Železnice v médiích
Nepřipadá vám, že (nejen v poslední době) televize, tisk, rozhlas či internetové noviny "pojednávají" železnici vesměs jen z negativního pohledu, jakoby s cílem zdiskreditovat ji (ještě více, než to dokáže sama) v očích veřejnosti?
Například dnešní "novinky.cz" pod tučným titulkem "Cestování autobusem už lacinější než vlakem" uvádějí mimo jiné takovýto důkaz nesrovnatelnosti jízdného ČD a autobusových dopravců:
"Na autobusových linkách, provozovaných Orlobusem Nové Město, bude i po Novém roce cestující platit jízdné v dosavadní výši. Za jízdenku z Hradce Králové do Prahy tak vydá 78 korun. Ve vlaku je z Hradce do hlavního města obyčejné jízdné za 140 a zákaznické za 86 Kč."
Přitom redaktorům jaksi ušla skutečnost, že třeba obyčejná zpáteční jízdenka z Hradce Králové do Prahy stojí 155,- Kč, zpáteční jízdenka pro 2 cestující 310,- Kč (a jednosměrná 172,- Kč). A to ty zpáteční jízdenky platí až do druhého dne. Navíc celý bombasticky "protiželezničně" orientovaný článek je reakcí na zdražení jen některých slev ČD, protože rozsáhlé zdražení jízdného nebo rušení komerčních slev se nekonalo (zatím). Jak asi takováto sdělení působí na ty občany, kteří zas tak často vlakem nejezdí? Toto je ale jen jeden příklad za všechny. Média u nás mají vůbec tendenci vyzdvihovat na železnici především to, co je negativní (ne, že by nebylo co), ale věci pozitivní (i ty jsou!) pomíjejí.
Súvisiace odkazy:
TV program
Podradené diskusné témy
Železnice nechcú široké koľaje
Namiesto budovania širokorozchodnej trate chcú radšej vyťažiť slovenské koľaje
[14.12.2007, TREND / gb]
Železnice SR, ktoré ešte na jar oficiálne videli ako zaujímavý projekt vybudovanie širokorozchodnej trate z Ukrajiny cez slovenské územie a ďalej do Rakúska, začínajú mať realistickejší pohľad.
Generálny riaditeľ Dalibor Zelený povedal, že podnik sa musí snažiť o vyťaženie slovenských koľají. Tie sa dnes využívajú iba na tridsať percent.
Definitívne by sa o projekte malo rozhodnúť na jar, keď by mala byť dokončená štúdia uskutočniteľnosti. Finančné odhady na novú širokorozchodnú trať sa pohybujú od 80 do 200 miliárd korún. Samy železnice takúto sumu nenájdu. Doterajšie rokovania sa nedostali k téme, kto by mal projekt zaplatiť.
Namiesto budovania širokorozchodnej trate chcú radšej vyťažiť slovenské koľaje
[14.12.2007, TREND / gb]
Železnice SR, ktoré ešte na jar oficiálne videli ako zaujímavý projekt vybudovanie širokorozchodnej trate z Ukrajiny cez slovenské územie a ďalej do Rakúska, začínajú mať realistickejší pohľad.
Generálny riaditeľ Dalibor Zelený povedal, že podnik sa musí snažiť o vyťaženie slovenských koľají. Tie sa dnes využívajú iba na tridsať percent.
Definitívne by sa o projekte malo rozhodnúť na jar, keď by mala byť dokončená štúdia uskutočniteľnosti. Finančné odhady na novú širokorozchodnú trať sa pohybujú od 80 do 200 miliárd korún. Samy železnice takúto sumu nenájdu. Doterajšie rokovania sa nedostali k téme, kto by mal projekt zaplatiť.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/223427/
České dráhy obdržely 23. listopadu otázky redaktora České televize Davida Havlíka na téma vznik dceřiné společnosti ČD Cargo. Redaktor David Havlík ale v nás už v minulosti opakovaně vzbudil pochybnosti o tom, zda mu jde o investigativní ověřování skutečnosti nebo naopak o cílené manipulativní reportáže, kterými poškozuje dobré jméno Českých drah, jejich generálního ředitele Ing. Josefa Bazaly a jeho spolupracovníků.
Respektujeme zájem redaktorů o téma vzniku ČD Cargo, a.s., rozhodně však uplatníme právo na otevřenou a nikým nezkreslenou komunikaci s veřejností. Svoboda slova platí pro obě strany, stejně jako odpovědnost za ni. České dráhy zde proto zveřejňují dopis zaslaný České televizi, včetně odpovědí na zaslané otázky.
Dopis Českých drah generálnímu řediteli ČT ke stažení zde.
(tisková zpráva ČD)
Respektujeme zájem redaktorů o téma vzniku ČD Cargo, a.s., rozhodně však uplatníme právo na otevřenou a nikým nezkreslenou komunikaci s veřejností. Svoboda slova platí pro obě strany, stejně jako odpovědnost za ni. České dráhy zde proto zveřejňují dopis zaslaný České televizi, včetně odpovědí na zaslané otázky.
Dopis Českých drah generálnímu řediteli ČT ke stažení zde.
(tisková zpráva ČD)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/223265/
České dráhy nedávno na své internetové stránce vyzvaly občany, aby posílali své vánoční dárky železniční kurýrní službou. Kdo by chtěl této nabídky využít, měl by zapomenout na to, že se blíží Vánoce, a poslat raději hned velikonočního zajíčka. Několikahodinová zpoždění vlaků, běžná v těchto dnech, k realistickému přístupu zákazníků drah nepochybně povedou.
Stejně realisticky by se měla zachovat i vláda. V čele Českých drah, největšího státem vlastněného podniku, má podle pár týdnů starých informací dojít k personální změně. A zdá se, že současný generální ředitel Josef Bazala se rozhodl správní radě dobrovolně dodat dostatek argumentů pro své odvolání. To, co firma pod jeho vedením provedla kolem změny jízdních řádů, nemá obdoby.
Nejprve se změnily tarify tak, že zdražení odskáčou nejvíce lidé, kteří jezdí vlakem pravidelně a zaměstnancům železnice fakticky zajišťují živobytí. Lze očekávat, že v důsledku toho přestanou lidé jezdit vlakem a podniku citelně klesnou tržby. Dráhy mohou mít najednou s přísunem peněz problém takového rozsahu, o němž se jim ani nezdálo. A aby toho nebylo málo, tak zoufalec, který se za ty peníze svěří do rukou železničářů, dostane na frak ještě jednou. Čerstvý jízdní řád navedl vlaky na tratě tak, že jsou neprůjezdné a stanovené časy není možné dodržovat. Obrovská zpoždění, která spoje nabírají, nemají v porovnání s řadou minulých let obdoby. Opatrné a naprosto nevěrohodné omluvy na náběh nového jízdního řádu a výmluvy na výluky jsou zcela nevěrohodné. To, co lidé zažívají na nádražích, není nic jiného než totální kolaps.
Je nepochybnou skutečností, že údržba a rekonstrukce železničních tratí znamená vždy vážné potíže. Stejně tak je pravda, že sestavit jízdní řád je nelehká záležitost a vyžaduje značné znalosti a zkušenosti. Železničáři jsou však za schopnost se s tím vyrovnat placeni - a nelze ani náhodou tvrdit, že špatně.
České dráhy čekají dlouhé roky na skutečnou reformu. Na to, že budou konečně vystaveny konkurenčnímu prostředí a budou muset bojovat o peníze, které si dosud plnými hrstmi nabíraly podle poměrně zvláštních propočtů z peněz daňových poplatníků. Jediné, k čemu zatím došlo, je formální oddělení kolejí a nádražních budov od lokomotiv, vagonů a průvodčích.
Vše dohromady však stále třímá pevně v rukou jeden management. Odboráři jako jeden muž bojují za to, aby se nic kromě nadstandardně rostoucích tarifních mezd neměnilo.
Krásná součinnost vedení státního podniku a odborů, narušovaná jen občasnou hrou na sociální konflikt, nemohla skončit jinak než podobným průšvihem.
Reakce krajských samospráv, které začaly za zpožďování vlaků a neplnění závazků z řádně uzavřených a našimi penězi splácených smluv České dráhy na konci letošního léta pokutovat, jsou jen první jiskřičkou. Bude hůř. Nové standardy Evropské unie také nebudou zajímat objektivní důvody a dráhy budou muset za zpoždění vyplácet náhrady rovnou podvedeným cestujícím. O objem pokut a náhrad by měl být zcela jednoznačně krácen nárok drah na úhradu ztráty z osobní dopravy a vedení firmy by to pak mělo promítnout do mzdového fondu. Takhle by totiž fungovala privátní firma.
A kvůli tomu, co se dnes děje, by měl už hořet autogen, který spálí naděje dnešních železničních náčelníků na dobré posty třeba v ČD Cargo, firmě, která bude spravovat vyčleněnou nákladní dopravu. Jestli zrovna z této společnosti má při privatizaci daňovým poplatníkům něco kápnout, musí být řízena od počátku úplně jinak než katastrofální mateřský podnik.
České dráhy by konečně měly být vystaveny konkurenčnímu prostředí. To by je donutilo lepší kvalitou bojovat o peníze, které si dosud plnými hrstmi nabírají podle poměrně zvláštních propočtů z peněz daňových poplatníků.
(Mladá fronta DNES)
Stejně realisticky by se měla zachovat i vláda. V čele Českých drah, největšího státem vlastněného podniku, má podle pár týdnů starých informací dojít k personální změně. A zdá se, že současný generální ředitel Josef Bazala se rozhodl správní radě dobrovolně dodat dostatek argumentů pro své odvolání. To, co firma pod jeho vedením provedla kolem změny jízdních řádů, nemá obdoby.
Nejprve se změnily tarify tak, že zdražení odskáčou nejvíce lidé, kteří jezdí vlakem pravidelně a zaměstnancům železnice fakticky zajišťují živobytí. Lze očekávat, že v důsledku toho přestanou lidé jezdit vlakem a podniku citelně klesnou tržby. Dráhy mohou mít najednou s přísunem peněz problém takového rozsahu, o němž se jim ani nezdálo. A aby toho nebylo málo, tak zoufalec, který se za ty peníze svěří do rukou železničářů, dostane na frak ještě jednou. Čerstvý jízdní řád navedl vlaky na tratě tak, že jsou neprůjezdné a stanovené časy není možné dodržovat. Obrovská zpoždění, která spoje nabírají, nemají v porovnání s řadou minulých let obdoby. Opatrné a naprosto nevěrohodné omluvy na náběh nového jízdního řádu a výmluvy na výluky jsou zcela nevěrohodné. To, co lidé zažívají na nádražích, není nic jiného než totální kolaps.
Je nepochybnou skutečností, že údržba a rekonstrukce železničních tratí znamená vždy vážné potíže. Stejně tak je pravda, že sestavit jízdní řád je nelehká záležitost a vyžaduje značné znalosti a zkušenosti. Železničáři jsou však za schopnost se s tím vyrovnat placeni - a nelze ani náhodou tvrdit, že špatně.
České dráhy čekají dlouhé roky na skutečnou reformu. Na to, že budou konečně vystaveny konkurenčnímu prostředí a budou muset bojovat o peníze, které si dosud plnými hrstmi nabíraly podle poměrně zvláštních propočtů z peněz daňových poplatníků. Jediné, k čemu zatím došlo, je formální oddělení kolejí a nádražních budov od lokomotiv, vagonů a průvodčích.
Vše dohromady však stále třímá pevně v rukou jeden management. Odboráři jako jeden muž bojují za to, aby se nic kromě nadstandardně rostoucích tarifních mezd neměnilo.
Krásná součinnost vedení státního podniku a odborů, narušovaná jen občasnou hrou na sociální konflikt, nemohla skončit jinak než podobným průšvihem.
Reakce krajských samospráv, které začaly za zpožďování vlaků a neplnění závazků z řádně uzavřených a našimi penězi splácených smluv České dráhy na konci letošního léta pokutovat, jsou jen první jiskřičkou. Bude hůř. Nové standardy Evropské unie také nebudou zajímat objektivní důvody a dráhy budou muset za zpoždění vyplácet náhrady rovnou podvedeným cestujícím. O objem pokut a náhrad by měl být zcela jednoznačně krácen nárok drah na úhradu ztráty z osobní dopravy a vedení firmy by to pak mělo promítnout do mzdového fondu. Takhle by totiž fungovala privátní firma.
A kvůli tomu, co se dnes děje, by měl už hořet autogen, který spálí naděje dnešních železničních náčelníků na dobré posty třeba v ČD Cargo, firmě, která bude spravovat vyčleněnou nákladní dopravu. Jestli zrovna z této společnosti má při privatizaci daňovým poplatníkům něco kápnout, musí být řízena od počátku úplně jinak než katastrofální mateřský podnik.
České dráhy by konečně měly být vystaveny konkurenčnímu prostředí. To by je donutilo lepší kvalitou bojovat o peníze, které si dosud plnými hrstmi nabírají podle poměrně zvláštních propočtů z peněz daňových poplatníků.
(Mladá fronta DNES)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/222891/
Tu je spomínaný link na report v TV
http://archiv.markiza.sk/?31337d=12.12.2007&31337p=1&31337v%5B%5D=29415
http://archiv.markiza.sk/?31337d=12.12.2007&31337p=1&31337v%5B%5D=29415
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/222867/
V neděli 9. prosince byl uveden v platnost nový jízdní řád, který zároveň sliboval mnoho významných změn, jako například S-Bahn v Praze, zavedení kategorie EuroNight či zrychlení mezinárodní přepravy kvůli zapojení ČR do schengenského prostoru. Propagační letáky ČD už notnou dobu ukazují své úspěchy v modernizaci železniční dopravy jako ve výstavbě koridorů, nákupu nových souprav (Pendolino, City Elephant) či v rekonstrukci starých souprav – na první pohled by se mohlo zdát, že hospodaření ČD je doslova prosperita sama.
Jenže hned první den nového jízdního řádu přinesl pouze plno hořkosti a nadávek na adresu drah od rozmrzelých cestujících.
V tento den jsem jel (jako ostatně poměrně pravidelně) vlakem EC 109 Comenius z Prahy do Krakowa – a musím podotknout, že navzdory všem proklamovaným prvkům modernity na kolejích ČD jsem měl pocit, že jsem se vrátil do doby, kdy byl člověk rád, že vůbec dojel a nemohl si stěžovat vůbec nijak. Podle mluvčího ČD Ondřeje Kubaly šlo o největší výpadek proudu a zabezpečovacího zařízení v historii ČD v důsledku zkratu na Vítkově.
Budiž, nehoda se stane. Čemu ale naprosto nerozumím, je způsob komunikace pracovníků ČD s cestujícími – tedy s klienty. Když jsem přišel na hlavní nádraží, nějaké EC do Žiliny mělo na odjezdové tabuli 110 minut zpoždění a bylo tam tak pět dalších vlaků s vypsaným zpožděním od 40 do 80 minut – a tak i mně, laickému cestujícímu, bylo jasné, že musí jít o nějaký masivní výpadek. Jenže jediné, co se cestující dozvěděli, bylo, že zpoždění je „z důvodu provozu„.
Při čekání na můj vlak jsem si však připadal ani ne tak jako vážený cestující, jako spíše vařená žába. Je obecně známou skutečností, že pokud se voda, v níž sedí žába, ohřívá postupně, tato se nakonec nechá uvařit – a podobně to bylo v tomto případě. Už v době, kdy na odjezdové tabuli svítila obrovská zpoždění předchozích vlaků a do odjezdu EC Comenius zbývalo zhruba čtvrt hodiny, objevilo se na tomto „výpisu tragédií„, že můj vlak má zpoždění 10 minut. Budiž, řekl jsem si, že to beztak trochu stoupne, sotva to zůstane na deseti minutách. Mezitím ale (i přes deklarovaný výpadek proudu a zabezpečovacího zařízení) z nádraží odjížděly vlaky, dokonce i tažené elektrickou lokomotivou.
No, nebudu laskavého čtenáře napínat, zpoždění mého vlaku se nakonec vyšplhalo na úchvatných 180 minut, přičemž zhruba po hodině zpoždění vypsali nástupiště, takže lidé místo v hale mrzli na nástupišti – v očekávání na vlak, který měl už-už přijet. Poslední hodnota na tabuli stejně ukazovala „jenom„ 140 minut, více už bylo ČD asi stydno ukazovat. Během tohoto zdlouhavého čekání jsem se snažil se dozvědět cosi o svých právech coby klienta a zjistil jsem, že si nemám na co stěžovat a mám být rád, že budu do Krakowa jednoho dne vůbec přepraven, přičemž mi byla milostivě nabídnuta možnost vrátit lístky a jet třeba další den. Na můj argument, že třeba potřebuji být ještě v neděli večer v Krakowě, mi bylo řečeno, že mám s nějakou nehodou počítat a nemám jezdit vlakem, když to nedělám.
No dobře, řekl jsem si – jak má ale nebohý laický cestující počítat s nehodou, s jakou neumějí počítat ani samy dráhy? Pominu-li fakt, že podle přepravního řádu neexistuje žádná finanční kompenzace cestujícímu za tříhodinové zpoždění, je přeci jen věcí určité úcty k zákazníkovi alespoň říct cestujícímu „podívejte se, máme poruchu, jejíž odstranění bude trvat 3-4 hodiny, zaručujeme vám, že dříve než za tři hodiny to opraveno nebude a pokud nebudete chtít jít pryč z nádraží, můžeme vám v našich prostorách nabídnout občerstvení a možnost promítání filmu (libovolné jméno díla)„ – nepřijde mi, že by pro dráhy, coby instituci s rozpočtem v řádu miliard korun, mělo být cosi takového nepřekonatelným finančním problémem. Tím spíš, jedná-li se pouze o mimořádnou událost.
Nemohu se tak zbavit dojmu, že na českých kolejích je potřeba konkurence doslova jako sůl a že by se měly ČD privatizovat. To nejlépe mezi několik vzájemně si konkurujících provozo
Jenže hned první den nového jízdního řádu přinesl pouze plno hořkosti a nadávek na adresu drah od rozmrzelých cestujících.
V tento den jsem jel (jako ostatně poměrně pravidelně) vlakem EC 109 Comenius z Prahy do Krakowa – a musím podotknout, že navzdory všem proklamovaným prvkům modernity na kolejích ČD jsem měl pocit, že jsem se vrátil do doby, kdy byl člověk rád, že vůbec dojel a nemohl si stěžovat vůbec nijak. Podle mluvčího ČD Ondřeje Kubaly šlo o největší výpadek proudu a zabezpečovacího zařízení v historii ČD v důsledku zkratu na Vítkově.
Budiž, nehoda se stane. Čemu ale naprosto nerozumím, je způsob komunikace pracovníků ČD s cestujícími – tedy s klienty. Když jsem přišel na hlavní nádraží, nějaké EC do Žiliny mělo na odjezdové tabuli 110 minut zpoždění a bylo tam tak pět dalších vlaků s vypsaným zpožděním od 40 do 80 minut – a tak i mně, laickému cestujícímu, bylo jasné, že musí jít o nějaký masivní výpadek. Jenže jediné, co se cestující dozvěděli, bylo, že zpoždění je „z důvodu provozu„.
Při čekání na můj vlak jsem si však připadal ani ne tak jako vážený cestující, jako spíše vařená žába. Je obecně známou skutečností, že pokud se voda, v níž sedí žába, ohřívá postupně, tato se nakonec nechá uvařit – a podobně to bylo v tomto případě. Už v době, kdy na odjezdové tabuli svítila obrovská zpoždění předchozích vlaků a do odjezdu EC Comenius zbývalo zhruba čtvrt hodiny, objevilo se na tomto „výpisu tragédií„, že můj vlak má zpoždění 10 minut. Budiž, řekl jsem si, že to beztak trochu stoupne, sotva to zůstane na deseti minutách. Mezitím ale (i přes deklarovaný výpadek proudu a zabezpečovacího zařízení) z nádraží odjížděly vlaky, dokonce i tažené elektrickou lokomotivou.
No, nebudu laskavého čtenáře napínat, zpoždění mého vlaku se nakonec vyšplhalo na úchvatných 180 minut, přičemž zhruba po hodině zpoždění vypsali nástupiště, takže lidé místo v hale mrzli na nástupišti – v očekávání na vlak, který měl už-už přijet. Poslední hodnota na tabuli stejně ukazovala „jenom„ 140 minut, více už bylo ČD asi stydno ukazovat. Během tohoto zdlouhavého čekání jsem se snažil se dozvědět cosi o svých právech coby klienta a zjistil jsem, že si nemám na co stěžovat a mám být rád, že budu do Krakowa jednoho dne vůbec přepraven, přičemž mi byla milostivě nabídnuta možnost vrátit lístky a jet třeba další den. Na můj argument, že třeba potřebuji být ještě v neděli večer v Krakowě, mi bylo řečeno, že mám s nějakou nehodou počítat a nemám jezdit vlakem, když to nedělám.
No dobře, řekl jsem si – jak má ale nebohý laický cestující počítat s nehodou, s jakou neumějí počítat ani samy dráhy? Pominu-li fakt, že podle přepravního řádu neexistuje žádná finanční kompenzace cestujícímu za tříhodinové zpoždění, je přeci jen věcí určité úcty k zákazníkovi alespoň říct cestujícímu „podívejte se, máme poruchu, jejíž odstranění bude trvat 3-4 hodiny, zaručujeme vám, že dříve než za tři hodiny to opraveno nebude a pokud nebudete chtít jít pryč z nádraží, můžeme vám v našich prostorách nabídnout občerstvení a možnost promítání filmu (libovolné jméno díla)„ – nepřijde mi, že by pro dráhy, coby instituci s rozpočtem v řádu miliard korun, mělo být cosi takového nepřekonatelným finančním problémem. Tím spíš, jedná-li se pouze o mimořádnou událost.
Nemohu se tak zbavit dojmu, že na českých kolejích je potřeba konkurence doslova jako sůl a že by se měly ČD privatizovat. To nejlépe mezi několik vzájemně si konkurujících provozo
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/222643/
Vlaky jezdily nad municí
BŘECLAV (miv) – Železničáři a pracovníci stavební firmy, která provádí přestavbu nádraží v Nřeclavi na moderní křižovatku dvou železničních koridorů, se nestačí divit, po čem vlastně vlaky jezdily. V rozmezí čtrnácti dnů musel na nádraží dvakrát policejní pyrotechnik, aby zlikvidoval válečné dědictví. Poslední případ ohlásili policii v pátek dopoledne a když specialista na místo dorazil, čekaly na něj dva dělostřelecké granáty ráže 76 milimetrů, pocházející z válečných událostí na konci druhé světové války. Granáty se ukázaly na světle při výkopech u kolejí třetího nástupiště. Nedaleko uvedeného nástupiště přesně čtrnáct dní před nálezem granátu našli pracovníci další munici.
BŘECLAV (miv) – Železničáři a pracovníci stavební firmy, která provádí přestavbu nádraží v Nřeclavi na moderní křižovatku dvou železničních koridorů, se nestačí divit, po čem vlastně vlaky jezdily. V rozmezí čtrnácti dnů musel na nádraží dvakrát policejní pyrotechnik, aby zlikvidoval válečné dědictví. Poslední případ ohlásili policii v pátek dopoledne a když specialista na místo dorazil, čekaly na něj dva dělostřelecké granáty ráže 76 milimetrů, pocházející z válečných událostí na konci druhé světové války. Granáty se ukázaly na světle při výkopech u kolejí třetího nástupiště. Nedaleko uvedeného nástupiště přesně čtrnáct dní před nálezem granátu našli pracovníci další munici.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/222522/
Redakci Havířovského deníku se přihlásil cestující, který popsal okamžiky při vykolejení osobního vlaku z minulého týdne a kritizoval práci železničářů.
K nehodě došlo ve čtvrtek po osmnácté hodině. Vlak jedoucí z Ostravy do Havířova skončil svou jízdu kousek za stanicí Ostrava-Kunčice. „Odhaduji, že to bylo asi kilometr nebo dva za stanicí. Seděl jsem v předposledním vagonu. Najednou jsme ucítili silný náraz do podlahy vagonu, který mě vyhodil ze sedadla. Upadl jsem a mírně si narazil kolena. Cítil jsem, že vlak jede mimo koleje po pražcích. Podařilo se mi vstát, a protože vlak pokračoval v jízdě, zatáhl jsem za záchrannou brzdu. Pak vlak okamžitě zastavil,„ popisoval Jaroslav Helbich.
Ve vagonu se objevil zvířený prach a někteří cestující se domnívali, že i kouř. Proto se snažili dostat ven. Dveře vagonu však byly zablokované. „Ve vlaku zůstalo svítit světlo a nám nezbylo nic jiného, než čekat, co se bude dít. Po chvíli proběhl průvodčí, ale nic neřekl. Po čtvrthodině jsem se vydal dopředu k motorovému vozu, kde jsem viděl několik pobíhajících železničářů, z nichž nikdo nevěděl, co se stalo. Teprve po hodině nám řekli, že pro nás přijede další vlak. Otevřeli jedny dveře, kterými jsme všichni vystoupili. Podle mého názoru nebyla vlaková četa na takovou událost připravena. Nedokážu si představit, jaké následky by měl například požár vlaku,„ dodal Helbich.
O nehodě vlakové soupravy informoval druhý den mluvčí Drážní inspekce Zdeněk Neusar s tím, že za záchrannou brzdu zatáhl bývalý strojvedoucí, který shodou okolností ve vlaku cestoval. „Předposlední z pěti vozů pantografické jednotky vykolejil na výhybce při odjezdu vlaku ze stanice. Nebýt pohotové reakce ředitele Územního inspektorátu Drážní inspekce v Ostravě Petra Maikranze, který se nehody zúčastnil jako cestující ve čtvrtém voze, mohly být následky nehody pravděpodobně mnohem vyšší než 700 tisíc korun. Strojvedoucí totiž vůbec netušil, že zadní část vlaku vykolejila, a dověděl se o tom až od Petra Maikranze, který jako bývalý strojvedoucí okamžitě rozeznal vzniklou situaci a pohotově zatáhl za záchrannou brzdu. Při nehodě nebyl nikdo zraněn. I když je na stanovení příčiny nehody ještě brzy, předpokládá se, že k ní došlo vinou technické závady na jednom z vykolejených vozů. Definitivně to ale bude možné potvrdit až po provedení komisionální prohlídky,„ uvedl mluvčí Neusar.
(Týdeník Havířovsko)
K nehodě došlo ve čtvrtek po osmnácté hodině. Vlak jedoucí z Ostravy do Havířova skončil svou jízdu kousek za stanicí Ostrava-Kunčice. „Odhaduji, že to bylo asi kilometr nebo dva za stanicí. Seděl jsem v předposledním vagonu. Najednou jsme ucítili silný náraz do podlahy vagonu, který mě vyhodil ze sedadla. Upadl jsem a mírně si narazil kolena. Cítil jsem, že vlak jede mimo koleje po pražcích. Podařilo se mi vstát, a protože vlak pokračoval v jízdě, zatáhl jsem za záchrannou brzdu. Pak vlak okamžitě zastavil,„ popisoval Jaroslav Helbich.
Ve vagonu se objevil zvířený prach a někteří cestující se domnívali, že i kouř. Proto se snažili dostat ven. Dveře vagonu však byly zablokované. „Ve vlaku zůstalo svítit světlo a nám nezbylo nic jiného, než čekat, co se bude dít. Po chvíli proběhl průvodčí, ale nic neřekl. Po čtvrthodině jsem se vydal dopředu k motorovému vozu, kde jsem viděl několik pobíhajících železničářů, z nichž nikdo nevěděl, co se stalo. Teprve po hodině nám řekli, že pro nás přijede další vlak. Otevřeli jedny dveře, kterými jsme všichni vystoupili. Podle mého názoru nebyla vlaková četa na takovou událost připravena. Nedokážu si představit, jaké následky by měl například požár vlaku,„ dodal Helbich.
O nehodě vlakové soupravy informoval druhý den mluvčí Drážní inspekce Zdeněk Neusar s tím, že za záchrannou brzdu zatáhl bývalý strojvedoucí, který shodou okolností ve vlaku cestoval. „Předposlední z pěti vozů pantografické jednotky vykolejil na výhybce při odjezdu vlaku ze stanice. Nebýt pohotové reakce ředitele Územního inspektorátu Drážní inspekce v Ostravě Petra Maikranze, který se nehody zúčastnil jako cestující ve čtvrtém voze, mohly být následky nehody pravděpodobně mnohem vyšší než 700 tisíc korun. Strojvedoucí totiž vůbec netušil, že zadní část vlaku vykolejila, a dověděl se o tom až od Petra Maikranze, který jako bývalý strojvedoucí okamžitě rozeznal vzniklou situaci a pohotově zatáhl za záchrannou brzdu. Při nehodě nebyl nikdo zraněn. I když je na stanovení příčiny nehody ještě brzy, předpokládá se, že k ní došlo vinou technické závady na jednom z vykolejených vozů. Definitivně to ale bude možné potvrdit až po provedení komisionální prohlídky,„ uvedl mluvčí Neusar.
(Týdeník Havířovsko)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/222444/
Na východe treba pracovne prilezitosti, ludia nemaju z coho zit v Blave take nieco vobec nepotrebuju. Takze preklaisko tam pomoze mozno aj rozsirit.
Podla mna za 10% planovanych nákladov na sirokorozchodnu rat mozno zmodernizovat nielen juznu magistrálu ale aj severnu a kapacita bude postacujucua na buduce storocia (hlavne ked Rusom dojde olej)