Železnice v médiích

Primátor JUDr. Pavel Hagyari rokoval na radnici na tému železničných trás.

Jeho partnermi boli: námestník generálneho riaditeľa Železníc Slovenskej republiky pre rozvoj a informatiku Ing. Igor Fedor a generálny riaditeľ akciovej spoločnosti Reming Consult Ing. Slavomír Podmanický. "Diskutovali sme o preložení železnice z mesta aj o napojení Prešova na ďalšiu železničnú trasu," vysvetlil nám po rokovaní prvý muž mesta.

Ako je známe, železnica od svojho zavedenia v sedemdesiatych rokoch 19. storočia, smeruje cez celé mesto, cez jeho husto obývané zóny. "Jeden z variantov, aby sme sa zbavili železnice v meste, je ten, že od železničnej stanice by smerovala popod Čierny most, okolo rieky Sekčov, cez Šarišské Lúky a pod Dúbravou by sa vrátila do terajšieho koridoru smerom na Sabinov," načrtol primátor. Druhá alternatíva je tá, že železnica by smerovala pod Kalváriou, sčasti by kopírovala diaľnicu a potom by sa vrátila naspäť do svojho terajšieho koridoru.

Vzájomná iniciatíva mesta a Prešovského samosprávneho kraja spočíva v záujme, aby sa z terajšieho hlavného železničného ťahu trať pri Krompachoch odčlenila, smerovala cez územie Prešovského samosprávneho kraja a odbočka by skončila v Prešove. Severovýchodné Slovensko by tak malo spojenie s ostatnou časťou Slovenska.
"Problematiku som otvoril asi pred mesiacom na Ministerstve dopravy, pôšt a telekomunikácií SR. Ide o vzájomnú súčinnosť. Mesto robí všetko preto, aby sa táto vízia stala v priebehu niekoľkých rokov realitou. Vzhľadom na komplikovaný terén, jeden kilometer novovybudovanej trate môže stať 300-500 miliónov Sk. Využili by sme na to európske fondy. V priebehu dvoch rokov si viem predstaviť územnú dokumentáciu, stavebné povolenie a následnú výstavbu," ozrejmil JUDr. Pavel Hagyari.

(PREŠOVSKÝ VEČERNÍK)

"Ranním vlakem jezdím dlouhá léta, v zimě, v létě, v každém počasí," zpívá Michal Tučný. O jaký spoj se jedná, to se z písničky nedozvíme.
Rozhodně tím ovšem nemyslí vlakovou soupravu, která do Jihlavy dnes a denně míří ráno z Třebíče z hlavního nádraží v 6.20 hodin.

Čekání, čekání, čekání

My ale postáváme na nádraží ve čtvrti Borovina, kde má souprava zastavit o čtyři minuty později. Kalendáře ukazují, že se můžeme těšit na úterý 13. listopadu. Čas 6.24 hodin dávno minul a nic se neděje. Že by měl vlak zpoždění? O tom vůbec nepřemýšlíme, a tak když přijede souprava, vůbec netušíme, o kolik minut později na nádraží dorazila. Pohodlně se usazujeme na sedadlo a pevně věříme, že do Jihlavy na hlavní nádraží vlak dorazí podle jízdního řádu v 6.24 hodin. Za hodinu už víme, že mýliti se je lidské.

Stojíme a stojíme

Přijíždíme na zastávku do Bransouz. "Tady budeme asi 25 minut čekat. Musíme nechat projet protijedoucí osobní vlak a také rychlík, který má zpoždění," informuje cestující průvodčí. "Prosím vás, nebijte mě," dodává.
Ještě se ptá, zda někdo nepokračuje v cestě na Havlíčkův Brod. Jeden z cestujících zvedá ruku. "Zavolám na nádraží do Jihlavy a vlak tam pozdržím," slibuje průvodčí.
Po zhruba patnácti minutách se kolem "naší" soupravy mihne osobní vlak. Rychlík nikde. Přesto se dáváme na cestu. Znamená to, že na něj nepočkáme?

Na čas už nepřijedeme

Ale čekáme, a to na zastávce v Lukách nad Jihlavou. Hodinky jasně naznačují, že slibovaný příjezd na jihlavské nádraží nemůže souprava dodržet, i kdyby jí narostla křídla. Přijíždíme tam zhruba s půlhodinovým zpožděním. Nedá se nic dělat, datum naznačuje, že je třináctého, a to se může stát ledacos. Takže nás ani nepřekvapuje, když večerní spoj z Jihlavy na Třebíč místo v plánovaných 17.30 hodin vyjíždí o téměř půlhodinu později a pozdní odjezd už nedožene.

Není to lepší

Kalendář o den později ukazuje středu 14. listopadu. To přece není možné, aby se stejná vlaková souprava zpozdila dva dny po sobě. V 6.24 hodin ale není po vlaku na zastávce v Borovině ani vidu, ani slechu.
Že by odjel dřív a nahradil si tak včerejší manko? Zhruba o deset minut později vlak na zastávce přece jen staví. Jenže nemíří na Jihlavu, nýbrž z Jihlavy do Třebíče.
"Pojede také vlak na Jihlavu?" ptáme se průvodčího. "Asi na nás čeká v Třebíči. Až tam dorazíme, hned vyjede," slibuje průvodčí. Má pravdu.
Z Boroviny vyjíždíme v 6.40 hodin. Mneme si ruce, to zase tak velké zpoždění není. Ovšem opět tu jsou nešťastné Bransouze. "Budeme čekat zhruba 25 minut," opakuje se situace z předchozího dne.
Ovšem tentokrát nás míjí jak osobák, tak rychlík. Je 7.45 hodin Blížíme se na nádraží v Jihlavě. Lidé se oblékají a připravují na výstup.
Ouha! Vlak zastavuje pár stovek metrů od cíle. A stojí a stojí. Zhruba deset minut. Po výstupu hodiny na nádraží ukazují osm hodin. Tedy zpoždění více než půl hodiny. Děsíme se večera. Zlaté auto.

(Jihlavské listy)

Úrad sa proti zníženiu pokuty odvolá

Krajský súd v Bratislave rozhodol, že Cargo Slovakia nemusí zaplatiť pokutu od Protimonopolného úraduv plnej výške. Úrad vyrubil 32 miliónov, súd ju znížil na päť miliónov korún. Úrad sa chce odvolať.

BRATISLAVA. Protimonopolný úrad podá odvolanie proti rozsudku Krajského súdu v Bratislave o znížení pokuty pre bývalú Železničnú spoločnosť z 37 na 5 miliónov korún.

Právnym nástupcom Železničnej spoločnosti je Železničná spoločnosť Cargo Slovakia. Súd rozhodnutie úradu zmenil 7. novembra.

Úrad si myslí, že znížením pokuty o 32 miliónov korún sa význam sankcie stráca. Súd okrem pokuty namietal aj to, že úrad ju neuložil pôvodnej firme, ale až nástupcovi.

Zníženie pokuty za vážne porušenie súťažných pravidiel hospodárskej súťaže na symbolickú výšku neplní podľa úradu preventívnu funkciu. Sankcia by mala byť odstrašujúca pre podnikateľa, ktorý porušil zákon, ale aj pre ostatné firmy.

Železničná spoločnosť podľa Protimonopolného úradu porušila zákon o ochrane hospodárskej súťaže tým, že v rokoch 2002 až 2004 nevytvorila na trhu nákladnej železničnej dopravy rovnaké podmienky.

„Spoločnosť netransparentným spôsobom poskytovala vybraným spoločnostiam provízie, čím znevýhodnila ostat­ných podnikateľov,“ povedal ešte v júni minulého roka hovorca Protimonopolného úradu Miroslav Jurkovič. To, že Železničná spoločnosť zneužila svoje dominantné postavenie na trhu, potvrdil vo svojom verdikte aj krajský súd.

Železničná spoločnosť vznikla v januári 2002 odčlenením sa od Železníc Slovenskej republiky. V januári 2005 sa následne rozdelila na dve samostatné spoločnosti. Železničná spoločnosť Slovensko prevzala jej aktivity v osobnej doprave. Cargo zasa začalo prevádzkovať nákladnú dopravu.

30. 11. 2007 | (sita)

Dnes byly Televizní noviny před 25 lety vcelku zajímavé
http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/30.11.2007/207411000111130-18:49-24-pred-25-lety.html

Divadlo je také médium...

Alfred ve dvoře chystá premiéru hry Trains - There is a Train Station in my Head

Premiéra představení „Trains – There is a Train Station in my Head„ se uskuteční ve čtvrtek 29. listopadu od 20:00 hodin v divadle „Alfred„ve dvoře„ v Praze v Holešovicích.
Prvotní inspirace se odvíjí od skřípavých zvuků, brzd a nápisů na rezavých vagónech. Vystihuje prostředí venkovských nádražních hal, vlakových vozů a železničních zařízení, která se s nástupem moderní doby nemění a zůstávají léta stejná. Hudbu k představení tvoří originální nástroje, vyrobené z předmětů, spojených s železniční tematikou.
Po představení se bude na malém sále promítat film autorky Markéty Jindřichové s názvem „Dráhy„. Jedná se o dokument, který vystihuje zanikající profesi signalistů (výhybkářů) a propojení jejich osobního a pracovního života.

(webreporter.cz)

Zdají se vám slova z titulku nesmyslná, protože z reklam víte, že tuto trasu „vlajková loď„ Českých drah absolvuje za 2 hodiny a 23 minut? Pokusím se to vysvětlit.
Třináct let jezdím pravidelně prakticky každý všední den vlakem z Litoměřic do Úštěku. Na základě této zkušenosti mohu konstatovat: To tu ještě nebylo! Od začátku platnosti jízdního řádu v prosinci 2006 se mi ještě nestalo, aby alespoň jeden vlak denně neměl zpoždění. Na ranní vlak v 5:53 z Litoměřic musí cestující na perónu mezi kuřáky čekat (čekárna je trvale zrušena a na lavičkách u výdeje jízdenek občas polehávají nepříliš voňaví spoluobčané) zhruba deset, minulý týden jednou i 25 minut. Vlaky s odjezdem z Úštěku ve 14.27 a 16.27 sice zpravidla odjíždějí na čas, ale čekají na „křížení„ vlaků v Liběšicích. Nejčastěji 10 - 15 minut, „osobní„ rekord mám 32 minut. Podle mého názoru je hlavní důvod zpoždění v nereálnosti jízdního řádu. Vlaky přijíždějící do Lovosic od Litoměřic mají 6 minut (pokud mají zpoždění, tak méně) na to, aby byly vypraveny zpět. Možná by stačilo posunout odjezd vlaku z Lovosic o několik minut nebo nechat křižovat vlaky v Úštěku. Ale během dvou změn v jízdním řádu v průběhu tohoto roku se nic nestalo. Je mi líto průvodčích. Ti, se kterými se setkávám, jsou vstřícní, je na nich vidět, že jim situace není lhostejná. Neustále volají do Lovosic ohledně přípojů apod. a mají pochopení pro nás, kteří si na nich hojíme svůj vztek z toho, že mrzneme a někam dorazíme pozdě nebo něco zmeškáme.
Pokud by management ČD přistupoval k Pendolinu stejně jako k regionálním tratím, pak by opravdu můj titulek platil. Jestliže 18 km trati absolvuji i s čekáním často za padesát minut, pak bych 255 km z Prahy do Brna projel za téměř 12 hodin. A to by asi k chlubení nebylo.
A na závěr ještě jedna zkušenost: Chtěl jsem svému malému synovi udělat radost (aneb síla reklamy) a cestu Pendolinem jsme absolvovali. Z Brna jsme odjeli na čas krátce po sedmnácté hodině a v půl sedmé večer byli v Praze. Odtud jsme postupně jeli dvěma zpožděnými vlaky a dorazili domů do Litoměřic hodinu a půl před půlnocí. Promrzlí z čekání na perónech, ale spokojeni, že jsme nebyli okradeni. Jeden gambler a jeden žebrák, kteří po nás na nádražích chtěli vždy 5 korun „na vlak„ se totiž spokojili s konstatováním, že žádné peníze u sebe nemám. Jenom nevím, co si o mé pravdomluvnosti myslí můj syn, protože viděl, že v peněžence peníze mám.
P. S.: Doufám, že po zveřejnění nedojde ke zrušení trati Litoměřice - Česká Lípa.

(Litoměřický deník)

Třídenní stávka, k níž v polovině listopadu přistoupili němečtí strojvedoucí, by mohla mít dopad i na fungování Českých drah. Čeští železniční odboráři věří, že stejně silného protestu jsou schopni v případě nedohody o výši mzdy i zaměstnanci Českých drah, vedení dopravce se naopak bojí možného odlivu zákazníků zejména v nákladní dopravě.
Podle mluvčího Federace strojvůdců Libora Poláčka je nespokojenost mezi českými strojvedoucími značná. „Dobře si všímáme postupu německých kolegů a mnohé jejich kroky jsou pro nás inspirující,„ řekl. Obavy z vývoje v Německu má naopak generální ředitel Českých drah Josef Bazala. „Já si nedovedu představit, že by vedení Deutsche Bahn těm požadavkům ustoupilo,„ řekl. Pokud totiž němečtí strojvůdci uspějí se svými požadavky na třicetiprocentní mzdový růst, ztíží to podle něj vyjednávací pozici vedení drah i v ČR.
Kromě komplikací při kolektivním vyjednávání německá stávka přinesla Českým drahám podle Josefa Bazaly finanční ztráty v řádech milionů korun. Přesnou výši škod dráhy ještě nevyčíslily, neboť s tak rozsáhlou stávkou v sousední zemi neměly dosud zkušenost. Vedle finančních ztrát jim ovšem navíc hrozí i odliv zákazníků. Část z nich již údajně v reakci na stávky v Německu přešla na silnici. Stávkující němečtí strojvůdci vadí i náměstkovi ministra dopravy pro železniční dopravu Vojtěchu Kocourkovi. „Silniční dopravci si mnou ruce, že bez hnutí prstem mají nové klienty, Němci škodí nákladní dopravě v celé Evropě,„ uvedl.
Další stávky zatím nebudou
Němečtí strojvůdci přerušili nejprve ve středu 14. listopadu v poledne nákladní dopravu, v noci na čtvrtek pak zastavili i regionální a dálkové osobní vlaky. Stávka skončila v sobotu 17. listopadu. Pokud strojvedoucím ani nyní společnost Deutsche Bahn nenavrhne novou kolektivní smlouvu, hrozí německé odbory vyhlášením časově neomezené stávky. Stávka navázala na sérii podobných protestů v minulých týdnech. Podle posledních zpráv se však situace v Německu blíží k dohodě.

(Dopravní noviny)

Hlasy a hlásky se jmenoval druhý večer festivalu Jednou nohou v poezii, který se koná v plzeňské kulturní kavárně Jabloň. Vystoupil pětatřicetiletý Martin Langer s autorským čtením ze své nové knihy Cesta kolem.
Autor vyprávěl o své fascinaci vlaky a četl povídku o výpravčím Gejzovi. Pak byl předveden na improvizovaném plátně stejnojmenný autorský film či reportáž s prvky nadsázky a recese, ukazující část z nonstop cesty vlakem okolo České republiky za deset dní. Kniha i film jsou vlastně fotografickým deníkem cesty dlouhé 3526 km s 96 přestupy po regionálních příhraničních tratích.
Poté vystoupil hudebník Vladimír Václavek, jeden z tvůrců brněnské hudební alternativy, se svou akustickou meditativní hudbou a zpěvem. Zazněly skladby My Dream, Vlk či Pusť mě ven. Ve druhé polovině večera se Václavek střídal s Langerem, který četl ze svých básnických sbírek. Návštěvníci kavárny si mohou také prohlédnout malou fotografickou výstavu „Cesta kolem„ s železniční tematikou. „Fotografie budou k vidění přibližně ještě měsíc,„ uvedla manažerka Jabloně.

(Plzeňský deník)

Fejeton železniční:

Jednou ráno koncem září měly vlaky až sto osmdesát minut zpoždění. Když to řeknu v Činoherním klubu, kam dojíždím od roku 1994, všichni se zhrozí. Já ne. „Na Prahu jede něco každou chvíli,„ vysvětluju jim. „Takže nasednu do zpožděného vlaku, který měl být v Kolíně už před třemi hodinami, a jsem v Praze dokonce ještě dřív než vlak, na který jsem čekala!„ Při čekání na zpožděné vlaky se ozývá po celém nádraží každou chvíli hlášení. „Vážení cestující, žádáme vás, abyste nekouřili na nástupišti a přispěli tak ke kulturnímu cestování. Pokud opakovaně neuposlechnete, bude na vás zavolaná policie.„ Zákazy, týkající se kouření, mám ráda, protože chrání moje zdraví. Ale napadlo mě, že bych i já mohla mít své hlášení. „Vážené České dráhy, měsíční jízdenka do Prahy a zpět mě stojí skoro patnáct stovek. Ani jeden den nemám záruku, že mě dovezete tak, jak slibujete v jízdním řádu. Žádám vás tedy, vážené České dráhy, abyste dodržovaly jízdní řád. Při opakovaném zpoždění na vás zavolám policii!„
Když jsem to jednou ráno takhle hezky vymyslela, nastoupila jsem po osmé hodině do vlaku, který měl být v Kolíně v 5.57. a spokojeně jsem dojela do Prahy. Po zkoušce jsem šla na vlak, který odjížděl přesně, protože přijíždí na Hlavní nádraží ze Smíchova a na této krátké trase těžko nějaké zpoždění nažene.
V kupé nás sedělo sedm ženských. Bylo otevřené okno v kupé i v uličce. Když se vlak rozjel, začal rámus a průvan. Dvě věci, které nesnáším. A kdyby jenom to! Pět žen v kupé, mladých i starších, neustále mluvilo. A všechny najednou! Fakt, takový zázrak dokázaly! Nemluvila jsem jenom já a stejně stará žena vedle mě. Dvě starší ženy, které seděly naproti sobě u okna a tři mladé dívky na sedadle proti mně, mluvily furt. Ne, nemluvily! Ony doslova řvaly, protože jinak by se skrz ten rámus neslyšely. Kdo jezdí ve vlaku, ví, co dokáže otevřené okno. A teď byla otevřená dvě proti sobě! Přesedla bych si, ale nebylo kam. Odpolední vlaky z Prahy jsou poslední dobou narvané nejenom ve čtvrtek a v pátek, ale furt.
Před Českým Brodem jsem se zeptala mladé dívky, která seděla proti mně, jestli jedno okno nezavřeme. Zavrtěla hlavou. „Mně to nevadí.„ Žena vedle mě mlčela, nepodpořila mě, kůže zbabělá, i když si chvíli před tím brala sako. Dívka, která řekla, že jí to nevadí, si za pět minut ovázala kolem zad svetr. Její kamarádka se také oblékla. Odevzdaně jsem zavřela oči. Za chvíli vystupuju. Když jsem oči asi za pět minut otevřela, byla obě okna zavřená. Ani jsem si toho nevšimla, rámus byl totiž pořád! Rozhlédla jsem se. Okno v kupé je zavřené, okno na chodbě také... to je divné... proč je tady pořád takový rámus? Aha...
Ženy, které na sebe od Prahy neustále řvaly, pokračovaly totiž ve řvaní dál. Ony si vůbec neuvědomily, že okna jsou už zavřená a že na sebe nemusí křičet! Řvaly a řvaly a v chodbě před kupé se každou chvíli objevil někdo z cestujících od vedle, aby se nenápadně podíval, co se to u nás děje.
Radši jsem znovu zavřela oči. Ráno sto osmdesát minut zpoždění, a teď zase pět „krasavic inteligentních„. Když jsem za chvíli v Kolíně vystoupila, a před nádražím jsem čekala na zpožděnou dvojku ze Šťáralky, napadlo mě, že snad s tím blbým dojížděním fakt už seknu a budu si v klidu sedět v Kolíně ve své pracovně a psát knihy... Ale druhý den jsem po zkoušce před Činoherákem potkala Ondru Vetchého, dali jsme si pusu, řekli jsme si, že spolu teď budeme zase zkoušet a že se na sebe těšíme, pozdravovala jsem Barču, jeho kokršpanělku, která byla na operaci a… a šla jsem spokojeně na vlak do Kolína… Se známou kolínskou spisovatelkou Irenou Fuchsovou se na našich stránkách můžete setkat každou středu. Předchozí Fuchsoviny najdete na jejím webu.

(Kolínský deník)

Teď ukazovali na TV Nova betlémářku, která do svého výtvoru zakomponovala také svěcení vlaku v Doudlebách n.O.

Tak jsem si zase naběhl. Před rokem. Došla mi platnost tehdejší slevové karty na jízdenky ČD. A co se nestalo - najednou jsem si nemohl prodloužit slevu na další rok, ale musel jsem si povinně předplatit na roky tři. A v tom je problém. Co se stalo teď? To sami víte, slyšíte to všude okolo sebe. V rádiu, v televizi, čtete v novinách. ČD zase "zlevnily" jízdné ...
Ta sleva byla 600,- Kč a byla na tři roky pro určitý výpočet ceny, za určitých podmínek. Sami si uděláte obrázek, ale kdyby náhodou - udělám vám ho radši sám. Nebyla to sleva, ale daň. Hnusná. A museli jsme ji odevzdat na pár let dopředu. A stalo se, co se stát muselo, České dráhy neslušně změnily podmínky výpočtu přepravy a tím pádem se i změnila velikost slevy, na kterou jsem si tu kartu předplatil.
Kdyby to byla slušná společnost, udělala by platnost karty na rok, nevybírala by od cestujících peníze na svoje investice na léta dopředu a každý rok by prostě upravila podle svého uvážení ceny.

Ale...

Tak se chovají pouze solidní společnosti, jinak by s nimi totiž jejich zákazníci vyběhli. Ale naše dráhy jsou tu jediné... Mají celkem automaticky zajištěné příjmy, a tak se mohou chovat jako hulváti. A to dělají. Arogance, s jakou jednají, je dost otřesná. A nejhorší je ta samozřejmost, s jakou k tomu přistupují.
Málokdo totiž dokáže měnit podmínky smlouvy v období jejího trvání. Ale tady v tom státě projde i tohle. A ještě se slávou, protože přeprava teď bude prý levnější. Faktem ovšem je, že levnější je pouze doprava na takové vzdálenosti, na které ji používá menší skupina lidí, dražší je (jaké překvapení!) délka přepravy, kterou používá majoritní skupina obyvatelstva.
Jak hnusné - tuhne mi úsměv a přemýšlím, co přijde příště.

(neviditelnypes.cz)

Cestovné na železnici sa nemení



26. novembra 2007 6:01
Rýchlejšie spojenie Žiliny s Bratislavou IC vlakmi, lepšie spojenie hlavného mesta s Prievidzou alebo hustejšie vlaky medzi Trnavou a hlavným mestom Slovenska. To všetko prinesie nový grafikon železničnej dopravy, ktorý začne platiť o dva týždne.
Železnice zveria obnovu staníc investorom
Vo vlakoch ľudí ubúda, klesajú tržby
"Presne zo soboty na nedeľu 9. decembra sa budú vlaky vypravovať po novom, podľa nového cestovného poriadku. Cestujúci by sa mali pripraviť na možné časové posuny odchodov vlakov alebo zmeny v prípojoch," povedal Miloš Čikovský hovorca Železničnej spoločnosti Slovensko. Ceny a zľavy za cestovanie vlakom na Slovensku sa nemenia.
"Počet odjazdených kilometrov bude rovnaký ako tento rok," doplnil Čikovský. Nedôjde tak k škrtaniu v celkovom objeme vlakovej dopravy. Podľa prísľubov politikov by budúci rok mala spoločnosť dostať 5,5 miliardy korún, ktoré potrebuje na udržanie rozsahu železničnej dopravy bez rušenia a znižovania výkonov. Nemala by sa tak opakovať situácia spred roka, keď zo štátneho rozpočtu bolo vyčlenených o miliardu korún menej a to viedlo k návrhom zúžiť počet vlakov v cestovnom poriadku.
"V domácej doprave sme sa snažili zlepšiť prípojovosť a vyhovieť niektorým požiadavkám regiónov a lepšími trasami a časmi pomôcť cestovnému ruchu alebo zlepšiť dochádzanie ľudí za prácou do podnikov," doplnil Čikovský. Podľa neho je veľký plus aj to, že na hlavnom koridore z Bratislavy do Žiliny sa bude menej pracovať a IC vlaky jazdiace medzi východom Slovenska a hlavným mestom tak skrátia jazdu asi o desať minút.

Snaha o lepšie spojenie Bratislavy a Banskej Bystrice viedla k tomu, že rýchliky jazdiace južnou trasou z Bratislavy do Košíc sa rozdelia. Teraz budú smerovať z Bratislavy do Zvolena a ďalej do centra stredoslovenského regiónu Banskej Bystrice. Iné vlaky pôjdu po zvyšku trasy zo Zvolena cez Lučenec a Rožňavu do Košíc.
"Aby však mali cestujúci pohodlie a nemuseli vo Zvolene prestupovať, budú vedené priame vozne. Cestujúci tak nemusí zmenu ani evidovať," dodal Čikovský.

Podporiť návštevnosť Bojnického zámku ma denný prázdninový vlak spájajúci Bratislavu s Prievidzou. Zabezpečí spojenie celého západného Slovenska s regiónom, kde sídli táto najnavštevovanejšia slovenská historická pamiatka. Dochádzanie za prácou do automobilky PSA pri Trnave viedlo k zavedeniu dvoch párov nových vlakov medzi Trnavou a Bratislavou alebo nového rýchlika od Žiliny do hlavného mesta, ktorým by stíhali rannú zmenu začínajúcu sa tesne pred šiestou hodinou.

Značné zmeny nastali v medzinárodnej doprave. Zlepšiť by sa malo prestupovanie do vlakov, ktoré smerujú do Českej republiky najmä v čase dochádzky do práce. K tomu pribudne niekoľko nových vlakov. ,,Napríklad rýchlik z Prahy do Bratislavy s názvom Galileo Galilei pôjde až do Budapešti.
"Má to význam aj pre domácu dopravu. Je to nové spojenie pre cestujúcich medzi Štúrovom, Novými Zámkami a Bratislavou," doplnil Čikovský. Aby sa posilnila možnosť cestovať vlakom do iných európskych metropol, ako je napríklad chorvátsky Záhreb alebo talianske Benátky, bude jazdiť z Bratislavy nový ranný sobotný vlak, ktorý prichádza do Viedne ako prípoj k niekoľkým medzinárodným expresom.
"Rastúci dopyt najmä obchodníkov cestujúcich do Ruska viedol k zavedeniu nových priamych vagónov zo Žiliny do Moskvy," zdôraznil Čikovský. Jediný priamy rýchlik, ktorý jazdil na Ukrajinu do Kyjeva s názvom Dukla, však skráti trasu a na Ukrajinu už jazdiť nebude.
Jana Morháčová, PRAVDA

http://www.tvojepeniaze.sk/cestovne-na-zeleznici-sa-nemeni-d3v-/sk_pludia.asp?c=A071126_002244_sk_pludia_p01

Jako pravidelný zákazník Českých drah nabývám dojmu, že se tento dopravce pohybuje v bludném kruhu. Vlaky mohou konkurovat autobusům, pokud nabídnou pohodlí, spolehlivost a příznivější ceny. Místo toho jsou vlaky stále dražší, mají často zpoždění a o čistotě ve vagonech radši nemluvím. Pokud po nadcházejících úpravách cen (ČD se brání slovu zdražení) ubude cestujících, nebude to překvapení. A nebude ani překvapením, že na to dráhy zareagují dalším zdražením. To pak zase vyvolá úbytek cestujících...

O autorovi| Antonín Viktora, editor MF DNES

(Regionální mutace| Mladá fronta DNES - severní Čechy)

Zřídka jezdím vlakem. A pokaždé je to pro mě hrozný zážitek. Jednak nemám rád davy lidí, to bych ale překousl.
Mnohem víc mi vadí neustálá špína. Ve vlacích, hlavně však na nádražích. Chápu, že se asi dráhy snaží, ale pořád je to málo. Je fajn, že železnice přizpůsobuje lidem jízdní řády. Měla by jim však přizpůsobit i vlaky, čekárny, toalety a nádraží. Jistě, někteří cestující se chovají... řekněme hrozně. Přesto, těch ostatních je mnohem víc a těm nějaký rychlík navíc nestačí.

O autorovi| Roman Kratochvíl, vedoucí redakce

(Regionální mutace| Mladá fronta DNES - českomoravska vrchovina)

Kdyby pan Kratochvíl jezdil častěji, možná by to viděl jinak...

Trend
http://firmy.etrend.sk/118948/firmy/nevidane-prvenstvo-kolaji

reg. žel. os. dopravu bez peňazí :
http://dennik.pravda.sk/sk_dennik.asp?r=Cregionya&c=regionya_15_4

Moje těžce nemocná maminka Albína Ježová, která je odkázána na invalidní vozík a chodítko, miluje z celého srdce vlaky a železnici.
Nejvíce jí pak upoutávají parní lokomotivy na různých nostalgických jízdách.
I přestože je každý výlet pro maminku namáhavý a bolestivý, je pro ni vždy nezapomenutelným zážitkem.
Svoji lásku k dráze vyjadřuje třeba i příspěvkem na opravu některé z historických lokomotiv.
Letos oslavila maminka již sedmdesáté narozeniny, a proto jí chci jménem všech známých a přátel dodatečně poblahopřát. Současně chci poděkovat akciové společnosti České dráhy za vstřícnost a za to, že nám vždy zaměstnanci ochotně pomohli při přepravě. Protože maminka nemůže bohužel sama psát, chce touto cestou poděkovat za pochopení jak u personálu Českých drah, tak i všech cestujících při svých cestách po železnici.

O autorovi| František Jež, Žďár nad Sázavou

(Železničář)

České dráhy podaly žalobu k Městskému soudu v Praze o uveřejnění odpovědi se stanoviskem ČD, a. s., na reportáž TV Nova o problémech rychlovlaků Pendolino, která byla podle ČD, a. s., lživá. Dále bylo podáno trestní oznámení na neznámého pachatele z okruhu společnosti CET 21, spol. s r. o., která je provozovatelem TV Nova.
TV Nova odvysílala dne 31. října 2007 v Televizních novinách v 19.30 reportáž o tom, že si rychlovlaky Pendolino na řadě míst nerozumí se zabezpečovacím zařízením a jsou s nimi spojeny další problémy. Problematiku redaktor Hynek v uvedené reportáži zkreslil, výpovědi zástupce ČD vytrhl z kontextu a zamlčel důležitá fakta. Tato reportáž je podle Českých drah nepravdivá a záměrně zmanipulovaná.
České dráhy jsou přesvědčeny, že TV Nova porušila ustanovení § 31 odst. 2 zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, který ukládá provozovateli chovat se zpravodajsky neutrálně. Proto České dráhy dne 2. listopadu 2007 odeslaly TV Nova žádost o odvysílání odpovědi na reportáž Jiřího Hynka (ve smyslu zákona o rozhlasovém a televizním vysílání) v tomto přesném znění:
Dne 30. října tohoto roku zveřejnila TV Nova reportáž nazvanou „Další problémy s Pendolinem„. České dráhy, a. s., k této reportáži sdělují následující. Informace, které uvedla TV Nova v reportáži Jiřího Hynka, že Pendolino má další problémy se zabezpečovacím zařízením, jsou nepravdivé. Redaktor měl dostatek informací o tom, že čidlo, o kterém se v reportáži mluvilo, se používá především pro sledování případného zadření ložisek u nákladních vlaků, pro Pendolino nemá význam. To má vlastní počítačovou diagnostiku a případný problém by okamžitě zjistil jeho strojvedoucí. Tento fakt redaktor veřejnosti zatajil a sestavil informace tak, že mají vlaky problémy. Žádné problémy v tomto směru neexistují, nejrychlejší vlaky ČD jsou zcela bezpečné a plně schválené Drážním úřadem. Naprosto neopodstatněně mohl Jiří Hynek vyděsit tisíce cestujících, což považujeme za neomluvitelné. TV Nova nijak nereagovala a zmíněnou odpověď v zákonné lhůtě neodvysílala. ČD, a. s., proto podávají žalobu, ve které se chtějí domoci svého práva a požadují odvysílání odpovědi se stanoviskem ČD, a. s., TV Nova. Podle zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, pokud vysílání obsahuje skutková tvrzení, která se dotýkají cti, důstojnosti nebo soukromí fyzické osoby, a nebo jména či dobré pověsti právnické osoby, je možné se domáhat zveřejnění odpovědi nejprve přímým požadavkem a v případě, že tomuto není vyhověno, lze se zveřejnění domáhat soudní cestou.
Současně České dráhy odeslaly podnět k prošetření Radě pro rozhlasové a televizní vysílání.
Dále ČD podávají trestní oznámení na neznámého pachatele. České dráhy se domnívají, že by v jednání neznámého pachatele z okruhu společnosti CET 21, spol. s r. o., a dalších osob, podílejících se na přípravě, tvorbě a vysílání reportáže, bylo možné spatřovat naplnění skutkové podstaty trestného činu nekalé soutěže dle § 149 trestního zákona, když jeho jednání lze shrnout tak, že dne 30. 10. 2007 v 19.30 hodin rozšiřoval o oznamovateli zjevně nepravdivé údaje, které mohly poškodit dobrou pověst a ohrozit chod a rozvoj podniku oznamovatele.

O autorovi| Ondřej Kubala, tiskový mluvčí Českých drah, a. s.

(Železničář)

Stal jsem se pravidelným zákazníkem Českých drah. Musím dodat – bohužel.
Jezdit vlakem na vandr, nebo za hranice všedních dnů je asi příjemné, vidíme to na rozesmátých tvářích cestujících z reklamních plakátů. Jezdit ale s Českými drahami do zaměstnání, to moc veselé není. Alespoň ne na trati Jablonec n. N. - Liberec a Liberec - Česká Lípa.
V obou směrech byly nedávno výluky, které přinesly mnohá zpoždění. Od Tanvaldu přijíždí ranní vlak do Jablonce pozdě téměř každý den. Udivuje mě, že jako důvod je uváděno například spadané listí na koleje. Často však znovu čekáme v Jablonci, přestože trať je volná. Ještě, že ochotný průvodčí obvykle zavolá a rychlík v Liberci počká. Myslím, že nebylo dobré oživovat přímé spojení s Harrachovem, jestliže k němu nemáme vhodné dopravní jednotky. Jízdní řády se jen tváří, jak jsou báječné. Spoj, který má přijíždět do Liberce v 7.57 to v nejlepším případě stihne do 8.05 a rychlík na Lípu odjíždí v 8.10. Je to adrenalin, který denně nemusím.. Což takhle upravit jízdní řády tak, aby byly splnitelné i pro současné zastaralé vozy a techniku kolem nich?
Zdá se mi, že i při křižování by se mohlo trochu víc přemýšlet. Nebylo by to zase tak těžké. Nákladní vlaky, které dříve dopravu komplikovaly, dnes na tratích téměř nevidíme. A ještě něco k výlukám. S nastupující zimou jsou opravdu nepříjemné. Na jaře nebo v létě by dlouhé čekání bylo jistě příjemnější. Na cestách se rozhodně neohřejeme, zvlášť ne na trati z Liberce do Ústí, pokud nenastoupíme do prvního vagónu. Pokud čekáme na zpožděný vlak, je už delší dobu uzavřena i čekárna v Liberci.
Ani se nechce věřit, že se tady chystá mistrovství světa v lyžování. Dodávám, že vlakem nás příliš mnoho necestuje. I já, kdybych měl nějaké autobusové spojení, bych se dráze obloukem vyhnul. Nezbývá mi než doufat, že ony reklamy vyvěšené na nádražích a ve všech vlacích budou stále méně klamavé.

Mgr. Miroslav Matěcha

(Liberecký deník)

Často se říká, že vlaky jsou ekologicky nejšetrnějším způsobem dopravy. A že by je proto stát měl všemožně podporovat. Něco na takovém tvrzení možná bude. Ovšem Francie či Německo dnešních dnů, kde stávka železničářů velkému množství lidí už řadu dní pije krev, ukazuje, že železnice je sice možná zelená, ale určitě ještě víc rudá.
A především velmi snadno zranitelná. Ostatně ani u nás nelze přehlédnout, že s tímto dopravním prostředkem něco není v pořádku. Nejen proto, že stávka tu také neustále visí ve vzduchu, ale i proto, že jízdenky se zdražují, aniž by by tomu odpovídala kvalita poskytovaných služeb.
Příčina tkví v kořenech železnice. Tratě se nezřídka vytyčovaly na feudálních panstvích a skrz vojensky funkční městské hradby. Strategický význam jediného rychlého dopravního prostředku se promítl v mocné účasti státu, vytváření svérázných zaměstnaneckých privilegií a v konečném důsledku také silných odborových organizací.
Strategický význam pominul, to ostatní zůstalo - a představuje značné břemeno, jak dokazují aktuální spory o odbourávání privilegií. Centralizovaná státní či polostátní železnice v moderní společnosti proto tak trochu připomíná žábu na prameni, který vyschl.
Ani okázalé supervlaky, ani moderní počítačová technika nezastřou, že jde o těžkopádný kolos. Především ale je to dopravní prostředek, jemuž je neradno se vydávat na milost a nemilost. Nejen stávky ukazují, že pro železniční giganty je cestující vlastně vedlejší, protože za hlavní důvod své existence považují její další pokračování. Cestující se hodí nanejvýš jako rukojmí, když je potřeba přitlačit na státní aparát.
To samozřejmě neznamená, že ve společnosti bojující s ekologickými a energetickými krizemi nemají moderní kolejové dopravní prostředky místo. Musí to ale být privatizované samostatné menší dráhy, pokud možno s automatizovaným provozem a lehkými rychlými vozy. K dokonalým službám je může přimět jen plnohodnotná konkurence s ostatní dopravou.
Je ovšem otázka, jestli se kolejiště z feudálních dob navržená pro parní monstra a za staletí obrostlá mocnými vrstvami odborářů mohou v něco takového přerodit. Nejen stávky za sociální privilegia, ale i prastarý podvozek s novým kabátem, který na našich tratích jezdí pod hrdým názvem Regionova, ukazují, jak si železnice takový přerod představují.
Ekologická kolejová doprava nadřazená všem ostatním tedy je snad svůdnou myšlenkou, ale realitu nikdo nedomyslel - což nikoliv náhodou vyvolává asociace se sociálními utopiemi komunistů.
Rozhodně je ale scestná představa zelených, že by něco takového dokázal zařídit stát. Ten si neví rady ani s železnicí zděděnou ze starých časů.
Cestující České dráhy vlastně nezajímají. Hodí se jim nanejvýš jako rukojmí, když je potřeba přitlačit na státní aparát.

(Hospodářské noviny)