Železnice v médiích
Nepřipadá vám, že (nejen v poslední době) televize, tisk, rozhlas či internetové noviny "pojednávají" železnici vesměs jen z negativního pohledu, jakoby s cílem zdiskreditovat ji (ještě více, než to dokáže sama) v očích veřejnosti?
Například dnešní "novinky.cz" pod tučným titulkem "Cestování autobusem už lacinější než vlakem" uvádějí mimo jiné takovýto důkaz nesrovnatelnosti jízdného ČD a autobusových dopravců:
"Na autobusových linkách, provozovaných Orlobusem Nové Město, bude i po Novém roce cestující platit jízdné v dosavadní výši. Za jízdenku z Hradce Králové do Prahy tak vydá 78 korun. Ve vlaku je z Hradce do hlavního města obyčejné jízdné za 140 a zákaznické za 86 Kč."
Přitom redaktorům jaksi ušla skutečnost, že třeba obyčejná zpáteční jízdenka z Hradce Králové do Prahy stojí 155,- Kč, zpáteční jízdenka pro 2 cestující 310,- Kč (a jednosměrná 172,- Kč). A to ty zpáteční jízdenky platí až do druhého dne. Navíc celý bombasticky "protiželezničně" orientovaný článek je reakcí na zdražení jen některých slev ČD, protože rozsáhlé zdražení jízdného nebo rušení komerčních slev se nekonalo (zatím). Jak asi takováto sdělení působí na ty občany, kteří zas tak často vlakem nejezdí? Toto je ale jen jeden příklad za všechny. Média u nás mají vůbec tendenci vyzdvihovat na železnici především to, co je negativní (ne, že by nebylo co), ale věci pozitivní (i ty jsou!) pomíjejí.
Súvisiace odkazy:
TV program
Podradené diskusné témy
Průřez vlakovou dopravou od nejstarších motorových vozů až po nejmodernější technologie se rozhodli zdokumentovat mladí reportéři dětské televize z Lomnice nad Popelkou.
Film o proměnách vlaků je těsně před dokončením. Dokument zachycuje historické vozy, které z lomnického nádraží vyrazily při příležitosti stých oslav trati z Lomnice do Staré Paky, parní lokomotivu jezdící po Českém ráji i komfortní jízdu Pendolinem. Lomničtí reportéři dokument začali natáčet v průběhu loňského roku.
Blíží se poslední klapka
„Stále jsme ve stádiu rozpracování, ale už nám v podstatě stačí jenom natočit hlavní nádraží v Praze,“ řekl iniciátor dokumentu Vojtěch Baranec. Na zpracování historie Českých drah se chystal již dlouhá léta. Realizace stojí už jenom na pár záběrech.
Odvážnému nápadu vyšly vstříc i samotné České dráhy. Díky jejich podpoře se lomničtí reportéři svezli Pendolinem z Pardubic do Brna a měli jedinečnou příležitost nahlédnout i do prostor, které běžným cestujícím zůstávají skryty.
Reportáž z řídicí kabiny Pendolina
„Nejsilnější zážitek ve mně zanechala návštěva řídicí kabiny Pendolina a rozhovor se strojvedoucím a generálním ředitelem Českých drah,“ uvedl Vojtěch Baranec.
České dráhy uvažují i o tom, že zpracovaný materiál využijí k vlastním účelům. „Ochotně podpoříme každou osobní iniciativu mladých lidí. Dětské televizi jsme vyšli vstříc, protože jde o originální a zajímavý nápad. Velice rádi dokument sami použijeme,“ informoval tiskový mluvčí Českých drah Radek Joklík.
Dokument by také mohl podle Českých drah přispět ke zvýšení atraktivity vlakové dopravy pro mladé lidi.
„V dokumentu figurují sté oslavy vlakové trati z Lomnice do Staré Paky, natáčeli jsme v parní lokomotivě, která projížděla Turnovem a Lomnicí, i v Pendolinu,“ říká o svém díle Baranec.
Film bude retrospektivou do dějin vlakové dopravy i pohled na její současnost. Co se týče lomnické dětské televize, dokument o vlacích rozhodně nebude jejím posledním počinem. „Pohrávám si s myšlenkou na pražské metro. Zatím je v jednání, tak se uvidí, jak to dopadne. A proč zrovna metro? Vlastně nemá tak daleko od vlaků, je to dost podobné,“ dodal mladý filmař.
Kroužek dětské televize při lomnickém Domu dětí a mládeže Sluníčko vznikl již v roce 1998. Klub je určen všem zájemcům ve věku od osmi do osmnácti let. Jeho členové se zde mohou naučit obsluhovat televizní techniku nebo stříhat film.
(Jablonecký deník)
Půl milionu? Kdepak! To bude víc! Pan Zdeněk se mýlí. My, cestující ze šestého vagonu, kteří jsme seděli v pátém kupé, kde jsou čísla sedadel 21, 22, 23, 24, 25 a 26, uvažujeme o podání žaloby na České dráhy pro nenapravitelnou psychickou újmu naší a našich rodinných příslušníků, pro rozvrat rodiny a zanedbání rodinné péče. Vážně! Bylo nás v kupé šest a pro všechny znamenaly tři spadlé troleje nejenom zpoždění vlaku, ale hlavně zásah do soukromí!
Šla jsem ten den Opletalovou ulicí směrem k hlavnímu nádraží. Zkouška nám skončila dřív, tak jsem chtěla jet rychlíkem v šestnáct hodin. Byla jsem skoro u nádraží, když mi zazvonil mobil. Pan Fuchs. „Co děláš? Kdy pojedeš domů?“ Podivila jsem se. Co se stalo? To je najednou starostí! „Skončili jsme dřív, jdu na nádraží, pojedu teď ve čtyři.“ Pan Fuchs se zasmál. „Nepojedeš. Hlásili v rádiu, že v Běchovicích spadla trolej, je tam autobusová doprava a rychlíky pojedou přes Nymburk.“ Došla jsem na nádraží, sedla si do svého rychlíku a vyčkávala. Když se objevilo na tabuli zpoždění, lidé začali přebíhat do jiných vlaků, protože se domnívali, že zpoždění má pouze náš vlak. Když se chtěl zvednout pán, sedící naproti mně, řekla jsem svým spolucestujícím, co mi volal pan Fuchs. Postupně jsme informovali i vedlejší kupé, takže jsme zůstali sedět na svých místech a sledovali ostatní, jak přebíhají koleje, nastupují do jiných vlaků a posléze se unaveně a naštvaně zase vracejí zpátky, protože stejná, dokonce i větší zpoždění, začala naskakovat na tabulích u všech vlaků směrem na Pardubice.
Seděli jsme ve vlaku na hlavním nádraží osmdesát minut a nikdo neohlásil, proč se nejede, co se kde stalo a kdy pojedeme. Nejinformovanější bylo naše kupé. V průběhu čekání mí spolucestující začali žhavit mobily. Paní M. potřebovala někoho na hlídání svých dvojčat, protože tchyně, která je hlídala, musela jít píchnout injekci tchánovi. Paní M. řekla své matce, která se nechtěla sejít u dvojčat s druhou babičkou, že je malicherná slepice, a pak zkomplikovala život své kamarádce, která ale nakonec ke dvojčatům zaskočila. Panu S. manželka zpoždění nevěřila, bylo totiž už třetí za poslední týden, navíc se dneska chystali na usmiřovací večeři. Nedalo se nic dělat, museli jsme mu alibi dosvědčit, ale podle toho, jak se tvářil, to asi moc nepomohlo. Slečna H. se rozešla s přítelem, se kterým měla odjet druhý den brzy ráno do jižních Čech na dovolenou. „Jirko, musíš dojít nakoupit! Seznam leží na stole. Cože? Nedojdeš? A proč? Jaká ženská práce, proboha?! Prosím?! Jak to myslíš?! Tak víš co? Jeď si sám! Jdu spát dneska k našim! A o víkendu si od tebe odstěhuju věci!“ Paní K. slíbila svému šéfovi, že mu okamžitě z domova pošle mail s jistými informacemi. Když mu teď telefonovala, že je pořád ještě ve vlaku a domů se dostane o dvě hodiny déle, vynadal jí. „Nedá mi prémie,“ vzdychla, když bouchl telefonem. Pan D., který seděl naproti mně, se tvářil dost smutně. „Chtěl jsem jít za maminkou do nemocnice. Je po operaci. Mobil s sebou nemá. Stejně by ho nemohla zvednout… Nevím, jestli mě tam ještě pustí… Čeká na mě už hodinu…“ A já? Měla jsem za sebou generálkový týden, každý den jsem se vracela o půlnoci a dneska jsem se těšila, že konečně přijedu dřív… Ale i tak jsem na tom byla ze všech cestujících nejlépe. Pan Fuchs ví, proč ještě nejsem doma. K večeři si něco vezme. Děti jsou velké, hlídání nepotřebují. V nemocnici na mě naštěstí nikdo nečeká. A blbého šéfa naštěstínemám…
S Irenou Fuchsovou se na našich stranách můžete setkat každou středu. Všechny předchozí Fuchsoviny najdete na webových stránkách www.kdyz.cz.
(Kolínský deník)
O autorovi| Václav Dosoudil, Kvasice
(Regionální mutace| Mladá fronta DNES - střední Morava)
Každý, kdo se někdy svezl vlakem mezi Mariánskými Lázněmi a Karlovými Vary, mně jistě dá za pravdu, že se jedná o jednu z nejkrásnějších železničních tratí u nás. Její velká část vede údolím říčky Teplé, jejíž tok trať několikrát kříží. Vlak na své více než padesátikilometrové cestě projíždí i několika tunely.
http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2007/7_30vyzv.htm
Velký kostel je fakt senzační a má skvělý výhled. Nevšiml jsem si tak rušného nočního života jako v Praze, ale neměli jsme plán města nebo průvodce. Asi bude lepší tam jet v létě, protože v březnu bylo pořád dost chladno. Možná také větší množství turistů v letní sezóně bude znamenat víc angličtiny. Myslím, že jsme byli jediní dva cizinci v celém městě."
(Regionální mutace| Mladá fronta DNES - jižní Morava)
http://www.bleskovky.sk/cl/11/165816/V-Britanii-zatkli-novinarov-za-pokus-ulozit-do-vlaku-falosnu-bombu
http://www.sme.sk/c/3406092/Cierna-nad-Tisou-nedomyslene-plany.html
http://diskusie.dnes.atlas.sk/ekonomika/492252/zeleznice-hospodarili-s-prebytkom-
Částečná lež: některé zajištěny jsou, jiné ne. To zjistili reportéři MF DNES, a my díky nim mohli vidět v televizi, jak krajinou uhání vlak otevřených dveří.
Dvacátého června došlo k mimořádné události v železniční stanici Černý Kříž na Prachaticku, kde při nízké rychlosti posunující vlak narazil do již odjíždějícího osobního vlaku. Neštěstí naštěstí nebylo vážné - zranění lehká. České dráhy neprodleně přispěchaly s vysvětlením, že na nehodě se pravděpodobně podílel také cestující, který během odjezdu vlaku neoprávněně manipuloval se zajištěnými dveřmi, čímž odjezd pozdržel (signalizace hlásila strojvedoucímu otevřené dveře), a proto posunující souprava do vlaku picla. Takové vysvětlení skutečně naznačuje stanovisko Českých drah, které sdělovacím prostředkům zaslal jejich tiskový mluvčí Ondřej Kubala. Koho by napadalo, že když člověk dobíhá vlak nebo z něj na poslední chvíli vystupuje, tak může následovat něco tak hrozného! Na druhé straně je to dobrá zpráva o stavu dveří i fungující signalizaci, ale špatná o způsobech hledání viníka. I jako pouzí diváci „Ostře sledovaných vlaků“ víme, že s pohybem vlaků na nádraží je to jako s vraty do dvora (nebo do stodoly?) - pro další povoz se otevřou, až když je ten předchozí pryč. Za každým se musí vrata zavřít, a pak zase otevřít.
Protože další zpráva o vyšetřování případu už sdělovacím prostředkům nedošla, volal jsem Ondřeji Kubalovi, zda viníkem neštěstí je skutečně onen cestující. Své stanovisko ČD zmírnily: Vinen být nemůže, srážka se zdržením vlaku přímo nesouvisí; je to jen nešťastný souběh okolností. Kdyby vlak odjel na čas, ke střetu by nedošlo. Závěry nebo stav vyšetřování mi pošle. -To je ovšem jiná. Čili věta „předmětem detailního šetření je také míra podílu pravděpodobně neoprávněné manipulace s dveřmi...“ je v tiskové zprávě ČD - jak říkají politici a právníci - zavádějící.
Důležitější než výkony slovní jsou na železnici výkony přepravní a služby, které ČD poskytují. Jako cyklisté oceňujeme možnost úschovy kol během přepravy ve služebním vagónu. To je veliká vymoženost proti starým dobám, kdy bicykl cestoval jako tzv. spěšnina několik dní. Má to však jednu zvláštnost, které si povšiml už leckdo: Zatímco průvodčí ve vagónech často bývá velmi zdatný chlap, šířící vůkol vtipné průpovídky, osoba (vlakvedoucí?) přijímající a vydávající bicykly bývá slabá žena, právem špatně skrývající svou nenávist k bicyklům i k lidem, kteří je používají. Snad je to jen souběh okolností, ale možná je to naopak manažerský záměr, který nám tiskový mluvčí ČD jistě nějak originálně vysvětlí.
Možná nám nesdělí nic, protože co je nám do toho, že. Akorát že člověk se poněkud stydí takovou službu využívat.
O autorovi| ONDŘEJ VACULÍK, Autor je redaktorem ČRo Plzeň a spolupracovníkem redakce
(Regionální mutace| Mladá fronta DNES - plzeňský kraj)
Rôzne kovy na železniciach sú totiž neustále v centre záujmu zlodejov, keďže sa dajú ľahko speňažiť. Svedčí o tom aj najnovšie objasnený prípad z Košíc. Ako agentúru SITA informoval hovorca Železničnej polície Jozef Búranský, ešte vlani zmizlo z tamojšej opravovne vozňov 70 hliníkových políc, škody vtedy presiahli až 200-tisíc korún. V pondelok z tohto činu obvinili štyroch mužov, ktorí za ukradnuté veci zinkasovali v zberni šesťtisíc korún. Páchateľom teraz hrozí trest na šesť mesiacov až tri roky.
Ako uviedol Búranský, okrem finančnej škody je oveľa väčším nebezpečenstvom znefunkčnenie železničných zariadení, čím zlodeji priamo ohrozujú bezpečnosť železničnej dopravy. Problematika výkupu farebných kovov pochádzajúcich zo železničných tratí je upravená v zákone, jeho aplikácia v praxi však nie je dostatočne efektívna. Železničná polícia preto pripravila a rezortu dopravy dala na pripomienkovanie materiál, ktorý sa týmto problémom bližšie zaoberá.
© SITA 2007
Dokončenie železnice v Brestovanoch ... naplánovali na 2. septembra 2007.
Dokončenie železnice v Piešťanoch ... je naplánované na 6. decembra 2007.
Železnicu v Brunovciach dokončia v roku 2008 ...
... pokial ja viem, tak zeleznicu N.Mesto n/V. - Brunovce - Piestany - Brestovany - Trnava dokoncili 2. VI. 1876 ...
Práce na tratiach spôsobia v lete obmedzenia a meškania
O soutěži a jejím výsledku se dočtete na
http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2007/7_25tvar.htm
Spoločnosť plánuje na Slovensku vyrábať dvojposchodové vlakové súpravy, aké v súčasnosti využívajú Rakúske železnice. "Dvojposchodový Double Deck prevádzkujú na regionálnych tratiach od konca 90. rokov, a to 71 súprav, teda 324 cestovných vozňov," vysvetlil Kollárik a dodal, že takáto vlaková súprava premáva na pravidelnej linke Viedeň - Bratislava (stanica Petržalka). Vlakové súpravy sa podľa Kollárika vyznačujú nielen vysokou mierou bezpečnosti vďaka deformačným zónam na tlmenie nárazu, ale sú vybavené klimatizáciou a nachádza sa v nich časť s bezbariérovým prístupom. Priemerná životnosť súprav je 30 rokov.
Skupina Siemens dosiahla v obchodnom roku 2005/2006 (od 1. októbra do 31. septembra) na Slovensku obrat vo výške 32,9 miliardy Sk, čo predstavuje viac ako 18-% medziročný nárast. Skupina je zastúpená 13 spoločnosťami a pracuje v nej takmer 5 700 zamestnancov. Siemens, s.r.o, tvorí 8 obchodných divízií a zamestnáva 550 pracovníkov.
Copyright © TASR 2007
http://ekonomika.sme.sk/c/3363738/Siemens-chce-na-Slovensku-vyrabat-osobne-vlaky.html
Velmi zajímavý článek
Zbyněk
Bohužel dnes, když se někdo vyseká na motorce a po náročném procesu uvedení daného člověka zpět do provozuschopného stavu opět nasedne na motorku a vydá vstříc nové nebezpečné jízdě ve stylu filmů, je vyzdvihován, jako hrdina. Pakliže se stane něco podobného, jako je uvedeno v citaci, tak se všichni tzv. "normální" lidé (zejména lidé z masmédií) začnou trefovat do železnice. Ono už takové typické "Vlak smetl auto", nebo "Vlak zabíjel" mluví samo za sebe. Přičemž kolikrát by se spíše hodilo "Kvůli blbosti řidiče silničního motorového vozidla zemřeli všichni jeho spolujezdci a byly ohroženy osoby jedoucí ve vlaku. Ale bohužel je to dnes běžné a moderní.
Nic jiného než přenocovat na nádraží nezbývá cestujícím, kteří přijedou pozdě večer do Ústí nad Orlicí rychlíkem Cassovia, na který v případě většího zpoždění nečeká poslední přípojný osobní vlak do Letohradu.
Kdo nemá tu možnost zavolat si taxi nebo domů pro odvoz, může jít pěšky nebo jen čekat do rána na první vlak. České dráhy v tomto případě nabízejí jen vrácení jízdného za neprojetý úsek a dál ať se cestující stará! Stěžovat si může, ale co si pomůže? Odpovědí mu bude, že vlak je určen pro dělnickou frekvenci z odpolední směny. O tom však není v poznámkách jízdního řádu nic uvedeno a cestující to ani nezajímá! Protože poslední osobní vlak z Ústí do Letohradu pokračuje v pracovních dnech do Jablonného, kde je přípoj autobusem dále na Králicko využije posledního vlaku z Ústí do Letohradu poměrně dost cestujících, a když jim ten vlak ujede, zůstane jich na letohradském nástupišti ústeckého nádraží s nevěřícným pohledem do prázdného kolejiště i víc než deset! Ne všichni si stěžují, protože mají pocit, že tím se nic neřeší. A tak odpovědní úředníci na kraji a na ČD řešit asi nic nebudou a poslední vlak bude ujíždět v Ústí nad Orlicí i nadále.
(Orlický deníki)