Železnice v médiích
Nepřipadá vám, že (nejen v poslední době) televize, tisk, rozhlas či internetové noviny "pojednávají" železnici vesměs jen z negativního pohledu, jakoby s cílem zdiskreditovat ji (ještě více, než to dokáže sama) v očích veřejnosti?
Například dnešní "novinky.cz" pod tučným titulkem "Cestování autobusem už lacinější než vlakem" uvádějí mimo jiné takovýto důkaz nesrovnatelnosti jízdného ČD a autobusových dopravců:
"Na autobusových linkách, provozovaných Orlobusem Nové Město, bude i po Novém roce cestující platit jízdné v dosavadní výši. Za jízdenku z Hradce Králové do Prahy tak vydá 78 korun. Ve vlaku je z Hradce do hlavního města obyčejné jízdné za 140 a zákaznické za 86 Kč."
Přitom redaktorům jaksi ušla skutečnost, že třeba obyčejná zpáteční jízdenka z Hradce Králové do Prahy stojí 155,- Kč, zpáteční jízdenka pro 2 cestující 310,- Kč (a jednosměrná 172,- Kč). A to ty zpáteční jízdenky platí až do druhého dne. Navíc celý bombasticky "protiželezničně" orientovaný článek je reakcí na zdražení jen některých slev ČD, protože rozsáhlé zdražení jízdného nebo rušení komerčních slev se nekonalo (zatím). Jak asi takováto sdělení působí na ty občany, kteří zas tak často vlakem nejezdí? Toto je ale jen jeden příklad za všechny. Média u nás mají vůbec tendenci vyzdvihovat na železnici především to, co je negativní (ne, že by nebylo co), ale věci pozitivní (i ty jsou!) pomíjejí.
Súvisiace odkazy:
TV program
Podradené diskusné témy
Opravdovou událostí měsíce byl start akciové společnosti ČD Cargo. K vyčlenění nákladní dopravy v rámci drážního koncernu jsme přistoupili jako jedni z posledních v Evropě. Jako bychom uvážlivě čekali, jak si v tomto směru povedou jiní. Nebo také možná, že už z toho prostě nebylo úniku. Zajímavá je možnost fúze nové společnosti s Cargo Slovakia. Jak víme, prodej slovenského podniku Rakušanům byl skoro hotový, ale nynější vláda jej záhy smetla ze stolu jako výprodej domácího stříbra. Zahraniční odezva ovšem byla poněkud jiná - že totiž Slovensko mohlo být šťastné ze slušného prodeje firmy s tak silně zastaralým vozovým parkem. Také bude dobré oprášit letní informaci z jednání premiéra Roberta Fica na východě o údajně dohodnutém prodloužení širokorozchodné trati až do Bratislavy. Bude - nebude? Událostí byl bohužel i nevídaný výpadek vlaků v Praze v polovině měsíce, kterému nezabránily ani houfce drážních informatiků, telematiků a podobně.
K Mikuláši přišla od Evropské unie pěkná nadílka: evropská komisařka pro regionální politiku Danuta Hübnerová ten den oznámila přijetí osmi operačních programů k realizaci v ČR v období 2007 až 2013. Sedm regionů pokrývá celé Čechy a Moravu, částka pro každý z nich se pohybuje od 560 do 716 milionů eur a jsou zaměřeny především na dopravní infrastrukturu a cestovní ruch.
Později k nim Evropská komise přidala i Operační program Doprava. Evropská dopravní politika se v druhém pololetí loňského roku nadechla k výraznému tlaku na převod zboží ze silnice na dráhu a vodu (akční plán logistiky, mořské dálnice a podobně). Zdá se však, že pokud jde o konkurenci, budou moci tiráci i nadále poměrně klidně usínat, protože tak jednoduché to nebude. Na konci prosince vrcholily práce na projektu Mezinárodní železniční unie DIOMIS, který je zaměřen mimo jiné na modely převodu zboží na koleje. Použiji jen trochu výraziva z předvánočního hodnocení prvních výsledků v německém odborném tisku: „Práce obsahuje třaskavinu, pokud jde o dopravní politiku„ a také „Co dali experti dohromady, může skutečně vyděsit„ nebo „Plány na rozšíření kombi železnice/silnice skončí jako makulatura„. Proč? Jako obvykle se jedná o peníze: rozvoj kombinované dopravy je údajně i přes velký obchodní zájem velice podinvestován, zejména pokud jde o výstavbu terminálů. Jen v hlavní evropské tranzitní zemi - Německu - hrozí do roku 2015 nedostatek kapacity pro miliony ložných jednotek. Přitom tam stát investuje do kombinované dopravy 50 milionů eur (1,5 miliardy Kč) ročně, i to je však údajně zcela nedostatečné…
Nově vytvářené krátké námořní trasy mají zase dostat kamiony na „mořské dálnice„ podél Evropy. Evropský rejdařský svaz ECSA v této souvislosti na námořní konferenci EU v Bruggách na konci listopadu zdůraznil, že „…nejlepší cesta k převodu silniční dopravy zboží na vodu povede přes dobře vybudovanou infrastrukturu - jak přístavní, tak v napojení na přístavní zázemí…„. Tedy opět především peníze. I u nás se v teorii a politice spatřuje velký přínos výstavby logistických center u kolejí - dokonce za státní prostředky - také pro převod dopravy. A potřetí opět - peníze. A ještě vzpomeňme, jak robustně musela nedávno saská vláda dotovat dopravu kamionů na vagonech z Lovosic do Drážďan, aby se lidé v horských obcích na německé straně po nocích vyspali, než se postaví dálnice. Básník by chtěl říci, jak snadněji se to vše říká, píše a usnáší a jak složité to přitom mají všechny rozpočty bez výjimky, zejména při existujících tlacích na státní úspory.
Další prosincová událost - vstup do schengenského prostoru bez pasů a víz - má význam také pro komerční pozemní dopravu. Ještě před osmnácti lety měl každý náš řidič kamionu tři až čtyři cestovní pasy. Zahraničních víz se pomocí federálního ČESMADu obstarávalo kolem 30 tisíc ročně. Při cestě kamionu třeba do Španělska bylo zapotřebí trojích víz a trojí cizí měny - srovnejme to s dneškem. Ale i zpráva méně povzbudivá: polští jeleni chodí vyjídat české krmelce.
(Do
K Mikuláši přišla od Evropské unie pěkná nadílka: evropská komisařka pro regionální politiku Danuta Hübnerová ten den oznámila přijetí osmi operačních programů k realizaci v ČR v období 2007 až 2013. Sedm regionů pokrývá celé Čechy a Moravu, částka pro každý z nich se pohybuje od 560 do 716 milionů eur a jsou zaměřeny především na dopravní infrastrukturu a cestovní ruch.
Později k nim Evropská komise přidala i Operační program Doprava. Evropská dopravní politika se v druhém pololetí loňského roku nadechla k výraznému tlaku na převod zboží ze silnice na dráhu a vodu (akční plán logistiky, mořské dálnice a podobně). Zdá se však, že pokud jde o konkurenci, budou moci tiráci i nadále poměrně klidně usínat, protože tak jednoduché to nebude. Na konci prosince vrcholily práce na projektu Mezinárodní železniční unie DIOMIS, který je zaměřen mimo jiné na modely převodu zboží na koleje. Použiji jen trochu výraziva z předvánočního hodnocení prvních výsledků v německém odborném tisku: „Práce obsahuje třaskavinu, pokud jde o dopravní politiku„ a také „Co dali experti dohromady, může skutečně vyděsit„ nebo „Plány na rozšíření kombi železnice/silnice skončí jako makulatura„. Proč? Jako obvykle se jedná o peníze: rozvoj kombinované dopravy je údajně i přes velký obchodní zájem velice podinvestován, zejména pokud jde o výstavbu terminálů. Jen v hlavní evropské tranzitní zemi - Německu - hrozí do roku 2015 nedostatek kapacity pro miliony ložných jednotek. Přitom tam stát investuje do kombinované dopravy 50 milionů eur (1,5 miliardy Kč) ročně, i to je však údajně zcela nedostatečné…
Nově vytvářené krátké námořní trasy mají zase dostat kamiony na „mořské dálnice„ podél Evropy. Evropský rejdařský svaz ECSA v této souvislosti na námořní konferenci EU v Bruggách na konci listopadu zdůraznil, že „…nejlepší cesta k převodu silniční dopravy zboží na vodu povede přes dobře vybudovanou infrastrukturu - jak přístavní, tak v napojení na přístavní zázemí…„. Tedy opět především peníze. I u nás se v teorii a politice spatřuje velký přínos výstavby logistických center u kolejí - dokonce za státní prostředky - také pro převod dopravy. A potřetí opět - peníze. A ještě vzpomeňme, jak robustně musela nedávno saská vláda dotovat dopravu kamionů na vagonech z Lovosic do Drážďan, aby se lidé v horských obcích na německé straně po nocích vyspali, než se postaví dálnice. Básník by chtěl říci, jak snadněji se to vše říká, píše a usnáší a jak složité to přitom mají všechny rozpočty bez výjimky, zejména při existujících tlacích na státní úspory.
Další prosincová událost - vstup do schengenského prostoru bez pasů a víz - má význam také pro komerční pozemní dopravu. Ještě před osmnácti lety měl každý náš řidič kamionu tři až čtyři cestovní pasy. Zahraničních víz se pomocí federálního ČESMADu obstarávalo kolem 30 tisíc ročně. Při cestě kamionu třeba do Španělska bylo zapotřebí trojích víz a trojí cizí měny - srovnejme to s dneškem. Ale i zpráva méně povzbudivá: polští jeleni chodí vyjídat české krmelce.
(Do
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/231183/
Z redakční pošty:
Ve svých 68 letech píšu svou první stížnost v životě. A to na situaci, která se stala 11. 12. 2007 v žst. Praha-Vršovice.
Toho dne jsem sem přijel vlakem 19008 a chtěl jsem pokračovat vlakem 655 v 11.56 do žst. Chlumec nad Cidlinou a tady přestoupit na Sp 1869 směr Martinice v K. a dále do Jilemnice. V době pravidelného odjezdu R 655 se na ukazateli objevilo zpoždění 15 minut a zároveň zaznělo automatické hlášení o zpoždění, žel poprvé a naposled. Asi ve 12.20 se objevilo zpoždění 30 minut. Dotázal jsem se v informacích a tamní pracovník mi odpověděl, že je to normální, že to ještě od nového GVD nejelo včas, že prý jsou špatně propočítány obraty souprav. Něco málo o tom vím, neboť jsem 40 let pracoval u ČSD a ČD a jako výpravčí a přednosta jsem se též podílel na vlakotvorbě.
To ještě nebylo zdaleka vše. Asi po 40 minutách po pravidelném odjezdu R 655 vlak z tabule zmizel úplně. Zeptal jsem se v informacích, zda tedy vlak ještě toho dne pojede, načež mě zaměstnanec ujistil, že zatím zrušen nebyl a že se třeba objeví. Šel jsem na nástupiště s tím, že raději pojedu nejbližším vlakem do Prahy hl. n. Když po průjezdu několika souprav jedna zastavila u nástupiště, na můj dotaz, zda se nejedná o zpožděný R 655, dva zaměstnanci obsluhy vlaku odvětili ne moc přesvědčivě, že „asi ano„. Staniční rozhlas opět mlčel.
Samozřejmě, že přípoj v Chlumci n. C. byl při zpoždění našeho vlaku 45 minut už pryč a vlak 5711 byl pro mě nepoužitelný, protože končí ve Staré Pace a přípoj směr Martinice odjíždí 11 minut před jeho příjezdem. Nezbylo než počkat skoro 90 minut na vlak Sp 1781.
A ještě poznámka: zdražení jízdného určitě ČD odradí řadu zákazníků. Den předtím jsem jel z Jilemnice do Martinic (4 km) s jakousi asi dvacetičlennou školní výpravou. Když jim vlakvedoucí vystavil jízdenky úhrnem za 180 Kč, paní učitelce málem vyhrkly slzy, protože prý týž den ráno při jízdě autobusem platili jen 80 korun.
Přesto všechno jsem na ČD nezanevřel. Čím dřív se ale tyto nešvary odstraní, tím líp.
(Železničář)
Ve svých 68 letech píšu svou první stížnost v životě. A to na situaci, která se stala 11. 12. 2007 v žst. Praha-Vršovice.
Toho dne jsem sem přijel vlakem 19008 a chtěl jsem pokračovat vlakem 655 v 11.56 do žst. Chlumec nad Cidlinou a tady přestoupit na Sp 1869 směr Martinice v K. a dále do Jilemnice. V době pravidelného odjezdu R 655 se na ukazateli objevilo zpoždění 15 minut a zároveň zaznělo automatické hlášení o zpoždění, žel poprvé a naposled. Asi ve 12.20 se objevilo zpoždění 30 minut. Dotázal jsem se v informacích a tamní pracovník mi odpověděl, že je to normální, že to ještě od nového GVD nejelo včas, že prý jsou špatně propočítány obraty souprav. Něco málo o tom vím, neboť jsem 40 let pracoval u ČSD a ČD a jako výpravčí a přednosta jsem se též podílel na vlakotvorbě.
To ještě nebylo zdaleka vše. Asi po 40 minutách po pravidelném odjezdu R 655 vlak z tabule zmizel úplně. Zeptal jsem se v informacích, zda tedy vlak ještě toho dne pojede, načež mě zaměstnanec ujistil, že zatím zrušen nebyl a že se třeba objeví. Šel jsem na nástupiště s tím, že raději pojedu nejbližším vlakem do Prahy hl. n. Když po průjezdu několika souprav jedna zastavila u nástupiště, na můj dotaz, zda se nejedná o zpožděný R 655, dva zaměstnanci obsluhy vlaku odvětili ne moc přesvědčivě, že „asi ano„. Staniční rozhlas opět mlčel.
Samozřejmě, že přípoj v Chlumci n. C. byl při zpoždění našeho vlaku 45 minut už pryč a vlak 5711 byl pro mě nepoužitelný, protože končí ve Staré Pace a přípoj směr Martinice odjíždí 11 minut před jeho příjezdem. Nezbylo než počkat skoro 90 minut na vlak Sp 1781.
A ještě poznámka: zdražení jízdného určitě ČD odradí řadu zákazníků. Den předtím jsem jel z Jilemnice do Martinic (4 km) s jakousi asi dvacetičlennou školní výpravou. Když jim vlakvedoucí vystavil jízdenky úhrnem za 180 Kč, paní učitelce málem vyhrkly slzy, protože prý týž den ráno při jízdě autobusem platili jen 80 korun.
Přesto všechno jsem na ČD nezanevřel. Čím dřív se ale tyto nešvary odstraní, tím líp.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/231016/
Tak si to představte. Onehdy přišla řeč na služby dopraváků, zejména pak drah. To jsem si tedy vyslechla.
Vyprávěla mi jedna známá, jak chtěla jet z Liberce do Varnsdorfu. Většinou jezdí autem a málokdy použije nějaký jiný dopravní prostředek. Jenže autíčko si postavilo hlavu, a tak zbyl jenom vlak.
Když není zbytí, i vlak si rád chytíš
Normálně si za 60,- Kč zakoupila jízdenku a nastoupila do vlaku podle údajů na tabuli. Vlak byl čistý, a tak trochu jiný, než obyčejné české vlaky. Rozjel se a známá se nestačila divit.
Její jízdenka neplatila a musela si koupit jinou. A tak se po návratu snažila zjistit, co se vlastně stalo a chtěla vrátit jízdné. A dočkala se odpovědi, a zrovna na třech místech:
„ Jo milá paní, to je vaše věc, že jste si nezjistila, že naše jízdenky ve vlaku neplatí. Žádné peníze vám nevrátíme, protože jste si jízdenku jednou koupila a basta.„
Není jízdenka jako jízdenka
Na dotaz, kde že se mohla dozvědět, že vlak patří soukromé společnosti, se dozvěděla, že na internetu a že je tam takový odkaz, který si musí rozkliknout a tam že se dozví, co a jak.
Měla číst internet, tam se najde vše!
Fakt bezva. Na nádraží nikde žádné upozornění, u vlaku žádné upozornění. Není mi jasné, jak se starší občané, kteří asi nevědí, co internet je, mají orientovat ve spleti všelijakých zvláštností Českých drah.
A co teprve cizinci, o jejichž přízeň neustále bojujeme. V informačním středisku na nádraží sice poskytují rozsáhlé informace o nejrůznějších spojích, ale na to, že z Liberce odjíždí vlak, v němž neplatí normální jízdenky, není upozornění nikde.
Příště asi pojede taxíkem
A tak jsou České dráhy bohatší o 60 korun, za které si moje známá koupila neposkytnutou službu. A hádejte, jak asi na tuhle anabázi reagovala: „V životě už vlakem nejedu!„
(Liberecký deník)
Vyprávěla mi jedna známá, jak chtěla jet z Liberce do Varnsdorfu. Většinou jezdí autem a málokdy použije nějaký jiný dopravní prostředek. Jenže autíčko si postavilo hlavu, a tak zbyl jenom vlak.
Když není zbytí, i vlak si rád chytíš
Normálně si za 60,- Kč zakoupila jízdenku a nastoupila do vlaku podle údajů na tabuli. Vlak byl čistý, a tak trochu jiný, než obyčejné české vlaky. Rozjel se a známá se nestačila divit.
Její jízdenka neplatila a musela si koupit jinou. A tak se po návratu snažila zjistit, co se vlastně stalo a chtěla vrátit jízdné. A dočkala se odpovědi, a zrovna na třech místech:
„ Jo milá paní, to je vaše věc, že jste si nezjistila, že naše jízdenky ve vlaku neplatí. Žádné peníze vám nevrátíme, protože jste si jízdenku jednou koupila a basta.„
Není jízdenka jako jízdenka
Na dotaz, kde že se mohla dozvědět, že vlak patří soukromé společnosti, se dozvěděla, že na internetu a že je tam takový odkaz, který si musí rozkliknout a tam že se dozví, co a jak.
Měla číst internet, tam se najde vše!
Fakt bezva. Na nádraží nikde žádné upozornění, u vlaku žádné upozornění. Není mi jasné, jak se starší občané, kteří asi nevědí, co internet je, mají orientovat ve spleti všelijakých zvláštností Českých drah.
A co teprve cizinci, o jejichž přízeň neustále bojujeme. V informačním středisku na nádraží sice poskytují rozsáhlé informace o nejrůznějších spojích, ale na to, že z Liberce odjíždí vlak, v němž neplatí normální jízdenky, není upozornění nikde.
Příště asi pojede taxíkem
A tak jsou České dráhy bohatší o 60 korun, za které si moje známá koupila neposkytnutou službu. A hádejte, jak asi na tuhle anabázi reagovala: „V životě už vlakem nejedu!„
(Liberecký deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/230908/
Zajímá vás, za kolik si ztrátové České dráhy kupují reklamu? A za co utrácí miliardy pražský dopravní podnik? Odpověď bude pokaždé stejná: Je to tajné.
Už příští rok ale tohle zatloukání, kam jdou veřejné peníze, nejspíš skončí.
Vláda včera souhlasila s tím, že je potřeba změnit zákon o svobodném přístupu k informacím. A to tak, aby nejen úředníci, ale ani státní či městské firmy nemohli tajit, co dělají - jinak by je mohla čekat dokonce i pokuta. »Novela bude připravena do konce roku,« řekl náměstek ministra vnitra Zdeněk Zajíček.
Jak dnes občan nebo firma jen těžko získává informace, ukázal před dvěma měsíci test HN. Oslovily deset městských a státních společností s žádostí o poskytnutí smluv - ať už na investice nebo třeba pronájem. Bez okolků je poslala jen jedna. A velmi podobné zkušenosti jsou i s úředníky na radnicích. Každý rok české soudy řeší žaloby lidí, kterým úředníci odpírají informace.
Obejdete soud? Tak pokuta
Topolánkův kabinet včera schválil analýzu, která tento stav popisuje. Vláda si ji »objednala« loni, v rámci balíku nových protikorupčních opatření, které plánuje zavést. A výslovně si tehdy přála, aby analýza odpověděla na otázku, jak zařídit, aby státní podniky a akciovky musely poskytovat informace.
Proč je to důležité? Protože jde často o velké peníze. Tak například České dráhy úporně tají miliardovou smlouvu na nákup moderních vlaků Pendolino. Ze státních Lesů ČR zase nikdo dosud nedostal, za kolik a od koho nakupuje podnik reklamu za stovky milionů. A informace podniky tají i přesto, že jim to před rokem zakázal Ústavní soud. Firemní právníci přesto dál hledají kličky, jak zákon obejít. Experti ministerstva vnitra, kteří analýzu sepsali, na to mají jediný recept: osm let starý zákon o právu na informace zpřesnit.
Navíc navrhují nově zavést tresty za to, když ho nejen firmy, ale i úředníci poruší, například když informace neposkytnou, ani když jim to přikáže soud. Na Slovensku za to hrozí až padesátitisícová pokuta. »Obecně kritizovaná je prakticky nulová reálná vymahatelnost,« píší v analýze odborníci o nynějším zákonu.
Organizace, které zastupují lidi ve sporu s úřady, také detailně popsaly, jak úředníci vynalézavě hledají v paragrafech důvod, aby nemuseli informace poskytovat. Například z nich vyčetli, že mohou dát své dokumenty k nahlédnutí, zkopírovat je už ale nedovolí. Zákon prý nic jasně o kopírování neříká. Ve Smečnu na Kladensku zase zastupitelé odmítli dát z ruky zápisy z jednání. A to proto, že obyvatel obce nechtěl jednu konkrétní informaci, ale tlustou složku papírů za celý rok.
Občanovi nakonec musel dát v září za pravdu až Nejvyšší správní soud. I tyhle nejasnosti by měla novela odstranit.
Úředníci: Ach, ten zákon
Že se radnicím a státním úřadům poskytování informací mnohdy nelíbí, dokládá i sama analýza.
Autoři totiž na desítkách stran nashromáždili jejich stížnosti, například jak lidé zákon zneužívají a jak jsou lhůty pro vyřízení žádostí příliš krátké. »Nikdo nesliboval, že poskytování informací bude příjemné. Důležitější je, jak rychle se informace k občanovi dostane -a to dnes silně vázne,« říká spoluautor zákona Oldřich Kužílek.
Vše se přitom mění jen pomalu. Například teprve po zájmu HN oznámily Lesy ČR, že přestanou své hospodaření tajit. »Generální ředitel vydal pokyn, že se zákon vztahuje i na nás. A chceme otevřít i informační centrum pro veřejnost,« slíbil mluvčí podniku Radek Drahný.
***
Triky, jak obejít zákon CO DĚLÁME, DO TOHO VÁM NIC NENÍ Státní a městské firmy dnes často argumentují: v zákoně není napsáno, že i my musíme poskytovat informace. To ale odmítl loni Ústavní soud. CO SI MYSLÍ SOUD, NÁS NEZAJÍMÁ Úředníci dnes mnohdy informace tají, i když u soudu. A nelze se divit - nic jim za to totiž nehrozí. JEN CHRÁNÍME OSOBNÍ ÚDAJE Dokumenty, které chcete, obsahují adresy, jména a rodná čísla, brání se úředníci. Jenže i na to je recept: osobní data začernit.
Už příští rok ale tohle zatloukání, kam jdou veřejné peníze, nejspíš skončí.
Vláda včera souhlasila s tím, že je potřeba změnit zákon o svobodném přístupu k informacím. A to tak, aby nejen úředníci, ale ani státní či městské firmy nemohli tajit, co dělají - jinak by je mohla čekat dokonce i pokuta. »Novela bude připravena do konce roku,« řekl náměstek ministra vnitra Zdeněk Zajíček.
Jak dnes občan nebo firma jen těžko získává informace, ukázal před dvěma měsíci test HN. Oslovily deset městských a státních společností s žádostí o poskytnutí smluv - ať už na investice nebo třeba pronájem. Bez okolků je poslala jen jedna. A velmi podobné zkušenosti jsou i s úředníky na radnicích. Každý rok české soudy řeší žaloby lidí, kterým úředníci odpírají informace.
Obejdete soud? Tak pokuta
Topolánkův kabinet včera schválil analýzu, která tento stav popisuje. Vláda si ji »objednala« loni, v rámci balíku nových protikorupčních opatření, které plánuje zavést. A výslovně si tehdy přála, aby analýza odpověděla na otázku, jak zařídit, aby státní podniky a akciovky musely poskytovat informace.
Proč je to důležité? Protože jde často o velké peníze. Tak například České dráhy úporně tají miliardovou smlouvu na nákup moderních vlaků Pendolino. Ze státních Lesů ČR zase nikdo dosud nedostal, za kolik a od koho nakupuje podnik reklamu za stovky milionů. A informace podniky tají i přesto, že jim to před rokem zakázal Ústavní soud. Firemní právníci přesto dál hledají kličky, jak zákon obejít. Experti ministerstva vnitra, kteří analýzu sepsali, na to mají jediný recept: osm let starý zákon o právu na informace zpřesnit.
Navíc navrhují nově zavést tresty za to, když ho nejen firmy, ale i úředníci poruší, například když informace neposkytnou, ani když jim to přikáže soud. Na Slovensku za to hrozí až padesátitisícová pokuta. »Obecně kritizovaná je prakticky nulová reálná vymahatelnost,« píší v analýze odborníci o nynějším zákonu.
Organizace, které zastupují lidi ve sporu s úřady, také detailně popsaly, jak úředníci vynalézavě hledají v paragrafech důvod, aby nemuseli informace poskytovat. Například z nich vyčetli, že mohou dát své dokumenty k nahlédnutí, zkopírovat je už ale nedovolí. Zákon prý nic jasně o kopírování neříká. Ve Smečnu na Kladensku zase zastupitelé odmítli dát z ruky zápisy z jednání. A to proto, že obyvatel obce nechtěl jednu konkrétní informaci, ale tlustou složku papírů za celý rok.
Občanovi nakonec musel dát v září za pravdu až Nejvyšší správní soud. I tyhle nejasnosti by měla novela odstranit.
Úředníci: Ach, ten zákon
Že se radnicím a státním úřadům poskytování informací mnohdy nelíbí, dokládá i sama analýza.
Autoři totiž na desítkách stran nashromáždili jejich stížnosti, například jak lidé zákon zneužívají a jak jsou lhůty pro vyřízení žádostí příliš krátké. »Nikdo nesliboval, že poskytování informací bude příjemné. Důležitější je, jak rychle se informace k občanovi dostane -a to dnes silně vázne,« říká spoluautor zákona Oldřich Kužílek.
Vše se přitom mění jen pomalu. Například teprve po zájmu HN oznámily Lesy ČR, že přestanou své hospodaření tajit. »Generální ředitel vydal pokyn, že se zákon vztahuje i na nás. A chceme otevřít i informační centrum pro veřejnost,« slíbil mluvčí podniku Radek Drahný.
***
Triky, jak obejít zákon CO DĚLÁME, DO TOHO VÁM NIC NENÍ Státní a městské firmy dnes často argumentují: v zákoně není napsáno, že i my musíme poskytovat informace. To ale odmítl loni Ústavní soud. CO SI MYSLÍ SOUD, NÁS NEZAJÍMÁ Úředníci dnes mnohdy informace tají, i když u soudu. A nelze se divit - nic jim za to totiž nehrozí. JEN CHRÁNÍME OSOBNÍ ÚDAJE Dokumenty, které chcete, obsahují adresy, jména a rodná čísla, brání se úředníci. Jenže i na to je recept: osobní data začernit.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/230907/
Není první, už přinejmenším jeden jel v loňském roce "z Číny do Čech", jak je o tom zmínka v diskusi Nákladná doprava.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/230835/
vedú ten testovací vlak cez Bielorusko a Poľsko. Len som zvedavý, kde sa bude prekladať ! 
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/230830/
Internetovy portal dennika SME vydal tento clanocek...
http://ekonomika.sme.sk/c/3670494/Z-Pekingu-vypravili-testovaci-nakladny-vlak-do-Hamburgu.html
http://ekonomika.sme.sk/c/3670494/Z-Pekingu-vypravili-testovaci-nakladny-vlak-do-Hamburgu.html
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/230728/
Vsetínské nádraží se nachází v centru města. Když ho navštívíte, tak vás a další cestující hned zklame a odradí pohled na hlouček spících bezdomovců, kteří mají ustláno mezi záchodky u topení v hale. Takže o důstojném čekání na vlak nemůže být ani slůvko. Ani venku na takzvaném peróně to není lepší. Hloučky holubů, kteří znečišťují lavičky, zdi a loudí na cestujících jídlo, taky nepřidají na náladě a kultuře cestování. Často není ani kde sednout díky zaneřáděným lavičkám. Co říct, když musíte čekat na vlak, který co má více než sto minut zpoždění? České dráhy od prosince zvýšily cenu za jízdné, ale nemám pocit, že by se něco změnilo na kultuře, nebo dochvilnosti spojů. Vlaky mají nadále zpoždění, lidé marně hledají útočiště v chladném počasí, protože vsetínské nádraží už dávno nemá čekárnu pro cetující.
Čtenář - reportér Martin Čas
(Valašský deník)
Čtenář - reportér Martin Čas
(Valašský deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/229353/
Buduje se, staví se, modernizuje se vše, co se v minulosti zanedbalo. To platí i o železničních tratích Českých drah (ČD).
V ostatních rezortech nevnímáme s rozmachem stavební činnosti taková osobní omezení jako u železnice, kterou používáme nejen za cestami do zaměstnání, ale též jako prostředek sloužící k dopravě za naším odpočinkem a rekreací. Je to logické. Ve stavebnictví tolik netluče do očí, pokud čekáme deset či více roků na přidělení nového bytu. Ovšem dráha, která je více na očích díky tomu, že nás vozí za každodenními povinnostmi či nepovinnostmi, je daleko více vidět, a v případě kritiky za neposkytnutí prvotřídních služeb se stává hromosvodem, na kterém si někteří z nás jako na prvním viníkovi vybijí svou zlost.
Ovšem pozor! Buduje se, budovat a vylepšovat se bude. To zákonitě přinese jistá omezení pro většinu z nás. Přiznaný rozpočet na rok 2008, určený právě pro modernizaci a rozvoj naší železniční dopravy je téměř 25 miliard korun, což představuje absolutně rekordní částku v celé historii našich drah a je to dokonce o 39% více než vloni.
Je pochopitelné, že Správa železniční dopravní cesty (SŽDC) bude stát o cílevědomé proinvestování tohoto přídělu. Neodrazí se to pouze ve zkvalitnění železničního svršku a možnosti zvýšit nejenom kapacitní propustnost tratí, ale též v možnosti podstatně zvýšit povolenou rychlost pravidelných vlaků osobní přepravy, a tedy i ke zkrácení jízdních dob.
Sám náměstek ředitele pro osobní dopravu Jiří Kolář uvedl, že díky povinnosti proinvestovat v roce 2008 podstatně více finančních prostředků než v roce letošním, dojde nejen ke zvýšení stavebních aktivit na železnici, ale potažmo i k nim navazujících výluk a v jejich přímém důsledku i pro nás cestující veřejnost nepříjemnému, avšak nezbytnému, ba dokonce nevyhnutelnému zpožďování vlakových spojů. Stejně tak k nutnosti na určitých úsecích trati čas od času zkomplikovat život svých zákazníků cestujících, použitím náhradní autobusové dopravy.
Je jasné, že každá stavební činnost, každá rekonstrukce a modernizace nevyhovujícího zařízení, s sebou zákonitě nese problémy v podobě nějakého omezení.
Pro nás, cestující veřejnost, je v návaznosti na shora uvedené aktivity smutné, že České dráhy nejsou ochotny při zpoždění spoje nad 60 minut a při ujetí návazného přípoje, případně při zmeškání důležité pracovní schůzky, vracet alespoň adekvátní část jízdného (s výjimkou vlaků IC, SC Pendolina) jako se běžně děje kupříkladu v Japonsku. Je smutné i to, že nakupujeme (tedy ČD nakupují) poměrně zastaralé rychlovlaky Pendolino z Itálie, které se díky své provozní nespolehlivosti především v počátcích pravidelného provozu na zpožděních taktéž podílely nemalou měrou. Je smutné, že ČD nyní operují, snad v zájmu vylepšení ne právě příznivé reputace, zkušebním zajížděním lokomotivy Taurus 3x denně z Vídně do Brna a snad i úvahou, že by ďábel na kolejích mohl být výhledově dokonce pravidelným hostem na našich kolejích, že by naše tratě v poměrně neutěšeném stavu mohl brázdit rychlostí až 350kmv hodině!
Dovolím si námitku, vlastně hned dvě. Především Taurus, jinak stroj 1216 O„BB, není ani zdaleka nejrychlejší lokomotivou světa. Tou se stala 3. 4. 2007 zcela po zásluze speciálně upravená jednotka TGV V 150, která dosáhla rychlosti necelých 575 km za hodinu. O to ovšem nyní nekráčí. Taurus, konkrétně rekordní stroj 1216 050 O„BB, je určitě silná a rychlá lokomotiva. Ale co s takovým strojem na našich kolejích, když ani poměrně pomalejší Pendolino nemůže na našich tratích naplno využít svého rychlostního potenciálu?A snad ještě na závěr. Je to nepříjemné, je to smutné, budeme tím trpět především my, cestující, avšak minimálně v následujícím roce bude naprosto běžným obrázkem, že vlaky jeden vedle druhého budou stát, nabírat zpoždění a čekat na uvolnění koleje.
Čtenář - reportér Jaroslav Krenauer
(Kladenský deník)
V ostatních rezortech nevnímáme s rozmachem stavební činnosti taková osobní omezení jako u železnice, kterou používáme nejen za cestami do zaměstnání, ale též jako prostředek sloužící k dopravě za naším odpočinkem a rekreací. Je to logické. Ve stavebnictví tolik netluče do očí, pokud čekáme deset či více roků na přidělení nového bytu. Ovšem dráha, která je více na očích díky tomu, že nás vozí za každodenními povinnostmi či nepovinnostmi, je daleko více vidět, a v případě kritiky za neposkytnutí prvotřídních služeb se stává hromosvodem, na kterém si někteří z nás jako na prvním viníkovi vybijí svou zlost.
Ovšem pozor! Buduje se, budovat a vylepšovat se bude. To zákonitě přinese jistá omezení pro většinu z nás. Přiznaný rozpočet na rok 2008, určený právě pro modernizaci a rozvoj naší železniční dopravy je téměř 25 miliard korun, což představuje absolutně rekordní částku v celé historii našich drah a je to dokonce o 39% více než vloni.
Je pochopitelné, že Správa železniční dopravní cesty (SŽDC) bude stát o cílevědomé proinvestování tohoto přídělu. Neodrazí se to pouze ve zkvalitnění železničního svršku a možnosti zvýšit nejenom kapacitní propustnost tratí, ale též v možnosti podstatně zvýšit povolenou rychlost pravidelných vlaků osobní přepravy, a tedy i ke zkrácení jízdních dob.
Sám náměstek ředitele pro osobní dopravu Jiří Kolář uvedl, že díky povinnosti proinvestovat v roce 2008 podstatně více finančních prostředků než v roce letošním, dojde nejen ke zvýšení stavebních aktivit na železnici, ale potažmo i k nim navazujících výluk a v jejich přímém důsledku i pro nás cestující veřejnost nepříjemnému, avšak nezbytnému, ba dokonce nevyhnutelnému zpožďování vlakových spojů. Stejně tak k nutnosti na určitých úsecích trati čas od času zkomplikovat život svých zákazníků cestujících, použitím náhradní autobusové dopravy.
Je jasné, že každá stavební činnost, každá rekonstrukce a modernizace nevyhovujícího zařízení, s sebou zákonitě nese problémy v podobě nějakého omezení.
Pro nás, cestující veřejnost, je v návaznosti na shora uvedené aktivity smutné, že České dráhy nejsou ochotny při zpoždění spoje nad 60 minut a při ujetí návazného přípoje, případně při zmeškání důležité pracovní schůzky, vracet alespoň adekvátní část jízdného (s výjimkou vlaků IC, SC Pendolina) jako se běžně děje kupříkladu v Japonsku. Je smutné i to, že nakupujeme (tedy ČD nakupují) poměrně zastaralé rychlovlaky Pendolino z Itálie, které se díky své provozní nespolehlivosti především v počátcích pravidelného provozu na zpožděních taktéž podílely nemalou měrou. Je smutné, že ČD nyní operují, snad v zájmu vylepšení ne právě příznivé reputace, zkušebním zajížděním lokomotivy Taurus 3x denně z Vídně do Brna a snad i úvahou, že by ďábel na kolejích mohl být výhledově dokonce pravidelným hostem na našich kolejích, že by naše tratě v poměrně neutěšeném stavu mohl brázdit rychlostí až 350kmv hodině!
Dovolím si námitku, vlastně hned dvě. Především Taurus, jinak stroj 1216 O„BB, není ani zdaleka nejrychlejší lokomotivou světa. Tou se stala 3. 4. 2007 zcela po zásluze speciálně upravená jednotka TGV V 150, která dosáhla rychlosti necelých 575 km za hodinu. O to ovšem nyní nekráčí. Taurus, konkrétně rekordní stroj 1216 050 O„BB, je určitě silná a rychlá lokomotiva. Ale co s takovým strojem na našich kolejích, když ani poměrně pomalejší Pendolino nemůže na našich tratích naplno využít svého rychlostního potenciálu?A snad ještě na závěr. Je to nepříjemné, je to smutné, budeme tím trpět především my, cestující, avšak minimálně v následujícím roce bude naprosto běžným obrázkem, že vlaky jeden vedle druhého budou stát, nabírat zpoždění a čekat na uvolnění koleje.
Čtenář - reportér Jaroslav Krenauer
(Kladenský deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/229333/
Vlaky mají jezdit rychleji, kvůli signalizaci ale nemohou.
04.01.2008
Podle odborníků na železniční dopravu je jednotný evropský vlakový signalizační systém příliš komplexní a jeho zavádění provázejí potíže způsobené špatným řízením celého projektu. Na nových vysokorychlostních tratích tak mohou vlaky jezdit pouze omezenou rychlostí. Informuje o tom deník Financial Times.
viac na:
http://www.euractiv.cz/ekonomika-a-euro/clanek/vlaky-maji-v-evrope-jezdit-rychleji-kvuli-signalizacnimu-systemu-ale-nemohou
04.01.2008
Podle odborníků na železniční dopravu je jednotný evropský vlakový signalizační systém příliš komplexní a jeho zavádění provázejí potíže způsobené špatným řízením celého projektu. Na nových vysokorychlostních tratích tak mohou vlaky jezdit pouze omezenou rychlostí. Informuje o tom deník Financial Times.
viac na:
http://www.euractiv.cz/ekonomika-a-euro/clanek/vlaky-maji-v-evrope-jezdit-rychleji-kvuli-signalizacnimu-systemu-ale-nemohou
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/228310/
Před Vánoci poslouchal jsem rozhlasovou relaci o Betlémském světle a jeho cestě po Česku. Protože vím, že skauti používali k jeho rozvozu většinou vlaků, začalo mě to zajímat. A pak jsem strnul: V jakési stanici se čekající skauti málem světélka nedočkali. Vlak s Betlémským světlem totiž stanicí projel... Šli se tedy zeptat železničářů, jak to je: veze vlak opravdu skautíky se světlem? Dozvěděli se, že ano, ale vlak omylem projel a prý ho vrátí zpátky, snad prý pro něj pošlou dieselovou lokomotivu...
Zřejmě to dopadlo dobře -proto ve zprávě bylo to slůvko „málemŽ; přesto si myslím, že jsme si opět udělali zbytečnou ostudu. Nepátral jsem po tom, jak k tomu nedopatření došlo. Možná pochybil strojvedoucí (třeba šlo o mimořádné zastavení a přehlédl ho ve Všeobecném rozkaze), možná výpravčí nenapsal v dispoziční stanici správně V rozkaz. Nebo bylo všechno jinak.
Nicméně, i když rozhlasová relace nevyzněla vůči železnici útočně, byla spíše úsměvná, je to špatná vizitka naší firmy. Vím, že se taková věc může stát, navíc nešlo ani v nejmenším o ohrožení bezpečnosti. Přesto si myslím, že v podobných akcích bychom měli být úzkostlivě přesní, protože právě skrze tyto akce jsme veřejností váženi. A po podobných kiksech jevíme se možná lehčími...
(Železničář)
Zřejmě to dopadlo dobře -proto ve zprávě bylo to slůvko „málemŽ; přesto si myslím, že jsme si opět udělali zbytečnou ostudu. Nepátral jsem po tom, jak k tomu nedopatření došlo. Možná pochybil strojvedoucí (třeba šlo o mimořádné zastavení a přehlédl ho ve Všeobecném rozkaze), možná výpravčí nenapsal v dispoziční stanici správně V rozkaz. Nebo bylo všechno jinak.
Nicméně, i když rozhlasová relace nevyzněla vůči železnici útočně, byla spíše úsměvná, je to špatná vizitka naší firmy. Vím, že se taková věc může stát, navíc nešlo ani v nejmenším o ohrožení bezpečnosti. Přesto si myslím, že v podobných akcích bychom měli být úzkostlivě přesní, protože právě skrze tyto akce jsme veřejností váženi. A po podobných kiksech jevíme se možná lehčími...
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/228180/
V padesátých letech běžel v našich kinech velmi emotivní sovětský film Dcery ruské revoluce. Scény z ruských nádraží v letech 1918-1920 mi připomněl předvánoční provoz a stav pýchy Českých drah – pražského Hlavního nádraží.
Podobně jako v onom filmu tam pobíhaly polouzavřenými halami stovky cestujících, nevěřícně sledující na chvílemi nefunkčních displejích astronomická zpoždění svých vlaků a hledající čísla nástupišť, která byla z neznámých důvodů oznamována krátce před odjezdy. Zbylé pokladny prodávaly jízdenky nekonečným frontám (pokladen byla otevřena maximálně pětina), přičemž podivně klidné hlasy moderátorů oznamovaly, že si jízdenku můžeme koupit ve vlaku. V tomto reji, okořeněném jako vždy na tomto místě desítkami zbídačelých a opilých bezdomovců, trčel uprostřed haly nový italský obchod odněkud z Florencie. V ironickém protikladu, jakoby předváděl první etapu modernizace tohoto nádraží, nabízel předraženou konfekci neexistujícím zákazníkům. Tohle v onom sovětském filmu opravdu nebylo, takhle si sovětští tvůrci revoluční chaos nepředstavovali. Ve všem ostatním se však strefili.
Díly tomu, že v posledních letech takřka týdně cestuji po nejrůznějších tratích Českých drah (ale i řady dalších zahraničních společností), mohu konstatovat, že na jedné straně došlo ke chvályhodné výstavbě tzv. koridorů (tři tratě, směr Německo, severní a jižní Morava), spojené s doprovodnou přestavbou nádražních budov, zastávek i bezprostředně nejbližšího okolí samotného traťového tělesa. Zbylá část obrovského dopravního molochu, zděděného po rakousko-uherském mocnářství, však stárne stále se zrychlujícím tempem přímo před očima. Stovky příkladů a detailů dokládajících tento stav jsou všem známé a jsou děsivě únavné, samozřejmě nejen pro čtenáře, ale hlavně pro cestující.
Nejenže v naprosté většině případů se zbylé nádražní budovy a zastávky (včetně nabízených služeb) doslova rozpadají před očima, jsme obsluhováni personálem jak z padesátých let, jezdíme vlakovými soupravami, které by nepustili na trať ani v Severní Koreji (i když jsme schopni některé vozy tzv. modernizovat přesně dle severokorejských technologických a estetických ideálů), platíme chtě nechtě čím dále více a zvykáme si na to, že někam vlak už prostě nejede a ani nepojede… S údivem sledujeme třeba dobrodružství nešťastných vlaků Pendolino, nevyznáme se v chaotickém systému nejrůznějších slev a výhod, sdělovaných většinou rozpačitými pokladními, nechápeme nesmyslné označení předměstských tratí řady velkých měst označením S (v okolních zemích jsou to městské rychlé dráhy, provozované odpovídajícím vozovým parkem po zvláštním kolejovém tělese s hustým jízdním řádem ) atd.
Moje výzva k úplnému předání Českých drah, a to teď hned, je myšlena vážně. Už dnes by za tento podnik nikdo nic nedostal, protože to snad ani nejde. Pojďme jej tedy rychle někomu věnovat a zaplatit mu za to. Třeba jako církvi…
Josef Vomáčka
(Reflex online)
Podobně jako v onom filmu tam pobíhaly polouzavřenými halami stovky cestujících, nevěřícně sledující na chvílemi nefunkčních displejích astronomická zpoždění svých vlaků a hledající čísla nástupišť, která byla z neznámých důvodů oznamována krátce před odjezdy. Zbylé pokladny prodávaly jízdenky nekonečným frontám (pokladen byla otevřena maximálně pětina), přičemž podivně klidné hlasy moderátorů oznamovaly, že si jízdenku můžeme koupit ve vlaku. V tomto reji, okořeněném jako vždy na tomto místě desítkami zbídačelých a opilých bezdomovců, trčel uprostřed haly nový italský obchod odněkud z Florencie. V ironickém protikladu, jakoby předváděl první etapu modernizace tohoto nádraží, nabízel předraženou konfekci neexistujícím zákazníkům. Tohle v onom sovětském filmu opravdu nebylo, takhle si sovětští tvůrci revoluční chaos nepředstavovali. Ve všem ostatním se však strefili.
Díly tomu, že v posledních letech takřka týdně cestuji po nejrůznějších tratích Českých drah (ale i řady dalších zahraničních společností), mohu konstatovat, že na jedné straně došlo ke chvályhodné výstavbě tzv. koridorů (tři tratě, směr Německo, severní a jižní Morava), spojené s doprovodnou přestavbou nádražních budov, zastávek i bezprostředně nejbližšího okolí samotného traťového tělesa. Zbylá část obrovského dopravního molochu, zděděného po rakousko-uherském mocnářství, však stárne stále se zrychlujícím tempem přímo před očima. Stovky příkladů a detailů dokládajících tento stav jsou všem známé a jsou děsivě únavné, samozřejmě nejen pro čtenáře, ale hlavně pro cestující.
Nejenže v naprosté většině případů se zbylé nádražní budovy a zastávky (včetně nabízených služeb) doslova rozpadají před očima, jsme obsluhováni personálem jak z padesátých let, jezdíme vlakovými soupravami, které by nepustili na trať ani v Severní Koreji (i když jsme schopni některé vozy tzv. modernizovat přesně dle severokorejských technologických a estetických ideálů), platíme chtě nechtě čím dále více a zvykáme si na to, že někam vlak už prostě nejede a ani nepojede… S údivem sledujeme třeba dobrodružství nešťastných vlaků Pendolino, nevyznáme se v chaotickém systému nejrůznějších slev a výhod, sdělovaných většinou rozpačitými pokladními, nechápeme nesmyslné označení předměstských tratí řady velkých měst označením S (v okolních zemích jsou to městské rychlé dráhy, provozované odpovídajícím vozovým parkem po zvláštním kolejovém tělese s hustým jízdním řádem ) atd.
Moje výzva k úplnému předání Českých drah, a to teď hned, je myšlena vážně. Už dnes by za tento podnik nikdo nic nedostal, protože to snad ani nejde. Pojďme jej tedy rychle někomu věnovat a zaplatit mu za to. Třeba jako církvi…
Josef Vomáčka
(Reflex online)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/226554/
Posledních čtrnáct dnů bylo v duchu blížících se vánočních svátků. Úvěrové nabídky byly na každém rohu, obchodníci jásali z rekordních tržeb a všudypřítomné tlačenice nás nutily zapomenout na to, co nás za pár dnů čeká. Kdo však cestoval vlaky, vyzkoušel si, nakolik si ještě dokáže uchovat vánoční náladu.
Když zákazník ještě dlouho nebude pánem
Kdo v posledních čtrnácti dnech měl tu smůlu a cestoval vlaky Českých drah na nejvytíženějších tratích, musel se často smířit s místem na stání během celé cesty, pokud se ovšem vůbec do vlaku dostal. Krušné chvíle si prožili cestující rychlíku Košičan, který v sobotu 22. prosince 2007 odjížděl z Prahy hlavního nádraží – vlastnictví místenky nezaručilo, že si její majitel skutečně sedne, mnoho cestujících se do vlaku ani nedostalo a těm, kterým se to podařilo, si „vychutnali„ cestu vestoje za hlučného doprovodu podnapilých cestujících. Kontrolovat jízdenky nemělo smysl, poněvadž by průvodčí přes vlak neměl šanci projít. Korunu všemu nasadila porucha vozu. Teprve v Olomouci České dráhy z cesty dolámaným cestujícím přistavily další dva vozy, jenže jim to zapomněly oznámit, takže poslední dva vozy byly ještě ve Vsetíně téměř prázdné a ostatní byly k prasknutí.
O moc lépe nejsou na tom ani ostatní vlaky. Noční vlak Excelsior jedoucí z Chebu do Košic je téměř vzorem obávaného vlaku. Opilí cestující, pochybné existence, špína a časté krádeže jsou smutným důsledkem nezvládnutí kvality poskytovaných služeb, kterými se České dráhy honosí ve sloganu „Lepší, než jste čekali„. Policie České republiky v něm sice koná tzv. doprovod, ale ten ve většině případů spočívá v tom, že se policisté zašijí do kupé a v něm konají své služební povinnosti. Jinak by nemohlo docházet k případům, kdy jsou během jízdy vlaku okradeni cestující sedící v témže vozu a jen ve vedlejším kupé, než jsou policisté.
Zákon nepřikazuje Českým drahám vracet peníze při zpoždění vlaku.
Zrušení příplatků na vlaky vyšší kvality potěšilo rodiny, ale kvalita cestování již nyní viditelně klesá. V nejvytíženějších spojích si pravidelný cestující chtivý sezení nedovolí nastoupit bez místenky, bez ohledu na třídu, kterou cestuje. Stále častá zpoždění, nejistoty, zda cestující stihnou návazné přípoje, tristní informovanost, nekvalitní služby a demotivace vlastních zaměstnanců činí jízdu vlakem v poslední době spíše sázkou do loterie či cestou pro dobrodruhy.
Otevřené hranice
Vstup České republiky do Schengenského prostoru vyvolal diskuzi. Na jedné straně se můžeme radovat z otevřených hranic a volného pohybu po evropských státech, na straně druhé zde vyvstávají otazníky nad vyšší kriminalitou a přesunem rizikových osob s evropským občanstvím přes hranice našeho státu. Stojí za to tuto „daň za svobodu„ podstoupit? Domnívám se, že rozhodně ano. Těžko se někdy dočkáme „Spojených států Evropských„, protože evropská kultura značně odlišná od té americké, navíc svázaná předpisy a regulacemi, jen stěží umožní vznik nové ekonomické velmoci. Ovšem otevřené hranice alespoň většiny evropských zemí umožní svobodnou volbu nejen při cestování, ale i volbu práce a nové možnosti pro konkurenci. Svobodné hranice mohou být i inspirací pro investici do vlastního vzdělání – do studia jazyků. Ale hlavně ukazují, že Češi jsou součástí Evropy a ne jen bývalým východním přívěškem.
(mesec.cz)
Když zákazník ještě dlouho nebude pánem
Kdo v posledních čtrnácti dnech měl tu smůlu a cestoval vlaky Českých drah na nejvytíženějších tratích, musel se často smířit s místem na stání během celé cesty, pokud se ovšem vůbec do vlaku dostal. Krušné chvíle si prožili cestující rychlíku Košičan, který v sobotu 22. prosince 2007 odjížděl z Prahy hlavního nádraží – vlastnictví místenky nezaručilo, že si její majitel skutečně sedne, mnoho cestujících se do vlaku ani nedostalo a těm, kterým se to podařilo, si „vychutnali„ cestu vestoje za hlučného doprovodu podnapilých cestujících. Kontrolovat jízdenky nemělo smysl, poněvadž by průvodčí přes vlak neměl šanci projít. Korunu všemu nasadila porucha vozu. Teprve v Olomouci České dráhy z cesty dolámaným cestujícím přistavily další dva vozy, jenže jim to zapomněly oznámit, takže poslední dva vozy byly ještě ve Vsetíně téměř prázdné a ostatní byly k prasknutí.
O moc lépe nejsou na tom ani ostatní vlaky. Noční vlak Excelsior jedoucí z Chebu do Košic je téměř vzorem obávaného vlaku. Opilí cestující, pochybné existence, špína a časté krádeže jsou smutným důsledkem nezvládnutí kvality poskytovaných služeb, kterými se České dráhy honosí ve sloganu „Lepší, než jste čekali„. Policie České republiky v něm sice koná tzv. doprovod, ale ten ve většině případů spočívá v tom, že se policisté zašijí do kupé a v něm konají své služební povinnosti. Jinak by nemohlo docházet k případům, kdy jsou během jízdy vlaku okradeni cestující sedící v témže vozu a jen ve vedlejším kupé, než jsou policisté.
Zákon nepřikazuje Českým drahám vracet peníze při zpoždění vlaku.
Zrušení příplatků na vlaky vyšší kvality potěšilo rodiny, ale kvalita cestování již nyní viditelně klesá. V nejvytíženějších spojích si pravidelný cestující chtivý sezení nedovolí nastoupit bez místenky, bez ohledu na třídu, kterou cestuje. Stále častá zpoždění, nejistoty, zda cestující stihnou návazné přípoje, tristní informovanost, nekvalitní služby a demotivace vlastních zaměstnanců činí jízdu vlakem v poslední době spíše sázkou do loterie či cestou pro dobrodruhy.
Otevřené hranice
Vstup České republiky do Schengenského prostoru vyvolal diskuzi. Na jedné straně se můžeme radovat z otevřených hranic a volného pohybu po evropských státech, na straně druhé zde vyvstávají otazníky nad vyšší kriminalitou a přesunem rizikových osob s evropským občanstvím přes hranice našeho státu. Stojí za to tuto „daň za svobodu„ podstoupit? Domnívám se, že rozhodně ano. Těžko se někdy dočkáme „Spojených států Evropských„, protože evropská kultura značně odlišná od té americké, navíc svázaná předpisy a regulacemi, jen stěží umožní vznik nové ekonomické velmoci. Ovšem otevřené hranice alespoň většiny evropských zemí umožní svobodnou volbu nejen při cestování, ale i volbu práce a nové možnosti pro konkurenci. Svobodné hranice mohou být i inspirací pro investici do vlastního vzdělání – do studia jazyků. Ale hlavně ukazují, že Češi jsou součástí Evropy a ne jen bývalým východním přívěškem.
(mesec.cz)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/226539/
Nemaje tedy před Vánocemi co dělat, umanul jsem si, že se budu trápit cestováním vlakem. Je to skvělý způsob, který vám rozhodně vezme všechnu chuť k životu nebo vás alespoň zbaví lpění na pozemském plahočení vlakem.
Jako záminku jsem si doma vymyslel, že jedu navštívit kámoše, co mi dluží nějaký prachy. Přitom jsem ženě šlohnul dvě stravenky, abych měl na pivo. Stejně jí je s vejplatou každý měsíc poctivě odevzdávám.
Záhy jsem se ocitnul na vlakovém nádraží. Tam je vždycky něco nového a přitom všechno při starém. Tentokrát to byla zase výluka. Bloumám bezúčelně po hale a pak si všimnu, že je zde vyvěšeno upozornění pro osoby pobývající v nádražní hale. Bez platné jízdenky zde nikdo nesmí pobývat déle než 20 minut, jinak bude předán policii!
Honem si tedy běžím koupit jízdenku, aby mne ajsenboňáci z haly nevyrazili, ačkoliv není jisté, jestli můj vlak vůbec ještě pojede. Výluka totiž střídá výluku a zpoždění. Občas nějaké to vykolejení vlaku či bůhví koho. Na dráze se pořád stále jenom něco opravuje. Trvá to už 18 let. Předtím to trvalo 40 let a ještě předtím nevím kolik. Je to jistě na věky věků, to věčné opravování všeho neopravitelného - zvláště u nás v Kocourkově.
Koho by to neštvalo, když ve dveřích nádraží stále postává ta pokuřující a zapáchající chátra, která překáží poctivým spěchajícím cestujícím? Koho by neobtěžovalo, že v halách nádraží se potuluje, posedává a pospává to smradlavé a kulhající panoptikum – ty karikatury lidí, které připomínají záhrobní stíny duchů a cáry mrtvých cestujících ze železničních neštěstí.
Čekám na vlak, který nejede. Dal jsem si mezi tím nějaké to pivo a jdu z nudy k té chátře, co tak blbě počumuje u té železniční vyhlášky.
„Neumíte číst?“ ptám se jich a již mi nevadí, že zapáchají, neboť ze mne již také řádně táhne chlast. Koukají na mne a nejsou vůbec drzí. ?Tak já vám to přečtu, mám na to školy,? povídám jim a odkašlal jsem si.
Začal jsem tedy hlasitě: „Píšou tady: My vás tady nechceme, protože nemáte žádné peníze. Nic nemáte. Nenakradli jste si na dům, auto, ani na chalupu. Nemáte značkový hadry a vaše kosmetika smrdí levnou špínou. My vás tady nechceme, protože jste nikoho pořádně neokradli a protože nikomu nic neplatíte. Tady se nikde bez peněz žít ani jet nedá. Když nemáte peníze, tak vás nemáme rádi. Zmizte! Kam? To je nám jedno. Táhněte pryč, když nemáte ani na jízdenku na vlak!“
Z haly mne odvedla narychlo přivolaná policie. Zavolal ji nějaký práskač. Nestačil jsem jim, té lůze, již ani říci, aby si kupovali jízdenku do nejbližší stanice. Nestojí to tolik moc peněz a jízdenka platí celý den.
Tak to říkám alespoň vám všem. Jsou vánoce, tak si zahrajte na milosrdné. Kupujte jízdenky do nejbližší stanice a rozdávejte je bezdomovcům. Nevadí, že nikam už nejedou. Jsou v poslední stanici. Žádný vlak jim stejně nikam nejede. Blíží se mrazy a nepohoda.
Mně ten vlak nejel teď před vánocemi a jak mi bylo tady na tom nádraží zle! Bylo to ze zimy, z chlastu a z toho, že jsem měl výluku. Jo, a bylo blbě hlavně z vás všech, co pořád někam jezdíte jako mrtvé stíny – pořád někam za jistotou, zabezpečením, majetkem, penězi a všemi ostatními tak nejistými věcmi.
Zítra možná nepojede vlak zrovna vám. A na to můžete vzít jed, že jednou nepojede žádný vlak každému z nás! Na ten poslední vlak se můžeme stoprocentně spolehnout, jako na nic jiného. A bude mít poslední výluku. A ta se bude týkat jenom a jenom nás samotných. To bude překvapení! Šťastné přežití Vánoc a Nového roku!
Wenzel Lischka
(blisty.cz)
Jako záminku jsem si doma vymyslel, že jedu navštívit kámoše, co mi dluží nějaký prachy. Přitom jsem ženě šlohnul dvě stravenky, abych měl na pivo. Stejně jí je s vejplatou každý měsíc poctivě odevzdávám.
Záhy jsem se ocitnul na vlakovém nádraží. Tam je vždycky něco nového a přitom všechno při starém. Tentokrát to byla zase výluka. Bloumám bezúčelně po hale a pak si všimnu, že je zde vyvěšeno upozornění pro osoby pobývající v nádražní hale. Bez platné jízdenky zde nikdo nesmí pobývat déle než 20 minut, jinak bude předán policii!
Honem si tedy běžím koupit jízdenku, aby mne ajsenboňáci z haly nevyrazili, ačkoliv není jisté, jestli můj vlak vůbec ještě pojede. Výluka totiž střídá výluku a zpoždění. Občas nějaké to vykolejení vlaku či bůhví koho. Na dráze se pořád stále jenom něco opravuje. Trvá to už 18 let. Předtím to trvalo 40 let a ještě předtím nevím kolik. Je to jistě na věky věků, to věčné opravování všeho neopravitelného - zvláště u nás v Kocourkově.
Koho by to neštvalo, když ve dveřích nádraží stále postává ta pokuřující a zapáchající chátra, která překáží poctivým spěchajícím cestujícím? Koho by neobtěžovalo, že v halách nádraží se potuluje, posedává a pospává to smradlavé a kulhající panoptikum – ty karikatury lidí, které připomínají záhrobní stíny duchů a cáry mrtvých cestujících ze železničních neštěstí.
Čekám na vlak, který nejede. Dal jsem si mezi tím nějaké to pivo a jdu z nudy k té chátře, co tak blbě počumuje u té železniční vyhlášky.
„Neumíte číst?“ ptám se jich a již mi nevadí, že zapáchají, neboť ze mne již také řádně táhne chlast. Koukají na mne a nejsou vůbec drzí. ?Tak já vám to přečtu, mám na to školy,? povídám jim a odkašlal jsem si.
Začal jsem tedy hlasitě: „Píšou tady: My vás tady nechceme, protože nemáte žádné peníze. Nic nemáte. Nenakradli jste si na dům, auto, ani na chalupu. Nemáte značkový hadry a vaše kosmetika smrdí levnou špínou. My vás tady nechceme, protože jste nikoho pořádně neokradli a protože nikomu nic neplatíte. Tady se nikde bez peněz žít ani jet nedá. Když nemáte peníze, tak vás nemáme rádi. Zmizte! Kam? To je nám jedno. Táhněte pryč, když nemáte ani na jízdenku na vlak!“
Z haly mne odvedla narychlo přivolaná policie. Zavolal ji nějaký práskač. Nestačil jsem jim, té lůze, již ani říci, aby si kupovali jízdenku do nejbližší stanice. Nestojí to tolik moc peněz a jízdenka platí celý den.
Tak to říkám alespoň vám všem. Jsou vánoce, tak si zahrajte na milosrdné. Kupujte jízdenky do nejbližší stanice a rozdávejte je bezdomovcům. Nevadí, že nikam už nejedou. Jsou v poslední stanici. Žádný vlak jim stejně nikam nejede. Blíží se mrazy a nepohoda.
Mně ten vlak nejel teď před vánocemi a jak mi bylo tady na tom nádraží zle! Bylo to ze zimy, z chlastu a z toho, že jsem měl výluku. Jo, a bylo blbě hlavně z vás všech, co pořád někam jezdíte jako mrtvé stíny – pořád někam za jistotou, zabezpečením, majetkem, penězi a všemi ostatními tak nejistými věcmi.
Zítra možná nepojede vlak zrovna vám. A na to můžete vzít jed, že jednou nepojede žádný vlak každému z nás! Na ten poslední vlak se můžeme stoprocentně spolehnout, jako na nic jiného. A bude mít poslední výluku. A ta se bude týkat jenom a jenom nás samotných. To bude překvapení! Šťastné přežití Vánoc a Nového roku!
Wenzel Lischka
(blisty.cz)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/226179/
Železničná spoločnosť prepraví tento rok menej pasažierov, ako plánovala. Konkurencia však zabráni, aby si to podnik vykrylvyššími cenami.
BRATISLAVA. Železničná spoločnosť Slovensko (ZSSK Slovensko) plánovala v tomto roku prepraviť celkovo 49 miliónov cestujúcich, podľa očakávania však ich počet bude pravdepodobne nižší a dosiahne 46,5 až 47 miliónov pasažierov. Výpadok na tržbách bude do 200 miliónov korún.
Hovorca ZSSK Slovensko Miloš Čikovský považuje za hlavný dôvod poklesu cestujúcich na celom Slovensku zvýšený záujem o individuálnu dopravu. Ďalším významným dôvodom je podľa neho obmedzenie dopravy a meškanie vlakov počas výluky v súvislosti s obnovou koridorovej trate Bratislava - Nové Mesto nad Váhom.
„Nepožadovali sme a ani nebudeme požadovať o zvýšenie cestovného, pretože sme v konkurenčnom prostredí. Nemôžeme zvyšovať cestovné tak, aby sme boli drahší ako autobusová doprava,“ povedal Čikovský v súvislosti s prechodom na nový cestovný poriadok osobnej dopravy na železniciach. Čikovský ďalej poznamenal, že spoločnosť pokrýva 30 percent nákladov z vlastných tržieb a ostatné náklady hradí na základe zmluvy o výkone vo verejnom záujme.
Ak ZSSK Slovensko nedostane do konca tohto roka od štátu v plnej miere sľúbené prostriedky, bude musieť čerpať prevádzkové úvery. Štát by mal spoločnosti dodatočne uhradiť na tento rok 900 miliónov. „V budúcom roku by došlo k vyrovnaniu. Bude to evidovať ako pohľadávku k štátu,“ dodal Čikovský.
zdroj: SME.sk
BRATISLAVA. Železničná spoločnosť Slovensko (ZSSK Slovensko) plánovala v tomto roku prepraviť celkovo 49 miliónov cestujúcich, podľa očakávania však ich počet bude pravdepodobne nižší a dosiahne 46,5 až 47 miliónov pasažierov. Výpadok na tržbách bude do 200 miliónov korún.
Hovorca ZSSK Slovensko Miloš Čikovský považuje za hlavný dôvod poklesu cestujúcich na celom Slovensku zvýšený záujem o individuálnu dopravu. Ďalším významným dôvodom je podľa neho obmedzenie dopravy a meškanie vlakov počas výluky v súvislosti s obnovou koridorovej trate Bratislava - Nové Mesto nad Váhom.
„Nepožadovali sme a ani nebudeme požadovať o zvýšenie cestovného, pretože sme v konkurenčnom prostredí. Nemôžeme zvyšovať cestovné tak, aby sme boli drahší ako autobusová doprava,“ povedal Čikovský v súvislosti s prechodom na nový cestovný poriadok osobnej dopravy na železniciach. Čikovský ďalej poznamenal, že spoločnosť pokrýva 30 percent nákladov z vlastných tržieb a ostatné náklady hradí na základe zmluvy o výkone vo verejnom záujme.
Ak ZSSK Slovensko nedostane do konca tohto roka od štátu v plnej miere sľúbené prostriedky, bude musieť čerpať prevádzkové úvery. Štát by mal spoločnosti dodatočne uhradiť na tento rok 900 miliónov. „V budúcom roku by došlo k vyrovnaniu. Bude to evidovať ako pohľadávku k štátu,“ dodal Čikovský.
zdroj: SME.sk
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/226142/
dnes 17:18, aktualizováno 20:42
Na pražském Hlavním nádraží byl v sobotu dopoledne pořádný frmol. Mezinárodní rychlík Košičan měl odjet z Prahy v 11:00. Perón však opustil, i když někteří cestující s místenkami si neměli kam sednout. Informaci o problémech spoje našemu serveru potvrdil mluvčí Českých drah Ondřej Kubala. Reportáž připravují Jiří Borovec a Vanda Rajnochová.
ČD očekávaly, že slovenské dráhy připojí k přetíženému spoji vagón s 66 místy k sezení. V Košičanu ale bylo v posledním vagonu místo pouze pro 53 lidí. Někteří cestující si už zakoupili místenky, ale nezbylo na ně ve vlaku místo. Situaci navíc zkomplikovali podnapilí cestující, kteří si do vagonu sedli. "Nechtěli místa opustit a chovali se agresivně," uvedl Kubala.
Odyssea vlaku ale měla další pokračování. V Kolíně se u jednoho vagonu porouchala blokace dveří. "Tento vagon musel být odstaven," uvedl mluvčí.
V Pardubicích musela rozvášněné slovenské cestující uklidnit policie.
České dráhy se snažily odlehčit přetíženému spoji tím, že v Olomouci k vlaku připojily dva vozy. Od Žiliny navíc slovenští železničáři připojili další dva vagony a lokomotivu.
Do přeplněných vagónů neměl šanci se dostat ani průvodčí, aby lidem zkontroloval jízdenku. Nevalně vypadaly už po čtyřech hodinách toalety.
ČD čelí před Vánocemi náporu cestujících. Ti jsou často bez místenek bez šancí na místo k sezení.
Ještě na slovenských hranicích měl vlak hodinové zpoždění. Do Košic by měl rychlík dorazit krátce před půl devátou.
Viz stránky TV Nova
Na pražském Hlavním nádraží byl v sobotu dopoledne pořádný frmol. Mezinárodní rychlík Košičan měl odjet z Prahy v 11:00. Perón však opustil, i když někteří cestující s místenkami si neměli kam sednout. Informaci o problémech spoje našemu serveru potvrdil mluvčí Českých drah Ondřej Kubala. Reportáž připravují Jiří Borovec a Vanda Rajnochová.
ČD očekávaly, že slovenské dráhy připojí k přetíženému spoji vagón s 66 místy k sezení. V Košičanu ale bylo v posledním vagonu místo pouze pro 53 lidí. Někteří cestující si už zakoupili místenky, ale nezbylo na ně ve vlaku místo. Situaci navíc zkomplikovali podnapilí cestující, kteří si do vagonu sedli. "Nechtěli místa opustit a chovali se agresivně," uvedl Kubala.
Odyssea vlaku ale měla další pokračování. V Kolíně se u jednoho vagonu porouchala blokace dveří. "Tento vagon musel být odstaven," uvedl mluvčí.
V Pardubicích musela rozvášněné slovenské cestující uklidnit policie.
České dráhy se snažily odlehčit přetíženému spoji tím, že v Olomouci k vlaku připojily dva vozy. Od Žiliny navíc slovenští železničáři připojili další dva vagony a lokomotivu.
Do přeplněných vagónů neměl šanci se dostat ani průvodčí, aby lidem zkontroloval jízdenku. Nevalně vypadaly už po čtyřech hodinách toalety.
ČD čelí před Vánocemi náporu cestujících. Ti jsou často bez místenek bez šancí na místo k sezení.
Ještě na slovenských hranicích měl vlak hodinové zpoždění. Do Košic by měl rychlík dorazit krátce před půl devátou.
Viz stránky TV Nova
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/225366/
Podíval jsem se na tu schengen hysterii. V posledním odstavci z našeho pohledu:
Schengen u Sudoměřic vítali v půldenním předstihem
SUDOMĚŘICE/SKALICA (miv) – Symbolickým odstraněním zábran ve čtvrtek dopoledne v několikahodinovém předstihu vstoupili představitelé Sudoměřic na Hodonínsku a slovenské Skalice do schengenského prostoru.
„Každá hranice je bariéra. Kolikrát jsme slyšeli, že nás nerozdělila, ale není to tak, rozdělila nás. A teď bych si přál, aby se zase navázaly vztahy, jako byly dříve,“ uvedl skalický primátor Stanislav Chovanec. „Už jsme si zvykli, že tu byl hraniční přechod, nikomu to za těch patnáct let už nebylo divné, ale přeci jen to byla překážka v sousedských vztazích. Teď se dostáváme zase k tomu, že budou mezi námi jen hranice katastrů měst a obcí,“ řekl starosta Sudoměřic Stanislav Tomšej (KDU-ČSL). Pro obec na moravské straně hranice přinese vstup do schengenského prostoru jeden úkol. „Myslím, že budeme muset změnit obecní symboly. Na praporu i ve znaku máme hraniční závoru a rozřezaná by vypadala trochu divně,“ dodal Tomšej. Změnu uvítal také nejvyšší představitel Trnavského samosprávného celku Tibor Mikuš. !Padá hranice, na kterou jsme se dívali s větší nevolí než na ty hranice, na které jsme byli zvyklí,“ uvedl trnavský župan.
Starosta Sudoměřic sice zrušení hranic uvítal, vnímá ale i možnou odvrácenou stranu. „Sousedíme s městem, které je šestnáctkrát vetší, než naše obec. S tím souvisí jedna věc. Obávám se, aby nám brzy nezačali policisté chybět. Dosud nám pohraniční hlídky chránily vinice a sady, o ten dohled teď přijdeme,“ řekl Tomšej. Policisté v obci měli jednoznačně pozitivní vliv na pořádek a klid.
Zatímco se obě země chystaly na vstup do schengenského prostoru a zrušení hranic, jejich železniční správy také rušily. O par dní dříve, na začátku prosince zastavila slovenská strana železniční dopravu ze Skalice do Sudoměřic. Ze tří původních železničních spojení Hodonín – Holíč, Sudoměřice – Skalica a Veselí nad Moravou – Myjava, je v provozu jen poslední uvedené. „Je pravda, že železniční doprava skončila 2. prosince. Přede mnou teď stojí úkol jednat o vhodném náhradním spojení. Ale je faktem, že vlak moc lidí nevyužívalo, i proto, že je nádraží kilometr od obce. Budeme se snažit o kvalitnější autobusové spojení na trase Skalica Strážnice,“ řekl Tomšej.
Schengen u Sudoměřic vítali v půldenním předstihem
SUDOMĚŘICE/SKALICA (miv) – Symbolickým odstraněním zábran ve čtvrtek dopoledne v několikahodinovém předstihu vstoupili představitelé Sudoměřic na Hodonínsku a slovenské Skalice do schengenského prostoru.
„Každá hranice je bariéra. Kolikrát jsme slyšeli, že nás nerozdělila, ale není to tak, rozdělila nás. A teď bych si přál, aby se zase navázaly vztahy, jako byly dříve,“ uvedl skalický primátor Stanislav Chovanec. „Už jsme si zvykli, že tu byl hraniční přechod, nikomu to za těch patnáct let už nebylo divné, ale přeci jen to byla překážka v sousedských vztazích. Teď se dostáváme zase k tomu, že budou mezi námi jen hranice katastrů měst a obcí,“ řekl starosta Sudoměřic Stanislav Tomšej (KDU-ČSL). Pro obec na moravské straně hranice přinese vstup do schengenského prostoru jeden úkol. „Myslím, že budeme muset změnit obecní symboly. Na praporu i ve znaku máme hraniční závoru a rozřezaná by vypadala trochu divně,“ dodal Tomšej. Změnu uvítal také nejvyšší představitel Trnavského samosprávného celku Tibor Mikuš. !Padá hranice, na kterou jsme se dívali s větší nevolí než na ty hranice, na které jsme byli zvyklí,“ uvedl trnavský župan.
Starosta Sudoměřic sice zrušení hranic uvítal, vnímá ale i možnou odvrácenou stranu. „Sousedíme s městem, které je šestnáctkrát vetší, než naše obec. S tím souvisí jedna věc. Obávám se, aby nám brzy nezačali policisté chybět. Dosud nám pohraniční hlídky chránily vinice a sady, o ten dohled teď přijdeme,“ řekl Tomšej. Policisté v obci měli jednoznačně pozitivní vliv na pořádek a klid.
Zatímco se obě země chystaly na vstup do schengenského prostoru a zrušení hranic, jejich železniční správy také rušily. O par dní dříve, na začátku prosince zastavila slovenská strana železniční dopravu ze Skalice do Sudoměřic. Ze tří původních železničních spojení Hodonín – Holíč, Sudoměřice – Skalica a Veselí nad Moravou – Myjava, je v provozu jen poslední uvedené. „Je pravda, že železniční doprava skončila 2. prosince. Přede mnou teď stojí úkol jednat o vhodném náhradním spojení. Ale je faktem, že vlak moc lidí nevyužívalo, i proto, že je nádraží kilometr od obce. Budeme se snažit o kvalitnější autobusové spojení na trase Skalica Strážnice,“ řekl Tomšej.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/225124/
Nedávno jsem zas jel vlakem z Jihlavy -město do Horní Cerekve. Těsně po změnách jízdního řádu. Běžel jsem v mylném domnění, že vlak nemůže tři minuty od přepřahacího nádraží nabrat zpoždění.
Omyl.
S úlevou jsem pak tři minuty po avizovaném odjezdu spoje u okénka prosil o lístek, ale byl zaseklý počítač a trvalo, než naskočil. Stálo to 41 Kč, skoro dvakrát víc než autobus. A přitom kraj každý můj kilometr vlakem dotuje asi dvakrát víc než můj kilometr autobusem, jak připomněl "dopravní radní".
To už běželo hlášení o příjezdu vlaku. Rychle jsem podal stovku, paní pomalu nastavila ruku a rozkázala: "Korunu." Nervózně jsem splnil úkol a vyběhl. Vlak přijel minutu po hlášení. Byl prázdný, a tak jsem usedl do kupé s lepšími sedadly. "Jděte si přesednout, na to nemáte lístek," poručil bez mrknutí oka mladý průvodčí. Vzpomněl jsem si na reklamní billboard: "České dráhy - poezie svého druhu."
Hladový soustružník
A vzpomněl jsem si na to, jak jsem byl vyhozen z vlaku před loňskými Vánoci. Tehdy jsem dojížděl z větší dálky a kvůli zpoždění vlaku mi pravidelně ujížděl poslední autobus do vsi.
Několikrát jsem si tedy musel koupit jízdenku ještě pár stanic motorákem a pak jít za tmy domů pěšky. Těsně před Vánoci bylo opět zpoždění a mně došla trpělivost. Rozhodl jsem se, že si jízdenku nekoupím a pojedu bez ní. Vždyť v Japonsku by mně za to zpoždění ještě zaplatili!
"Jízdenku nemám, nechci kvůli zpoždění vlaku platit další peníze," řekl jsem padesátileté průvodčí. "To si děláte legraci! Já za to zpoždění nemůžu!" řekla razantně. Dělníci Agrostroje jedoucí z "odpolední" se v jednovagónovém vlaku začali otáčet."Vy za to nemůžete, ale váš podnik jo," snažil jsem se. "To mé nezajímá. Já dělám svou práci. A kdyby přišel revizor, tak mě vyhodí. A kde najdu práci?! Takže na příští zastávce si vystoupíte!" oznámila průvodčí."Nevystoupím," trval jsem na svém.
"Tak zastavím vlak a budeme čekat tak dlouho, až vystoupíte. A to se asi některým cestujícím líbit nebude, protože chtějí být před svátkama brzo doma, že jo, chlapi," řekla si o podporu k sedadlům, kde seděli ti nejramenatější soustružníci, a šla ke strojvedoucímu. "Jsem eštěnejed, "potvrdil podporu mozolnatý dělník a v jeho hlase jsem marně hledal náznak vtipu.
Vlak zastavil. Strojvůdce otevřel dveře a zůstal v nich mlčky stát, jako to dělají chlapi v amerických jilmech. Zraky cestujících se od něj a od průvodčí přesouvaly na mě. Hlavou mi bleskla vzpomínka na ekologické aktivisty, kteří se přivazují řetězy ke stromům. Jenže řetěz kterým bych se přivázal k sedadlu, nikde.
Navíc jsem jel nejekologičtějším druhem dopravy, takže toto srovnání hodně kulhalo.
Když se vytrácí poezie...
Trapně jsem vystoupil a venku osaměle nadával na všechny polostátní a státní instituce a jejich zaměstnance."Zprivatizovat! Všechno a hned!!!" Když mě přešel záchvat liberální pravicovosti, uvědomil jsem si, že na ajznboňáky, učitele a úředníky se dobře nadává ale že oni za to nemůžou.
Neustále se mění jízdní řády a slevy, neustále se mění zákony a vyhlášky a neustále se mění způsoby výuky a školní "osnovy". A cestující, občané a rodiče s dětmi chtějí vše řešit co nejpohodlněji a nejrychleji.
Manažerské typy od kolejí, kateder a u kanceláří odsály soukromé firmy, I zůstali buď jen nadšenci ochotní \ pracovat za minimum peněz, anebo g jedinci, kteří vědí, že jinde by neuspěli. Učitelé navíc válčí s čím dál rozjívenějšími dětmi, a k tomu po nich nějací chytráci z Prahy chtějí, aby ještě víc slevovali ze svých požadavků.
Dítě už nemusí nic znát, stačí aby umělo razantně prosadit svůj názor.
Kázeň jde do háje, protože dítě má neomezená práva a může všechno, protože chudá škola na něj bere mizerné peníze, a kvůli nesmyslným dotacím na žáka ho nemůže vyhodit.
Všechna tři povolání měla dřív větší respekt, teď přejíždějí na druhou kolej.
Veškerá poezie se z kolejí, kanceláří a učeben dávno vytratila. A s ní i úcta k tradici
Omyl.
S úlevou jsem pak tři minuty po avizovaném odjezdu spoje u okénka prosil o lístek, ale byl zaseklý počítač a trvalo, než naskočil. Stálo to 41 Kč, skoro dvakrát víc než autobus. A přitom kraj každý můj kilometr vlakem dotuje asi dvakrát víc než můj kilometr autobusem, jak připomněl "dopravní radní".
To už běželo hlášení o příjezdu vlaku. Rychle jsem podal stovku, paní pomalu nastavila ruku a rozkázala: "Korunu." Nervózně jsem splnil úkol a vyběhl. Vlak přijel minutu po hlášení. Byl prázdný, a tak jsem usedl do kupé s lepšími sedadly. "Jděte si přesednout, na to nemáte lístek," poručil bez mrknutí oka mladý průvodčí. Vzpomněl jsem si na reklamní billboard: "České dráhy - poezie svého druhu."
Hladový soustružník
A vzpomněl jsem si na to, jak jsem byl vyhozen z vlaku před loňskými Vánoci. Tehdy jsem dojížděl z větší dálky a kvůli zpoždění vlaku mi pravidelně ujížděl poslední autobus do vsi.
Několikrát jsem si tedy musel koupit jízdenku ještě pár stanic motorákem a pak jít za tmy domů pěšky. Těsně před Vánoci bylo opět zpoždění a mně došla trpělivost. Rozhodl jsem se, že si jízdenku nekoupím a pojedu bez ní. Vždyť v Japonsku by mně za to zpoždění ještě zaplatili!
"Jízdenku nemám, nechci kvůli zpoždění vlaku platit další peníze," řekl jsem padesátileté průvodčí. "To si děláte legraci! Já za to zpoždění nemůžu!" řekla razantně. Dělníci Agrostroje jedoucí z "odpolední" se v jednovagónovém vlaku začali otáčet."Vy za to nemůžete, ale váš podnik jo," snažil jsem se. "To mé nezajímá. Já dělám svou práci. A kdyby přišel revizor, tak mě vyhodí. A kde najdu práci?! Takže na příští zastávce si vystoupíte!" oznámila průvodčí."Nevystoupím," trval jsem na svém.
"Tak zastavím vlak a budeme čekat tak dlouho, až vystoupíte. A to se asi některým cestujícím líbit nebude, protože chtějí být před svátkama brzo doma, že jo, chlapi," řekla si o podporu k sedadlům, kde seděli ti nejramenatější soustružníci, a šla ke strojvedoucímu. "Jsem eštěnejed, "potvrdil podporu mozolnatý dělník a v jeho hlase jsem marně hledal náznak vtipu.
Vlak zastavil. Strojvůdce otevřel dveře a zůstal v nich mlčky stát, jako to dělají chlapi v amerických jilmech. Zraky cestujících se od něj a od průvodčí přesouvaly na mě. Hlavou mi bleskla vzpomínka na ekologické aktivisty, kteří se přivazují řetězy ke stromům. Jenže řetěz kterým bych se přivázal k sedadlu, nikde.
Navíc jsem jel nejekologičtějším druhem dopravy, takže toto srovnání hodně kulhalo.
Když se vytrácí poezie...
Trapně jsem vystoupil a venku osaměle nadával na všechny polostátní a státní instituce a jejich zaměstnance."Zprivatizovat! Všechno a hned!!!" Když mě přešel záchvat liberální pravicovosti, uvědomil jsem si, že na ajznboňáky, učitele a úředníky se dobře nadává ale že oni za to nemůžou.
Neustále se mění jízdní řády a slevy, neustále se mění zákony a vyhlášky a neustále se mění způsoby výuky a školní "osnovy". A cestující, občané a rodiče s dětmi chtějí vše řešit co nejpohodlněji a nejrychleji.
Manažerské typy od kolejí, kateder a u kanceláří odsály soukromé firmy, I zůstali buď jen nadšenci ochotní \ pracovat za minimum peněz, anebo g jedinci, kteří vědí, že jinde by neuspěli. Učitelé navíc válčí s čím dál rozjívenějšími dětmi, a k tomu po nich nějací chytráci z Prahy chtějí, aby ještě víc slevovali ze svých požadavků.
Dítě už nemusí nic znát, stačí aby umělo razantně prosadit svůj názor.
Kázeň jde do háje, protože dítě má neomezená práva a může všechno, protože chudá škola na něj bere mizerné peníze, a kvůli nesmyslným dotacím na žáka ho nemůže vyhodit.
Všechna tři povolání měla dřív větší respekt, teď přejíždějí na druhou kolej.
Veškerá poezie se z kolejí, kanceláří a učeben dávno vytratila. A s ní i úcta k tradici
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/225077/
Recept na článek: sežeň vše, co se poslední dobou kolem tématu dělo, řádně zamíchej a publikuj. patrně z toho vzejde takovýto blivajz:
Na koleje již mohou vyjet nové lokomotivy. Z Brna možná budou jezdit také soukromé vlaky
Rychlost a komfort bez tlačenic je snem každého, kdo často cestuje vlakem. Nová rakouská lokomotiva Taurus může vyhlíženou revoluci na kolejích zrychlit. Moderní vlaky totiž už mohou jezdit z Vídně až do Brna.
Na koridor mezi Břeclaví a Brnem vyrazily tři soupravy rychlíků po ročním zpoždění. Čekaly na povolení od Drážního úřadu, který musel odsouhlasit jejich vjezd na české tratě. „Lokomotivu Taurus zkonstruovali pro provoz na tratích mimoúzemí České republiky a s našimi tratěmi byla nekompatibilní. Museli jsme ji upravit, aby nerušila naše zabezpečovací zařízení,„ uvedl ředitel Drážního úřadu Pavel Kodym.
Až doteď Taurus končil na českých hranicích. Tam jej dráhy měnily za české lokomotivy. Od druhé prosincové neděle ale nové vlaky zrychlily cestování a otevřely možnosti pro uplatnění zahraničních vozů na českých kolejích. Podnikání na železnici tak mohou rozjet i soukromí dopravci.
„Je to krok k otevírání trhu. Nyní bude záviset na podnikatelském prostředí, jestli bude atraktivní pro rozvoj trhu. Taurus ale provozují na našem území České dráhy,„ dodal Kodym.
Žluté vlaky
Rozšířit přepravu cestujících i na koleje chce například majitel brněnské firmy Student Agency Radim Jančura.
„Doteď tu mohly jezdit jen české lokomotivy, takže je to pro nás dobrá zpráva. Chceme zřídit železniční linky podobné žlutým autobusům. Nyní vybíráme dodavatele vlaků, rozhodujeme se mezi firmou Siemens a Stadler,„ uvedl Jančura. Nejdříve chce vlaky zavést na trase Praha-Ostrava. Potom by se mělo vlakem Student Agency spojit s Prahou také Brno.
„Je to otázka tří let. Chceme zlepšit komfort i rychlost. Vlaky by neměly kulhat za našimi autobusy,„ dodal Jančura. Brněnský podnikatel plánuje ve vlacích šest tříd, klasická druhá třída má ale nabízet více komfortu, než nabízí cestujícím České dráhy.
České dráhy z konkurence strach nemají.
„Se soukromými dopravci se dobře doplňujeme například v nákladní dopravě. V konkurenci problém nevidíme, je to pro nás motivace. Takzvané žluté vlaky jsou teprve teorií, na projekt je třeba mít peníze,„ podotkl mluvčí Českých drah Ondřej Kubala.
„Víme, že náš vozový park není ideální. Na jihu Moravy jsme ale nedávno zavedli soupravy Regionova, některé vlaky mají klimatizaci a opravené vakuové záchody. Služby pro cestující se snažíme stále zlepšovat. Ročně pořídíme asi sedm nových souprav,„ poznamenal mluvčí Ondřej Kubala.
Změnu vítají
Cestujícím se zdají změny pomalé a novinku na kolejích by uvítali. „Dráhy mě často vytáčí. Autobusem do Prahy ale cestovat nechci. Jakékoli zlepšení vítám, železniční žluťásci by byli super. Zvlášť pokud by zavedli i slevy pro studenty,„ myslí si například student Jan Vévoda. Stanislav Černobila s ním souhlasí. „Zavedl bych linky do Ostravy i Zlína, aby bylo na kolejích lepší propojení,„ dodal.
(Třebíčský deník)
Na koleje již mohou vyjet nové lokomotivy. Z Brna možná budou jezdit také soukromé vlaky
Rychlost a komfort bez tlačenic je snem každého, kdo často cestuje vlakem. Nová rakouská lokomotiva Taurus může vyhlíženou revoluci na kolejích zrychlit. Moderní vlaky totiž už mohou jezdit z Vídně až do Brna.
Na koridor mezi Břeclaví a Brnem vyrazily tři soupravy rychlíků po ročním zpoždění. Čekaly na povolení od Drážního úřadu, který musel odsouhlasit jejich vjezd na české tratě. „Lokomotivu Taurus zkonstruovali pro provoz na tratích mimoúzemí České republiky a s našimi tratěmi byla nekompatibilní. Museli jsme ji upravit, aby nerušila naše zabezpečovací zařízení,„ uvedl ředitel Drážního úřadu Pavel Kodym.
Až doteď Taurus končil na českých hranicích. Tam jej dráhy měnily za české lokomotivy. Od druhé prosincové neděle ale nové vlaky zrychlily cestování a otevřely možnosti pro uplatnění zahraničních vozů na českých kolejích. Podnikání na železnici tak mohou rozjet i soukromí dopravci.
„Je to krok k otevírání trhu. Nyní bude záviset na podnikatelském prostředí, jestli bude atraktivní pro rozvoj trhu. Taurus ale provozují na našem území České dráhy,„ dodal Kodym.
Žluté vlaky
Rozšířit přepravu cestujících i na koleje chce například majitel brněnské firmy Student Agency Radim Jančura.
„Doteď tu mohly jezdit jen české lokomotivy, takže je to pro nás dobrá zpráva. Chceme zřídit železniční linky podobné žlutým autobusům. Nyní vybíráme dodavatele vlaků, rozhodujeme se mezi firmou Siemens a Stadler,„ uvedl Jančura. Nejdříve chce vlaky zavést na trase Praha-Ostrava. Potom by se mělo vlakem Student Agency spojit s Prahou také Brno.
„Je to otázka tří let. Chceme zlepšit komfort i rychlost. Vlaky by neměly kulhat za našimi autobusy,„ dodal Jančura. Brněnský podnikatel plánuje ve vlacích šest tříd, klasická druhá třída má ale nabízet více komfortu, než nabízí cestujícím České dráhy.
České dráhy z konkurence strach nemají.
„Se soukromými dopravci se dobře doplňujeme například v nákladní dopravě. V konkurenci problém nevidíme, je to pro nás motivace. Takzvané žluté vlaky jsou teprve teorií, na projekt je třeba mít peníze,„ podotkl mluvčí Českých drah Ondřej Kubala.
„Víme, že náš vozový park není ideální. Na jihu Moravy jsme ale nedávno zavedli soupravy Regionova, některé vlaky mají klimatizaci a opravené vakuové záchody. Služby pro cestující se snažíme stále zlepšovat. Ročně pořídíme asi sedm nových souprav,„ poznamenal mluvčí Ondřej Kubala.
Změnu vítají
Cestujícím se zdají změny pomalé a novinku na kolejích by uvítali. „Dráhy mě často vytáčí. Autobusem do Prahy ale cestovat nechci. Jakékoli zlepšení vítám, železniční žluťásci by byli super. Zvlášť pokud by zavedli i slevy pro studenty,„ myslí si například student Jan Vévoda. Stanislav Černobila s ním souhlasí. „Zavedl bych linky do Ostravy i Zlína, aby bylo na kolejích lepší propojení,„ dodal.
(Třebíčský deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/224893/
http://www.tvojepeniaze.sk/vlakovy-tender-za-211-milionov-stat-utajil-f1g-/sk_pludia.asp?c=A080111_105506_sk_pludia_p32