Železnice v médiích

martins: Môžem zistiť, točil to kamoš.

ad rk_kn.:

Tomu se říká za dobrotu na žebrotu...

je kritizovaná za to, že v prípade smrteľného úrazu musia cestujúci prechádzať okolo mŕtvoly, nedostatočne zakrytej. Policajti o povolení prestupu k R vlaku na susednej koľaji nevedeli. Zaujímavý problém. Bude treba polmaly všetky vl. čaty na vlakoch Os dopravy vybaviť dostatočným množstvom PVC plachiet, aby sa mohli mŕtvoly vedľa trate dostatočne prikryť . Alebo to bude povinnosť policajného zboru ?

http://www.denik.cz/z_domova/rychlik_pardubicko20071006.html

Na aotosalone som zachytil stab ta3 ako toci zeleznicku . Chcem sa spytat ci niekto nevie kedy sa to bude vysielat , cisa to uz vysielalo ?

Fotbalový klub Amfora, složený z řady známých českých umělců, se vydal v pátek 21. září na přátelské utkání z Prahy do Vídně pravidelným spojem vlaku SuperCity 73 Pendolino. Tým českých celebrit odehrál zápas ve Vídni pod záštitou velvyslance ČR ve Vídni Jana Koukala a vídeňského starosty Michaela Häupla.
První den se umělci ve Vídni představili na speciálním představení pro krajany v Komenského škole, kde nechyběli například Petr Salava, Stanislav Hložek, Lešek Semelka, Karel Štědrý, ale například i Jiřina Bohdalová. V sobotu 22. září se sehrálo přátelské utkání mezi FC Amfora a týmem Häupl International, kde jsou soustředěni sportovní novináři, zástupci vídeňské radnice a také několik členů legendárního vídeňského fotbalového klubu Rapid Wien. FC Amfora vyhrála po velkém zápase 4 : 3 a čeští borci byli za vítězství odměněni pěkným pohárem.

(Železničář)

Státní zastupitelství nechá zjistit, zda nedošlo k trestnému činu obecného ohrožení

Už jste někdy jeli s vlakem pozpátku? Taková příležitost se naštěstí nestává každý den, ale kdo měl „štěstí“ mohl se takto kousek svézt v úterý 25. září, a to z Tábora směrem na České Budějovic.

Vlakem pozpátku

Do redakce Táborského Deníku dorazila kopie stížnosti adresovaná českobudějovickým občanem Františkem Růžičkou na krajské zastupitelství.
Dokument míří proti neznámému pachateli, který ve výše zmíněný den nechal odjet na trať z Tábora směrem na České Budějovice rychlík s pravidelným odjezdem z Tábora v 15.59 hodin, přestože muselo být známé, že na trati probíhají stavební práce.
Strojvedoucí po několika stovkách metrů zjistil, že má v cestě překážku. Naštěstí jel nízkou rychlostí, ale nakonec musel vcouvat zpět do stanice Tábor.
Druhá část oznámení je zaměřena rovněž proti neznámému pachateli, který ve výše uvedenou dobu ponechal těžký mechanismus v prostoru trati tak, že nebyl možný průjezd žádného vlaku.
„Ve stanici Tábor museli cestující čekat bez dostačujících informací ve vlaku až téměř do 19 hodin, kdy byl vlak s téměř tříhodinovým zpožděním vypraven směrem na České Budějovice. Za dobu čekání do stanice Tábor dorazily i další vlakové soupravy rychlíků a dalších vlaků, které nemohly ve své jízdě pokračovat. Lze usuzovat, že do stanice Tábor se nedostaly ani soupravy jedoucí od Českých Budějovic,“ uvádí Růžička.
Vlak couval na nádraží zpět z Ústeckého předměstí. Událost se obešla bez škod na majetku a bez zraněni.
„V průjezdném profilu vznikla překážka, neboť došlo k poruše vrtného zařízení jedné z firem, která se účastní na stavbě koridoru. Bezpečnostní hlídka stavby dobře zareagovala, vlak včas zastavila, ale jelikož překážka nešla odstranit ihned, lidově řečeno nešlo s tím hnout, tak došlo k tomu, čemu došlo,“ vysvětlil vrchní přednosta z táborské železniční stanice Milan Vodák .

Obnova provozu

Železničáři předpokládali, že obnova provozu nepotrvá dlouho, takže ani neplánovali náhradní dopravu.
„Byly nám slibovány od stavbařů daleko kratší časy odstranění poruchy, takže jsme ani autobusy neobjednávali. Bohužel jim to tak rychle nešlo. Celé zpoždění zaplatí firmy, které se účastní na stavbě čtvrtého koridoru, protože to byla jejich závada. Bohužel to ale odnesli cestující,“ dodal včera Vodák.
Ředitel stavby koridoru Lumír Pyzsko odmítl událost znovu komentovat s tím, že vyjádření poskytl Správě dopravní cesty v Českých Budějovicích. Jak chyby vysvětlil, se redakci Deníku včera nepodařilo zjistit.
Vzhledem k tomu, že oznámení bylo podáno na krajské státní zastupitelství, které jej ale podle slov státní zástupkyně Aleny Píchové předalo okresu, bude se kuriózním případem teď zřejmě zabývat policie. Její prošetření by mělo zjistit, zda například nedošlo k trestnému činu obecného ohrožení.

(Táborský deník)

Už jsme jeli vlakem pozpátku, taková příležitost se někde stává každý den. (Třeba v úvrati Pradubice hl.n. - Rosice n.L. - i když dnes je to častěji řešeno přípřeží za vlak do/z Hradce Králové.)

ŽSR plánujú ďalšiu modernizáciu želežničného koridoru

Predpokladaná hodnota pripravovanej investície dosahuje 278,15 mil. Sk bez DPH, financovaná bude aj z európskych prostriedkov
[3.10.2007, SITA]


BRATISLAVA 3. októbra (SITA) - Železnice Slovenskej republiky (ŽSR) pripravujú modernizáciu trakčného vedenia dvoch koľají na traťovom úseku Kuzmice - Kalša - Slanec v dĺžke 10,3 kilometra z dôvodu jeho fyzického a morálneho opotrebovania. Nahradí ho nové trakčné vedenie na prevádzkovú rýchlosť do 160 kilometrov za hodinu. Ako ďalej vyplynulo z informatívneho oznámenia v Úradnom vestníku Európskej únie, ŽSR plánujú vyhlásiť v polovici októbra tohto roka príslušné verejné obstarávanie s predpokladanou hodnotou zákazky 278,15 mil. Sk bez dane z pridanej hodnoty.

Nové trakčné vedenie na uvedenom traťovom úseku musí podľa obstarávateľa spĺňať požiadavky smernice pre modernizáciu a optimalizáciu železničnej siete ŽSR. Súčasťou zákazky, rozdelenej na dve stavebné časti, bude aj modernizácia rozvodne 110 kV v Kuzmiciach. Technológia tejto rozvodne, ktorá je v prevádzke od roku 1963, je totiž takisto opotrebovaná a jej prevádzku nie je možné zabezpečiť bežnou údržbou. Modernizácia trakčného vedenia a rozvodne by mala byť hotová do 25. augusta 2008. Stavebné práce budú financované aj z prostriedkov štrukturálnych fondov Európskej únie v rámci skráteného plánovacieho obdobia 2004 až 2006 podľa Operačného programu Základná infraštruktúra a priority Dopravná infraštruktúra.
http://servis.etrend.sk/113346/spravy-sita/zsr-planuju-dalsiu-modernizaciu-zeleznicneho-koridoru

Taková malá zajímavost.

http://www.novinky.cz/koktejl/nejkratsi-ceska-zeleznicni-trat-meri-ctyri-metry_123786_b62mo.html

Tak nám z Velkého Bejčka udělali Velký Výčep. Jednou nám v článku o historických tramvajích v Ostravě udělali z Komárka Kanárka a z Věžky Běžku.

Zde je článek o vozidlech na železnici, který 21.9. vyšel na iDnes.cz
http://zpravy.idnes.cz/ceske-drahy-provozuji-az-padesat-let-stare-vlaky-f6t-/domaci.asp?c=A070918_143720_domaci_adb

Parní babičky provětraly plíce

Milovníci železnice si přišli na své o víkendu v Bohumíně. Obdivovali zejména unikátní parní babičky, které se proháněly místní železnicí. Rodinky s dětmi se tak mimořádně mohly projet Velkým Výčepem, parní lokomotivou z počátku minulého století. A také dalším ojedinělým skvostem - Rosničkou z Národního technického muzea v Praze. Děti nejčastěji obdivovaly historickou parní mašinu TI 12 z Chabowky, kterou vystavovali polští železničáři.

(Blesk)

Chvilku jsem přemýšlel, cože za mašinku to je - můžete hádat také a domýšlet se, jak asi tento skvost vznikl.

Jaromír Hanzlík nakrúcal spolu s celým štábom sl. filmu Pokoj v duši. Hral rušňovodiča na mašinke z ČHŽ v Čiernom Balogu, hoci len krátku epizódnu úlohu. Časopis Plus 7 dní v čísle 39/07 uverejnil dvojstránkový článok k tejto téme.

Jeden konkrétny dôkaz, že slovenskí blogeri nekritizujú iba železničných dopravcov:
http://michalkamensky.blog.sme.sk/c/113893/O-sukromnom-dopravcovi-na-prazskom-letisku.html

Zbyněk: A keď náhodou pravdu nemáme, vždy si môžeme aspoň urobiť trochu srandy...

Ale vlastne o inom som chcel v súvislosti s dopravou v médiách - neviem, či sa to už v predchádzajúcej diskusii neobjavilo, ale opakovanie snáď nezaškodí. Český rozhlas sa chystá do dopravného spravodajstva zaradiť aj informovanie o situácii vo verejnej doprave na území Prahy. Ktovie, či sa dočkáme podobných informácii v rozhlase aj na Slovensku a či k nim pribudnú aj správy o situácii na železnici...

http://brozik.blog.sme.sk/c/113539/Konecne-dopravny-servis-aj-pre-ludi.html (ilustračný obrázok síce z Prahy zjavne nepochádza, ale zosmiešňujúcich komentárov na adresu autora sa v tomto prípade snáď môžeme zdržať...)

brano:

Máš samozřejmě pravdu (jako ostatně vždy), vyslovil jsem chybnou myšlenku na základě zcela pomýleného chápání světa kolem a hluboce se Ti za to omlouvám.

Zbyněk: A je v Tebou citovaných článkoch odsudzovaná železničná doprava ako taká, alebo služby ČD (resp. iných železničných dopravcov)?

brano:

Čti pozorně!
Je v těch článcích skutečně odsuzována silniční či letecká doprava jako taková?

Václav Havel ve svém novoročním nástupnickém projevu v roce 1990 a při jiných podobných příležitostech nás přesvědčoval o megalomanství minulého období. Dodnes někteří režimní komentátoři jeho myšlenku opakují a snaží se nastupující generaci přesvědčit, že před rokem 1989 zde byla tma, nedokázalo se nic a všechno dobré vlastně začíná oním převratovým rokem. Při tom většina z nich u nás tehdy i žila, a mnozí se aktivně dokonce podíleli na životě. Dnes si připomeňme na několika příkladech, co se v minulosti našim občanům podařilo a z čeho máme dodnes užitek. Přitom mnohé z toho bylo již převedeno do soukromých rukou, většinou bohužel zahraničních, a vydělává novým vlastníků miliony a miliardy.

(...)

Elektrifikace žeieznic

Velkým dílem byla i elektrifikace železnic. Do roku 1948 bylo elektrifikováno pouze 116 km železnic, z nichž delším úsekem byla Křižíkova spojnice z Tábora do Bechyně. V letech 1955 až 1959 se v českých zemích začalo s železniční elektrifikací systematicky. První skutečně elektrifikovanou tratí se staly úseky z Prahy do České Třebové a z Ústí n. L. do Nymburka a Kolína. Šlo o prvních 744 kilometrů. Po roce 1960 se dále pokračovalo. Provoz byl po několika letech výstavby zahájen z České Třebové na Slovensko, byly elektrifikovány tratě do Petrovic u Karviné, z Ústí n. L. do Mostu a druhým směrem do Děčína, poté postupně byly zprovozněny úseky z Velkého Oseku na Hradec Králové a Choceň, z Kolína na Jihlavu, z Horažďovic do Českých Budějovic, z Plzně do Chebu a Sokolova, z Brna do Břeclavi atd. V sedmdesátých letech došlo i na propojení jednotlivých úseků. Praha byla spojena s Benešovem, Berounem a Lysou n. L., České Budějovice s Veselím n. L., atd. Od počátku sedmdesátých let ročně přibylo po dalších sto padesáti až sto šedesáti kilometrech. V roce 1980 bylo možné konstatovat, že naše železnice jsou elektrifikovány. Souběžně s elektrifikací však probíhaly i stavby druhé trati na nejvíce vytížených úsecích. Mnohá nádraží byla přestavěna a modernizována. Zmiňme se například o České Třebové, pražském uzlu ap. Nově vzniklé tratě (např. Petrovice - Český Těšín aj.) nebo druhé koleje se také okamžitě elektrifikovaly. To vše umožnilo nejen zrychlení a zúspornění železniční dopravy, ale i lepší využití paliv, protože uhlí spalované v parních lokomotivách bylo využíváno pouze ze sedmi procent. Nehledě na šetrnější vztah k životnímu prostředí.

Mezi »megalomanské stavby minulosti* jistě patří i výstavba pražského metra. Myšlenkou na jeho výstavbu se zabývali odborníci již před 2. světovou válkou. V prvních variantách se počítalo s třemi trasami, které by přepravily asi 45 000 osob za hodinu při rychlosti 34,5 km. Ještě v padesátých a zčásti šedesátých letech se plánovala výstavba podpovrchové tramvaje. Naštěstí převahu získali ti, kteří prosadili vybudování metra, a to v počátečních stadiích za účinné pomoci sovětských odborníků. První trasa mezi Kačerovem a autobusovým nádražím Florenc se stavěla šest a půl roku za 2 miliardy 269 milionů korun a proraženo bylo 9390 metrů tunelu. Pak začaly vznikat další úseky a délka těch stávajících se prodlužovala. Počet přepravovaných osob se místo původně plánovaných 110 000 za hodinu zvýšil dokonce na 250 000 až 320 000. Při výstavbě bylo nutné vybudovat i Nuselský most, jenž překlenul hluboké údolí Botiče, který ve svých plánech měl již nestor českého mostního stavitelství akademik Bechyně. Most musel překlenout téměř 550 metrů od jednoho vrcholu ke druhému, každý z jeho pilířů musel udržet tíhu deseti tisíc tun. Je využíván nejen jako tubus pro metro, ale i jako automobilová spojnice, která navazuje ze středu města na dálnici vedoucí do Brna a dál na Olomouc či Bratislavu.

(Haló noviny)

Zbyněk: "Fascinuje mne, že když se někdo dostane do zácpy na silnici, tak nesedne a nenapíše článek odsuzující silniční dopravu. Nebo když je odřeknut let, neodsoudí dopravu leteckou."

No neviem, minimálne v slovenských novinách a blogoch sú články kritizujúce situáciu na cestách či služby leteckých spoločností dosť bežným javom. Dokonca si dovolím vysloviť subjektívny dojem nepodložený presnou sumarizáciou počtu článkov v konkrétnom časovom období, že totiž článkov vyjadrujúcich sa kriticky k situácii v cestnej doprave tam je viac, než kritiky železníc - čo je napokon vzhľadom k podstatne vyššiemu podielu cestnej dopravy na trhu aj prirodzené.

Ale jsou i lidé uznalejší:

Po přečtení vašeho článku o cestování na železnici (24. září) jsem nabyl dojmu, že železnici jako takovou vrcholně nemáte rádi. Souhlasím, že není vše v pořádku. Je toho hodně, co se dá vylepšovat, ale jako častý zákazník ČD musím říct, že mi vlasy hrůzou ještě nikdy nevstaly. A když už ano, tak ne vinou ČD, ale některých cestujících, například různých sportovních fanoušků.
Co se týče zařazení vámi popisovaného vagonu, tak to může být irelevantní, neboť v soupravě do Berlína jsou řazeny vozy také Deutsche Bahn, případně i jiných železničních správ, ale to vás už tak moc nezajímalo. Sice neznám nádraží Praha -Holešovice, ale restaurace na nádražích v ČR ve většině případů není majetek ČD, ale bývá v režii soukromého sektoru. Nemám ve zvyku odepisovat na vše, ale tohle bylo na mne moc. Zdůrazňuji ještě, že jsem nikdy nebyl, nejsem a ani už nebudu zaměstnancem ČD.

VLADISLAV VAINDL, PLZEŇ

(Metro)

Předmětný článek s mými výhradami podobnými je citován níže.

Jel jsem tuhle na tiskovou konferenci do Děčína.
Rozhodl jsem se pro cestu vlakem, protože je to ekologičtější, probíhal týden mobility, blížil se „Den bez aut“, na motorku byla zima a auto se mi rozbilo. Nechtěl jsem přijet pozdě, takže jsem raději vyrazil s hodinovým předstihem. Jenže ještě před Lovosicemi mezinárodní rychlík Eurocity zastavil v malé vísce a nejel dál. Německý novinář se rozčiloval, že něco takového se může stát jenom v Česku. Pán proti mně zoufale pravil, že nestihne přestup, ačkoliv jel raději o jeden vlak dříve. Jezdí totiž vlakem pravidelně, a tak zpoždění čekal. Bylo mu to houby platné. Jiný cestující byl nešťastný, že nestihne obchodní schůzku, a podle jeho výrazu nešlo o malé peníze. Já jel zpátky - tiskovka byla ztracena. Cestou jsem se díval na plakát Českých drah se sloganem „Vlakem do lesa“ a přemítal o tom, že to je jedno z mála míst, kam se ještě odvážím vlakem vypravit.

Názory autora se nemusí shodovat s názory redakce
O autorovi| Marek Jehlička, publicista

(24 hodin)

Fascinuje mne, že když se někdo dostane do zácpy na silnici, tak nesedne a nenapíše článek odsuzující silniční dopravu. Nebo když je odřeknut let, neodsoudí dopravu leteckou. Ale železnice má asi výsadní postavení...