Železničářská profesionalita
Mnozí, možná většina, návštěvníků těchto stránek jsou železničáři. Já jsem „jen“ železniční fanda, příslušník „cestující veřejnosti“ a z hlediska znalosti drážní problematiky „poučený laik“. To předesílám pro zdůraznění, že takovéto „kontroverzní“ téma nenastoluji ze zlé vůle vůči železničářům.
Stalo se dne 13.11.2004 na Os 5611 Hradec Králové – Pardubice: Vlak má odjezd v 01:00 hod., hradecké nádraží má noční pauzu, jízdenky se vydávají ve vlaku. Požádal jsem průvodčího (resp. vlakvedoucího) o jízdenku SoNe+ za 360,- Kč, které jsem měl přesně připravené. On mi pravil, že tuto jízdenku ještě nevypisoval, ptal se mne, zda nemám nějakou starou, ujistil se, že je to „ta jízdenka, co se na ni dá jezdit všude“ – a pak mne požádal, abych si ji koupil při přestupu v Pardubicích. To jsem akceptoval, protože na diskuse už nebyl stejně čas. Je to vůbec možné? Onen průvodčí totiž příslušnou jízdenku nejen neuměl vypsat, on ji dokonce - logicky - neuměl ani řádně zkontrolovat! (A nešlo o žádného mladíčka, nýbrž o muže zralého věku.)
Podotýkám, že toho dne jsem použil celkem 13 vlaků a na zbývajících 12 průvodčích nemám nejmenší důvod si stěžovat, všichni byli skutečně profesionální, slušní, většinou i milí a srdeční. A také to, že to nebylo poprvé, co jsem si kupoval zmíněnou jízdenku ve vlaku – a nikdy jsem se ještě s takovým „odborníkem“ nesetkal.
Člen vlakového doprovodu je jednou z mnoha železničářských profesí, všechny jsou důležité a všchny mají své problémy.
Inspekce se tak rozhodla po té, co se ukázalo, že jeden z trojice viníků nehody vlaků na nadraží v Čerčanech byl podle psychologů nepříčetný. Od soudu odešel s podmínkou.
Tím, kdo tenkrát poslal rychlík na špatnou kolej, bylvýpravčí Miroslav Urban. Jeho obhájce ale soudu předložil psychologické vyšetření, že byl jeho klient nepříčetný.
Testy by měli absolvovat každých pět let
To vyděsilo Drážní inspekci, která teď bije na poplach. "My se rozhodně nemůžeme smířit s tím, že v této zemi řídí vlakovou dopravu nepříčetný člověk," řekl naší televizi mluvčí drážní inspekce Jan Kučera.
Dráhy tvrdí, že jim psychotesty zaměstnanců vykonávané pouze při jejich nástupu do zaměstnání stačí. Námi oslovený psycholog ale tvrdí, že to v pořádku není a prohlídky by se měly opakovat minimálně každých pět let.
Shodnou-li se na tom další psychologové, Drážní inspekce vypracuje bezpečnostní doporučení a nařídí všem provozovatelům drážní dopravy, aby zaměstnance pravidelně přezkušovali.
Definitivní stanovisko k pravidelným psychotestům chce Drážní inspekce vydat zhruba do půl roku.
(TV Nova)
http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2008/8_15tvar.htm
Celý článek:
http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2008/8_15pomo.htm
Extra pochvalu má pán, ktorého som teraz párkrát zažil na Ex 129, ale bohužiaľ ho nikdy nevidel naživo. Ten odvádza skutočne prvotriedny výkon - má to obsah, má to štýl, dáva to zmysel, je to zdvorilé, prívetivé a neznie to nútene.
Nemôžem ale uprieť snahu ani ostatným - hlavne nová formulácia "Tešíme sa na ďalšie stretnutie s vami v niektorom z našich vlakov" je príjemný detailm, ale samozrejme tých pozitívnych bodov je viac. Nech im to len vydrží...
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR.
V několika předchozích číslech jste se mohli podrobněji seznámit s náplní projektu, který se zaměřoval na vzdělávání zaměstnanců ČD, a. s., a zvýšení jejich profesní kvalifikace. Projekt pod názvem „Zvýšení adaptability a úrovně vzdělání zaměstnanců společnosti České dráhy, a. s. -oblast Ústecký kraj„ dospěl k úspěšnému konci 31. ledna. Připomeňme si dosažené cíle i s poděkováním všem, kteří se na projektu podíleli.
Hlavním cílem projektu bylo, jak již ze samotného názvu vyplývá, vzdělávání zaměstnanců, díky němuž mohli zvýšit svou odbornou kvalifikaci a docílit perspektivnějšího postavení na vnějším trhu práce, ale i u svého zaměstnavatele. V rámci projektu proběhlo jedenáct různých kurzů, které absolvovalo 777 zaměstnanců (název kurzu - počet absolventů):
Školení pro střední management - 30, Jazykový kurz pro střední management (Aj, Nj) - 15, Školení pro zaměstnance vlaků vyšší kvality - 60, Školení pro prvosledové zaměstnance - 160, Jazykový kurz pro zaměstnance vlakových čet (Aj, Nj) - 100, Jazykový kurz pro zaměstnance osobní přepravy (Aj, Nj) - 100, Jazykový kurz pro strojvedoucí (Nj) - 80, Kurz počítačové gramotnosti - 12, ECDL kurz s certifikátem - 180, ECDL komplet - 24, Asertivita pro personalisty - 16.
Kurzy probíhaly na dvou místech Ústeckého kraje (Doubice a Ústí nad Labem) v době od 1. června 2006 do 31. ledna 2008 a každý ze zaměstnanců měl možnost získat díky těmto kurzům certifikáty pro kvalifikaci. V souladu s cíli projektu byl nastartován modelový systém vzdělávání všech kategorií zaměstnanců ČD v kvalitativně zlepšeném systému a explicitně tak byla posílena nejen jejich adaptabilita, ale i konkurenceschopnost zaměstnavatele.
Závěrem článku bych chtěl poděkovat celému realizačnímu týmu za skvělou organizaci projektu, který jasně ukázal, že vzdělávání je důležitou součástí profesního života a že takové projekty jsou pro ČD, a. s., velkým přínosem.
(Železničář)
Vozy pro matky s dětmi v rychlících jsou často kombinovány se služebním oddílem, kde se schází vlaková četa, občas se sklony k nikotinu. Je známo, že konstrukce dotyčných vozů neumožňuje dostatečné těsnění, proto proniká zápach z cigaret i přes dvojí dveře až do uličky s kupé pro děti.
Není potom divu, že samotní průvodčí pak nemají dost energie prosazovat pravidla mezi cestujícími. Do vagonů s dětmi nastupují i pochybné živly, které si klidně zapálí v uličce při otevřeném okně a nikdo jim nedokáže, že právě oni způsobili typický kuřácký puch.
Kdo ale Českým drahám pomůže odstranit tyto nešvary, když pracovníci vlakové čety takové situace někdy sami nedokážou zvládnout ve prospěch slušných cestujících? V jiné společnosti, než české, by se možná řešení našlo. Jsou tam přísnější zákony a tvrdší postihy. Když ale u nás vidíte, jak matky berou děti do zakouřených restaurací, maně vás napadne, jestli byste raději neemigrovali do civilizovanější země.
(Železničář)
Není zvykem v naší redakci házet kritické dopisy, zvláště pracovníků provozu, do koše. Každý dopis se snažíme ověřit a zajistit stanovisko odpovědných pracovníků. Že to někdy trvá déle, je bohužel pravda. Není to ale proto, že by se redakce o dopis nezajímala.
V polovině loňského prosince došel do redakce otevřený dopis vrchnímu přednostovi uzlové žst. Kolín, podepsaný „Výpravčí žst. Kolín„ se seznamem podpisů.
V dopise se tvrdí, že diskuse s vrchním přednostou není možná, a proto se na něj obracejí otevřeným dopisem. Za silně nadprůměrné výkony jsou podprůměrně odměňováni a brání se zrušení postu na ústředním stavědle.
V dopise kritizují také pozdní dodání pomůcek grafikonu při přechodu na nový grafikon. V závěru podepsaní předpokládají, že vrchní přednosta si situaci uvědomí a vyvodí důsledky.
Na začátku ledna byla do redakce doručena odpověď vrchního přednosty na otevřený dopis, kde se některá tvrzení uváděla na pravou míru.
Redakce uveřejnila krátkou informaci o obou dopisech s tím, že se budou řešit na představenstvu společnosti. Tam k projednání nedošlo, takže další jednání probíhala na úrovni ředitele odboru řízení provozu a organizování drážní dopravy. Obrátili jsme se proto na tento odbor, abychom mohli otisknout závěry a řešení problémů z otevřeného dopisu:
Ředitel odboru řízení provozu a organizování drážní dopravy (O 11) v zájmu objektivního řešení vzniklé situace v době silné výlukové činnosti a hlavně v době před náročným přepínáním nového zabezpečovacího zařízení v uzlu Kolín sám inicioval neformální schůzku s výpravčími žst. Kolín, kde si vyslechl jejich názory a diskutoval s nimi zejména na téma zrušení jednoho postu výpravčího na ústředním stavědle po přestavbě uzlu Kolín, na téma odměňování a přechodu na nový grafikon vlakové dopravy.
Stejnou schůzku následně absolvoval s vrchním přednostou uzlové žst. Kolín, kde si s ním v zájmu objektivního pohledu z obou stran prodiskutoval stejná témata. Vrchní přednosta se přihlásil k odpovědnosti za pozdní dodání pomůcek grafikonu vlakové dopravy (což nakonec uvedl i ve svém dopise) a přijal i odpovídající opatření ve vztahu k příslušným zaměstnancům. V zájmu objektivity je ale třeba říci, že se jednalo pouze o plán obsazení kolejí, což je interní pomůcka příslušné žst.
Pak následovala oficiální společná schůzka, kde ředitel O 11 oficiálně odpověděl na dotazy a připomínky z předchozích neformálních schůzek, a to zejména: * zrušení 1 postu výpravčího na ústředním stavědle - je to stav cílový po ukončení výlukové činnosti, plné aktivaci nového zabezpečovacího zařízení a samozřejmě po vnitřních organizačních opatřeních, protože zavádění nejmodernějšího zabezpečovacího zařízení s sebou přináší racionalizaci živé práce se současným zvýšením bezpečnosti provozu. Pro lepší orientaci v problematice fungování nového zabezpečovacího zařízení typu ESA byla pro výpravčí ústředního stavědla Kolín sjednána prohlídka odpovídajícího pracoviště v žst. České Budějovice, kde je toto zařízení v plném provozu již několik let.
* oblast odměňování byla objektivně zhodnocena ředitelem odboru 11 na základě dodaných podkladů z odboru personálního GŘ porovnáním s jinými srovnatelnými železničními uzly ve stejných tarifních stupních (Pardubice, Česká Třebová, Praha Libeň), včetně podílu přesčasové práce. V tomto směru nebyly shledány zásadní rozdíly a odchylky. Ředitel odboru 11 ale uznal obecně (ne jen v případě Kolína, i když uzel Kolín bude mít při přepínání zabezpečovacího zařízení svá specifika) náročnost výkonu služby při výlukové činnosti a zejména při přepínání zabezpečovacího zařízení, kde je velmi rozhodující lidský činitel (v tomto případě výpravčí), a závěrem připomněl odpovědnost zaměstnanců na všech úrovních, podílejících se na samotné přípravě výluk a výlukových opatření, odpovědnost zaměstnanců realizujících tato opatření přímo v provozu při jednotlivých výlukových etapách (výpravčí) a samozřejmě také odpověd
Prečo to píšem? Nuž, napr. taký včerajšok, cesta s EC 147 Olše do Žiliny. Sprievodca ZSSK sa ani nezmohol na slovo - mlčky prechádzal vozňom (Bpee) a celá komunikácia s cestujúcimi prebiehala len gestami, resp. záhadným tlmeným chrčaním. Spočiatku som si ani nevšimol, že vedľa mňa stojí a naťahuje ruku po cestovnom doklade.
Príchod do Žiliny - pokus kúpiť lístok na dnešok: smola. Funkčné štyri pokladne, ale pracovný proces vo veľmi uvoľnenom tempe. V rade predo mnou stál nejaký zúfalý Rakúšan, ktorému pokladníčka jednak veľmi nerozumela a jednak nedávala najavo, že by ju daný prípad nejako mimoriadne zaujímal. Jeho márne pokusy o overenie rezervácie skončili tým, že paní ležérnym krokom odkráčala z postu a v družnom rozhovore s kolegyňami sa jala niečo hľadať.
Pokus som opakoval dnes, tentoraz úspešne. Pravda, iKVC dodnes spôsobuje nemalú frustráciu (spomínal som, že nezvláda ani základné tarifné ponuky susedných železníc?). Lístok som nakoniec dostal, namiesto double lôžka síce T3, ale čert to ber. Už len dúfať, že to bude WLABmee... Slečnu či paní som sa snažil posmeliť úsmevom, čo malo určitý efekt, avšak produktivite výrazne neprispelo.
Infocentrum ZSSK? Človek sa okrem iného dozvie, čo mali zamestnankyne na obed a ako sa vodí doma - všetko bez toho, aby mal o tento typ informácií záujem. Na druhej strane slečnu predo mnou, vybavujúcu nejaký druh preukazu, sfúkli hneď trikrát za nedostatky vo vyplnenom tlačive. Pravda, slečne očividne veci nedochádzali úplne okamžite, a tak bolo isté metodické usmernenie nutné, ale pochybujem, že zvolená forma bola na mieste.
Hlásenia vo vlakoch? Aspoň žilinské posádky by si ich mohli odpustiť úplne. Než odrapkať jednu nezmyselnú vetu štýlom "žiak 1. triedy ZŠ" v neveľmi správnej slovenčine, to radšej hrobové ticho z reproduktorov (neplatí na istého mladého muža, ktorý túto procedúru zvláda, na žilinské pomery, bravúrne).
Tak teda prečo stále ten prístup: "Vy chcete ísť vlakom? Ha, tak to si zvykajte na staré metódy!"? Prečo človek musí prichádzať v pokladn(ic)iach do kontaktu s osobami, ktoré mu bez všetkého vynadajú za "príliš komplikovanú" požiadavku, alebo pred ním 10min telefonujú v nejakej súkromnej záležitosti. Než toto, to už radšej nasadiť automaty na lístky a pretriediť vlakové čaty. Železnica nie je náhrada sociálneho systému a kým zamestnáva spústu podobných prípadov, tak sa mnohým negatívnym javom človek vôbec nemôže diviť.
Ing. Jiří Kolář, Ph. D., byl dnem 1. února 2008 jmenován do funkce náměstka generálního ředitele Českých drah, a. s., pro provoz. S železniční dopravou má dlouholeté zkušenosti.
Vystudoval Fakultu provozu a ekonomiky Vysoké školy dopravy a spojů v Žilině a v roce 1999 obhájil doktorát na Univerzitě Pardubice. Od roku 1983 pracuje u Československých státních drah, následně pak u Českých drah, v různých pozicích. Byl výpravčím, prošel pozicí přednosty stanice v Kladně, v letech 1999 až 2004 stál v čele obchodněprovozního ředitelství Ústí nad Labem a od roku 2005 působil jako náměstek generálního ředitele pro osobní dopravu. Po uvedení do jeho současné funkce jsme ing. Koláře požádali o rozhovor.
Rozhovor najdete na
http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2008/8_10rozh.htm
Celý článek:
http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2008/8_10zame.htm
Snad každý rodič je náležitě hrdý na to, když jeho děti kráčejí profesně v jeho šlépějích a dokáží se dobře uplatnit. V naší rodině se všechny čtyři děti vydaly na železničářskou dráhu, byť každý v jiné profesi. A když se u nás celá rodina sejde - i když je to málokdy, protože i na Vánoce či narozeniny má některé z našich dětí směnu podle turnusu - o dráze a jejich problémech se mluví pravidelně.
A to i před vnoučaty. Ti malí se před spaním těší na pohádku omašinkách a když jdou na nádraží, přejí si, aby jel jejich oblíbený „Elefant„. Doma si pak s oblibou hrají na průvodčí a babička s dědou jsou jejich cestující a musí předkládat jízdenky ke kontrole. Ti starší již studují na vysoké škole a stojí před rozhodováním o své budoucnosti. Jejich matka začínala na železnici v osmnácti letech jako tranzitér vozové služby a pak přešla na profesi výpravčí. Po mateřské dovolené pro ni volné místo nebylo a tak se rozhodla dělat střídače: osobní pokladna - vozová služba - informace. Jakmile se však uvolnilo místo výpravčího, vrátila se k dopravě. Později se přihlásila do výběrového řízení a stala se dispečerkou a nakonec inženýrkou železniční dopravy.
Co mě ale teď trápí, to je průměrný věk železničářů, který po mém soudu začíná být problémem nejen v železničních stanicích, ale i v jiných provozních jednotkách. Proto se ptám: nebude železnice za nějakých 10-15 let zaměstnávat jen samé lidi v předdůchodovém věku? Kde je mladá generace? Vychovávat děti k lásce k vlastnímu povolání, aby svoji profesi vykonávaly z přesvědčení a měly ji rády - s tím je zapotřebí začít záhy. A nejen vlastním příkladem, ale třeba i cestováním po železnici. To může učinit kolejovou dopravu v očích mladého člověka přítažlivou; cestovat vlakem totiž přináší s sebou nejenom dobrodružství poznání, ale i dobrou školu. Vždyť vlakem se dá (alespoň prozatím) zajet snad do všech koutů naší vlasti, poznávat její přírodu, památky, obyvatele.
Prostě přitáhne-li železnice více mladých cestujících, možná budeme mít v budoucnu i více mladých železničářů. Souhlasíte se mnou?
(Železničář)
Hlášení s omluvou se sice poněkolikrát nese nádražní halou, ale s dovětkem, že z důvodu „výměny vlakových náležitostí„. Jde o poněkud zvláštní formulaci zdůvodnění, navíc se domnívám, že nejen běžní cestující, ale mnohdy ani ne všichni železničáři vědí, co to vlastně znamená. Aniž bych podceňoval jejich znalosti!
A tak následovalo všeobecné rozladění cestujících a nadávky na adresu Českých drah, jen to svištělo. A přitom vina, jak jsem později zjistil, nebyla na straně akciové společnosti ČD. Příčina zpoždění vznikla z viny osádky jídelního vozu, který provozuje již léta soukromá společnost (i když ČD v ní mají majetkový podíl).
Kvůli ztraceným klíčům nebyl jídelní vůz průchodný a rozhodnutí vedení vlaku bylo zcela správné - souprava nemůže takto vyjet na svou trasu. Vůz je třeba zprůchodnit, vyřadit nebo cokoliv dalšího, co by šlo podle nejlepšího vědomí s vozem učinit.
Vzniklý důvod zpoždění je pak ale nutno cestujícím podat pravdivě, viníka pojmenovat přesně, a to ve všech následujících osmi zastaveních po celé pouti do Prahy, aby nesprávné osočení Českých drah nevyvolávalo stále živenou averzi veřejnosti vůči „dráze„. V uvedeném případě nebyly na vině České dráhy, vážení cestující, ale společnost Jídelní a lůžkové vozy. Jen si myslím, že kopat do železnice je už natolik zakořeněný zvyk, že jedno správné, přesné hlášení je jen kapkou v moři...
(Železničář )
lístkom môže uplatniť bezplatnú prepravu najviac pre dve deti do dovŕšenia šiesteho roku veku, ak
pre ne nepožaduje viac ako jedno miesto na sedenie. Za každé ďalšie dieťa do šiesteho roku veku
sa platí polovica obyčajného cestovného v 1. alebo 2. vozňovej triede vlakov osobnej dopravy.
Deti do dovŕšeného 6. roku veku sa prepravujú len v sprievode osoby staršej ako 15 rokov.
Cestujúci je povinný zakúpiť do povinne miestenkového vlaku miestenku pre každé dieťa aj do
dovŕšeného 6. roku veku (cestovné pri preprave najviac dvoch detí sa neplatí)." = Prepravný poriadok.
článok neuvádza či sa jednalo o povinne miestenkový vlak. Ak áno, potom pokladníčka nemala pravdu, ak nie...
Ide v tomto prípade o dvoch dospelých cestujúcich pričom každý má v sprievode 1 dieťa?, alebo ide o 1 cestujúceho, ktorý požaduje 2 miesta na sedenie pre dve deti?
úplne s tebou súhlasím že systém zliav by sa mal zjednodušiť a sprehľadniť. Nečuduj sa, že v tom ani zamestnanci ZSSK nemajú jasno. Každú chvíľu sa menia podmienky a z toho množstva telegramov majú vlakové čaty a pokladníčky naozaj riadny chaos.
Druhá vec je že system zliav by sa mal sprehladniť a zjednoznačniť,lebo pravda zase je že v ňom nemajú jasno ani samotní zamestnanci ZSSK-na vidieku takmer pravidlo...........
Kto by to povedal,že si postúpil
Možno práve preto si článok zaslúži hodnotenie a diskusiu. Nuž a myslím si, že tvoj názor na tento prípad by mohol byť zaujímavý.
Bol by som rád, keby k danému vyjadrili svoj názor aj ostatní.