohled na hlouček spících bezdomovců, kteří mají ustláno mezi záchodky u topení v hale. Takže o důstojném čekání na vlak nemůže být ani slůvko. Ani venku na takzvaném peróně to není lepší. Hloučky holubů, kteří znečišťují lavičky, zdi a loudí na cestujících jídlo, taky nepřidají na náladě a kultuře cestování. Často není ani kde sednout díky zaneřáděným lavičkám. Co říct, když musíte čekat na vlak, který co má více než sto minut zpoždění? České dráhy od prosince zvýšily cenu za jízdné, ale nemám pocit, že by se něco změnilo na kultuře, nebo dochvilnosti spojů. Vlaky mají nadále zpoždění, lidé marně hledají útočiště v chladném počasí, protože vsetínské nádraží už dávno nemá čekárnu pro cetující.
Čtenář - reportér Martin Čas
(Valašský deník)
Čtenář - reportér Martin Čas
(Valašský deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/229353/
Buduje se, staví se, modernizuje se vše, co se v minulosti zanedbalo. To platí i o železničních tratích Českých drah (ČD).
V ostatních rezortech nevnímáme s rozmachem stavební činnosti taková osobní omezení jako u železnice, kterou používáme nejen za cestami do zaměstnání, ale též jako prostředek sloužící k dopravě za naším odpočinkem a rekreací. Je to logické. Ve stavebnictví tolik netluče do očí, pokud čekáme deset či více roků na přidělení nového bytu. Ovšem dráha, která je více na očích díky tomu, že nás vozí za každodenními povinnostmi či nepovinnostmi, je daleko více vidět, a v případě kritiky za neposkytnutí prvotřídních služeb se stává hromosvodem, na kterém si někteří z nás jako na prvním viníkovi vybijí svou zlost.
Ovšem pozor! Buduje se, budovat a vylepšovat se bude. To zákonitě přinese jistá omezení pro většinu z nás. Přiznaný rozpočet na rok 2008, určený právě pro modernizaci a rozvoj naší železniční dopravy je téměř 25 miliard korun, což představuje absolutně rekordní částku v celé historii našich drah a je to dokonce o 39% více než vloni.
Je pochopitelné, že Správa železniční dopravní cesty (SŽDC) bude stát o cílevědomé proinvestování tohoto přídělu. Neodrazí se to pouze ve zkvalitnění železničního svršku a možnosti zvýšit nejenom kapacitní propustnost tratí, ale též v možnosti podstatně zvýšit povolenou rychlost pravidelných vlaků osobní přepravy, a tedy i ke zkrácení jízdních dob.
Sám náměstek ředitele pro osobní dopravu Jiří Kolář uvedl, že díky povinnosti proinvestovat v roce 2008 podstatně více finančních prostředků než v roce letošním, dojde nejen ke zvýšení stavebních aktivit na železnici, ale potažmo i k nim navazujících výluk a v jejich přímém důsledku i pro nás cestující veřejnost nepříjemnému, avšak nezbytnému, ba dokonce nevyhnutelnému zpožďování vlakových spojů. Stejně tak k nutnosti na určitých úsecích trati čas od času zkomplikovat život svých zákazníků cestujících, použitím náhradní autobusové dopravy.
Je jasné, že každá stavební činnost, každá rekonstrukce a modernizace nevyhovujícího zařízení, s sebou zákonitě nese problémy v podobě nějakého omezení.
Pro nás, cestující veřejnost, je v návaznosti na shora uvedené aktivity smutné, že České dráhy nejsou ochotny při zpoždění spoje nad 60 minut a při ujetí návazného přípoje, případně při zmeškání důležité pracovní schůzky, vracet alespoň adekvátní část jízdného (s výjimkou vlaků IC, SC Pendolina) jako se běžně děje kupříkladu v Japonsku. Je smutné i to, že nakupujeme (tedy ČD nakupují) poměrně zastaralé rychlovlaky Pendolino z Itálie, které se díky své provozní nespolehlivosti především v počátcích pravidelného provozu na zpožděních taktéž podílely nemalou měrou. Je smutné, že ČD nyní operují, snad v zájmu vylepšení ne právě příznivé reputace, zkušebním zajížděním lokomotivy Taurus 3x denně z Vídně do Brna a snad i úvahou, že by ďábel na kolejích mohl být výhledově dokonce pravidelným hostem na našich kolejích, že by naše tratě v poměrně neutěšeném stavu mohl brázdit rychlostí až 350kmv hodině!
Dovolím si námitku, vlastně hned dvě. Především Taurus, jinak stroj 1216 O„BB, není ani zdaleka nejrychlejší lokomotivou světa. Tou se stala 3. 4. 2007 zcela po zásluze speciálně upravená jednotka TGV V 150, která dosáhla rychlosti necelých 575 km za hodinu. O to ovšem nyní nekráčí. Taurus, konkrétně rekordní stroj 1216 050 O„BB, je určitě silná a rychlá lokomotiva. Ale co s takovým strojem na našich kolejích, když ani poměrně pomalejší Pendolino nemůže na našich tratích naplno využít svého rychlostního potenciálu?A snad ještě na závěr. Je to nepříjemné, je to smutné, budeme tím trpět především my, cestující, avšak minimálně v následujícím roce bude naprosto běžným obrázkem, že vlaky jeden vedle druhého budou stát, nabírat zpoždění a čekat na uvolnění koleje.
Čtenář - reportér Jaroslav Krenauer
(Kladenský deník)
V ostatních rezortech nevnímáme s rozmachem stavební činnosti taková osobní omezení jako u železnice, kterou používáme nejen za cestami do zaměstnání, ale též jako prostředek sloužící k dopravě za naším odpočinkem a rekreací. Je to logické. Ve stavebnictví tolik netluče do očí, pokud čekáme deset či více roků na přidělení nového bytu. Ovšem dráha, která je více na očích díky tomu, že nás vozí za každodenními povinnostmi či nepovinnostmi, je daleko více vidět, a v případě kritiky za neposkytnutí prvotřídních služeb se stává hromosvodem, na kterém si někteří z nás jako na prvním viníkovi vybijí svou zlost.
Ovšem pozor! Buduje se, budovat a vylepšovat se bude. To zákonitě přinese jistá omezení pro většinu z nás. Přiznaný rozpočet na rok 2008, určený právě pro modernizaci a rozvoj naší železniční dopravy je téměř 25 miliard korun, což představuje absolutně rekordní částku v celé historii našich drah a je to dokonce o 39% více než vloni.
Je pochopitelné, že Správa železniční dopravní cesty (SŽDC) bude stát o cílevědomé proinvestování tohoto přídělu. Neodrazí se to pouze ve zkvalitnění železničního svršku a možnosti zvýšit nejenom kapacitní propustnost tratí, ale též v možnosti podstatně zvýšit povolenou rychlost pravidelných vlaků osobní přepravy, a tedy i ke zkrácení jízdních dob.
Sám náměstek ředitele pro osobní dopravu Jiří Kolář uvedl, že díky povinnosti proinvestovat v roce 2008 podstatně více finančních prostředků než v roce letošním, dojde nejen ke zvýšení stavebních aktivit na železnici, ale potažmo i k nim navazujících výluk a v jejich přímém důsledku i pro nás cestující veřejnost nepříjemnému, avšak nezbytnému, ba dokonce nevyhnutelnému zpožďování vlakových spojů. Stejně tak k nutnosti na určitých úsecích trati čas od času zkomplikovat život svých zákazníků cestujících, použitím náhradní autobusové dopravy.
Je jasné, že každá stavební činnost, každá rekonstrukce a modernizace nevyhovujícího zařízení, s sebou zákonitě nese problémy v podobě nějakého omezení.
Pro nás, cestující veřejnost, je v návaznosti na shora uvedené aktivity smutné, že České dráhy nejsou ochotny při zpoždění spoje nad 60 minut a při ujetí návazného přípoje, případně při zmeškání důležité pracovní schůzky, vracet alespoň adekvátní část jízdného (s výjimkou vlaků IC, SC Pendolina) jako se běžně děje kupříkladu v Japonsku. Je smutné i to, že nakupujeme (tedy ČD nakupují) poměrně zastaralé rychlovlaky Pendolino z Itálie, které se díky své provozní nespolehlivosti především v počátcích pravidelného provozu na zpožděních taktéž podílely nemalou měrou. Je smutné, že ČD nyní operují, snad v zájmu vylepšení ne právě příznivé reputace, zkušebním zajížděním lokomotivy Taurus 3x denně z Vídně do Brna a snad i úvahou, že by ďábel na kolejích mohl být výhledově dokonce pravidelným hostem na našich kolejích, že by naše tratě v poměrně neutěšeném stavu mohl brázdit rychlostí až 350kmv hodině!
Dovolím si námitku, vlastně hned dvě. Především Taurus, jinak stroj 1216 O„BB, není ani zdaleka nejrychlejší lokomotivou světa. Tou se stala 3. 4. 2007 zcela po zásluze speciálně upravená jednotka TGV V 150, která dosáhla rychlosti necelých 575 km za hodinu. O to ovšem nyní nekráčí. Taurus, konkrétně rekordní stroj 1216 050 O„BB, je určitě silná a rychlá lokomotiva. Ale co s takovým strojem na našich kolejích, když ani poměrně pomalejší Pendolino nemůže na našich tratích naplno využít svého rychlostního potenciálu?A snad ještě na závěr. Je to nepříjemné, je to smutné, budeme tím trpět především my, cestující, avšak minimálně v následujícím roce bude naprosto běžným obrázkem, že vlaky jeden vedle druhého budou stát, nabírat zpoždění a čekat na uvolnění koleje.
Čtenář - reportér Jaroslav Krenauer
(Kladenský deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/229333/
Vlaky mají jezdit rychleji, kvůli signalizaci ale nemohou.
04.01.2008
Podle odborníků na železniční dopravu je jednotný evropský vlakový signalizační systém příliš komplexní a jeho zavádění provázejí potíže způsobené špatným řízením celého projektu. Na nových vysokorychlostních tratích tak mohou vlaky jezdit pouze omezenou rychlostí. Informuje o tom deník Financial Times.
viac na:
http://www.euractiv.cz/ekonomika-a-euro/clanek/vlaky-maji-v-evrope-jezdit-rychleji-kvuli-signalizacnimu-systemu-ale-nemohou
04.01.2008
Podle odborníků na železniční dopravu je jednotný evropský vlakový signalizační systém příliš komplexní a jeho zavádění provázejí potíže způsobené špatným řízením celého projektu. Na nových vysokorychlostních tratích tak mohou vlaky jezdit pouze omezenou rychlostí. Informuje o tom deník Financial Times.
viac na:
http://www.euractiv.cz/ekonomika-a-euro/clanek/vlaky-maji-v-evrope-jezdit-rychleji-kvuli-signalizacnimu-systemu-ale-nemohou
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/228310/
Před Vánoci poslouchal jsem rozhlasovou relaci o Betlémském světle a jeho cestě po Česku. Protože vím, že skauti používali k jeho rozvozu většinou vlaků, začalo mě to zajímat. A pak jsem strnul: V jakési stanici se čekající skauti málem světélka nedočkali. Vlak s Betlémským světlem totiž stanicí projel... Šli se tedy zeptat železničářů, jak to je: veze vlak opravdu skautíky se světlem? Dozvěděli se, že ano, ale vlak omylem projel a prý ho vrátí zpátky, snad prý pro něj pošlou dieselovou lokomotivu...
Zřejmě to dopadlo dobře -proto ve zprávě bylo to slůvko „málemŽ; přesto si myslím, že jsme si opět udělali zbytečnou ostudu. Nepátral jsem po tom, jak k tomu nedopatření došlo. Možná pochybil strojvedoucí (třeba šlo o mimořádné zastavení a přehlédl ho ve Všeobecném rozkaze), možná výpravčí nenapsal v dispoziční stanici správně V rozkaz. Nebo bylo všechno jinak.
Nicméně, i když rozhlasová relace nevyzněla vůči železnici útočně, byla spíše úsměvná, je to špatná vizitka naší firmy. Vím, že se taková věc může stát, navíc nešlo ani v nejmenším o ohrožení bezpečnosti. Přesto si myslím, že v podobných akcích bychom měli být úzkostlivě přesní, protože právě skrze tyto akce jsme veřejností váženi. A po podobných kiksech jevíme se možná lehčími...
(Železničář)
Zřejmě to dopadlo dobře -proto ve zprávě bylo to slůvko „málemŽ; přesto si myslím, že jsme si opět udělali zbytečnou ostudu. Nepátral jsem po tom, jak k tomu nedopatření došlo. Možná pochybil strojvedoucí (třeba šlo o mimořádné zastavení a přehlédl ho ve Všeobecném rozkaze), možná výpravčí nenapsal v dispoziční stanici správně V rozkaz. Nebo bylo všechno jinak.
Nicméně, i když rozhlasová relace nevyzněla vůči železnici útočně, byla spíše úsměvná, je to špatná vizitka naší firmy. Vím, že se taková věc může stát, navíc nešlo ani v nejmenším o ohrožení bezpečnosti. Přesto si myslím, že v podobných akcích bychom měli být úzkostlivě přesní, protože právě skrze tyto akce jsme veřejností váženi. A po podobných kiksech jevíme se možná lehčími...
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/228180/
V padesátých letech běžel v našich kinech velmi emotivní sovětský film Dcery ruské revoluce. Scény z ruských nádraží v letech 1918-1920 mi připomněl předvánoční provoz a stav pýchy Českých drah – pražského Hlavního nádraží.
Podobně jako v onom filmu tam pobíhaly polouzavřenými halami stovky cestujících, nevěřícně sledující na chvílemi nefunkčních displejích astronomická zpoždění svých vlaků a hledající čísla nástupišť, která byla z neznámých důvodů oznamována krátce před odjezdy. Zbylé pokladny prodávaly jízdenky nekonečným frontám (pokladen byla otevřena maximálně pětina), přičemž podivně klidné hlasy moderátorů oznamovaly, že si jízdenku můžeme koupit ve vlaku. V tomto reji, okořeněném jako vždy na tomto místě desítkami zbídačelých a opilých bezdomovců, trčel uprostřed haly nový italský obchod odněkud z Florencie. V ironickém protikladu, jakoby předváděl první etapu modernizace tohoto nádraží, nabízel předraženou konfekci neexistujícím zákazníkům. Tohle v onom sovětském filmu opravdu nebylo, takhle si sovětští tvůrci revoluční chaos nepředstavovali. Ve všem ostatním se však strefili.
Díly tomu, že v posledních letech takřka týdně cestuji po nejrůznějších tratích Českých drah (ale i řady dalších zahraničních společností), mohu konstatovat, že na jedné straně došlo ke chvályhodné výstavbě tzv. koridorů (tři tratě, směr Německo, severní a jižní Morava), spojené s doprovodnou přestavbou nádražních budov, zastávek i bezprostředně nejbližšího okolí samotného traťového tělesa. Zbylá část obrovského dopravního molochu, zděděného po rakousko-uherském mocnářství, však stárne stále se zrychlujícím tempem přímo před očima. Stovky příkladů a detailů dokládajících tento stav jsou všem známé a jsou děsivě únavné, samozřejmě nejen pro čtenáře, ale hlavně pro cestující.
Nejenže v naprosté většině případů se zbylé nádražní budovy a zastávky (včetně nabízených služeb) doslova rozpadají před očima, jsme obsluhováni personálem jak z padesátých let, jezdíme vlakovými soupravami, které by nepustili na trať ani v Severní Koreji (i když jsme schopni některé vozy tzv. modernizovat přesně dle severokorejských technologických a estetických ideálů), platíme chtě nechtě čím dále více a zvykáme si na to, že někam vlak už prostě nejede a ani nepojede… S údivem sledujeme třeba dobrodružství nešťastných vlaků Pendolino, nevyznáme se v chaotickém systému nejrůznějších slev a výhod, sdělovaných většinou rozpačitými pokladními, nechápeme nesmyslné označení předměstských tratí řady velkých měst označením S (v okolních zemích jsou to městské rychlé dráhy, provozované odpovídajícím vozovým parkem po zvláštním kolejovém tělese s hustým jízdním řádem ) atd.
Moje výzva k úplnému předání Českých drah, a to teď hned, je myšlena vážně. Už dnes by za tento podnik nikdo nic nedostal, protože to snad ani nejde. Pojďme jej tedy rychle někomu věnovat a zaplatit mu za to. Třeba jako církvi…
Josef Vomáčka
(Reflex online)
Podobně jako v onom filmu tam pobíhaly polouzavřenými halami stovky cestujících, nevěřícně sledující na chvílemi nefunkčních displejích astronomická zpoždění svých vlaků a hledající čísla nástupišť, která byla z neznámých důvodů oznamována krátce před odjezdy. Zbylé pokladny prodávaly jízdenky nekonečným frontám (pokladen byla otevřena maximálně pětina), přičemž podivně klidné hlasy moderátorů oznamovaly, že si jízdenku můžeme koupit ve vlaku. V tomto reji, okořeněném jako vždy na tomto místě desítkami zbídačelých a opilých bezdomovců, trčel uprostřed haly nový italský obchod odněkud z Florencie. V ironickém protikladu, jakoby předváděl první etapu modernizace tohoto nádraží, nabízel předraženou konfekci neexistujícím zákazníkům. Tohle v onom sovětském filmu opravdu nebylo, takhle si sovětští tvůrci revoluční chaos nepředstavovali. Ve všem ostatním se však strefili.
Díly tomu, že v posledních letech takřka týdně cestuji po nejrůznějších tratích Českých drah (ale i řady dalších zahraničních společností), mohu konstatovat, že na jedné straně došlo ke chvályhodné výstavbě tzv. koridorů (tři tratě, směr Německo, severní a jižní Morava), spojené s doprovodnou přestavbou nádražních budov, zastávek i bezprostředně nejbližšího okolí samotného traťového tělesa. Zbylá část obrovského dopravního molochu, zděděného po rakousko-uherském mocnářství, však stárne stále se zrychlujícím tempem přímo před očima. Stovky příkladů a detailů dokládajících tento stav jsou všem známé a jsou děsivě únavné, samozřejmě nejen pro čtenáře, ale hlavně pro cestující.
Nejenže v naprosté většině případů se zbylé nádražní budovy a zastávky (včetně nabízených služeb) doslova rozpadají před očima, jsme obsluhováni personálem jak z padesátých let, jezdíme vlakovými soupravami, které by nepustili na trať ani v Severní Koreji (i když jsme schopni některé vozy tzv. modernizovat přesně dle severokorejských technologických a estetických ideálů), platíme chtě nechtě čím dále více a zvykáme si na to, že někam vlak už prostě nejede a ani nepojede… S údivem sledujeme třeba dobrodružství nešťastných vlaků Pendolino, nevyznáme se v chaotickém systému nejrůznějších slev a výhod, sdělovaných většinou rozpačitými pokladními, nechápeme nesmyslné označení předměstských tratí řady velkých měst označením S (v okolních zemích jsou to městské rychlé dráhy, provozované odpovídajícím vozovým parkem po zvláštním kolejovém tělese s hustým jízdním řádem ) atd.
Moje výzva k úplnému předání Českých drah, a to teď hned, je myšlena vážně. Už dnes by za tento podnik nikdo nic nedostal, protože to snad ani nejde. Pojďme jej tedy rychle někomu věnovat a zaplatit mu za to. Třeba jako církvi…
Josef Vomáčka
(Reflex online)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/226554/
V příspěvcích šlo však především o připojení k internetu. Vysvětlí mi ti, kteří požadují zavedení WiFi, proč výzkumné týmy opakovaně varují před dlouhodobému vystavení lidí účinkům mikrovlnnch technologií a doporučují, aby se WiFi používalo co nejméně, resp. aby byly před ním upřednostněny klasické zásuvky? Budu propříště jezdit každou chvíli v prostorách zamořených vlnami, o jejichž bezpečnosti pro lidské zdraví stále panují silné pochybnosti? A nakonec, já osobně bez internetu vydržím i déle, než je čas potřebný k ujetí většiny významnějších tras v ČR.
Pozn. JČ: Jízdenka Glasgow - Newcastle-upon-Tyne, 250 km, dvě a půl hodiny jízdy, stála 9,35 liber, tj. 345 Kč. Podobně jako u leteckých společností je jízdenku nutno koupit předem.
(blisty.cz)